Je hezké ctít tradice a navazovat na ně. Proto nebylo jiné řešení, než po prvním ročníku Havířovských vesmírných zvířecích toulek, který se povedl na výbornou, navázat ročníkem druhým a navléci tak další korálek na dlouhou šňůru našich společných zážitků. Téměř do roka a do dne, poslední červnová sobota, akce může začít…

Na úvodním srazu u Kyvadla se schází 7 natěšených toulkařů a i když panují obavy, kolik že nás nakonec bude, přemisťujeme se dle harmonogramu na sraz hlavní, před Severku. Chvíli po nás sedmi se na sraz přikodrcá celý Boris Gang + jeho příznivci, už z dálky o sobě dávají vědět nějakou tou petardou :-). Dnes jsou jendoznačně nejaktivnější skupinou celých Toulek! Po příchodu dalších a dalších účastníků se nás schází přesně 22 (o něco málo než loni, kdy nás byla necelá třicítka), je škoda, že spousta lidí v tento termín nemohla, bylo by nás ještě více, ale i s tímto počtem jsme spokojeni. Jestliže do prvního ročníku Toulek se přihlásily 3 dívky, letos je dívek hned 5.

Úvodním šenkem je Severka, letos volíme restauraci místo loňské pivnice, před prvním pivem máme sebevědomí na rozdávání a tak volíme pivo čtrnáctistupňové, některé dívky volí pivo velké, i když podle pravidel si mohou dovolit „jen“ malé.

Atmosféra je uvolněná, pohodová, do registračních průkazů putují první „čárky“ za vypité pivo, po nějakých 15-ti minutách se zvedáme a přes lesopark Stromovka míříme do Hvězdy, která je naší druhou zastávkou. Nutno zmínit i zajímavost, že jeden z toulkařů absolvuje celou tour na kole a tak vždy uhání do nejbližšího šenku a žádá rozčepování dvaadvaceti piv, což se později ukazuje jako prozíravé řešení…

Ve Hvězdě se opakuje situace z loňska, někteří volí pivo čepované, někteří pouze plechovkové, neboť fronta na pivo je fakt značná… Postáváme a glgáme před podnikem, uběhne 15 minut a my už opět míříme dál. Přes samotné centrum města se přemisťujeme do Lucky Planet, natěšenost je o to větší, neboť pamatujeme tamní loňskou pohodu u jukeboxu…

Ponurá herna Lucky Planet se za ten rok malinko změnila, už není tak ponurá, jukebox je přesunut, naštěstí však hraje a tak zatímco překvapená servírka točí piva, zahrajeme si, výběrem songů, na notu vlasteneckou, broukáme si slova písní a v poklidu pijeme třetí pívo.

Je zajímavé pozorovat, jak se letošní první ročník prolíná s tím druhým. Víme, kde se co loni událo a tak na to navazujeme i letos. Fotíme se na stejných místech a porovnáváme, jaké to tam či tam bylo loni a jak se to za ten rok změnilo. Dopijeme třetí pivo v Lucky Planet, piva do nás padají rychle a tak mnozí už cítí určité chvění v hlavě :-), vyjdeme na schody před Bílý dům, roztáhneme menší zástavu, kterou nosíme s sebou a dáme skupinové foto (na stejném místě, na kterém jsme se fotili loni).

Cestou ke čtvrté stanici, do Kosmosu, vzpomínáme na loňskou petardovou show, letos je ten přesun klidnější, v Kosmosu jsme za malou chvíli, sedáme pod televize, ve kterých, stejně jako loni, jsou přenosy z Wimbledonu. Avšak zatímco loni jsme při pití piva pokukovali, jak že se daří Tomáši Berdychovi, letos sledujeme jiný mač, neboť Berdych neukázal takovou formu a nedokázal na travnatých dvorcích vydržet až do konání Toulek… Potvora jedna!

