Derby zápasy s Karvinou už ztrácejí své kouzlo a šarm, ale nedá se nic dělat, povinnosti nám velí vypravit se tam znovu, v letošním ročníku už potřetí. Tentokrát to není sobota, jako v prvním případě, nejsou to ani vánoční prázdniny jako v případě druhém a tak je očekávána nejmenší účast havířovských fans.

V týdnu před zápasem nás navštěvuje karvinská kriminálka a dělá bu bu bu, i proto se rozhodneme, že na tento zápas nevezmem žádné ultras propriety, neboť není jisté, zda bychom se s nimi na zimák dostali. Známe přece třeba ochranku z Valmezu. Cestou z Plechárny k přistavenému autobusu je nám trochu zima, do odjezdu ještě zbývá nějaká ta minutka a tak nás napadne, ohřát se ohýnkem. Koukáme kolem sebe, jak ten ohýnek rozdělat, když všude je sníh a Maruška se svými dvanácti měsíčky (neplést si 12 měsíčků s menstruací!) nikde. Najednou se v našich hlavách zrodí strategický plán – je zažehnuta „vlajka“ Karviné, která při posledním derby na soupeřově půdě mění majitele, plameny šlehají až téměř ke hvězdám, havířováci si mnou ruce. Někdo radostí, že ten hnusný hadr hoří, někdo prostě a jednoduše jen teplem…

Do čabajky nasedá 50 trojbarevných a za doprovodu dvou policejních aut s majáky můžeme vyjet směr okresní město. Policisté brečí, že nemají na benzín, že musí za kriminálníky docházet pěšky, na druhou stranu však takto zbytečně mrhají penězi. Nevím, možná jsem vůl, možná to nechápu, ale opravdu si nemyslím, že je jejich doprovod potřebný. Opravdu si nemyslím, že cestou kolem hornosušské skládky na nás vyskočí nějaký zmutovaný plusojlák, pocházející z prošlé Nivy či z plesnivé sedačky okrové barvy…

No nic, zpět k zápasu, nebo spíš k dění kolem něj. Přijíždíme ke karvinskému zimáku, před ním velké množství fízlů v těžkooděných munůdrech, děsím se toho, jak početná bude ochranka. Koupím lístek, jdu dovnitř, blížím se k sekuriťákům a už automaticky roztahuji ruce a špulím anální otvor v domnění, že přijde důkladná kontrola. Ochranka mi řekne, ať jdu. Žádné šacování, nic. Na celém zimáku je mužů ve vestách asi stejně jako minule, tedy maximálně 10. Ano, od karvinských kriminalistů to bylo opravdu jen bu bu bu. Škoda, že nás tím zastrašili…

Ostatně, s pojmem „bu bu bu“ se v poslední době setkáváme často. Události z předchozího derby v Karviné, kdy si pár plantážníků dalo do papulí a jedna vlajka změnila majitele, zapříčinily, že hned následující den běžely titulky v živém vysílání ČT24, které informovaly veřejnost, jak je 5 největších raubířů již obviněno. Od tohoto dne uplynula nějaká doba. Jaká jsou fakta? Obviněn nebyl zatím nikdo… Hurá, naše média opět servírovala neskutečně dramatické kauzy. Ti fanoušci, to je přece póvl. Škoda, že toho dne se třeba nezesral Mirek Grebeníček či jiný komunistický zločinec. Média by psala o nich, spíš o tom jejich rudém lejnu, a fanouškům by dala pokoj. Jebat média !!!

Na zimáku věšíme vlajku „Havířovská Zvěř“, spolu s ní i novější vlajku rumařů a pomalu formujeme sektor, rozhodčí může vhodit buly. Kouknu do sektoru domácích. V něm je asi 40 fanoušků, jsou dirigováni spíkrem, pod kotlem nemají jedinou vlajku. Ani tu, kterou ještě před pár dny vyvěsili v Porubě. Důvod? Domyslete si ho každý sám… A i když nemají vlajky pod sektorem, tak pomocí malých vlaječek si připravují úvodní choreo, s kterým přicházejí na samém začátku utkání. Asi 15 bílých vlaječek na tyčích, pak také asi 20 modrých a 20 červených. Tyto dvě barvy se však velikostně liší od těch bílých. Choreo vypadá všelijak, oceňme však aspoň snahu. A ohledně domácího fandění? Je pěkné, že mají svůj první chorál, ale stále doplácí na to, že je pořád jediný. A tak jej během celého utkání slyšíme tak 20x… A když nekřičí ten svůj nový, tak stále dál a dál kopírují pokřiky a chorály, které slyší z druhé strany hlediště. Prostě hnus, ostuda. Kopírka ligy, co jiného k tomu říct… Dojem jim nezachrání ani fakt, že fandí celý zápas (no ještě aby ne) a v závěrečném dějství jsou i díky okolním křiklounům docela hluční.  

