Uplynulo několik málo dní od prvního přátelského utkání s Třincem, utichl třinecký pláč, ze země se vytřely kaluže jejich slz, utichli i havířovští mudrlanti, kteří by zde chtěli mít kulturu obecenstva stejnou jako v NHL, je tady pondělí, teploměr opět ukazuje něco nad 30 a my opět jdeme na hokej…

Už několik desítek minut před utkáním se dá vytušit, že i dnes se bude jednat o velmi pěknou diváckou návštěvu, což je super. Fandové se scházejí na tribunách, hlavní fanouškovské zástavy chybí, jelikož dnes nebude žádný organizovaný kotel, své dvě vlajky věší jen RBH, k nimž se vyvěšením své zástavy přidávají chlapci z Abstinentů…

Zazní národní hymny, vhodí se úvodní buly, kotel (v něm asi 50 dětí) a RBH sektor rozjíždějí úvodní Zvěř, která i dnes má svou kvalitu. Super! V kotli se nějaký opilec angažuje na pozici spíkra, z B tribuny ho pozorujeme a děsíme se, kolik neplechy a možná i ostudy udělá… Po chvíli však první řadu v sektoru opouští, nám padá kamínek ze srdce. Po něm se postupně vylidňují i místa v sektoru, děti si sedají všemožně po zimáku a sledují hokej. No, i když, že sledovali hokej, na to bych nevsadil :-). Jak už jsem říkal jinde, tyhle děti, které přišly do sektoru a které tam 7 minut fandily, ty mi nevadí. Neodsuzujme je a nehaňme je, pojďme jim příkladem. Já si spíš myslím, že je dobře, že tyhle děti máme a že když jim budeme dobrým příkladem, tak že si můžeme dál a dál vychovávat novou generací fandů. Všichni jsme byli děti. I já, když mi bylo třeba 13, hltal kotel a obdivoval ty staré pardály v něm. A kdyby mi někdo zakázal do kotle jít jen proto, že mám 13 let, byl bych asi smutný a doma možná i uronil slzu. O věku to přece není… Buďme jedna velká havířovská rodina. Rodina, do které patří lidé každého věku. Staří, střední generace, mladí… Koukněte, jak to mají v Karviné. Tam prostě mladá generace není. Nebo možná je, ale současný kotel ji nedovede dostat na svou stranu. Tam z drtivé většiny tvoří kotel pánové v letech a to je taky špatně. Právě na tomto tam ten kotel zanikne, pokud jej co nejdříve neomladí. Pamatujte má slova… A proto – klidně to dítě okřikni, když se v kotli chová jako dement a není tam kvůli fandění, zle se na něj podívej, v krajním případě jej z kotle vyveď za uši, ale neházej je do stejného pytle. Jednou budeš starý cap, kotel už nebude pro Tebe, sedneš někam jinam a budeš lamentovat, proč ten kotel stojí za hovno? Proč? Protože jsi od toho mladé odrazoval a teď ti mladí chybí…

Zápas to by poklidný, přátelský a tak náš fotograf zabrousil svým fotoaparátem i do hlediště, ve kterém se našlo pár výstavních kousků :-). Koukal jsem jako blázen, a to už druhý zápas po sobě, kolik pěkných dívek a žen chodí v Havířově na hokej. Jasně, naši hráči jsou kořínci, ale i tak… 🙂

Zápas pokračuje dál svým tempem, místy je sice v hale ticho, ale najde se i spousta časových úseků, kdy se fandí. O pokřiky či chorály se stará jádro RBH skupiny, přidávají se i okolní sektory. Nutno podotknout, že mnohdy fandění rozjíždí i ne tak mediálně známí jedinci a taky to jde :-). Tohle je super! To je další z věcí, kterou nám mohou závidět na mnoha stadionech… Oficiální kotel není a přesto je atmosféra lepší, než na většině druholigových stadionů při ligovém utkání. Mám já to naše havířovské publikum vážně rád. Když si vzájemně a nesmyslně nehážeme klacky pod nohy :-).

Je také fajn, že se dnes neopakují dva tři pokřiky, ale že se zpívá i mnoho chorálů, jejichž repertoár máme opravdu velký… Téměř všude by se fandové prioritně zajímali o to, kolik bude budnů. Fuj, grc, proč? Včera se u nás fandilo, zpívalo a tleskalo. Tohle bohatě stačilo a bylo to pěkné! Náš fanoušek zpívat umí. Jo, jasně, umí to fanoušek i v Přerově či v Karviné. Ale je těžké zpívat, když není co… Buďme pyšní na chorálový repertoár, který máme a který se učí i drtivá většina lidí mimo sektor. Takhle to má být! Že docela složitý chorál už nejede jen kotel, ale že jej znají „všichni“. Paráda.

Uff, koukám, že už toho chvalozpěvu bylo dost, asi je třeba malinko ubrat, neboť jednou, až se bude pískat, tak nám to omlátí o hlavu naši závistiví konkurenti :-). Ale nemůžu si pomoct, bylo to prostě… jak by řekl Jarek Nohavica „FÁJNE A PĚĚĚKNE“. A s lidmi to ani neseklo, zaplaťpánbůh… Ba naopak, ve třetí třetině si „áčko“ odpovídá s „béčkem“, stále se podařeně choráluje, AZet dává góly, lidi se baví… Havířov opět žije hokejem. A i když bude hůř a zažijeme v sezóně spoustu chvil, kdy to nebude ono, buďme rádi za včerejšek. Přišlo necelých 1 700 diváků! To je o 300 více, než kolik přišlo loni na nejnavštívenější přátelák! Ve čtvrtek znova tak? Znova si to užijeme? Uvidíme…

A nezapomeňte, v pátek 16.8. všichni organizovaně čabajkou do Poruby! V rámci turnaje, na kterém obhajujeme pohár za první místo, tam hostíme Přerov !!! Je to pátek, hraje se od 19:00, afterparty si potom uděláš jakou budeš chtít. Ale začni večer hokejem :-). Jo, abych nezapomněl, v Porubě na rohu, kousek od zimáku, mají dobré višňové, chutná jako Bonpary. No fakt :-).