Klapla konvice, zalívám si velký hrnek čaje (Kde mám sakra ten rum?), vrátil jsem se ze Šumperka, je 1:03 a já sedám k psaní reportu…

Ale vraťme se k teď vlastně už včerejšku… Zkouším sehnat pár zvířat, které by se vydaly na zápas do Šumperku. Je všední den, přátelák, není to nejblíž, moc šancí tomu nedávám. Trefil jsem, nikdo se nehlásí, vyrážím tedy za svým milovaným AZetem sám. Do Šumperka přijíždím cca čtvrthoďku před utkáním. Vstup na staďák je společný, vstupné sympatických 20,-Kč, chlapci ze sekuritky přítomni v dostatečném počtu, asi náš čekali. Vcházím a do oka mi padne stánek s jídlem. Po cestě vyhládlý dnes dávám, místo klobásky a piva, bramborový placek a kofolu. Bramborák za 22,- a kofola za 15,-. Nenapadá mě lepší vyjádření chutnosti pokrmu, než že placek je takový předsmažený a kofola taková předtočená. Nejsem ale huba fajnová, takže zbyde jen mastný tácek a prázdný kelímek. Přemýšlím kam se mnou, tak zamířím k sektoru hostů. Stojí tam pár jedinců, dyzajn mi nic neříká, neoznačeni, jsou to naši nebo ne? Nemyslím si, ale jsem optimista, co kdyby náhodou, rád bych zafandil. Vyčkám tedy na reakci do prvního gólu. Obdržíme první, reakce žádná. Že by přece naši? Dostáváme druhý a hle jeden zatleskal, naši to nejsou, jsou to jen „líní“ místí „fandové“. Zjistil jsem to ale podstatně dříve, než sekuriťák, který je poslušně celé dvě třetiny hlídal, celou dobu na ně čučel. Hlavou mi bleskne, kdo napíše report, když jsem tu jen já? Kdo asi, nejspíš to zbyde na mě, bude to tedy moje prvotina. Do hlavy se mi pomalu vkrádá myšlenka zodpovědnosti. No nic, je třeba sledovat i jiné věci, než jen hokej. Tady si dovolím vzdát hold těm, kdo připravují pravidelně report, není to jen tak, mít něco z hokeje, vstřebávat dojmy kolem, zapamatovat, uchovat a doma zpracovat. V mém případě jsem k tomu ještě fotil, takže jsem např. neviděl náš druhý gól. Takže díky, že to děláte pro všechny ostatní!

Stadion je poměrně slušně zaplněn, v kotli domácích se schází odhadem 70 lidí.Dnes to na fandění z naší (mojí) strany nevypadá, zahajuji tedy tichou podporu. Musím říct, že tohle není můj šálek čaje a hodně se divím lidem, kteří chodí na hokej běžně jen hledět, ochuzují se o další rozměr, ale proti gustu… Dlouho bych to takhle nevydžel, je dobře, že dnes mám nový rozměr, sbírat dojmy pro report. Domácí mají chuť fandit, evidentně se po létu těšili, pozvolna se rozjíždí ve druhé minutě první třetiny a pokračují s přestávkama do konce třetiny. Jsem na ně zvědavý dále. V první polovině druhé třetiny je to slabší, vyhrávají 2:0, nikdo za AZ nefandí, bo tam “nikdo není”, tak asi hůř hledají motivaci, poté přeci jen pokračují. Nemají vyvěšeny žádné falgy ani nepřipravili choreo. Naši borci si po nevalném začátku připomínající venkovní zápasy minulé sezóny. Dostatečně rozbruslili ztuhlé údy z autobusu a ve druhé třetině začínal mít hokej dobré tempo. To pokračovalo i ve třetině třetí, kde srovnali na 2:2. Srovnání vzalo na chvíli vítr z plachet místím fandům, ale na konci třetiny už opět fandili a tlačili svoje plejery dopředu. Na přátelák vcelku dobrá podpora.

Zajímavostí bylo, že probíhaly dvě utkání současně, jedno na ledě a jedno mimo led. Teď určitě čekáte nějaké to fanouškovské. To dnes ne, dnes jde o jedno velké a jedno malé, ale pro aktéry určitě neméně důležité. 

V poslední minutě došlo k neodpískanému zákroku na našeho hráče v naší třetině, po kterém došlo k přečíslení a opět jsme inkasovali. Steva to evidentně nas…,ale reklamace rozhodčí nepřipustil a tak končíme za stavu 3:2. Pokračujeme nájezdy, tam vítězíme my. Místí fandové slaví vítězství v zápase, já běžím pozdravit naše borce, ale stíhám jen posledních pár, mezi nima i Steva, ale při odchodu z ledu místní kotel skanduje právě jeho jméno, vrací se lehce pozdravit a pak už míří do kabin. V tu chvíli je stadion již téměř prázdný, odjíždím tedy i já. Přes nakonec prohraný zápas, mám dobrý pocit, hra byla koukatelná, kluci se snažili, prohru si nezasloužili. Snad si smůlu vybrali dnes a v sezóně nás čekají v Šumperku a nejen tam další vítězství…. Jo a ještě jeden postřeh, dnes jsem poprvé v Šumperku neměl omrzlé nohy až po kolena už v druhé třetině. Že by to bylo tím létem? 

Sepsal Jazda