Tomuto zápasu předchází debaty zainteresovaných osob, které trápí určité nedostatky na tribunách, je v plánu spustit určitý článek o určité mobilizaci, nakonec vše necháváme až po samotném utkání, vše potřebné se dozvíte na samém konci reportu. Důležitých utkání je v tomto týdnu více, ten s jihlavskou Duklou řadíme na druhou kolej a nic zvláštního nepřipravujeme.

Toho začínáme litovat ve chvíli, kdy se během odpoledne dozvídáme, že z Jihlavy k nám míří autobus fanoušků Dukly, což kdybychom věděli předem, určitě by naše příprava na zápas vypadala jinak – naše chyba a velké plus pro jihlavské za vypravení busu ve všední den!

Hodinu před zápasem začínáme na Plechu prodávat novou sérii samolepek, mnozí lidé nám tento nový fanouškovský artikl doslova rvou z ruky, a to jak před zápasem, tak i během něj, nakonec je za jeden špíl prodáno neskutečných 240 balíčků, obrovsky děkujeme všem, kteří zakoupili, lepí, propagují, přispívají na prezentaci fanoušků AZetu!

Asi půl hodiny před úvodním buly jsou už na svém místě někteří fanoušci Dukly, je vidět, že ve svém sektoru cosi chystají, zřejmě choreografii. My věšíme veškeré tradiční vlajky, které náš zimák zdobí téměř každý zápas, souboj s jedním z favoritů ligy může začít…

Zklamáním je počet lidí v našem sektoru, ve středy s tím často míváme problém, avšak na Jihlavu měl být ten počet daleko lepší! Jihlava není Kadaň nebo Beroun, tohle je naše ostuda, se kterou se už musí něco dělat! Nutno však jedním dechem dodat, že lidé, kteří v sektoru jsou, tak od prvního okamžiku fandí naplno, velmi nám pomáhají i lidé sedící napravo od kotle, několik úvodních chorálů má proto značné grády! Zahanbit se nenechají ani hosté, kteří jako jedni z mála nečekají až dozpíváme my, své pokřiky spouští od samého úvodu a jsou velmi slyšet, začátek utkání se nese v parádní atmosféře…

Tu ještě umocní dva rychlé góly v jihlavské síti, hlasitost vyvolávaného jména Honzy Maruny málem boří zimák, domácí fandí skvěle, alespoň potleskem se často přidává celé béčko, nutno ovšem podotknout, že ani stav 0:2 moc nerozhodí jihlavské, kteří stále fandí a baví se – bravo! Před zápasem mi někdo říkal, že s sebou dovezli i svou tradiční trumpetu, během zápasu však trubka nezní – netuším proč nebo jak to s ní vlastně je.

Co tedy říci k hostům? Dorazilo jich asi 50, své tábořiště znova, stejně jako minule, rozbalí až navrchu svého sektoru, téměř pod střechou, nikoli hned za zábradlím, jak je u jiných hostů zvykem. Přes sedačky roztahují dvě solidní vlajky, tuším že stejné, které zde měli při své minulé návštěvě. Jak už jsem zmínil, od první minuty fandí výborně, fandí neustále, v jejich repertoáru je mnoho chytlavých chorálů, opět na mne působí výborně, bez debat je lze označit za nejlepší tábor, který k nám letos zavítal, opravdu klobouk dolů za hlasový a hlavně (i přes stav) nepřetržitý projev. Za tohle bych jim z fleku napsal do žákajdy podtrženou jedničku, utkání však plyne dál a za další události bych nejraději hledal zmizík, abych tu unáhlenou jedničku smazal…

Ve druhé třetině stále pokračuje exhibice v podání našich hokejistů, má to za následek jevy nevídané. To, že se fandí stále výborně (no ještě aby ne!) to je při tomto stavu na ledě tak nějak samozřejmost, prvně však v novodobé historii vidím, jak uprostřed zápasu vstává pravá strana a několik okamžiků se fandí vestoje, lidé si to opravdu užívají a tak je zcela na místě, že několikrát během zápasu zní ono oslavané „Tak se baví Havířov“. Fandí však také hosté a tak se utkání nebojím označit za zápas s nejlepší atmosférou (na našem zimáku) v tomto ligovém ročníku.