Už od návštěvy této putyky je jeden člověk od nás ve spojení s Martinem Potočným, který netuší oč jde, ale je lákán na překvapení… My se mezitím přesouváme do Jitřenky, do hostince, který je bezesporu nejznámějším nonstop podnikem v Havířově a také základnou Boris Gangu, který je tu jak doma, který pije na svém hřišti. Na terase tohoto pubu lítají první grcky, první účastník odpadá (i vinou propitého pátku), avšak z akce neustupuje, i přes pozvracená ústa pokračuje dál, jen velké pivo mění za malé…

Z Jitřenky nás čeká náročný a dlouhý přesun do Venuše, která je letos už otevřena a nemusíme ji tak vyměnit za restauraci Na zátiší, ve které jsme byli loni, neboť právě Venuše procházela velkou rekonstrukcí. A tak jsem zvědav, jak to v tomto podniku bude vypadat. Zatímco náš cyklista, i po vypití dalšího a dalšího piva, uhání předobjednat 22 piv, členové Boris Gangu jsou na tyhle daleké přesuny už staří a tak využívají služby taxi. K dobru jim naštěstí souží to, že na takto dlouhý přesun se někteří posilňují bonusovým lahvovým pivem na cestu…Ve Venuši nás překvapí velmi silně zastoupená skupina důchodců, kteří se však po zahlédnutí rozjařené smečky vlků raději přemisťují ven. Pijeme nějaké místní pivo, které se v areálu přímo vaří, tuším že je to jakási jedenáctka. V ostatních šencích pak pijeme většinou dvanáctky a nedomýšlíme následky. Loni se totiž převážně desítkovalo…

Do Venuše, za překvapením, pak přichází nic netušící Martin Potočný (i se synem), což je pro nás důvod k prvním pokřikům, popěvkům a kdoví čemu ještě. Atmosféra je příjemně uvolněná, pokecáme o hokeji, o ženách, o všem možném, když Potok zjistí co že to máme za akci, kupuje nám ze svého jednu rundu piv (22 kousků), abychom s ním mohli posedět trochu déle. No, ukázalo se jako prozíravé, že v tabulce s názvy hospod jsme nechali jedno volné místo. Využili jsme ho… 🙂

Po docela dlouhém sezení ve Venuši se s Potokem loučíme, ten nám závěrem daroval jeden osobní předmět, který zřejmě brzy dáme do symbolické dražby, no a opět nás čeká dlouhý přesun, tentokráte do náročného kopce… Všichni, až na dva účastníky, kteří už odpadli, ale stále jdou s námi, už v sobě máme 7 piv, sedm rychlých piv, navíc venku sluníčko a tak alkohol už mnoha z nás stoupá do hlavy, z následujících hospod je nějak podezřele méně fotek, podezřele méně si toho pamatujeme :-).Tiskárna je naší další zastávkou, letos je to stejná pohodička jako loni, půlka z nás sedí venku, půlka vevnitř, dopijeme a jdeme dál. teď už to bude sešup, na Podlesí jsou ty hospody nahuštěné rychle za sebou, teď už budou piva pravdy :-).

V Luně opět hrajeme na vlasteneckou notu a spolu se zpěvákem si notujeme tu o tom, proč že v Evropě stojí Mešity, letos se zdržíme kratší dobu než loni, kdy někteří měli čas zahrát si partičku kulečníku.

Z Luny kratičká zastávka do Orionu, kde hltáme už desáté pivo. Počet piv se projeví stejně jako loni. Orion je první hospodou, kde tradčině a v klidu nesedíme a nehledíme si svého piva. Orion je stejně jako loni místem, kde míříme na židle či stoly, začínají se ozývat první oslavné chorály o našem klubu, zpíváme s nadšením jako Karel Gott před čtyřiceti lety, když jej ještě netrápily žádné nemoci, servírka je kupodivu docela v pohodě a tak i pivo v Orionu proběhne bez nějakých větších potíží. Nutno však podotknout, že spousta lidí už je více či méně pod parou, navíc do Saturnu, předposlední zastávky na naší pouti, je to zase jen kousíček.

