První zápas v tzv. době bez Potoka, sám jsem dosti zvědavý, kolik dnes přijde lidí a jak bude zaplněný kotel, neboť po silvestrovském slavení kolem sebe necítím takový ten hlad po hokeji. 

Na zimáku jsou dnes vyvěšeny dvě zástavy, pod kotlem již tradiční ústřední vlajka fanoušků AZetu, rumaři pak vyvěšují jednu ze svých dvou zástav, tentokrát tu starší. Přes mé obavy je návštěva docela pěkná, velmi solidně je zaplněn i kotel, ačkoli ještě 15 minut před utkáním to vypadá, že nás tam bude 5 a půl. Potenciál pro dnešní den tedy je, teď je jen na nás, zda-li jej využijeme.

Po úvodním buly také kouknu do sektoru pro hosty. Frýdek hraje životní sezónu, sobota, dá se říct že ideální kombinace pro frýdeckomísteckého fanouška, aby se za svým týmem vypravil na výjezd. Chyba. Uvažuji špatně. Kotel hostí dnes prakticky neexistuje. V sektoru posedává asi 15 lidí, v první třetině zafandí jednou, ve zbylém průběhu zápasu pak asi ještě 5x. No žádná hitparáda to není. Když k tomu připočteme letitý frýdeckomístecký fakt, kterým je absence vlajky ve svém sektoru, nezbývá mi než návštěvu hostů ohodnotit jako mírnou ostudu. Ale třeba jim křivdím, čert ví…

Už od úvodních minut zápasu je mi jasné, že početní potenciál v kotli dnes nevyužíváme, je to takové vlažné, bez chuti, bez fanatismu. Spíkr se celé utkání sice snaží, ale v sektoru to tentokrát není ono. Chlapci z Boris Gangu to o první pauze zkusí rozpumpovat Hradnou svícou, která sice pomáhá jednotlivcům, né však celému sektoru… Kdyby byl kotel kropen čučem, jako jsou sektory na fotbale kropeny močůvkou, to by se to panečku fandilo :-). Snad to čte někdo z těch hasičů, kteří posedávají nad sektorem… 

Na ledě velká trápená, plácaná, nehezký hokej. To ani chuť do fandění potom není taková, což je však samozřejmě chybou nás, fanoušků. Na druhou stranu, i když to z naší strany není ideální, fandíme nepřetržitě… Support se paradoxně zvedá v závěrečné části hry, kdy dotahujeme vedení hostů. Pomalu začínáme chystat vlajky a zbytky interiérových svící, čekáme jen na moment, kdy naši hráči půjdou konečně do vedení.

Tento moment však bohužel nepřichází a tak kašleme na jakoukoli prezentaci. Zítra je taky den… Zmar našich hokejistů nastává v prodloužení, kdy po inkasované brance prohráváme celé střetnutí. Narychlo si v kotli řekneme, že ani my, ani hráči určitě nemají chuť na nějaké zpívání či jásání při „děkovačce“ a tak že pouze zatleskáme. Né za ten jeden bodík, ani né za výkon. Zatleskáme prostě proto, abychom dali najevo, že tady budeme vždy. Po vítězství, po porážce… Nepopírám, že hokej to byl hrozný, ale jsem fanoušek AZetu Havířov a tomu klubu budu fandit i další utkání, i kdybychom dnes dostali desítku… 

Jaké je však naše překvapení, když někteří hráči pod kotel nepřijíždějí a míří rovnou do kabin. Jejich jména říkat nebudu, ale máme je v hlavě a docela nás to sere. Kurva, nikdo po nikom nechce žádné veselí, není na to nálada, ale… Snažíme se fandit celý zápas, třeba to není ideální, ale snažíme se! Za svým týmem také jezdíme všude, zápas co zápas, týden co týden. Očekávali bychom, že mužstvo, že všichni hráči v mužstvu, si toho váží a naši snahu ocení. Okej, prohrálo se, ale to ještě přeci neznamená ujet do kabiny bez „rozlučky“. No nic, holt každý hráč je jiný. Už aby se po ledové ploše proháněl Honza Maruna. Srdcař, který by si tohle nedovolil. A pokud na „děkovačku“ dokáže přijet i další hráč, jehož vztah je vůči tribunám ideální, nestárnoucí Patrik Rimmel, tak věřím, že příště přijedou i ti mladí hejsci! To jsem se zas namíchl. Tohle se snad nebude (nesmí) opakovat… „Pačes, už se chystej na delegaci v kanclu.“ Po odchodu Potoka by právě PačesGól měl být pojítkem mezi fanoušky a kabinou…

Zápas nedohraje Robert Říčka, který je před utkáním bouřlivě přivítán publikem a který je jím vyvolán i poté, co je na poslední třetinu stáhnut ze hry… Sbalíme vlajku a šupito presto na Plech, kde už počítáme vybranou čapku. Velké díky Psovi, který se o ni postaral, velké díky pak Vám všem, kteří jste mu přispěli! Vážíme si toho. 

Hoďme tento zápas za hlavu a upínejme zrak k těm dalším. Sezona se blíží ke svému konci, bude hodně důležité, abychom vyhráli základní část. Říkal jsem to už loni, po roce to říkám opět. Takže nezavrhujme svůj tým, i když 4x po sobě nevyhrál za tři body, pojeďme ho podpořit ve středu do Karviné! Neseďme doma, plantážníci. Hyjé na Karvinou!