Jihlavští tomu dávají přídavek, to když zhruba v polovině zápasu vytahují svou první prezentaci. Plachtu střední velikosti, na které je vyobrazena asi lebka (nebo je to maska Vlada Dzurilly?) doplňují menšími balonky v barvách klubu. Jo, vypadá to pěkně, na výjezd opravdu hodně pěkně, což o to, ale právě v tuto chvíli začíná jít výkon jihlavských ultrasáků značně dolů… No, posuďte sami, jak složité mohlo být nakreslit plachtu na tento zápas, když plachta už nejednou byla součástí dukelského chorea. Tohle je špatně, tohle je trapas! Jihlavští fans si jej v této sezóně utrhli už jednou, to když použili choreo Brodu, otočili jej vzhůru nohama a příště použili jako své, dnes pro změnu použili jednu stejnou věc minimálně podruhé, což je pro mnohé vyspělé tábory naprosto neakceptovatelné… No nic, plachta jde dolů, hraje se dál…

Přestávku mezi druhou a závěrečnou třetinou okoření jihlaváci, mnozí jdou do půl těla a fandí CELOU přestávku, výjezdem se evidentně baví a naplno si jej užívají, tohle kvituju, za tohle smekám, tohle není v našich zeměpisných končinách často k vidění…

V závěrečném dějství je v našem sektoru zase o trochu méně lidí, ten stav už je opravdu hodně špatný a takhle to dál nejde! Spousta z vás si hraje na velké fandy a pak mlčky sedí někde v hajzlu. Otevřete už oči, proboha!

Poslední dvacetiminutovka se dohrává v poklidu, oba kotle fanoušků se trochu pouráží, zde pobaví především srandovní pokřik hostů „Ty nám můžeš prdel políbit“, hlavní výsměch si červenožlutí vyslouží, když z ničeho nic začnou balit pohozenou plachtu, kterou se pár minut zpět prezentovali, pečlivě ji poskládají a uschovají, buďme proto zvědaví, kolikrát ji ještě použijí. Opět to slovo musím napsat – ostuda! Je proto jasné, že kotel Zvěře hned spouští pokřik „Co s tím pak bude, vy kurvy, co s tím pak bude?“

Ke konci zápasu vytahují hosté z Vysočiny prezentaci číslo 2 (my dnes nemáme nic, jak už bylo řečeno, utkání jsme podcenili a vrhli síly na jiný špíl), červené a žluté lesklé vlaječky. Je vidět, že to připravují na poslední chvíli, proto to nevypadá tak dobře, jak by to vypadat mohlo, i tak ale pochvala. K těmto vlaječkám je zapáleno i nějaké menší pyro, vše však řeší ochranka hned v zárodku. Proč má s sebou jeden člověk z ochranky psa bojového plemene přímo na zimáku, to mi zůstává záhadou, demence na entou!

To už však končí zápas, já dodržuji slib a mířím do automatu se sladkostma a zatímco z něj páčím Margotku, Flinta, Snykrsa a podobné pochutiny, odcházejí kolem mě příznivci hostů. Před odchodem však stihnou poctivě sbalit vlaječky, tudíž je na místě jedna otázka. Ano, prezentace dnes měly dvě, ale byly připraveny jen pro dnešek nebo to prostě jihlavští tahají jak králíka z klobouku, zápas co zápas? Za jejich představení po dobu dvou třetin musím vyseknout poklonu, za jejich uvažování a konání bych je však mlátil hlava nehlava. Opět jsme u toho slůvka, které si mnoho táborů nacpe na vlajku, avšak chování tomu absolutně neodpovídá. Ultras…

Jak zápas zhodnotit v globálu? Herně i výsledkově se určitě jednalo o jeden z nejlepších zápasů novodobé havířovské historie a každý fanoušek AZetu si jej musel maximálně užít a domů odcházet s hřejivým pocitem u svého trojbarevného srdce. Nejsem však trenér ani hráč, tudíž smetanu lízat nebudu, jsem fanoušek, jsem na zimáku od slova fandit, jsem na zimáku také od toho, abych byl součástí něčeho, na co můžeme být hrdí! A my za včerejšek sami na sebe být hrdí nemůžeme, na tribunách jsme s jihlavskou Duklou prohráli! Akusticky se hosté prezentovali skvěle, opticky taky, myšlení je však zralé na sraz hokejových fanklubáků, kde se nějaká hrdost, čest apod. neřeší…

Včera to byl můj 112. domácí zápas bez vynechání v řadě, drtivou většinu těch zápasů jsem strávil v první řadě havířovského sektoru, především pak v dobách, kdy šel fandící sektor početně dolů, tedy v dobách, kdy by měl každý začít především u sebe a tomu kotli co nejvíce pomoci! Neznám nikoho, NE NIKOHO, kdo by v mých letech byl v sektoru (a fandil) tolikrát, kolikrát jsem v něm za ty roky byl já. Mnozí si řeknou – je mi už dvacet, už jsem na šaškování v kotli starý a sednou si na jiné místo našeho zimáku… (i proto ještě jednou – čest fandícím lidem z RBH!)

