Je tady páteční večer, dlouho očekávaný výjezd do Berouna se blíží. Někteří již v pátek vyrážejí do náleven, kdy mají v plánu jít přímo z nálevny na sraz, jiní ještě dodělávají nějaké transparenty či zařizují dostatek pyrotechniky, natěšenost na další velký výjezd je cítit na každém rohu…

Sraz na vlakovém nádraží je naplánován na půl devátou ranní, někteří konzumují už od předchozí noci, další přicházejí s otevřením nádražního šenku, tedy v 6 ráno. Postupně se nejen nádražní putyka, ale i nádražní hala, plní dalšími Trojbarevnými, kteří dnes svým oděvem nedodržují tohle své označení, neboť velká většina jich přesně podle plánu přichází v černém…Kupodivu na náš sraz nedohlíží žádní uniformovaní policisté, přesto se nádražní halou ozývá časté štěkání psů. Nejen Zvěř dvounohá, ale i parta lidí se zvěří čtyřnohou vyráží vlakem kamsi na psí výlet. Nasedneme do vlaku a rušíme tradici, místo na Svinov uháníme do Českého Těšína.  Na tamním nádraží nás okukuje podezřelá partička osob, po vyloučení všemožných polských ekip to tipujeme na tajné fizlovstvo…

Vyjíždíme z Těšína, je nás zatím v hlavním vlakovém spoji 78, banda se po krátkých peripetiích konečně usazuje a může začít vlaková párty, kdy z bedýnek nám zpívá Karel Gott, konzumují se různé alkoholové nápoje, voní řízky, prostě taková výjezdová pohoda.Z příjemné konzumace všemožných pochutin nás vytrhne až zastávka v České Třebové, kdy do vlaku chce nastoupit asi 5 sparťanských fandů s klubovými symboly. Jedinci od nás si toho včas všimnou, ihned se jde rudým naproti, do vlaku nejsou vpuštěni, je jim odebrán nějaký ten šalik. V tuto dobu ještě netušíme, že se sparťany se toho dne potkáme ještě několikrát…

Poté opět pokračujeme v konzumaci, někteří volí jídelní vagón, jiní se ukládají ke spánku, jelikož den bude ještě dlouhý a náročný… Něco před druhou odpolední se zjevujeme v Praze, vystupujeme na hlaváku, kde nás překvapí opravdu velké množstí lidí se sparťanskými symboly…Banda je ještě rozjařená z vlaku, navíc trochu posilněna a tak jsou ACS šaliky jako červená hadra na býka. V podchodu, cestou do nádražní haly, jsou rudým nějaké ty symboly odcizeny, padne i nějaká ta rána… Sparťané ustupují, přímo do náručí policejních složek, ukazují prstem na viníky, někteří z našich jsou tak zadržení a nestihnou hlavní spoj do Berouna.

V druhém vlaku cesta pohodová, stále bez asistence policie, po necelé hodince vystoupíme v cílové stanici, hromadně se městem vydáváme směr zimák. Po příchodu k němu se někteří odebírají do restaurace hotelu, který je součást zimáku, jiní (asi 25 lidí) pronikají až do haly, kde zrovna probíhá bruslení veřejnosti. Havířováci jsou hladoví po nějakém sportovním vyžití a ač si s sebou žádné brusle nedovezli, okamžitě míří na ledovou plochu, skočit si taky nějakého toho odpíchnutého Rittbergra či Salchowa. Když to vidí berounští návštěvníci brusláku, kterých může být tak 15, prchají raději z ledu, ani havířovské výzvy k přátelskému hokejovému utkání nejsou z jejich strany vyslyšeny…

Když už to havířovské přestane bavit, odcházejí do všemožných putyk různě po městě a krátí si tak čas do začátku utkání… Jsou ale tak nedočkaví, že už hodinu před mačem zase stepují před vchodem na berounský zimák, ten už je po zkušenostech z veřejného bruslení raději zamknutý, tři pořadatelé s věkovým průměrem 72 let odmítají vpustit havířovské, u vchodu občas zajiskří atmosféra, nakonec se však otevření brány dočkáme… První Slezané míří na zimák, mnoho z nich jde zdarma, pořadatelé v tom mají opravdu pořádný zmatek…

