Dnešní report nabídne dva pohledy na utkání, každý malinko odlišný, neboť každý z obou pisatelů strávil zápas na jiném místě hlediště a každý může mít jiné postřehy. Celkově vzato, je to vlastně dobře, neboť čím víc bude o včerejším utkání napsáno, tím líp. Bylo to utkání, na které se bude ještě dlouho vzpomínat…

K zimáku přicházím 2 hodiny před špílem, dám na Plechu jedno, čekajíc na další zloduchy, kteří se také chtějí vydat na smuteční průvod za mladoboleslavskou zástavu. Po chvíli však dostáváme echo, že okolí stadionu je obsypáno velkým množstvím fízlů, až zarážejícím na to, že se neočekává příjezd hostujících fandů. Venku to očíhneme a hned si všimneme skupinky čtyř kriminalistů v civilu, kteří jsou nápadní jako jednička v žákajdě Horáčka či Pažouta. Určitě postupují dle různých příruček a tak je bezpochyby, že vždy tahají za kratší konec provázku a my si s nimi pár minut hrajeme na kočku a myš. Hra to byla legrační, vyhráli jsme, pan Tokarčík je na poradě jistě sprdne, ale musíme jít dál, zápas se blíží… (nutno také zmínit, že vlajku hledají snad všichni, i členové Sekurity nás důkladně prohledávají a ptají se holek, kdy se kde se bude vlajka pálit!)

Dnes nezamířím do sektoru domácích vlajkonošů. Věkem do něj už jaksi nepatřím. Ale pozor, tohle neřeším, rád tam budu stát dál a dál, zápas co zápas. Ale kurva, když už tam být, tak bych rád viděl snahu lidí v mém okolí… My musíme mít za určité věci zodpovědnost a jakési automatismy… My nemůžeme řešit pár hodin před utkáním, kdo bude vlastně spíkrovat, kde je megafon a spoustu dalších, na první pohled prkotin, my nemůžeme přijít do kotle na jednu mobilizaci a na tu druhou se na to vysrat! Jo, já to chápu, třeba si řekneš, že dnes do kotle nemusíš, protože absence jednoho člověka nejde znát. Ale co když si to řekne každý? Jak by to potom dopadlo… Je to stejné jako u voleb. Volit je důležité, aby ty zkurvené třešně neměly pořád 15%, stejně důležité je nespoléhat na jiné, jen sám na sebe a sám jít příkladem. Víte, co je nejhorší? Když pro něco žijete, hodně tomu obětujete, snažíte se a pak na druhém vidíte, že ač se jeví jako Váš soukmenovec, tak přitom na to kašle… Navážíme se do Marosze, že to tu měl na párku. Já mám mnohdy ten pocit z některých, kteří jsou na Facebooku těmi největšími fanoušky, ale v reálu je jejich přístup úplně jiný… No nic, o tomhle bych mohl psát ještě dlouhé hodiny, ale pochybuju, že to někoho příliš zajímá, neboť report z tohoto utkání je o něčem jiném…

A tak volím místo na tribuně B, která je proslulá tím, že z 90-ti % ji tvoří diváci a né fanoušci. Na ta místa jdu záměrně, jdu k nejvzdálenějšímu místu od kotle, pár metrů ode mě už druhý zápas po sobě sedí Jarda Koma, chci si atmosféru poslechnout z těch nejhorších možných míst (co se její slyšitelnosti týče).

Ještě než začne špíl, kontaktuje nás Jarda Mrowiec i paní PR manažerka, aby nás dnes hlavně nenapadlo, brát zástavy zahraničním delegacím. Bereme to s úsměvem, protože ačkoli jsme mnohdy lumpíci, tak tohle by nás nenapadlo ani ve snu, tohle není fanouškovství, tohle není rivalita, tohle není ta naše pofiderní soutěživost a věřte, že my bychom byli první, kdo by dementy, honící si ego na turistech, trestal!

