Kamarádka se na mě smutnýma očima dívá, jestli nezajedeme na derby do Třince, jelikož tamní plechovou arénu nikdy nenavštívila a těch pokusů už moc nebude. Říkám si „proč ne?“, v hledišti to může být výborné střetnutí, proto sedáme do auta, na zimák se dostaneme zadarmo a vybíráme místo…

Je jasné, že stadion bude plný a tak sedáme za bránu, výhled na hokej sice není zcela ideální, ale tohle mě netrápí, jsem rád, že sedím asi 5 metrů od sektoru hostujících fanoušků a tak dnes budu mít skvělou příležitost si je pořádně prohlédnout, poslechnout, ohodnotit…

Hostů z Moravy dojely 4 plné autobusy, celkem jich může být asi 300, zcela plní sektor svůj sektor, na zábradlí věší 3 zástavy, které však na třineckém zimáku nejsou moc vidět, což je škoda… K fandění používají 2 bubny, sektor diriguje spíkr s megafonem, který svou práci dělá dobře, nekouká moc na dění na ledové ploše a snaží se, seč mu síly stačí, i když hosté prohrávají… Vítkovičtí fandí v první třetině velmi dobře, fandí celý sektor, čekám, jaké jejich fandění bude, po obdržených brankách…

Jasně, fandění polevuje, ale i tak je dobré a vítkovickým dávám za jejich dnešní support palec nahoru. Všichni zůstávají na děkovačku s hráči i přes porážku, baví se zpíváním chorálů. Jediné, co jim asi mohu vytknout, že zhruba dva chorály se neskutečně hodněkrát opakují…

Pokud chválím vítkovické co se týče fandění, ještě víc je musím pochválit za vizuální prezentaci. Na výjezd si přivezli dvě chorea, obě se mi líbí… Tím prvním dávají najevo, že nejsou ze Slezska, ale z Moravy, tím druhým se trefují do osob, které se v Třinci starají o fans scénu.. Jak říkám, za obě chorea palec nahoru + po skončení utkání přidávají několik menších modrých ohňů a velkou dýmovnici, kterou hasí až ochranka…

Co však můžu označit za srandovní, místy až směšné, to je vítkovický pokřik „třinecké hlavy – hanba Moravy.“ Když už dělám choreo o Moravě, neřvu pitominu na hosty, kteří jsou ze Slezska…

Co domácí? Před zápasem vidím, že na sektorech vedle kotle mají rozmístěné kartony, takže se těším na úvodní choreo a jsem zvědav, jak jim vyjde, protože místní lidé nejsou moc zvyklí, zvedat karton nad hlavu… Hráči přijíždí na led, vhodí se buly, z třineckého sektoru letí směrem k ledu (zastaví se o ochrannou síť) mnoho konfet, vypadá to hezky, nad hlavy narvaného kotle se vytahuje plachta, okolní sektory mají zvedat červené a bílé kartony. Záměrně píšu, že zvedat mají… Protože nezvedají. Z celkového počtu rozmístěných kartonů jich jde nahoru tak 40%, choreo je tímto velmi pokaženo. I samotná plachta mohla být mnohem větší (přes celý kotel) a především – měla být nakreslena více symetricky (tedy pokud to není záměr, že ten letopočet je nakreslen velmi prazvláštně). Třinecké za snahu velice chválím, jen tak dále, ale dnes je vítkovičtí ultras, v tomto odvětví, s přehledem porazili…

Domácích se na zimáku schází více než 5 000, téměř vyprodáno, třinečtí hokejisté vedou, je jasné, že atmosféra bude výborná. A taky že je! Mnohdy se přidávají okolní tribuny, když k tomu přičteme fandící vítkovické a především báječnou akustiku haly, hraje se zápas ve skvělé atmosféře. Opravdu super! Proto si myslím, že pro fanouška, který atmosféru a dění na tribunách miluje, bude největší třineckou prohrou stěhování do nové haly!

