V tomto článku zabrouzdáme do dávné historie, Bradka z RBH zalovil v paměti i v šuplících (tímto velké díky!), z těch vylovil 7 historických hokejových vstupenek, z hlavy pak vzpomínky na sedm výjezdů vázaných právě k těm vstupenkách. Budiž tento článek nejen krásným zabořením do časů minulých, ale i připomenutím, že fanouškovská rivalita není něco, s čím jsme přišli v roce 2010. Ta tu je odpradávna! Příjemné čtení, AZeťáci! 

Historie výjezdů na AZ – část 1:
Prostějov (sezona 1995-96) – vlakem asi 40 lidí
Na stadioně uprostřed tribuny na stání (naproti sektoru domácích) o druhé přestávce napadeni Prostějovem…solidní bitka, bránili jsme se přesile celkem dlouho, potom postupný odchod ze stadionu přes šatny. Hergot ztratil v boji hodinky co dostal pod stromeček, Kachlička otisk podrážky kanady na čele, Bradka mikina od krve (asi od Kachličky). Další pokus prostějovských o napadení při cestě na vlakáč statečně ubráněn kamenopalbou!

Historie výjezdů na AZ – část 2:
Hodonín (play off – jaro 1995) – 8 autobusů
Na třetí zápas čtvrtfinále play off se zajíždělo po dvou vítězstvích doma na led Baníku Hodonín. Osm autobusů přistavených na parkovišti na místě nynějšího Kauflandu zaplatil sponzor Csabi, takže se jelo zadarmo. Po příjezdu do Hodonína byl problém nalézt pro Havířováky otevřenou putyku…jedné před námi zavřivší byly odskleny vstupní dveře. Nakonec to vyřešila knajpa u zimáku na místech reservace pro domácí.
V průběhu zápasu, po přestávce při které proběhlo venku pár žduchanců s Hodoniňáky se část AZeťáků rozhodlo dále povzbuzovat svůj tým přímo pod kotlem domácích, což nezůstalo bez odezvy a strhla se celkem pořádná mela, která měla za následek několik odvezených fanoušků na místní chirurgii z obou bojujících stran. Ošetřující sestry si údajně vedli statistiku o počtech ošetřených z obou táborů. Z naší strany vím o zlomeném nose o zábradlí a ruce v dláze.
Ke konci zápasu za hokejisty AZetu vyrovnal Sváťa Herman stav na 1:1 a na začátku prodloužení ten samý hokejista poslal HC Havířov do bojů o postup mezi domácí hokejovou elitu. V ten moment většina běsnících fanoušků hostů naskákala na led, aby za neustálého házení různých předmětů z domácích tribun na naše hlavy propukly neskutečné oslavy s našimi borci…
Pro TJ Baník Hodonín to bylo na delší dobu poslední hokejové utkání ve městě, na zimním stadionu byla pro další sezony vybudována vietnamská tržnice.

Historie výjezdů na AZ – část 3:
Brno (play off – jaro 1995) – 10 autobusů
Na druhý zápas o postup mezi hokejovou elitu v Brně vyrazilo 10 autobusů opět hrazených sponzorem Csabim. 
Už při prvním zápase, na který vyjel stejný počet autobusů, byly problémy s domácími fans, dokonce se tvrdilo a snad to prý bylo i v médiích, že bylo něčím prostřeleno okno jednoho z busů. Ale i přesto se do moravské metropole vydalo mnoho Slezanů.
Po příjezdu do Brna bylo ještě brzy před hokejovým zápasem, tak se početná skupina AZeťáků rozhodla navštívit fotbalové utkání FC Boby Brno – FC Viktoria Plzeň. Po problémech policajtů a pořadatelů kam s námi, jsme byli vpuštěni (zadarmo) do sektoru hostů k hodně překvapeným asi dvaceti plzeňákům. Vyvěšením modrobílých vlajek jsme rozpoutali hlasité zk….ný Havířov snad všech 24 000 brňáků na stadionu za Lužánkami. Druhý poločas už většina našich trávila v okolních hospodách a pomalu se trousila na hokejový stánek Komety, tehdy taky za Lužánkama.
V průběhu hokejového utkání jsme byli kvalitně napadeni fotbalovými fans Boby a místními skinheads a naši hokejisté taky nebyli ušetřeni. Hodně havířovských uteklo do autobusů a odcestovalo předčasně domů. Ostatní jsme po zápase nastoupili do zbylých tří, nebo čtyř busů. Tenkrát jsme přišli o mnoho šál a vlajek, brňáci co vím já tak o jednu šálu FC Boby. Odjezd z města taky nebyl úplně nejjednodušší, domácí nás nechtěli nechat jen tak odtáhnout z jejich území, natož když viděli v jednom z oken busů náš asi jediný úlovek, což se nakonec povedlo až za pomoci místní policie, která se musela smířit s tím, že získaná brněnská šála zkrátka poputuje na sever do Slezska.
Oba zápasy jsme v Brně prohráli. Na třetí zápas do Havířova z neznámých důvodů fanoušci Brna nepřicestovali…nebo přicestovali, ale nebylo je mezi čtyřmi tisícovkami Havířováků vidět, ani slyšet, ani se neradovali po gólech, ani po konečném vítězství a postupu.
Mimochodem tenkrát doprovodili do extraligy také postupující HC Železárny Třinec, který postoupil přes Jindřichův Hradec.