Náš sektor je polovina celé podélné tribuny, jádro sektoru je pak za naší střídačkou. Věšíme 3 vlajky fanouškovských skupin (Abstinenti, RBH a DC) a s úvodním buly dáme Zvěř. Utkání už píše svou třetí minutu a domácí teprve formují svůj kotel. Ano, přicházejí až několik minut po úvodním hvizdu, každý jen může tipovat proč… Nevěší své vlajky, dnes nemají ani svůj klasický buben (bubny). Opět můžete tipovat, proč je to z jejich strany jinak než jak je zvykem…

Kromě těchto svých ostudných bodů mě však docela překvapují svým fanděním, které určitě není zlé, v kotli se jich pak schází více, než jsem osobně čekal. Více, než kolik jich v kotli bylo, když jsem tu byl před rokem a půl na baráži. Tu a tam fandí s megafonem, což je však při tom počtu lidí v sektoru (cca 35) takové zvláštní… Prezentaci si nepřipravují žádnou, ale jak říkám, jsou pro mě docela příjemným překvapením, fandí opravdu stále a místy, na svůj počet, i hlučně…

A co my, havířováci? Po příjezdu lidí z Bolky, z Prahy, v Brna a dalších různých koutů republiky, po příjezdu automobilových se nás v sektoru schází přesně 123, což je opravdu parádní počet. je to druhý nejlepší (dle výjezdového koeficientu) výjezd naší novodobé historie, jen o pár tisícovek zaostal za letošním výjezdem do Jihlavy.

V první třetině fandíme opravdu parádně, za megafonem se střídají 3 až 4 různí spíkři, dnes je to pro ně, i díky alkoholu v krvi a velmi špatné akustice zdejší haly, opravdu těžký úkol. Ale jak říkám, první třetina snese z naší strany velice přísná měřítka…

O přestávce míříme na pivo či klobásu, těch klobás jsem za těch cca 200 hokejových či fotbalových výjezdů snědl již mnoho, ta dnešní berounská patří mezi ty nejlepší, které kdy mé chuťové buňky zaznamenaly… Svou délkou na ni nemají ani ti nejžádanější pornoherci se svým nádobím, když mám jeden konec v ústech, druhý sahá téměř až ke břehu Berounky, tekoucí hned za zimákem. I druhá třetina se hraje v dobré atmosféře, ke které přispívají oba tábory, naše fandění není tak kvalitní jako v první části, nahoru jde po vstřelení vedoucí branky. Kotel opět diriguje hned několik spíkrů, ať už současně či s jejich pravidelným střídaním, za zmínku stojí i několikeré vyvolávání Stýva, který dnes plní roli dvojky za třineckým Hamerlíkem (nutno podotknout, že chytla výborně), dlouhé minuty pak pějeme chorály či křičíme pokřiky na adresu Robina Pavlase, který dnes v civilu stojí na naší střídačce… Zde je jasně patrná jedna věc – vztah k fanouškům si nezískáš jen spoustou gólů, důležitější jsou jiné věci…

I ve druhé přestávce míříme do bufetu, když někteří od nás náhle zaslechnou nějaké řeči o Bohemce. Okoukneme partičku místních, jeden má na krku šalik právě Bohemky, druhý pak kolem pasu šalik jiný, vypadá to na Slavii, ale jisté to není. V pár lidech přicházíme k domácím, je jim oznámeno, ať bohemácký šalik odevzdají, ti tak činí, ovšem po několika vteřinách si jeho odebrání nenechávají líbit a hostům kladou odpor. Vzniká potyčka, kdy na obou stranách je tak 7 lidí, domácí kladou slušný odpor, po chvíli, když už jsou hráči připraveni k úvodnímu vhazování, se potyčka mění, obě strany útočí převážně velkými stoly, odehrává se tak nepříliš vřelé stolování… Po chvíli je tato akce ukončena policií, havířovští se vrací do svého sektoru, od domácích je až do konce zápasu dělí početné kordony policistů.

