I když jsme se porážkou na Lapači „propadli“ opět na druhé místo, mise pokračuje a my míříme do Nového Jičína. Jsem trochu překvapen tím, že ve středu se nám daří vypravit autobus. Nakoupíme osvěžení na cestu, Rum je dnes již definitivně poražen Vodkou a Hrušticou, a to i přesto, že je v akci. 42 lidí v busu a můžeme vyrazit.

V autobuse se o zábavu stará Lukášek, nejmladší výjezďák AZetu, kterému teprve nedávno byly 3 roky. Už v takhle útlém věku ví, že v jeho životě budou hrát podstatnou roli vemena a tak je zadobře s každou „tetou“ v autobuse. Pobíhá mezi sedačkami jako malý pardál, skáče, hopsá, je ho všude plno.

Před novojičínským zimákem jsme s dostatečným předstihem a tak někteří ještě stihnou čepované v nedaleké putyce, jiní dopíjejí své zásoby z autobusu. Zápas Havířova v Jičíně je opět možností, aby si své mundúry provětrala zásahovka z nedalekého Frýdku a tak o policejní zastoupení u vchodu do sektoru hostí není nouze. Některé z nás už ochranka velmi dobře zná a tak prohmatávání je spíše formální, míříme na sektor a věšíme flagu „Havířovská Zvěř“. První zájemci o bramboráky či pivo jsou pouštěni „mezi lidi“, opět však maximálně po třech či čtyřech osobách.

Zápas začíná, „v kleci“ jsou autobusoví, hned vedle klece pak automobiloví. Celkově se počet příznivců Havířova vyšplhal na pěkných 65 kousků, konečně se ukázali i DC mládenci. Spíkr jde na plot, ačkoli ten jej značně a nepříjemně píchá do oblasti hýždí a hecuje sektor k fandění.

Dnes se možná trochu více než obvykle vyjádřím k domácím. Nejprve je pochválím, protože je za co. Kotel v Jičíně si prošel velkými změnami, patrné to bylo již při naší poslední návštěvě zde a patrné je to i dnes. Hezky zformovaná padesátka, která fandí docela hlučně, fandí po celý zápas, používá ruce, nepoužívá ten hrůzostrašný buben z minulých let. Je fajn, že po této stránce to zde tak ožilo, kéž by si vzali příklad i jiné tábory. Teď ale druhá stránka věci. Pokud se kotel Karviné dá průměrově označit za nejstarší v lize (s přehledem), tak sektor Nového Jičína bude asi nejmladší. Což o to, tohle není na škodu, pokud to té mládeži vydrží, je zde velká perspektiva do budoucna. Nevím, jestli je to tím věkem, ale myslím si to, sektor Nového Jičína také velice rád a často kopíruje. Jednou slyším Třinec, podruhé Vsetín, potřetí už to tomu raději nevěnuju pozornost. Hodně mi tam prostě chybí jejich vlastní invence či myšlenka. Tohle je dosti velké mínus. Když k tomu připočtu dementní pokřiky na hráče hostí, kdy je při každém vyloučení posílají do pochvy, vychází z toho docela nepěkný repertoár, kterým se domácí prezentují. A abych tomu nasadil korunu, je srandovní a paradoxní, když novojičínská mládež tasí pokřiky jako „Zkurvený Havířov“ či „AZeťáci jsou čuráci“ :-). Ano, ta mládež, která se za poslední 3 roky ani jednou aktivně neobjevila v Havířově, která píše o tom, jak vládla ve Valmezu a která dojede nejdál do Frýdku. No nic, je to jejich věc. Tímto si však na ně mnozí udělají obrázek. A i když jsou třeba domácí pyšní, jak nám to slovně nandali (i ty jejich fakáče přes ledovou plochu působí nesmírně komicky), tak v koutku duše ví, jak se věci mají…

