Pro semifinálové boje nám byl přidělen zřejmě nejméně atraktivní soupeř z celé ligy. Soupeř téměř bez fanoušků, soupeř s nedobrou halou pro fandy hostů, soupeř, ke kterému to téměř není výjezd, soupeř, který nikoho netáhne. A tak jak se loni chodilo v semifinále na bitvu na ostří nože s Prostějovem, nyní se chodí jen na AZet, Poruba nikoho nezajímá…

Den před zápasem najezdíme 70 kiláků zvacím autem, nejen vedení, ale i my fanoušci si maximálně přejeme, aby na zimák chodilo co nejvíce lidí, nejlépe fanoušků. Tohle už nejsou omšelé zápasy základní části, tohle je Play-off. Jenže někde je chyba. Něco je špatně, nebo prostě není ideálně. Ač se můžeme snažit jakkoli, jezdit autem, lepit plakáty či být maximálně aktivní na sociálních sítích, které bohužel hýbou světem a jejich síla se ukázala při prezidentské volbě, tak havířovský příznivec stále spí. Důvodů, proč především ve všedních dnech, nechodí tolik fandů, kolik bychom si představovali, je velká spousta a rozebírání, který důvod je hlavní a stěžejní, to by bylo na 5 samostatných reportů… Musím férově uznat, že v tomhle prostě chybí Martin Potočný. Nechci mu zde podlézat nebo vyjmenovávat jeho zásluhy. Můj názor je konzistentní. A tak jak jsem už v létě zapochyboval nad některými věcmi, když se plánoval jeho odchod, stejně tak zapochybuji nyní. Tohle byla velká Potokova devíza a zároveň velká devíza klubu. Probudit v člověku chuť na hokej. Prostě jako takový ten letmý dotyk poštěváčku, kdy si žena uvědomí, že se něco děje…

No nic, zpět k zápasu. Milované Slezsko postihly mrazy a sněžení, s drkotajícími zuby prodáme něco přes sto lístků na sektor a míříme na zimák. Takové ty klasické předzápasové rituály, jako je věšení vlajek a chystání dalšího materiálu a první semifinále může začít. Dorazili i fandové z Poruby, je jich asi pětadvacet, před sebou mají vlajku, kterou jim zřejmě darovalo vedení klubu, občas zamávají asi pěticí malých vlajek na tyčích, snaží se fandit, vytáhnou transparent u kterého si všichni zavzpomínají, jakým že písmem jsme se v první třídě učili psát. U vytažení transparentu se projevuje jejich největší nešvar, tím je neustálé mlácení do bubnu, téměř hlava nehlava. Mlátí do něj i při vytažení toho zmiňovaného nápisu, bubeník rozjíždí sambu, při které se vlní sektor, při které se vlní transparent, kdo se nevlní, není z Poruby… Taky bych kroutil boky, mít lepší náladu. Tu nemám. Sami se o ni připravujeme.

Havířovský kotel je zaplněn obstojně, chybí mu však klasický spíkr a já se po několika zkušenostech nebojím napsat, že tyhle absence bývají citelné. Naši další dva spíkři nedokáží sektor vyburcovat, jak ten, mnou zmiňovaný. Ne, pozor, nesvádím chybu na ty alternativní spíkry, ba naopak, za tu práci jim děkuji. Nevím prostě, jestli jsou lidé namlsaní panem M., ale u ostatních spíkrů jakoby tomu nedávali 100%. V tomto zápase se u megafonu vystřídají hned 3 lidé. Jak je tato práce náročná Vám může potvrdit jeden z nich, který si to včera zkusil poprvé a který to po chvíli vzdal. Ano, tahle práce je skutečně obrovsky náročná a my, lidé v kotli, bychom těm vůdčím fanouškovským osobám měli co nejvíce pomáhat. Pro spíkra není nic horšího, než když před sebou vidí lidi se zavřenými ústy.

I proto je atmosféra v první třetině nedobrá. Celé je to takové ospalé, jakoby hráči na ledě i fanoušci na tribunách byli ještě doma. Hra špatná, atmosféra se jí podobá. Najednou nás jakoby nemá co vyhecovat. Ani hra, ani soupeř na protější tribuně… A i když bychom se měli vyhecovat už jen tím, že hraje náš tým, nejde nám to.

Ve druhé části, i díky brance, kterou vsítíme, jde dopping nahoru, v polovině zápasu si připravíme jedinou prezentaci dnešního dne. V RBH sektoru je rozdáno na 300 balonků, rumaři si sektor rozdělí na bílou a modrou polovinu, v kotli je pak rozdáno na 25 vlajek na tyčích. V první řadě sektoru jsou pak roztaženy dvě velké obouručné vlajky, na kterých jsou písmena A a Z, do toho všeho vlaje velká mávačka. Prezentace jednoduchá, ale docela povedená… Do fandění začínáme víc a víc zapojovat i pravou stranu, která úroveň supportu trochu zvedá.

