Od tohoto utkání se moc zajímavého neočekávalo a tak už fakt, že zajímavé události se odehrávají už před zápasem, dává tušení, že i onen sobotní mač by nemusel být z kategorie tuctových. Vše začíná již několik dní před samotnou sobotou…

To se rozhodujeme, že bychom mohli připravit nějaké dušičkové choreo, když tato památka připadá právě na datum utkání. Za poslední dobu odešlo z tohoto světa několik lidí, kteří byli úzce spjati s naším klubem (třeba i jako fanoušci) a tak by bylo dobré, nejen na ně vzpomenout. Dostávám(e) také nabídku, že pokud bude na choreografii přímo zmíněno jméno jedné konkrétní osoby, bude nám celá prezentace zaplacena jeho rodinou. Řeknu to takhle – udělali bychom to pro Zbyňka hrozně rádi, protože víc takových oddaných fanoušků, jako byl on, aby člověk pohledal. Ale na druhou stranu – přišlo by nám to nefér vůči ostatním, kteří už nechodí po tomto světě a tak jsme se rozhodli, že choreo bude věnováno všem, kteří zde již nejsou a kteří nám i klubu chybí…

Naše práce na této prezentaci začíná v pátek odpoledne, kdy u Plechárny slepujeme pásy na velkou černou plachtu. Najednou k nám přichází bývalý havířovský primátor Wicher, který je nyní šéfem Správy sportovišť a rekreačních zařízení, která má na starosti i zimní stadion. Větší aroganci jsem neviděl. Zákazy, příkazy, nařízení… Je legrační, když „jsme“ před dvěmi lety posprejovali Plechárnu a sami se poté nabídli, že stěnu upravíme do původní podoby, že nás tehdy lidé ze SSRZ odmítli, ať na to kašleme, že se na to vrhnou sami. Jistě víte, jak zdi okolo Plechárny vypadají nyní. Ale to je vlastně fuk, to je maličkost, to jsem odbočil. Legrační je, když se pan Wicher vyjadřuje k pyrotechnice, že má páky na to, aby se zápasy AZetu konaly před prázdným hledištěm apod. :-). Prostě a jednoduše – padá na nás kletba ve stylu BU BU BU, jenže my jsme už velcí kluci a jen tak se nedáme…

V sobotu se v pěti lidech scházíme už v 10 dopoledne, opět nemáme kvalitní podmínky pro přípravu naší prezentace a tak ji tvoříme na parkingu u Kaufu, kde čelíme zdatnému soupeři. Tím je obrovský vítr. A tak u toho kurvujeme, nadáváme, místy téměř rezignujeme, no je to jedno z nejtěžších chystání chorea, kterým jsme si prošli. Tudíž díky všem, kteří přiložili ruku k dílu. Až hodinu a půl před zápasem (mezitím přestávky na pivo 🙂 ) je práce hotova, můžeme si oddechnout a na rohu Plechárny pak vyhlížet, kolik lidí si dnes najde cestu na zimák.

Mostečtí nepřijeli, to je jasné, my pod kotel věšíme 3 menší vlajky (DC, SH, AH), dvě hlavní zástavy pak nahoru. Svou fanglu věší samozřejmě i rumaři. Utkání začíná klasicky, tedy úvodní Zvěří, do hlediště si našlo cestu přes 2000 diváků, což je pozitivní…

V první části hry se hraje tragický hokej, tragické je na naše poměry i fandění. Zdechlé ospalé, unavené, o to nevděčnější práce pro spíkra, který si tyhle chvíle vyžírá nejvíc. Zdechlá je i pravá strana, tudíž atmosféra je špatná.

Na začátku druhé třetiny jde nad hlavy naše prezentace, to když je zvednuta velká černá plachta zakrývající celý sektor, na plachtě je vyobrazen kříž a ačkoli mají někteří problém přečíst transparent (to písmo jsme si nevymysleli, to je takový font), je na něm napsáno „Vzpomínáme na Vás“. U této prezentace jsme maximálně potichu a ctíme památku.

Zbytek druhé třetiny trávím z „pracovních důvodů“ na béčku, kde má fandění kotle a celé áčkové strany úplně jiný rozměr. To, co se nám přímo v sektoru zdá hodně zlé, tak z béčka je to slyšet mnohem lépe, chorály se krásně ozývají, když se ke kotli přidá několik málo lidí z okolních sektorů, je to slyšet a zní to hodně dobře. Ale to nás neomlouvá, dnes je to prostě špatné a naděje na zlepšení přichází v době, kdy hráči na ledě otáčejí výsledek. Ke konci třetiny poděkuju Pastovi (David Pastrňák), který nám pomohl obohatit naši čapku o nějaký ten drobák a mířím zpátky do svého sektoru. Do sektoru, ve kterém mají místo mnozí třicátníci a do kterého se nechce chodit dvacetiletým, protože už jsou na to přece staří… Grc.

Atmoška se ve třetí části opravdu zlepšuje a snese přísnější měřítko, bavíme se především novým chorálem „Co Vy křičíte“, který by časem mohl být docela hitem, zní to opravdu moc pěkně. Hojně si chceme odpovídat i s pravou stranou, ale té dnes chybí viditelný leader a tak to bohužel není ono. Škoda. Mám však naději, že do dalšího utkání se to spraví, protože tahle spolupráce je přesně to, co jiní téměř nemají a co nás trochu odlišuje.

Zápas končí, kluci na ledě to dokázali, proběhne děkovačka a valíme na Plech. Chtěl bych zmínit ještě jednu věc, než napíšu svou poslední tečku. Pomoc kotle klukům na ledě byla nedůstojná a nestačí to přejít, mávnout rukou a zmínit v reportu. V sobotu možná budeme mít problém se spíkry, to nás však neomlouvá. Sám za sebe (a tohle se každý dozví až z těchto řádků, nikomu jsem to neřekl předem) říkám, že pokud to v sobotu nebude z naší strany daleko lepší než včera, budu apelovat na okamžitou schůzku všech, kterým na atmosféře na zimáku záleží. A pokud se na tom setkání nepohnou ledy, nebo nikdo nepřijde s nápadem, jak dostat z lidí víc než povinné otevírání pusy a nucené tleskání, je třeba to řešit (třeba i obměnou lidí, kteří se o domácí kotel starají), protože se blíží zápasy, kdy k nám zřejmě přijedou hosté (Mora a Č.B.) a mít stejně laxní přístup k fandění, jaký jsme jej měli v sobotu, byla by to naše ostuda! Věřím však, možná naivně, že žádná schůzka nebude zapotřebí, protože si uvědomíme, že nikdo jiný než my sami, to za nás nespraví…