5 minut před začátkem zápasu se děsím, když vidím, kolik lidí je v kotli, vypadá to hrozivě a já si ani nechci domýšlet, jak tohle dopadne… Uff, kámen ze srdce nakonec padá, kotel se naplňuje klasicky na středu, sláva to není, ostuda však taky ne. Teď je ale hlavní, jakou to bude mít sílu, co se hlasivek a rukou týče… Ale nepodléhejme žádnému uspokojení, ten počet opravdu není dobrý a my do konce sezóny už budeme hrát doma především ve všedních dnech, které nám početně nejdou! Kdyby se s Bolkou prohrávalo, fandění by bylo zcela odlišné, místo několika stovek lidí na zimáku by nám s fanděním pomohlo pár desítek lidí z pravé strany a my bychom nedobrou atmosféru svedli na malý početl lidí v sektoru! takže neusínat na vavřínech, až další zápasy ukážou… Uděláme s tím něco nebo se spokojíme se stavem současným? Začne každý z nás sám u sebe? Úterý může nabídnout první odpověď…

Jak říkám, stojím od kotle hodně vzdálen, ale od první minuty se mi to líbí, hodně líbí! Na dálku chci pochválit jak náhradního spíkra, tak především bubeníka, který je zápas od zápasu lepší a moc bych si přál, kdyby byl za bubnem jako doma. On se sžívá se spíkrem, což je strašně důležité… nemám rád, když jednou za půl roku dojde někdo, že si chce zabubnovat, tohle je špatně… U megafonu i u bubnu by měli být stálí lidé… Akustika dělá své, chorály se krásně ozývají až ke mně, to co přímo v kotli mnohdy vypadá jako bída, tak na protější straně je to fajn. S první třetinou jsem po fanouškovské stránce spokojen, omrknu přestávkový program, při kterém fanoušci, kteří nevolí venkovní cigárko, fandí malým kloučkům, což je pro ně jistě obrovská odměna… Super, jen tak dále, jen ať ti malí capartíci cítí, že hrát za AZet je jedna z těch správných věcí v jejich životech!

Od druhé třetiny měním místo, přeci jen, na tom Béčku to je divné, tam zakřičíte při šanci a už se na Vás mnozí lidé kolem divně dívají, od třetiny druhé stojím přímo pod sektorem vlajkonošů a vychutnávám si tak atmosféru téměř z centra dění. Až nyní vidím delegaci zahraničních turistů. Ačkoli jsem se na tohle díval trochu skrz prsty, musím ocenit, že je to dobrá akce! Jen ať se náš hokej, náš havířovský hokej, zviditelňuje napříč republikou, Evropou. Jen ať si nějaká dívka z Portugalska či Litvy řekne za pár let, že tenkrát v Havířově to bylo super. Bál jsem se, že ti turisté budou sedět jak v divadle a budou opaření, ale jak říkám, jsem velmi příjemně překvapen… Neberte to ode mě jako nějaké lezení kamsi, ale chtěl bych říct, že pokud si my fanoušci budeme své fanouškovské věci dělat po svém a tak, jak jsme x let zvyklí a nikdo nám nebude nic plánovat nebo osnovat, je pro klub přínosem jeho nová PR manažerka. Neboť má nápady, nové invence a dělá to, co chceme všichni – propaguje klub a klade důraz na klubovou budoucnost – na naši mládež. Je to výborné! Třeba zapojení malých dětí v dresech do zápasu (co se pobytu na tribunách týče) apod. Nikdy nevíme, z kolika těch dětí třeba jednou vyrostou fanoušci. Na mládež se musí na všech frontách klást důraz, ty děti nás jedou všechny nahradí…

O nějakém bližším dění, co se tribun týče, nemá cenu moc psát, udělá to za mě kolega, který zápas odfandil přímo v sektoru, o hráčích jako takových bylo dost napsáno na diskuzním fóru. A tak jen perlička, kterou je má sms, bezprostředně po bitce Klímy, jednomu člověku z vedení, který mi odpovídá, že Klíma dostane sladkou odměnu… Snad to bude pravda, protože každý viděl, co těch pár pěstních úderů s lidmi udělalo. Tohle k hokeji patří. Lidé stáli, tleskali, bavili se… Co kdyby si takto naliskali fanoušci? Domácích a hostů… V čem je to horší, když by to ti jedni i ti druzí chtěli? :-).

sepsal J.R. from B.K.

Středa, jedno z posledních domácích utkání v základní části. Přijíždí soupeř z nejtěžších – Boleslav, a tak se očekává velmi nepříjemný hokej. Tradiční sraz je dnes malinko přesunut, několik fanoušků se hodlá naposledy rozloučit s vlajkou Fan clubu Mladá Boleslav. Stejného nadšení se nám dostává z řad policie a kriminalistů, kteří opět plně splynuli s davem a nikdo si jich ani nevšiml. V tomto stavu by asi smuteční pochod neměl dlouhého trvání, a proto jej odvoláváme, ale i tak není od věci se trochu pobavit na úkor strážníků. Asi desetičlenná skupinka se s igelitovou taškou, ve které má ležet ona vlajka, vydává dál od stadionu a pozoruje reakci kriminálky. Ta okamžitě zalarmuje kolegy a začíná drobné pronásledování, na jehož konci je jen a jen zesměšnění zasahujících. Kdybychom chtěli, tak bychom v této době vlajku v pohodě spálili úplně na jiném místě, zatímco by policie naháněla falešnou skupinku.

