Mezi legendy našeho klubu patří jiní pánové, pánové, které mnoho z nás pořádně nezná, pánové, které mnoho z nás nikdy nevidělo hrát na vlastní oči… Klubové legendy by měli formovat, a mnohdy i formují, klub samotný, klubové legendy by měly být, a mnohdy i jsou, tvářemi klubu…
Které hráče budeme jednou počítat mezi klubové legendy novodobého AZetu? Co je vlastně měřítkem toho, že se z tuctového hráče stane legenda? Počet branek? Asistencí? Přístup k fanouškům? Necháme na každém z Vás, aby si vybral to své kritérium. My jsme se rozhodli porovnat hráče novodobého klubu podle počtu jejich startů za klub s logem AZetu na hrudi…
Vybrali jsme 15 hráčů s nejvíce starty za náš klub, mezi onu patnáctku nepočítáme našeho trenéra, pana Jana Danečka, který mezi klubové legendy jistě patří a mezi klubové legendy toho nového AZetu jistě patřit bude. 3 odtrénované sezóny z dosavadních čtyř hovoří za vše…
- Jiří Krisl – 211 zápasů!
- David Klimša – 200 zápasů!
- Michal Sztefek – 185 zápasů!
- Robert Říčka – 184 zápasů!
- Antonín Pechanec – 184 zápasů!
- Jan Maruna – 177 zápasů!
- Karel Vydra – 153 zápasů!
- Jan Daneček – 150 zápasů!
- Vít Stránský – 148 zápasů!
- Lukáš Daneček – 140 zápasů!
- Robin Pavlas – 135 zápasů!
- Petr Prokop – 133 zápasů!
- Martin Potočný – 128 zápasů!
- Patrik Rimmel – 124 zápasů!
- Marek Zientek – 114 zápasů!
Jiří Krisl, který v našem klubu zastává funkci kapitána po celé čtyři sezóny, má na svém kontě jedinou absenci v mistrovských zápasech, v novodobé historii klubu! Jak a proč vznikla? Čtěte dále…
Za uplynulé 4 sezóny jsi chyběl jen jeden zápas, což je obdivuhodné… Jak ta absence vznikla a kdy to vlastně bylo?
J.K.: Vznikla trošku nešťastně a hlavně bez cizího zavinění. Mohl jsem si za to sám svou nešikovností! Bylo to v utkaní s Berounem v baráži ve druhé sezóně. Ve třetí třetině jsem jel za bránu, zakopl a vysloveně se rozsekal o mantinel. Odneslo to moje rameno! V době, kdy jsem ležel na zemi, tak jsme navíc dostali gól, takže smůla to byla dvojnásobná. Doteď se mi spoluhráči smějí, když si na to někdo vzpomene nebo když se jede do Berouna! Hned to další utkání bylo doma s Mostem, bylo to poslední utkání sezóny a já ho nemohl absolvovat!
Jak jsme zmínili, absenci máš jen jednu. Bylo však v jiných případech mnohokrát tzv. „na mále“? Hrál jsi mnohokráte s různým sebezapřením apod.?
J.K.: Určitě bylo několik utkaní které jsem hrál s nějakým sebezapřením, ať už nějaké šrámy nebo viróza! Jsou věci, které se dají vydržet a dají se zvládnout, ale každý to má nastavené jinak, ten práh bolesti trošku jinde! Já chtěl hrát i to inkriminované utkaní s Mostem, ale nešlo to, bohužel jsem skoro neudržel hokejku!
Jaký byl ten zápas, když jsi nemohl hrát. Muselo to být pro Tebe něco nového. Byl jsi s týmem na střídačce, nebo na tribuně? Jak to hokejista prožívá?
J.K.: Bylo to doslova utrpení! Mrzelo mě, že nemohu hrát poslední zápas sezony, atmosféra byla výborná, celkově to byl dobrý zápas! Byl jsem na střídačce, otevíral sem vrátka! Každý to prožívá asi jinak, ale pro mě to bylo o to horší, že jsem si za svou absenci mohl sám, navíc tenkrát jsem se na ten poslední zápas sezóny hodně těšil!