Domácí si také připravili jednu choreografii. No, snad se to tak dá nazvat. V sektoru mají asi 50 lidí, velmi blízko sektoru dalších několik desítek fanoušků a oni vytáhnou asi 12 modrých a bílých balónků. Škoda. Investovat o 70 kaček víc, vypadá to diametrálně jinak. Náš oblíbený pokřik „Co to zas bylo, holčičky?“ je tedy na místě. Takže jak říkám, domácí mají dvě tváře. A je jen na nich samotných, jestli se do budoucna budou chtít té jedné, která jim dělá ostudu, zbavit…

My si tentokrát žádnou prezentaci nepřipravujeme, pouze na konci utkání je v plánu nějaké to pyro na oslavu případné výhry. Problémem však možná bude mladý klučina, kterému byla nasazena sekuriťácká vesta a který má zřejmě za úkol, hlídat nás bedlivěji než bedlivě. A tak zpoza klece neustále kouká, kdybych věřil na pohádky, myslel bych si, že je to potomek Bystrozrakého. Jeho pohledy bodají naše ledviny a slinivky, jeho pohledy bolí více, než číst přerovské reporty. I kdyby se na ledě promenádovaly nahé ženy, on by koukal na nás. Je opravdu velice zodpovědný.

Máme z něj legraci, ta však končí v závěrečné části hry. Jeho pohledy jsou úspěšné, Bystrozraký junior objevuje „zavazadlo“, ve kterém máme pyrotechniku, okamžitě informuje nadřízené a ač zavazadlo různě cestuje a intrikánsky mění majitele, tak oči Bystrozrakého cestují spolu s ním. Sakra, co teď? Jednoho havířováka napadá lest, na Bystrozrakého je vylit zbytek piva v naději, že bude omráčen a jeho oční schopnosti oslabeny. Viníka si volá sekuritka, jeden z nich velmi hlubokým hlasem, velmi pomalu a o to víc frajersky spouští: „Ty jsi mi polil bráchu, jen počkej“. Na samém konci zápasu pak chlapíci ve vestách obklíčí náš sektor, stále pozorují ono zavazadla a tak se rozhodneme, že z pyra dnes nic nebude. Hernajs, nevyšlo nám to už podruhé po sobě. Snad příště…

Ještě zpět k zápasu a k hostujícím fanouškům. Ti fandí celé utkání, občas si odpoví s levou stranou (volím pravici, tohle se mi moc nepozdává!) a jsou důstojným, řekl bych že vyrovnaným, soupeřem domácím. Fandí samozřejmě i Lukášek, který po sektoru lítá jako prase po dvorku, když cítí svou popravu.

Když David Klimša vstřelí důležitý druhý gól (ano, ty šikovné ruce maséra se u té kličky ukázaly), můžeme si všichni ulevit (sakra, né tak doslova!) a pomalu slavit důležité tři body. Jsme stále v těsném závěsu za Přerovem a tak mise musí pokračovat!

Při děkovačce (mimochodem, vedle hráčů stojí i všudybyl Lukášek) je vyvolán Honza Kolařík, to ovšem netušíme, že už je v kabině a vůbec to s ním nevypadá dobře. A tak jej nahradí Enrique Iglesias a Klíma, s hráči si užijeme vydřenou výhru a jdeme k busu.

Cesta domů pohodová a docela rychlá, výjimečně nestavíme na žádné benzínce a jedeme rovnou na Plech, k poslechu opět české hity z Impulzovic krabičky, nebo jak ten slogan mají. Lukášek trajdá po autobuse, v ruce zápasový puk a všem se chlubí – „Já šem byl na ledě š Peťou“. Na Plechu (ačkoli je 3 hodiny po Večerníčku, tak hrdě u stolu s námi sedí i všudybyl) dáme jedno povinné na rozloučenou se středečním dnem a už mobilizujeme síly na sobotní příjezd prostějováků… Pojďme si dokázat, že náš kotel je před blížícím se Play-off ve formě! Pojďme do sektoru a velmi solidně jej zaplňme! Domácí zápas s Prostějovem by pro náš kotel měl být jakousi generálkou před vyřazovací částí. Neseďme po všech nefandících čertech, vytvořme pekelnou kulisu!