Strašně rád se starám o milion věcí, s klukama pro Vás vyrábíme suvenýry, hadry, zařizujeme výjezdy, tvoříme chorea, jednáme s vedením, té práce je od A do Z mnoho, my ji děláme zdarma, děláme ji rádi, protože milujeme svůj klub a z celého srdce bychom chtěli, abychom na naši havířovskou scénu mohli být všichni patřičně hrdí! Dokážeme toho spoustu, jedno však jistojistě ne – nedokážeme se naklonovat a zařídit tak, aby bylo v kotli patřičné množství lidí. K tomu kurva potřebujeme Vaši pomoc! Místo zkurveného klikání na Facebooku a psaní dementních komentářů začněme všichni sami u sebe, tím že do toho kotle přijdeme (pokud nám na atmošce zápasu opravdu záleží) a budeme v něm fandit!  To co jsme předvedli včera, to se už nesmí opakovat! Jsme AZet Havířov a to, za co by jinde byli rádi, to nám nemůže stačit! Nejsme Přerov, aby nám v kotli stačilo 40 lidí, my jsme HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ, do prdele!

V sobotu k nám přijedou placení fanoušci, přijede k nám bus fanoušků Havlíčkova Brodu, lze očekávat stejně těžkého a silného protivníka, jakým byla jihlavská Dukla. S lidmi v Organizační skupině jsme se na tomto shodli, zde však dám výzvu sám za sebe… Vyzývám tímto všechny, kterým na našem fandícím sektoru a atmosféře na zimáku záleží, aby v sobotu do toho kotle přišli. Členové skupin DC, zbytek aktivních členů Boris Gangu, také Abstinenti by měli ukázat, že už nejsou jen internetová skupina pijící rum za Kauflandem. Vyzývám také ty, kteří do kotle chodili a už nechodí (z jakýchkoli důvodů), aby nám v sobotu přišli pomoci! Vyzývám pak především ty, kteří mají milion keců na internetu, bijí se v hruď, jak jsou součástí Zvěře, jak jsou králové ligy, přijdte taky fandit. Jen pak můžete mít čisté svědomí, že jste pro slávu našeho klubu něco udělali. Spodní řady v sektoru by v sobotu měly patřit starým, pojďte proto do prvních řad, pojďte tam fandit a nestát jen z povinnosti. Budeme také umravňovat ty puberťáky, pro které je IN stát v kotli a nefandit, když bude zapotřebí, klidně je výchovně profackáme a z toho kotle vyhodíme! V sobotu se bude fandit, na pochvoviny si najděte jiný čas a jiné místo !!! Klidně se před zápasem opijte, pokud Vám to ve fandění pomůže. Ale pokud to nezvládneme v sobotu, nemůžeme se už nadále titulovat jako KRÁLOVÉ LIGY !!! 

Pokud to v sobotu nebude radikální změna oproti pátku, bude to můj poslední zápas v sektoru (a nedivil bych se, kdyby se někdo z těch nejaktivnějších zachoval podobně či stejně) a zároveň ukončení mých mnohých aktivit. Mám to v hlavě už delší dobu, ale cosi mě stále drží. Jednou však ten pomyslný pohár přeteče. Třeba to já a lidé kolem mě děláme špatně, když s touto situací nedokážeme pohnout. Třeba jsou jiní lidé, jiná generace, mající smělé a neomšelé plány, kteří to budou dělat lépe.

Když mi bylo méně než deset, bylo jen pár dní po 17. listopadu 89 (ano, pamatuju si to jako dnes, protože můj otec k smrti nenáviděl komunisty a od mala mě k tomuto myšlení  učil a vedl), šli jsme s otcem od babičky a na stěně jednoho havířovského domu (dodnes vím přesně kde, je to kousek od bydliště našeho kapitána) byl sprejem vytvořený nápis tehdejších rebelů doby. „Když ne dnes, tak kdy? Když ne my, tak kdo?“ Otec mi říkal, ať si tenhle nápis pamatuju, že může v našich životech všechno změnit… Pamatuju si ho dodnes a směřuji jej (po těch mnoha letech) k sobotnímu zápasu. Naviděnou v kotli se všemi, kteří chtějí pomoci…