Havířováci fandí od první do poslední minuty, fandí především klasický kotel, pravá strana (neplést si s RBH, Ti v kotli jsou) je potichu. Je to velká škoda. Je to škoda tohoto velkého zimáku, který má tu moc dělit havířovské příznivce na aktivní a neaktivní. Zlatá Orlová, kde nás bylo 500, byli jsme pohromadě a víceméně fandili všichni. Takto je na zimáku polovina těch, kteří AZetu nepřijeli fandit, kteří ho přijeli jen sledovat. Ale co se dá dělat. Nic. Je každého věc, jak tomu svému týmu pomůže…

Abych to nějak vyjádřil v řeči čísel, Ve fandícím sektoru se schází 154 fanoušků, v dalších sektorech je pak zhruba dalších 150 havířovských. Do našich fanouškovských počtů však bohužel můžeme počítat jen těch 154, u zbylých se klubová příslušnost poznala jen po gólu, což je málo a což je škoda. Pro nás pro všechny…

Fandění hostů z nejmladšího města republiky samozřejmě ovlivňuje především fakt, že téměř celé utkání prohráváme. Fandění není bůhvíjaké, řekl bych že podpůrměrné, může nás však těšit alespoň vědomí, že opravdu fandíme od začátku až do konce, skoro nehraje roli, zda-li tečeme 1:3 nebo zda-li je vyrovnaný stav. Zápas se pomalu chýlí ke konci a i když mnohokráte během něj zakřičíme, že CHCEME TŘI BODY, tak si neodvezeme ani jeden. Přichází na řadu „děkovačka“, na kterou tentokrát přijedou poctivě všichni, asi si však dokážete představit, jak taková děkovačka po prohraném utkání vypadá… Smutné pohledy, vlažný potlesk… A zatímco domácí téměř slaví titul a z ampliónů jim hraje „We are the champions“, tak my valíme k busu…

U něj se trochu polekáme, div nám nezhnědnou spoďáry, když kolem čabajky procházejí hlavní představitelé filmu „Hory mají oči“, v busu samotném pak plníme své předzápasové slovo a přes mobilní krabičku se spojíme s vedením klubu. Výsledkem je domluvená schůzka hned na čtvrtek. Pěkně za čerstva! Chceme být totiž součástí té krize, chceme být ti, kteří jsou informovaní, chceme si tu krizi nést i na svých bedrech. Svůj tým milujeme a budeme za ním stát v dobrém i ve zlém, čili součástí té krize jsme i my. Fanoušci, kterým na svém klubu záleží. Nepotřebujeme psát na fóra či na dotazy klubu a pod rouškou anonymity kritizovat (ano, mnohdy má ta kritika hlavu a patu, to uznávám) a léčit si zlobu. Takhle něco vyřešíme? Já vím, že nás to všechny sere, jsme z toho přešlí a smutní, ale tohle přece není nejlepší řešení. Rozumím a částečně chápu všechny, ale zkusme to řešit konstruktivněji, prosím. Jdeme na to chlapsky, řešit z očí do očí. A byl bych tuze rád, kdyby to takto dokázal řešit každý. Jako chlap. Né jako dotek prstu na klávesnici a pocitu – jóóó, tak teď jsem to dobře napsal a pořádně jim to nandal…

Závěrem bych chtěl zmínit jedno. Chtěl bych pozdravit VŠECHNY hráče našeho klubu. Nevím a nepoznám, jestli tomu každý z nich dává 100 a více procent. Chtěl bych jim však říct, že bezmezně věřím tomu, jak společnými silami chytíme tu kartu, která je k nám zatím otočena rubovou stranou a společnými silami ji otočíme. Nejsme sice tak dobří karbaníci, jako ten pokerman Staszko, věřím však v to, že tam bude eso! Věřme společně tomu, že KARTA SE OBRÁTÍ. Musíme tomu jít SPOLEČNĚ NAPROTI !!!

V sobotu podpoříme kluky v domácím utkání s Opavou, ve středu do Valmezu pojedeme auty a v sobotu do Přerova vlakem! Je to nejdůležitější výjezd ze všech, které zbývají do konce základní části. Pak už jen play off. No, snad se do něj dostanem :-).

Na úplný konec si dovolím zarecitovat úryvek z básně, ehm, moment, co to plácám… Dovolím si zacitovat slova jednoho z našich chorálů: AŤ VYHRÁVÁ, NEBO KAŽDÝ ZÁPAS PROHRAJE, V NAŠICH SRDCÍCH BUDE A NAVŽDY TAM ZŮSTANE…