Loni to byla opravdu vydařená akce, po neméně vydařené sezóně. Letos jsme, oproti loňsku, ligu nevyhráli, nikam nepostoupili, nepanovala taková euforie jako loni a tak bylo otázkou, jak k tomu široká veřejnost přistoupí. Věřili jsme však, že první letošní tečka bude tečkou důstojnou…

Proto jsme také, týden před samotnou akcí, začali s velkou propagací tohoto utkání, protože to měla být poslední rozlučka letošního skvělého týmu. Tady bych se chtěl zastavit u jedné věci, která mne mrzí… Na našem webu az-fans.net a přidružené FB stránce stejného jména, jsme tohle střetnutí propagovali opravdu příkladně, třeba i několikrát denně, tohle není zápas, o kterém se dočtete v novinách, na teletextu, nepozvou vás na něj plakáty polepené po městě a tak se musí propagovat především na internetu a vtloukat to lidem do hlav… O to více zamrzí, když na sociální síti velice málo propaguje klub samotný (skrz klubovou redakci a svou FB stránku)… Je naprosto s podivem, když na vytvořenou facebookovou událost na ligový zápas zareaguje třeba 100 lidí a nyní na tento „sranda mač“ reagovalo lidí jednou tolik. Proč? Protože jsme ten zápas, i formou této pozvánky, maximálně propagovali… Facebook je mocný (bohužel x bohudík) a je třeba tyhle vymoženosti doby využívat více, aby si lidé našli cestu na zimák… Vytvořit pozvánku nestačí. Sám jsem byl zvědav, jak se naší propagace lidé chytí a kolik jich v sobotu dorazí…

Sobota, krásné počasí, lidé se srocují kolem zimáku, oba týmy se v kabinách převlékají do výstroje. v jedné kabině je tradiční tým AZetu, tu druhou okupuje tým složený z fanoušků, sponzorů a bývalých hráčů. Před zápasem se na světelné tabuli promítají naše fanouškovské choreografie, což působí moc pěkně… Oba mančafty vyjíždějí na led, hráči jsou jednotlivě představováni, na tribunách fantastická návštěva! Pokud jsme byli loni nadšeni návštěvou okolo pěti stovek lidí, dnes je to podle našich propočtů kolem sedmi až osmi stovek! Neskutečné! Tolik lidí tady před lety chodilo na ligové zápasy Panterů, tolik lidí nechodí na spoustu prvoligových zimáků, u nás to dnes dorazilo na zápas, ve kterém o nic nejde… Bravo!

V hledišti je vyvěšena většina našich vlajek, mladá Zvěř si dala tu prácičku a věší také ukořistěné šaliky našich rivalů.

Padají pěkné góly, hráči na ledě baví publikum, tu a tam se z hlediště ozve nějaký ten pokřik či chorál, častý potlesk je samozřejmostí… Během zápasu si také jednotlivé fanouškovské skupiny zkouší odcizit vlajky skupiny konkurenční, především vlajka B.K. je trnem v oku mládežníkům, jen se štěstím nekončí odcizena a odvezena neznámo kam :-). Holt, když nemáme soupeře, bereme si zástavy navzájem, nás to laškování a špičkování prostě baví :-).

Asi po dvou hodinách hokeje špíl končí, zobneme jedno rychlé pivo na Plechu a hurá do Stolárny, kde je akce přesunuta a kde bude i ukončena…

Prostředí příjemné, pivo a kořala teče proudem, ze všech stran voní řízky, atmosféra uvolněná, akce má povedený závěr, je fajn vidět a třeba poklábosit s hráči, kteří náš dres potili několik sezón a které již vítr odvál někam jinam… O tom, kdo kde zvracel, na které místo těla vypustil semeno či kterou dívku si kam odvezl už psát nechci, měli bychom mít nějaká tajemství.

Je potřeba hodnotit celou sobotu jako maximálně vydařenou, tato akce by se po dvou ročnících měla stát samozřejmostí v letech další, je to další důkaz parádnho propojení nás fanoušků a hráčů včetně vedení, tohle nás sbližuje a utváří v tom, že společně jsme jeden tým…Dlouho se zdálo, že sobotní hokej byl tím posledním této sezóny, na který jsme šli tak nějak hromadně… Avšak jen co začal nový týden, objevily se hlasy, že ještě jedno fandění bychom si v této sezóně měli užít. Ač jsem byl zprvu skeptik, nakonec jsme se toho chopili a zkusili zmobilizovat fandění při play off utkání staršího dorostu… Už jen pro ty kluky, kteří oblékají dres AZetu bylo dobré to udělat. Aby si už v tomto věku začali uvědomovat, že… že prostě AZ !!! Potom se možná dočkáme toho, že jeden z nejlepších hráčů týmu (který letos nakoukl i do áčka) – Radek Pořízek – si uvědomí, kde hraje a změní si profilovou fotku na svém FB profilu :-). 