Několik dalších okamžiků nefandíme ani tak hráčům na ledě, jako spíš urážíme místní levotu, k podpoře svých hokejistů se však samozřejmě vracíme. Je plánu připravit hlavní prezentaci dnešního dne, situace je však hektická, plno lidí se věnuje spíš domácím a nemá myšlenky na přípravu prezentace. Stejné je to s použitím pyra, které chceme použít jen v případě, že zvítězíme, po rozhodnutí ze samostatných nájezdů tak rozdáváme jen 4 červené ohně, spousta stroboskopů je nerozdána, neboť na to prostě není čas, na jejich zažehnutí si budeme muset chvíli počkat. Tohle (nevytažená prezentace a málo pyrotechniky) je tak snad jediným velkým mínusem z podařeného utkání… 

A tak zatímco děkujeme hráčům a v rukou hoří pyro, z druhé strany na nás cosi pokřikují domácí, lijou na nás pivo (zde je úsměvný komentář domácího trenéra po utkání), avšak policie už má vše pod kontrolou. Několik minut po utkání ještě děkujeme hráčům i přesto, že už jsou v kabině, po asi 15-ti minutách nás policie konečně pouští ven ze zimáku (když už jsou všichni domácí dostatečně daleko).Cestou na vlakové nás doprovází policie, která tak zamezí dalšímu možnému střetu s domácími (zřejmě tatáž skupina, která se s námi dostala do křížku na zimáku), kteří jsou v jedné z putyk u cesty, když nás vidí, vcházejí před hospodu.

Na vlakovém se rozdělujeme na dvě skupiny, ta jedna jede do Prahy osobákem, ta druhá pak tráví čas v nádražce na berounském nádraží, ve které se zastavil čas v roce 1987, a jede pozdějším rychlíkem. Před Prahou si říkáme, zda-li nás někdo ze sparťanů nebude čekat, po našem odpoledním vystoupení, nic takového se však neděje… Lidí se sparťanskými symboly je na celém nádraží opravdu hodně, tentokrát je však velmi silně zastoupena i policie, která ničemu zlobivému nepřeje.

V nádražní hale nakoupíme zásoby, sedáme do vlaku a vymýšlíme strategické plány, jak se vyhnout doplatku za cestu po půlnoci :-). Ve vlaku jedeme nejen my, ale i spousta (cca 100?) mimopražských sparťanů, vracejících se z domácího utkání, na žádné lumpárny však už nejsou síly ani chuť, ve vlaku navíc cestuje ochranka, pořád nám vyhrožuje průvodčí a tak se raději zujem, aby byl v našem kupé pořádný smrad a ona do něj raději nezavítala a děláme, že spíme…

Někteří tlaku průvodčí, vyhrožující zásahovou jednotkou v každé další stanici, podlehnou a zaplatí si doplatek, většina však bojuje a svůj boj i vyhrává :-). Nutno také podotknout, že cestou zpět se spí různě, kdo nesežene kupé, ustele si pohodlně na zemi, prostě Zvěř :-).Legrační jsou i sparťané vystupující v různých stanicích, vždy po výstupu, když už vlak s námi jede, začnou z perónu křičet něco o zkurvené Ostravě, o smrti Baníku apod. Asi mindrák :-). Někde v Zábřehu na Moravě pak po našem vlaku mrští nějakou tu láhev, průvodčí začíná být nervní, blekotá cosi o tom, že nebude svědkem nějakých rvaček fotbalových fanoušků a volá proto konečně tu policii. Několik těžkooděnců k nám přistoupí na Svinově a doprovází nás vlakem na hlavák. Na hlaváku nás čeká přistavený bus, kterým pojedeme domů, cestou do Havířova nás monitorují 3 plné tranzity těžkooděnců… Nepochopím. No jo, asi se bojí, že si vlastní bus budeme chtít rozbít nebo že pojedeme hromadně souložit do penizonu Eva a utečeme bez placení…

Do Havířova přijíždíme něco po třetí, všichni rozbití jak cikánské hračky a zlomení jak vzduchovka, míříme do svých domovů, do tepla našich lůžek. Přesto je drtivá většina spokojena a výjezd si užila… Tyhle dlouhé výjezdy jsou a vždy budou prostě top. Díky všem, kteří vyjeli, ve středu pak znova na náš domovský zimák! JSME HOVADSKÁ ZVĚŘ, ALE CHCEME JÍ HOLT BÝTI :-).