Před Saturnem věšíme vlajku a pokračujeme v rozjařenosti z Orionu. Opět a stále zpíváme, nejen o našem klubu. Obyvatelům zdejšího činžáku také sdělujeme svá přání o tom, aby romové šli do práce a Evropa byla taková, jaká má být a jaká kdysi byla, tedy bílá… Ne všem obyvatelům se však naše názory líbí a tak po chvíli přijíždí před putyku 5 policejních aut. Nechápu proč tolik, ale živě si dokážu představit ten telefonát nespokojeného občana, který se zděšením popisuje řádění několik stovek krvelačných fanoušků :-). No ještě že nějaký náměstek ministra vnitra nevolal naší PR manažerce, že nechá vyklidit hospodu, to bychom od ní měli na stole až do příštího ročníku :-). I samotní policisté se diví, proč že tu vlastně jsou, vždyť před nočním klidem ještě není zakázáno zpívat a tak se situace brzy uklidní, policisté zase odjedou nahánět ty, kteří nezvedají ze země psí exkrementy a my spokojeně můžeme pokračovat dál. Tedy až na dalšího, tentokráte už třetího odpadlíka, který už nápor piv nezvládá…

Na Plechárnu, k poslední zastávce naší vesmírné túry, přicházíme v dobré náladě a o něco málo později, než loni, holt letos máme vypito o pivo více. Na Plechárně pohoda, poslední pivo (policisté na rozdíl od loňska nepřijíždějí), registrační průkazy všech, kteří druhý ročník dokončili, jdou do slosovacího osudí a my tak můžeme vybrat dva šťastlivce. Hlavní cenu (nákup ve fanshopu v hodnotě 250,- nebo 100,- cash) vyhrává Eda/Lenin, který cenu věnuje zpět do čapky, druhou cenu (všechny letní přáteláky zdarma) pak vyhrává Kuba (AH). Ten se tak z pomyslného konce dostal až na samotný vrchol, neboť ještě loni se pyšnil titulem MLÍČŇÁK ROKU, během těch dvanácti měsíců zřejmě poctivě trénoval a tak tohle „ocenění“ letos předal Wrakovi, který nevydržel sílu piv a domů se bambelal, zatímco ostatní ještě pili poslední pivo na Plechu. Oběma vítězům srdečně blahopřejeme!

Na Plechárnu dorazí také další lidé, kteří s námi nešli průvodem, pro některé podpantofle si přijdou jejich drahé polovičky, po posledním skupinovém focení a vzájemném loučení se pak většina účastníků, po oficiálním ukončení celé akce, pokračuje dále za zábavou a po 12-ti povinně vypitých pivech navazují pivem třináctým, čtrnáctým a bůh ví kterým ještě :-).

Mnoho z nás končí jako sedláci u Chlumce, ovšak po pár hodinách se několik účastníků shledává opět u piva, aby se celá akce zhodnotila s určitým časovým odstupem,. Můžeme se tak dozvědět, kdo kdy došel domů, kdo se kde probudil, kdo se vedle koho probudil, největším pecháčkem celých Toulek je pak Konvička, který dnes sic nikoho nepolil, avšak po skončení Toulek se probudil kdesi před Kovárnou, bez mobilu a bez jednoho svého sklíčka u brýlí. Gratulujeme, tyhle nevšední konce mají něco do sebe! 🙂

Jak zhodnotit druhý ročník této akce? Sice stárneme, vydržíme méně (letos to bylo opravdu trochu více zvalané než loni), ale… Bylo to super! Navázali jsme na akci první, pobavili se s kamarády, prošli se naším krásným a milovaným městem, cucli jsme piva a opět stmelili kolektiv toho zdravého jádra… U třetího ročníku, opět poslední červnovou sobotu roku 2015, na viděnou! Už teď se moc těšíme…