Zápas začíná úderem šesté hodiny a v sektoru, který je dnes zaplněn tak nějak klasicky na středu, se spouští úvodní Zvěř. Na straně domácích visí všechny klasické vlajky až na zástavu Abstinentů a DV. V sektoru hostí nula, asi těm ubrečencům nikdo nezaplatil autobus. I tak ovšem není hostující sektor úplně prázdný. Kromě malých AZeťáčků se v sektoru hostí ukázala velmi netradiční návštěva. Tou byla asi třicetičlenná delegace zemí Portugalska, Španělska, Řecka, Rumunska, Lotyšska a Litvy. Ti se prezentovali vlajkami svých zemí a k vidění bylo také pár šál. Ač tato skupina byla jen v roli nezávislého pozorovatele, fandila společně s Havířovem celý zápas a navíc si hokej, který pro ně není (až na výjimky) tak známým sportem jako pro nás, bezvadně užívala! Kdyby se hokejem takto bavila celá strana B, byla by to paráda! Paradoxně se předvedli o hodně lépe, než fanoušci mnoha táborů, kteří k nám tento rok dorazili – nedorazili. Fandění se drží od začátku na docela slušné úrovní, která narůstá po prvním vstřeleném gólu Slezanů. Párkrát si odpovíme s pravou stranou, která se již od začátku zápasu držela na solidní úrovni. Při první třetině se AZ dostal ještě párkrát do šance a tím si fanoušci užívali bezvadnou podívanou.

Druhá třetina trochu ztratila na fanouškovské úrovni, hraje se velmi útočný hokej. Ještě před začátkem se v hlavě jednoho Havířováka rodí nápad, jak si udělat srandu z pana sudího Mrkvy, který je snad všem domácím nechvalně znám svým způsobem pískání zápasů. Stejně jako na zápase, tuším že, vsetínských s Porubou minulou sezónu jsou nakoupeny dva balíčky mrkví. Těmi hodláme panu rozhodčímu zpestřit utkání. Během průběhu druhé třetiny jsou mrkve rozdány mezi fanoušky a ti vytrvale čekají na příležitost. Někteří jsou až tak vytrvalí, že polovinu mrkve sami sní. Druhá třetina nenabízí žádnou výraznou příležitost využít tuto zeleninu, a proto se „mrkvobraní“ odkládá na závěrečnou periodu utkání.

Třetí třetina nabídla neskutečnou podívanou, troufám si říct, že jednu z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší za dosavadní průběh sezóny. Hosté se vytrvale, až zákeřně, snažili o vyrovnání, kterého se jim nedostávalo. Před koncem první poloviny této třetiny se však podařilo skórovat Davidu Klimšovi, kterému se podařilo rozvášnit havířovské obecenstvo ještě o pár minut později, když se pustí do bitky s boleslavským hráčem. Celý stadion je v tu ránu na nohách a v té chvíli si připadám jako při zápase někde v aréně. Na led také přilétají ony inkriminované mrkve. Atmosféra graduje a snesla by již ta nejpřísnější měřítka. Třešničkou na pomyslném dortu je potom proměněný nájezd Honzy Maruny, po kterém již většina tribuny A fandí ve stoje. Po nahecování zbytku zimáku stojí všichni (mezi prvními zahraniční delegace!) a užívají si s potleskem poslední sekundy utkání. Zápas končí a hráči po krásném výkonu vyhrávají zaslouženě 3:0.

Užijeme si společnou děkovačku a odcházíme do hospod a domovů. Velké díky patří všem hráčům, kteří dnes na ledě nechali to pravé bojovné srdce! Dále pak celému kotli, pravé straně i všem ostatním, kteří se podíleli na této bezvadné atmosféře.

Příští úterý se očekává příjezd hostů z Hané, proto všichni do sektor, ubránit domácí atmosféru a hnát naše borce za dalšími důležitými body!

sepsal Kuba (AH)