Třineckým stadionem mnohokráte obíhá mexická vlna (do které se zapojuje více lidí než u nás, třinecké vlna vypadá bohužel lépe!), lidé zpívají, baví se… Pěkně vypadá i spousta šál, jak třineckých, tak vítkovických, v tomto jsme v Havířově malinko na štíru! Třinecký support by mohl být ještě o třídu lepší, ale to by museli mít spíkra. Tohle jim však vyčítám neustále, nic nového… Také sektor bez jediné vlajky nevypadá nijak vábně… A ještě tomu spíkrovi – kdyby jej měli, nestalo by se možná to, že během první třetiny zní hned 5x pokřik „do toho“. Schválně jsem to počítal, protože třinečtí jsou četností tohoto pokřiku známi a opravdu to bylo 5x. To je špatně…

Abych to tedy shrnul, tak nějak oba tábory. Třinečtí i vítkovičtí jsou výborní ve fandění, hosté z Moravy tomu přidají přidanou hodnotu a výborní jsou i co se týče vizuálních prezentací, proto jsou dnes pro mě vítkovičtí lepší. Ovšem pozor, i domácí jsou prostě výborní, jen narazili na výborně připravené modrobílé… Velká škoda je, že tohle derby bylo ve stařičké třinecké haly možná poslední, v každé jiné hale to už nebude takové. Jebat moderní arény, kde se z hokeje na tribunách stává mnohdy divadlo či cirkus!

Co říct o nevraživosti či rivalitě? Sektor hostů hlídají početné zástupy ochranky, za tribunou je připravena policie, ale jen městští pěšáci, nic velkého. Rivalita je, oba tábory si na tribunách často nadávají. Své nadávky mohou přetavit v činy, příležitostí je velká spousta, domácí s hosty jsou mnohdy (třeba na WC) zcela promícháni, ale nic. Moc tomu nerozumím – někoho sprostě urážet, urážky na svou adresu i dostávat, ale vše si nechat líbit? Řeknu jeden příklad, který to tak nějak v globálu vystihuje… Vedle mě sedí manželský pár, vydatně fandí Třinci, vydatně nadávají hostům, nadávají sprostě, posílají vítkovické do všemožných vagín apod, ukazují zdvižené prostředníčky… Skončí třetina, manželský pár se jde občerstvit, cestou kolem sektoru hostů se s vítkovickými dávají do řeči a druží se… Divná to nátura… Fanklubácká nátura…

Zápas pomalu končí, své místa na tribuně opouštějí Robert Říčka, Honza Daneček a PačesGól, sedět zůstává jen Steve, který pozoruje děkovačku svého „kolegy“ Šimona Hrubce, který ji má opravdu dlouhou a hezkou, gólman Třince je prý velký šoumen a často si připraví něco nového… Tak uvidíme, jestli Stývek něco okoukal :-).

Otočím se k sektoru hostů, zde už vidím slídit mladou Havířovskou Zvěř, která dorazila vlakem. „Možná bude veselo“, říkám si… Bylo? Čert ví… Zde pár jejich slov…

Ve slušném počtu vyrážíme do Třince. Hodinku před zápasem bloudíme městem a hledáme místní fanoušky, kterých je docela dost, ale nepřetržitě, na každém rohu, je policie, která jezdí sem a tam v autech. Zkoušíme odchytávat vítkovické fanoušky (se šálama HK Poprad) už u vlakového nádraží. Tam jsme ale neúspěšní a tak to zkoušíme i u stadionu, kde nacházíme místní sebranku fanklubáků, podávajíc si ruku s hostujícíma fanouškama. Trestáme je, obereme je o klubové šály, jsou požadovány i dresy, ale po příjezdu policie necháme být a mizíme. (sebrány 2 šály Třince) Během zápasu a přestávek se přeřváváme s hostujícíma fanouškama, kteří se schovávají za policii, řvou, uráží nás přes plot (opět přijíždí policie a žalují). Po zápase, asi 300 metrů od stadionu, se strhne menší potyčka s fanoušky Vítkovic, kdy se pokoušel jeden z nás získat menší vítkovickou vlajku, ovšem neúspěšně. (získány 3 šály Třince) Na novém vlakovém nádraží jsou napadení 3 fanoušci Vítkovic a tratí šály, jeden z nás zadržen PČR a odveden v poutech po bonzování opět hostujících fanoušků. (získány 2 šály Vítkovic). Jinak po městě si chodíme, řveme havířovské chorály, nikdo nám neřekne ani slovo, urážíme kolemjdoucí slečny v dresech. Jinak je potřeba zmínit, že fanklubáctví se v tomto městě nezapře a bonzování je denní rutina.