Celou cestu domů z Třebíče jsem si lámal hlavu nad tím, jak pojmenuji svůj report. Ne a ne mě něco kloudného napadnout. Pak přijdu domů, kouknu na naše forum a mám jasno. O tom všem ale postupně. Je středeční poledne a já jdu na výjezdový sraz…

Na rohu Kaufu se sjíždějí 3 auta, zjišťujeme však, že ve dvou z nich chybí lidé, kteří mají jet a tak zdlouhavě obvoláváme někoho, kdo by volná místa zaplnil. Situace je hektická, panují zmatky, čekáme na ty, kteří se na poslední chvíli rozhodují vyjet a tak oproti plánovanému vyjetí nabíráme půlhodinové zpoždění… 17 lidí vyráží směr Vysočina.

První zastávka v Brně na Rohlence, jelikož jsme v časovém presu, neproběhne ani plánovaná skupinová fotka, něco zobnem a uháníme dál. Přijíždíme k zimáku 3 minuty po začátku utkání, ihned hledáme místa k zaparkování. Jaké je naše překvapení, když nám pořadatelé řeknou, že parkoviště je zcela plné, že to máme dát někam do města. To je šílené – na zimáku je něco málo přes 12 stovek diváků, parkoviště je plné a skoro všechna místa kolem zimáku také. Zajímalo by mě, jak se zde parkuje, když těch lidí přijde třeba 3000. A tak neznalí města jezdíme sem a tam a hledáme, kam to postavit…

Konečně se něco našlo, míříme na stadion, u vchodu nás pošlou na jeho druhý konec, kde je vstup pro hosty, někteří šťastnější se na zimák dostávají právě v době, kdy domácí vsítí svůj druhý gól, většina z nás jej však nevidí, protože s lístkama čekáme na osádky dalších aut. U vstupu pečlivé kontroly, nutno však zmínit, že ochranka vypadá v pohodě a má k nám lidský přístup. Zaujme také hodně velké množství policistů kolem zimáku, je jich určitě několikanásobně více než nás.

V sektoru pro hosty se scházíme jak švábi na pivo, kompletní jsme až v době, kdy rolba upravuje led mezi první a druhou třetinou. Proto z naší strany nulové fandění v první části hry. Je v poslední době bohužel tradicí, že netrpělivě a nervózně čekáme na opozdilce… Říkám si, že ono to s tím fanděním bude složité i ve třetině druhé, není moc horších kombinací, než přijet na hokej pozdě a ještě prohrávat 0:2.

Věšíme dvě vlajky, jednu dlouhou trikolóru, druhou je pak zástava DC, kteří opět příjemně překvapují svým počtem a aspirují na nejaktivnější výjezdovou skupinu dosud probíhající sezóny.

Druhá třetina začíná, za malou chvíli se oklepem z pozdního příchodu a začínáme s hlasovou podporou našich hráčů. Z prvních našich pokřiků je mi jasné, že akustika zdejšího zimáku je výborná, dalo by se říci, že skvělá, proto škoda, že dnes nemáme klasického spíkra, který by organizaci dopingu upřednostnil před sledováním zápasu. Přijet tady třeba ve sto lidech a dát tomu fanatismus, tak hala musí padat…

Hodím oko na domácí, ti mají sektor docela narvaný. Na druhou stranu – když má jakýkoli tábor kotel téměř uprostřed tribuny, je obtížné rozpoznat, kdo vše je vlastně v kotli a kdo je jen přísmrdek. To však nemění nic na faktu, že když domácí pořádně zakřičí, je to opravdu parádně slyšet. Pod sektorem mají vyvěšenou velkou a docela pěknou vlajku „Ultras Třebíč“, velkou část utkání používají velkou mávací vlajku, v průběhu hry pak jednou nebo dvakrát vytahují menší mávačky, vypadá to pěkně. Jak říkám, za fandění zaslouží pochvalu, atmosféra je především díky nim výborná. Co však neujde mé kritice, to je trubka,, svým zvukem trochu připomínající vuvuzelu. Kdyby tou trubkou troubili tu a tam, bylo by to i tak příšerné, ale jakž takž by se to u hokejové mentality dalo pochopit. Domácí tou trubkou však nahrazují buben a tak to kvičí při každém pokřiku či chorálu. Fuj, hnus, odpornost. Nechápu, že oni sami to neslyší, že jim to kazí fandění a že je to odpornost nejhrubšího zrna…

O přestávce trochu okoukneme zimák, který na mě působí útulným dojmem, kdy jsou tribuny na stání sice hodně nízké, avšak ze všech čtyř stran, o výborné akustice už řeč byla. Očíhneme občerstvení, taky je potřeba zmínit kvalitní polepení haly, ať už přímo sektoru samotného nebo blízkých záchodů. A tak ve volné chvíli strháváme a vyzdobujeme k obrazu svému…

Do třetí třetiny jdeme s jednobrankovým mankem, které svou trefou zařídil Kuba Šlahař. Tady bych chtěl tomuto chlapci vyjádřit mé osobní plus, protože prodat po vstřelené brance emoce svým fanouškům, kteří za svým týmem váží dlouhou cestu, to každého příznivce vždy potěší!

