Pondělí, snad nejméně vhodný den pro hokej, ale nedá se nic dělat, baráž nepočká, musíme hrát, musíme jít na zimák, musíme fandit, musíme ukázat i chlapcům ze západu, jak to děláme tady ve Slezsku…

Den před utkáním se scházíme v jednom sklepním prostoru (bohužel nám na poslední chvíli padla tělocvična), který se podobá nějakým válečným SS bunkrům, abychom vyrobili malé vlaječky pro pondělní špíl.

V den zápasu se dosti bojím návštěvy, přece jen – Tábor není Karviná a to pondělí je opravdu hnus – nakonec jsem snad i příjemně překvapen. Pod kotel vyvěsíme „Zvěř“, nahoru „Brumm Kreisel“, své zástavy vyvěsí i Rumaři, hostů dojede NULA (pro mě docela zklamání, přeci jen, je tam euforie) a zápas může začít…

Kotel není zaplněn tak jako na finále, což se dalo čekat, dneska však atmosféru vnímám z jiného místa a musím říci, že se mi zamlouvá. Hodně nám pomáhá zbytek zimáku, který se, i díky vstřeleným gólům, od samého úvodu zápasu pěkně přidává, sice především tleskáním, ale i to k pěkné atmosféře stačí. A tak je jasné, že dnes to nebude o nějakých super zpěvných chorálech, které by si kotel užil, dnes přizpůsobíme fandící taktiku zbytku zimáku. Od prvních minut, což není moc obvyklé, tak hojně využíváme nejen pravou stranu, ale vlastně celý stadion.

Zmínil bych se o jednom nešvaru, ale to je prostě dnešní doba, to je tahle rychlá společnost, to jsou ty sociální sítě. Mnoho klubů věnovalo tomuto „problému“ svou choreografii, napíšu o tom pár vět i já. Víte co mě fascinuje? Skončí zápas, v médiích se mluví o dobré atmosféře, na fanoušky (zrovna nyní konkrétně myslím třeba fanoušky AZetu) se pěje chvála. Sranda je, jak odkazy na tuto chválu nejvíce propagují lidé, kteří zápas prosedí v prdeli světa, neotevřou hubu a nijak k tomu nepomůžou. Hurááá, „Králové ligy“, zakřičí si doma, uloží šálu do druhého šuplíku, vypnou net a jdou spát… Nedá se nic dělat, takové to v dnešní době prostě je. A proto  – díky všem – nejen lidem z kotle, ale i na RBH sektoru a vlastně kdekoli jinde, kteří fandí a tu atmosféru dělají! Je smutné, že na tom parazitují lenoši líní, na druhou stranu je však hrozně moc fajn, že ti správní fnaoušci stále jsou a stojí za svým klubem!

Ale zpět k zápasu. První třetinu vyhráváme 4:0, je škoda, že úvodní perioda končí, atmosféra je totiž hodně dobrá, lidé se baví, tleská celá hala, závěrečná siréna tohle nadšení pouze utne. Když jsme u té první části hry, zmíním se o jednom hráči, který v ní byl velmi vidět.. Bude mi moc chybět. Je zvláštní, je svůj, ale je to pan hráč a já ho mám na ledě hrozně moc rád!

Do druhé třetiny vstupujeme s bubnem, který měl v první třetině dovolenou, tím pádem trochu ulehčíme práci spíkrovi a naopak se zavděčíme lidem, kteří se dneska nebojí tleskat Jasně, není to ono, tleskat dokáže i tuctový „fanda“ na Davis Cupu, ale jak říkám, dneska nemáme potenciál na nějaký fanatismus, dneska lidem dopřejeme, aby je to bavilo. Lidé jsou však výsledkem namlsaní, vysoké vedení atmosféře vždy uškodí, a tak i dnes dopping slábne, pořád je však na solidní úrovní a myslím si, že ač se třeba na táborské obecenstvo pěje chvála, tak co by za takovou atmosféru dali (soudím podle video nahrávek z jejich zápasů).

V závěrečném dějství si připravujeme prezentaci dne. V kotli a na přilehlém „malém“ sektoru jsou rozdány bílé vlaječky, RBH sektoru má pak vlaječky v barvě modré. Máváno, zpíváno „olé AZ Havířov“, moc pěkný efekt.

Závěr zápasu už „áčková“ strana fandí ve stoje, lidé se baví, užívají si výsledek, já jsem maximálně spokojen. Krasobruslařka o první přestávce na ledě byla velice sexy, ale na Říčanův hattrick nemá dnešní den vůbec nic, ani kdyby šenkýřka na Plechu ukázala poprsí (což se při bujarých oslavách tu a tam stává).

Po zápase nějaké to pivko a už se těšíme na středu. Výjezdy s lidmi, kteří jsou kamarádi, které znáte z tribun 2x týdně a u kterých víte, že AZet milují, to je ta největší paráda. Nepotřebuju 1000 lidí v Karviné, kteří vyjedou jednou za rok na finále a tím to hasne. V Písku nás nebude mnoho, ale dáme do toho trojbarevné srdce! Mé oblíbené přísloví říká – „Je nás málo, ale samí dobří“. A přesně takové to bude! A pak už Tábor a výjezd roku! Budete o něm všichni včas informováni, už nyní můžeme říct, že vlakové spoje i cena jsou super a je se na co těšit. Bude to velké! Kdo byl loni v Klášterci, tak ví, kdo nebyl, bude výjezdově odpaněn letos!

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří nám při dnešním utkání přispěli do „čapky“. Opravdu si toho mo4c vážíme! V sobotu je před námi poslední sobotní zápas letošní sezóny a pokud nám Vy všichni pomůžete a přijdete v co nejhojnějším počtu, pokusíme se připravit choreografii, která bude aspirovat na letošní choreo roku! Vy s námi, my s Vámi, všichni s AZetem !!! Jdeme si za tím… Zakončeme společně ten sezónní hattrick snů. Z toho smradlavého suterénu až po splněný sen…