Několik týdnů předem se rozhodujeme, že do ValMezu se ani nepokusíme vypravit autobus. Destinace nijak oblíbená, navíc pár dní po tomto výjezdu jedeme do Přerova, který je v tomto týdnu jasnou prioritou. Na Plechárně dáme pivko 14 fanoušků vyráží směr Valašsko…
Auto, ve kterm cestuji, přijíždí k zimáku téměř přesně se začátkem utkání. Hned mě zaujala jedna věc. Ochranka je tu mnohonásobně početnější, než když nás tady před pár týdny bylo přes sto. Asi nás, ve středu, dnes čekají mraky a tak jsou dobře připraveni.
Na zimák vcházím během hry, míříme za naši střídačku, kde už je zbytek havířovských (hráči nám nechali několik lístků – díky moc – které si mezi sebou prodáváme). Celkově se nás schází 34, z toho tak 18 lidí stojí dole v první řadě a tu a tam se pokouší fandit.
Nejdříve však řešíme problém s nejaktivnějším členem ochranky, který si zřejmě léčí komplex a za každou cenu se nás snaží dostat do oficiálního sektoru pro hosty. Proč? Vždyť na zimáku skoro žádní domácí nejsou. Škoda, že takto aktivní nebyl při onom zmiňovaném posledním duelu v této hale. Komplex si nevyléčí, my zůstáváme na svých místech…
Sotva skončí tento „problém“, začne druhý. Na naším „sektorem“ se schází asi trojice (asi místních) radikálů, ze kterých jde strach jen když se podíváte na jejich ošacení. Zřejmě chtějí dělat ramena před svýma slepicema. Postávají nad námi, něco pokřikují, provokují… To nevydrží dva staří TfH pardálové, kteří obrazně řečeno bouchnou do stolu a řeknou dost. Místní kápové jsou vyzváni ven, nechce se jim však. Chápu, je tam zima. Po tomto raději odcházejí směrem k bufetu, od konce první třetiny je už na stadionu není vidět…
My nevěšíme flagu Zvěře, neboť ta prošla generální opravou a ještě není připravena, abychom však nebyli bez zástavy, dovážíme alespoň „trikolóru“. V první třetině fandíme bídně, není ani klasický spíkr, během první dvacetiminutovky se ozveme snad 10x. Domácí ani jednou…
Čas o přestávce trávíme v místním příjemném šenku, klasické topinky za 5 kaček, dobré pivko, malé štamprlky, no prostě ideál. Někteří tam tráví i část zápasu, jiní se na druhou třetinu vracejí do hlediště. Hecujeme se, že tomu fandění dáme trochu řád, ale zůstane jen u heců. Dneska to prostě není ono, i ve druhé části fandíme velice podprůměrně, ke konci prostřední periody se začínají ozývat domácí, kteří cítí, že náš milovaný AZet je nemocný :-(. Bobři fandí bez bubnu (hurááá) a i díky místní fantastické akustice jsou docela solidně slyšet…
Závěrečná dvacetiminutovka je podobná té druhé. My fandíme občas, žádná sláva to není, domácí fandí více než my. To je hodně špatně! Ale co se dá dělat. Můžeme za to jen my sami. Díky těm, kteří stojí na místech, na kterých se fandí, neutrální postoj mám vůči těm, kteří stojí o pár metrů dál (zda-li fandí nevím, na ústa jim nekoukám), naprosté nepochopení pak pro ty havířovské, kteří stojí kdesi až mezi domácími a do našeho počtu je ani nepočítám. Jsou to stejní lidé, kteří i třeba v Prostějově byli mimo sektor hostů. Jsou to ještě vůbec havířováci?
Vrchol zmaru přichází minutu před koncem, kdy dostáváme gól na 3:3. I já, věčný optimista a milovník svého klubu za každou cenu, kolem sebe plivu zlobu. Kurva, takhle už to nejde, safraporte. S tímto chceme hrát play off a usilovat o první ligu? Až do konce zápasu, který rozhodnou nájezdy, jsme opaření a prakticky nefandíme, „děkovačka“ proběhne totožná jako v Karviné… Prvotně máme v plánu odpílit nějaké ohně (u děkovačky), nakonec se rozhodneme je nepoužít, není k tomu důvod. My ani hráči si je dnes nezasloužíme. Ochranka nám za to osobně přijde poděkovat, že prý nedostanou flastr :-).
Ano, tahle porážka mě neskutečně sere! Sere a ještě nějakou dobu srát bude. Ale přijde sobota a já pojedu svůj tým podpořit zase! Bando, hrajeme v Přerově! Přistupme k tomu, hráči i my fanoušci. jako ke klíčovému duelu, který je takovou malou generálkou před play-off. Pokud vyhrajeme, věřím, že vyhrajeme i základní část. Pokud padneme, Přerov bude mít pětibodový náskok a… Zapomeňme na výpadek u Bobra a jeďme svůj klub podpořit v co největším počtu! Ano, vím, nepojedou ti, kteří na ofiko fóru píší pod třemi různými přezdívkami, kteří tam píší 5 minut po skončení zápasu a motají něco o tom, jak se do ValMezu plahočí fanoušci. Nepojedou tam ani ti, kteří spílají trenérovi a přitom doma za počítačem ani neví, že právě ve ValMezu trenér nebyl :-). Doufám však v to, že náš klub má ještě velkou spoustu oddaných a věrných, kteří se právě v sobotu ukážou.
Ihned po skončení zápasu si jeden z havířovských všimne, že místní vlajky visí pod střechou už nějakou tu dobu, projevuje se na nich zub času, jsou celé zaprášené. A tak se rozhodneme pro gentlemanské gesto a vlajky vezmeme do našeho auta, abychom je vyprali, malinko dali do pucu a aby opět zářily a voněly novotou, než je domácím předáme zpět.
Cesta domů probíhá v pohodě. Plán naházet před náš autobus hřebíky a okna rozbít kamením nakonec nevychází, ale ty, čtenáři, v tom snad vidíš ironii. Ačkoli jsme na svůj tým pořádně nasraní a poprvé na rovinu říkám, že na to máme plné právo, tak stále nelámeme hůl. V sobotu, kurva, 3 body! A pokud ne, tak děkovačka koulovačka :-).