Kromě klasického fandění se v poslední části hry prezentujeme jednou velkou mávací zástavou, od plánovaného pyra, které jsme pronesli, upouštíme, chtěli jsme si jím okořenit vítěznou děkovačku, ale dnes holt bohužel… A tak hráčům jen zatleskáme a dáme jim najevo, že „Vždycky jsme s nima“, děkovací část dne si naplno užívají domácí, spouští pěkný a pro mne neznámý chorál, nad hlavy vytahují menší sektorovku, pod ní je pak zažehnuto několik stroboskopů. Když vidím, jak domácí zapalují pyrotechniku, nedá mi to nezmínit, že z pyra v našich rukou má velký strach ochranka. Na posledních pár minut nás obklíčí, jako skupina romů chtějící oloupit starou babičku, svými pohledy nás důsledně probodávají. Zmínka o zákazu pyrotechniky se pak s několika vykřičníky objevuje i na kostce nad ledem. Ale jak říkám, ač máme pyro v batožině u sebe, dnes se jím prezentovat nehodláme…Při odchodu ze zimáku reagujeme jedinkrát na domácí (ti na nás do té doby ani jednou), to když se jich ptáme, „Kolik jich bylo ve Slezsku“, odpovědí je nám jen nějaké nesrozumitelné krákorání. Ano, zástupci domácích fandů otravují svými otázkami několik dní před zápasem, kolik nás vlastně bude, po zápase náš počet hodnotí, rozebírají jej ze všech stran jako zkušený politický analytik a už špekulují, kolik nás bude příště. Pánové, chce to trochu sebereflexe. Sám jsem zesraný, nepřijedu v sobotu a pak se stavím do role soudce, když ve středu dorazí 27 věrných Slezanů… Ano, 27 je více než nula a tak report nemůže mít trefnější název…

Vzhledem k tomu, že cesta ze stadionu k našim autům vede skrz špalíry domácích, jdeme jednotně. Ze strany třebíčských však nic, co by za zmínku stálo, proto po chvilce čekání sedneme do aut a opouštíme město. Prohrálo se, atmosféra v autech nic moc. Přijdou však lepší zítřky, my v ně musíme věřit a kluky nadále podporovat… 4 body ztráta na 6. flek? To hovoří za vše… V sobotu budeme fandit !!!

Závěrem bych chtěl zmínit dvě věci… Tou první jsou výjezdy v blízké době. Stále se můžete hlásit do busu do Šumperka, využijme toho, těch autobusových výjezdů už letos moc nebude, jestli vůbec nějaký. Byla by škoda nevyjet, bohužel to tak v tuto chvíli vypadá. Hlasme se, změňme to! Ještě více však apelujeme na výjezd do Berouna! Sobota, asi jedinkrát v této sezóně vlakem, kolik takových výjezdů bude? Mnozí z Vás bedlivě pozorují a lajkují výjezdovou tabulku první ligy, udělejte také něco pro to, abychom se v ní ještě zlepšili! Kupujte v Lidlu poukázky, bude to parádní výjezd. A srát na to, že se týmu nedaří tak, jak byste si přáli. Ty výjezdy jsou přece také o kamarádech, zábavě, poznávání nových míst a především o zážitcích…

A druhá věc? Dovolte mi krátké zamyšlení… Naše liga je plná fankloubáckých táborů. V pohodě, ať si to naši konkurenti dělají po svém, máme však právo hodnotit… My to také děláme po svém, děláme to jinak… Je však smutné, když každý druhý tábor v republice si na svou vlajku dá slovíčku Ultras a hrdě se tak označují. Ano, tihle lidé si myslí, že slovo ultras je označením pro fanoušky, kteří fandí a občas něco namalují… Pletou se. Ale co, poučovat je, to nemá smysl… Jen je škoda, že nectí alespoň ty zásadní ultras zásady. Dovolte mi jeden případ z Českých Budějovic. Tohle už je šílenost a hraničí to nevím s čím…

Předseda budějovického fanklubu… (ano, ten s tou fan dekou):
„Ahoj vsem,dneska o prvni prestavce probehne „slavnostni“ predani zcela novych bubnu na lede,venovanych pivovarem Budvar nasemu Fanklubu.Zadam timto fanousky,aby se zdrzeli na mistech a podekovali Budvaru za podporu..diky a jedine MOTOR!“

Nejde o to, jestli mají 3 nebo 10 bubnů, pokud je to jejich styl fandění, tak prosím. Jde o to, že se tyhle ženy nechají kupovat klubem, sponzorem a kdoví, kým ještě… Známý, dělající nejvíc ultrasácké práce pro Baník Ostrava mi s nadsázkou řekl: „Asi budeme muset požádat Radegast, aby nám koupil nějaké megafony.“ Je to hořké, je to smutné… Ano, taky jsme na jedné z předsezónních schůzek dostali nabídku od našeho vedení, že nám u prvního výjezdu zaplatí bus… Odmítli jsme a vždycky odmítneme. Pokud se někdy necháme kýmkoli platit, financovat či sponzorovat, s aktivním fanouškovstvím svého klubu skončím, protože tohle je potupa… Ne, nevadí, když prohrajeme 0:7 či 0:10. Zůstaneme však sami sebou a nebudeme prodejné děvky, které roztáhnou nohy a drží.

A nejde jen o tyhle konkrétní bubny. V Budějovicích už Budvar platil i velkou sektorovku, stejná situace je v Mladé Bolce, podobné podezření mám ohledně včerejší sektorovky třebíčských, ve svých „obviněních“ bych mohl pokračovat dál a dál… Ano, vítejte v hokejovém světě, kde si slovo ULTRAS upravili k obrazu svému…