Ve třetí části hry je fandění asi nejlepší, rozuměj nejhlasitější, ale stále to není ono, dnes se nám na tribunách prostě nedaří a je třeba s tím něco dělat. Nemůžeme se na to dívat, nemůžeme to akceptovat, vždyť jsou před námi ty nejdůležitější boje sezóny. Hráči na ledě udrží zuby nehty vítězství, na děkovačku opět zvedneme dvě výše zmiňované obouruče a máváme velkou „prutovkou“, do toho je pak zažehnuto něco málo stroboskopů…  Nemastný neslaný zápas končí a my můžeme jít domů…

Ještě než se dostaneme ke klasickým pěti pozápasovým otázkám, dovolím si zcela subjektivně rozebrat pár věcí. Proto, kdo nemá náladu na subjektivní plky, nechť následující odstavce prosím přeskočí.

Předně bych se chtěl trochu vyjádřit ke hře našeho týmu a k tomu, jakými způsoby na ni můžeme reagovat my, fanoušci. Včera jsem na hokej nepřišel v růžovým brýlích a viděl holomajznu, která stála za starou belu, na kterou se obtížně dívalo. Ta hra prostě nebyla dobrá. Nicméně! Řeknu Vám zcela na rovinu, že tohle je Play-off a pokud v něm budeme vyhrávat a dostaneme se do baráže, budu respektovat současné výkony. Výhry jsou pro mne víc, než krásný hokej. Ano, můžeme hrát ofenzivně, můžeme dávat 6 gólů na zápas po krásných kombinacích, ale pak také můžeme dojet na krásu a nezvládnout to. Proto říkám – dokud vyhráváme, zanadávám si na hru našeho týmu tak maximálně na WC a budu jej stále podporovat svými hlasivkami. Víte co? Poraďte mi. Jaké je řešení nedobré hry mužstva z pohledu fanouška? Kdo mi poradí správně, zahrnu jej dary. Když se mi hra nelíbí, co mohu udělat a změnit já, řadový fanda? Mám začít pískat? Ne, to se shodneme, že tohle nikam nevede. Mám začít nadávat a rozhazovat rukama? Změní se něco? Bojím se, že taky ne. Ano, mnohdy máme právo být naštvaní, vnitřně i tak trochu zlí, tak klidně buďme. Na druhou stranu si myslím, že tyhle emoce bychom si měli nechat mimo stadion. Pokud mi někdo dokáže, že svou fanouškovskou frustrací mužstvu pomůžeme, budu první, kdo bude mrmlat pod vousem, jen abych týmu pomohl. V současné chvíli si však myslím, že jediná dobrá pomoc je fanouškovská podpora publika. Kdo z Vás někdy provozoval jakýkoli sport, na jakékoli úrovni, jistě uzná, že psychika je možná i půl úspěchu. Když se Vám nedaří a druzí Vám dají najevo, že Vám stále věří a stojí za Vámi, hned je Vám vnitřně lépe. A já bezmezně věřím, že psychika = hlava = výkon. Až do konce sezóny budu svému týmu z plna hrdla fandit. I kdyby jeho hra byla jakákoli. Neznám totiž lepší důvod, jak se snažit přičinit o zlepšení té hry… Pokud Vy víte, jak týmu pomoct, když nehraje dobře, napište mi prosím. Do té doby zůstanu u fandění. Jdu do toho. A Ty?

Druhá věc, která s tou první maximálně souvisí, je naše fanouškovská podpora. V těchto dnech bychom měli být maximálně jednotní. Měli bychom do toho dát vše. To heslo je mega ohrané, ale v těchto chvílích pro nás pravdivé. Jak tenkrát řekl ten muž s mušketýrskou bradkou (zdravím RBH) – Jeden za všechny, všichni za jednoho. Neměli bychom se dohadovat, kde mít v Porubě sektor a že my budeme tam a Vy zase tam. Že já vidím lépe odtamtud a nechci jít támhle. Tohle je špatně. Zápasu v Porubě se bojím. Ne, o hráče strach nemám, Ti vyhrají. Já se bojím o to, jak se tam budeme prezentovat a jak budeme vypadat. Musíme být všichni pohromadě. Obětujme své osobní ambice ve prospěch havířovské fans scény. Ano, odpískali jsme sektor za bránou, budeme na podélné tribuně. Jestli nahoře či dole, to se rozhodneme na místě, i podle toho, kolik nás bude. Proto zde poprvé oficiálně vyzývám každého havířovského fanouška – po vstupu do haly doleva, téměř na konec podélné tribuny. Prostě tam jako vždy, však to znáte. Vyserme se na to, že k pivu to mám dál než cikán ke středoškolskému vzdělání, vyserme se na to, že nebudu sedět přesně na polovině hřiště a neuvidím tak obě strany rovnovážně… Buďme jednotní a ukažme, že svému týmu dokážeme maximálně pomoci.