Času na propagaci střetnutí bylo zatraceně málo, sezóna vlastně ukončená a tak bylo otázkou, zda-l to nakonec nebude ostuda… Jako sektor, ve kterém se slezou lidé mající chuť fandit, jsme vybrali sektor RBH, blíží se osmnáctá hodina a já netrpělivě čekám, kdo a v jakém počtu dorazí…

S úvodním buly se nás schází asi 40, spíkrem si dnes jeden mládežník, ze kterého bychom mohli časem toho spíkra opravdu vychovat. Věšíme tři vlajky a začínáme fandit! Na téměř prázdném zimáku se to krásně rozléhá a tak i v tomto počtu vytváříme velmi dobrou atmosféru, která na utkání této kategorie není zvykem… Je to naše první aktivní fandění na utkání mládeže, po dvou návštěvách a fanděních na tréninku mužů je to naše třetí netradiční akce…

Oficiálně ohlášená návštěva je výsměchem a nechápeme, jak na to člověk obsluhující počítadlo přišel. Seknout se o cca 300 osob je žalostné. Nejsme a nechceme být jako Mladá Bonzoslav, kde si návštěvu navyšují o několik stovek lidí. My to nemáme zapotřebí, komu tím co chceme dokázat? Na zimáku je přítomno (dle našich přesných počtů) 354 diváků. 300 stovky sedí na béčku, padesátka (vesměs fandící) na áčku…

S protilehlou tribunou si párkrát odpovíme, kdo že to dnes vyhraje ten zápas, nezapomeneme také vyvolat hráče A týmu, kteří se na utkání přišli podívat, a že jich bylo opravdu dost (Rimmel, Daneček J, Říčka, Haas, Sztefek, Vydra apod.).

Myslel jsem si, že mládež to fandění přestane po první třetině bavit, ale naštěstí jsem se mýlil! Ano, do druhé či třetí periody přicházíme později než bychom asi měli, ale dnes se to toleruje a promíjí. Hlavní je, že fandíme opravdu celý zápas, od začátku až do samotného konce…

Připravujeme si i jednu prezentaci, to když vytáhneme vlajky na tyčích, k tomu přidáme dvě velké mávačky a i vizuálně o sobě dáme vědět. Vlajkami potom máváme ještě mnohokráte za zápas.

Ke konci utkání už na mnohé dosti výrazně působí přílivy višňového vína, kterými se banda napájí už hodinu před utkáním a tak nezapomeneme ani pourážet soupeře. Trnem v oku jsou dnes především prostějovští a jihlavští :-).

Zápas končí, našim klukům zatleskáme, ti nám následně obrovsky děkují za podporu, na kterou nejsou zvyklí, paradoxně vypadá i odjezd libereckých hráčů do kabin, to když nevěřícně koukají a také nám vehementně aplaudují. Dnes máme splněno a s dobrým pocitem můžeme jít domů… Pokud se nestane nic mimořádného (a to se na 99,9% nestane), bylo to opravdu poslední fandění v letošní sezóně… Děkuji všem, kteří dorazili. Víte, jedni vyzývají k fandění na internetu a pak na hokeji sedí za sklem, druzí přijdou, zafandí a těm klukům pomohou. A to na sobě ani nemusí mít dres, ten totiž fanouška netvoří, nedělá, neformuje, neoznačuje… Fanouškovství je o něčem jiném, než o kusu látky…

Na viděnou na dalších akcích, které, nás fanoušky, ještě více spojí. Ke konci června to bude druhý ročník Havířovských vesmírných toulek (první ročník se podařil na podtrženou jedničku!), ještě předtím však chceme přijít s akci novou, na jejímž vymyšlení zatím intenzivně pracujeme… V baráži o sestup fanděte Šumperku, aby nám nespadl blízký soupeř, fanděte Prostějovu, aby nám postoupil tradiční rival. Jo a nefanděte olomoucké Moře, protože to je prostě banda debilů a kdyby postoupili, neměli bychom se příští rok komu smát :-). A Boleslav? Fandit jí nebo ne? Já jim fandit nebudu… S nimi lze zažít ještě spoustu legrace, hraničící s demencí a s jistotou velkých slziček z boleslavských očí :-). I když výjezd na Jardovo Kladýnko by taky nebyl špatný :-). No nic, hezké jaro a brzy se společně opět potkáme. Nás to fanouškovství totiž baví a je jedním ze smyslů života…