Víte, havířovský fanoušek je různorodý. Znám a mám kolem sebe mnoho těch, kteří tomu dávají vše, kteří s AZetem vstávají a s AZetem chodí spát. Kteří dělají hodně pro to, aby to na tribunách šlapalo. Mnohdy obětují svůj čas, své peníze, své orgasmy (ne, pardon, to tu nepatří). Ano, s některými těmi lidmi mohu mít odlišné názory na mnoho věcí, nemusím se s nim ztotožňovat při našich nápadech, ale nějak se musíme respektovat. Jsme jako jako vládní koalice. Každý bychom to chtěli dělat po svém, ale takhle to bohužel nejde. Někdy musí ustoupit jeden, jindy zas druhý. A tak mi dovolte, abych na tomto místě poděkoval každému, kdo se snaží, kdo žije pro svůj tým a nespokojí se s tím, aby to na tribunách upadlo. Třeba tak jako na mnohých jiných stadionech, kde přišel velký hokejový boom, jenže jak přišel, tak zase odešel. Nedá mi to a do úst si vezmu naše rivaly z Karviné. No, slovo rival je jistě přitažené za vlasy, ale budiž. Pokora? Ano, ta tam chyběla… Vzpomeňte na slova jejich spíkra, když po jednom povedeném utkání létal do nebes a burcoval své kolegy, že nám se oni nemusí vyrovnávat, že budou lepší fanoušci, dokonce nejlepší fanoušci v kraji. Karvinští příznivci podnikli 3 blízké výjezdy, jejich reporty a komentáře chrlily superlativy, pomalu nám sahali po královské koruně a chtěli si ji nasadit na své lebeně. Jak se věci mají nyní? V domácím kotlíku (fuj, z něho bych vaječinu nejedl, i kdyby byla se špekem) stále těch stejných 30 lidí. Třetí čtvrtfinále v Prostějově a NULA karvinských, první semifinále v Přerově a opět NULA. Sakra, kde je chyba? Že by v procesu rychlokvašení? Ano, s těmito lidmi máme zkušenosti i v Havířově. Před dvěmi léty si jméno klubu téměř kérovali na lýtka. A dnes? Však to sami znáte. Každý zná nejméně jednoho takového… Proč jsem tohle všechno zmiňoval? Proč jsem zmínil ten proces rychlokvašení? Víte, jsem rád, že mám kolem sebe lidi, které to baví, pro které je to životní styl. Fanouškem se člověk nestává v čas A a nekončí v čas B. Fanouškem je člověk celoživotně, je to prostě hobby, které končí se smrtí. Nerad jmenuji jedince. Ale koukněte třeba na 2 až 3 lidi z RBH. Občas se s nimi nemusím shodnout, občas na ně můžu být nasraný, občas mi pijou krev, občas se prezentují jako osli, ale pořád a stále zůstávají fanoušci stejného klubu, kterému fandím i já. Nebojí se na hokeji postavit, nebojí se otevřít pusu, dokáží se uvolnit na výjezd a už několik desetiletí je to baví… Takhle by to mělo být zakořeněno v každém z nás. Být fanouškem je skoro až poslání a né nějaký časově oddělený okamžik v životě, kdy prostě budu fandou. A pak budu rybářem, pak zase filatelistou a pak kdoví čím. Ale abych se vrátil zpět k těm mým kolegům. Víte, můžou být oddaní sebevíc, můžou se sebevíc snažit, ale… Taky se ve Vás začne probouzet nechuť, když vidíte, že nejste schopni strhnout dav. Ti lidé to nedělají pro sebe, pro své sebeukájení, k tomu si raději pustí orální sex se Sophie Dee (mimochodem, kdo má rád ženy „krev a mléko“, doporučuji tuto dámu!). Ti lidé to dělají, protože jméno havířovské fans scény jim není lhostejné. Vezměte si jeden takový příklad. Většina těch lidí měla celou sezónu permici. A stejně strávili několik hodin na schůzkách s vedením, aby ostatním fanouškům vyjednali nižší vstupné do sektoru, aby udělali maximum pro atmošku na zimáku. Ale. Ano, opět to ale… Rozeberme si následující situaci. Milujete soulož se svou partnerkou, ta soulož je skvělá, vy jste dobrý 🙂 a ona taky. Jak Vám bude, když začnete pociťovat, že partnerku to nebaví? Jak Vám bude, když pod Vámi bude ležet leklá ryba, která už nekroutí tou pánví jako dřív, která už Vaše záda nedrápe svými nehty? Bude Vás ten sex stále bavit? Odpověď všichni známe… Abych to zkrátil – když nevidíte zpětnou vazbu, nebude vás bavit něco, o čem nejste přesvědčen, že to děláte správně. Několik těch lidí to táhne z posledních zbytků morálních sil, několik jich mluví o tom, jak se už těší na svou další fanouškovskou karéru, kdy si spokojeně sednou na vedlejší sektor, občas zamávají šálou, na pobídku kotle občas zakřičí a tím to pro ně hasne. Pozor, neodsuzuji takové fanoušky. Také to jsou dobří a správní fandové klubu. Jen to na nich prostě nestojí… A s nimi to nepadá. Vězte, že pokud vezmeme chuť těm, na kterých to stojí, fans scéna v Havířově padne…  Jménem všech, kterým na dění na našich tribunách záleží, žádám všechny, aby do čtvrtečního a hlavně sobotního duelu dali vše. Kdy jindy, kurva? Fanděme od první do poslední minuty, nedovolme, aby to bylo zdechlé, pojďme fandit do kotle! Ten tvoří atmosféru na zimáku. Když bude špatný kotel, nezachrání to nic a nikdo. Když bude dobrý kotel, vyburcuje to celou halu… Pokud se nám to v sobotu nepovede, jsme čuráci, monstr čuráci (omlouvám se, že jsem nepoužil slušné slovo „pyj“) a můžeme si jít sehnat oblek na vlastní funus, který se blíží. Pokud se nám to ve čtvrtek a v sobotu nepovede, vyvodím i já sám osobní důsledky a uznám svou spoluvinu, protože společně s několika dalšími holt udáváme směr tomu všemu, o čem v posledních řádcích píšu. Oba zápasy vyhrajeme. Ale pokud nebudeme v hledišti ti staří dobří králové ligy, budu mít ty výhry zcela u prdele. Ano, zní to divně, ale je to fakt. Nyní mi maximálně záleží na naší resuscitaci v hledišti, nic jiného mne nezajímá. Pamatujete jak Vinnetou, ležící v náruči toho bělocha v béžovém oblečku, slyšel ty zvony v Santa Fe? Nedovolme kurva, aby ty zvony byly slyšet i na našich tribunách…

Dnešní report, zřejmě nejdelší v historii, ukončíme pěti otázkami člověku, který byl vždy velkým zastáncem panterského období – KubaS.

Byl jsi aktivní fanouškem v kotli v éře panterů, jak na toto období vzpomínáš? Docela jo, i když moc výjezdů jsem neabsolvoval. Bylo to jiné, ale nemohu říct, že bych se na tehdejší kotel díval skrz prsty. Když se tak podívám na ten bordel, co tady v havířovském hokeji tehdy byl, tak se zpětně divím, že nás to tak bralo. Nicméně jsem rád za každého fanouška, který fandil i v tomto období „temna“.

Hlavní rozdíly v éře panterů a v éře Zvěře? 
Vše je dáno o mnoho vyšším počtem lidí, co chodí na hokej, popř. přímo do kotle. Zlepšila se prezentace klubu/města, v posledních letech éry panterů se hrála 1.liga, takže z hlediska výjezdů to bylo nic moc, což je teď ve 2.lize jiné, soupeři jsou atraktivnější a lidi to táhne víc. Výjezdy mají náboj.

Chybí něco havířovské fans scéně z té minulé éry?
Nemyslím. Pokud tady něco fungujícího bylo, tak to zůstalo. Zbytek prošel vývojem a ten vývoj jde správným směrem.

Vyjmenuj nešvary havířovského publika …
Když porovnávám některé manýry extraligových fans a fans, které máme my, tak kritický být nemohu. Přijde mi, že právě havířovské (ano, výjimky se najdou vždy a všude) publikum stojí za svým týmem opravdu pevně a nějakým opravdovým nešvarům se zatím vyhýbá.

Postoupit do 1. ligy nebo nepostoupit? A důvody…
To je dilema. Když postoupíme, tak asi budeme hrát tak přinejlepším střed tabulky. Když zůstaneme, tak nadšení pro 2.ligu opět vyprchá o trošku víc. Jak tak poslouchám ostatní, tak nálada je z mého pohledu taková, že mnoho fans by rádo vidělo postup a já patřím mezi ně. Nemůžeme hrát 10 let o první příčku v 2.lize, myslím, že by to za pár sezon už opravdu hodně lidí omrzelo. Pokud na to máme, tak neváhejme a postupme !