Historie výjezdů na AZ – část 4:
Hradec Králové (13, leden 1996) – vlakem 105 lidí
Vlakový výjezd do Hradce jsme nechali rozhlásit hlasatelem na středečním domácím zápase…a ve vlaku v sobotu v 6 hodin ráno se nás sešlo přesně 105 Azeťáků. Někteří si mysleli, podle hlášení na ZS, že se jede busem, někteří asi měli strach, že po cestě na východ čech a v HK nebude co pít, tak došli přímo ze zábavy a s 10-ti litrovýma bandaskama plnýma vína (kluci z Horní Suché). Na cestu tedy bylo o zábavu postaráno, menší problémy byly při přestupu v Pardubicích, jak s nepochopením obsluhy nádražní restaurace, že nemáme ještě v sobě dost alkoholu, tak s naháněním havířovských do vlaku směr Hradec Králové.
V HK jsme se za pokřiku, který se mimochodem řval pořád dokola celý den a noc, „Prodejte hokejky…prodejte chráníčé…vy z Hradce Králové…táhněte do p…“, rozešli do různých hradeckých šenků. My jsme obsadili ten na náměstí a jaké bylo naše překvapení, když jsme v odpoledních hodinách po příchodu blíže ke stadionu nedostali nikde pivo. Výmluvy jako „nemůžu vám najejt, protože máte Havířovské šály a už jste tady od oběda natropili dost problémů“, byly slyšet snad v každé hospodě. Na zimák jsme se přestěhovali ještě při odchodu veřejně bruslících.
Na samotný zápas nás bylo snad stejný počet jako domácích, a při povzbuzování jsme se cítili jako doma. Na zábradlí jsme poprvé vyvěsili vlajku Alipov (v azbuce) dokreslenou urajinskou vlajkou a číslem jeho dresu (?), za kterou nám přijel samotný hráč před zápasem zatleskat.
Ta nám mimochodem byla později strhnuta v Opavě místními chlapci, kteří se s ní po nahánění Havířováky vypařili v ulicích nočního města. Okupovali jsme tehdy horní tribunu (nad tou co naposledy).
Na zpáteční cestě z Hradce se asi nic zvláštního nestalo, nebo si už nic takového nepamatuji…

Historie výjezdů na AZ – část 5:
Karviná (1996/97) – auty, linkovým busem – ??? lidí
Za posledních 30 roků, před novodobým AZetem jsme se setkali v soutěži se sousedy z Karviné snad jen 4x, tak hodně Havířovských si nenechalo ujít příležitost zhlédnout milovaný AZet v okresním městě v sezoně 96/97. Počet se jen těžko odhaduje, ale myslím, že zhruba polovina z diváků na stadionu byla hostů.
Zápas se hrál v týdnu a začal pro nás hned po šichtě na Bečkách, které byly obsazeny výhradně hosty z hostujícího města. Na zápase jsme okupovali stejnou tribunu jako obvykle, akorát více napravo. SK Karviná měla celkem obstojný kotel v čele s jejich legendárním Medvědem a bubnem.
Po zápase se karviňáci pokusili o náběh na autobusovou zastávku směr Havířov, někteří domácí byli usměrněni automobilovými hosty na parkovišti u Prioru…jak dopadli autobusoví netuším (možná někdo pamatuje).
Do Havířova tu sezónu zavítalo na plné tribuny zimního stadionu okolo 2000 karvinských…po utkání byli hosté čekající na bus lehce prohnáni po autobusovém nádraží.
Na další zápas hraném v okresním městě jsme se dostali až po 14 letech! (Problém doplňuje: na zimáku byl náběh havířova na karvinou ale nakonec skončil uprkem. Po utkání na zastávce jeden blb který už na hokej nechodí vytáhnul slzák a pár karviňáků postříkal ti ho pak pěkně zlynčovali a musela přijet sanitka. Všichni jeli autama a na zastávce jako mladý s bratrem a pár dědkama).

Historie výjezdů na AZ – část 6:
Olomouc (1997/98) – vlakem cca 30 lidí + auty
Na výjezd na hanou se většina vydala vlekem a v Olomouci nás doplnilo několik automobilových.
Na stadionu jsme byli v sektoru na sezení, nad střídačkami hostů, při zápase menší požduchování s domácími, ale nic vážného.
Celkově v plechovce velmi slabá návštěva.

Historie výjezdů na AZ – část 7:
Kralupy n/V (11.1.1998) – vlakem 5 lidí
Poslední vstupenku jsem našel ze vzdáleného výjezdu do Kralup nad Vltavou na místní HC Kaučuk.
Brzy ráno (snad bylo okolo páté) jsme se sešli ve městě v nonstop EuroGrilu (dnešní CoKdyby?), aby jsme naladili formu na dalekou vlakovou cestu. Sešlo se nás pět nadšenců se stejným počtem vlajek v batohu.
Hned po výjezdu z Havířova v šest se průvodčí divil, kam že až jsme se to vydali a že on pochází odtamtud a že večer se určitě uvidíme na hokeji…neviděli. Cesta do Prahy proběhla klasicky za popíjení rumíčka…teda rumíčků. V Praze bylo dost času na přestup, tak jsme zavítali do hospody na oběd, kde se šenkýř vyptával co tam děláme v šálách HC Havířov a jednou FCB, jestli je nějaká akce v hale?.
Poté jsme se přesunuli šourákem okolo Vltavy do Kralup. Poctili jsme návštěvou hospodu přímo na stadioně s výhledem na ledovou plochu, kde jsme dostali vstupenky od našeho vedení a přemístili se na stadion s jednou tribunou a vynikajícím prostorem nad ní s občerstvením všeho druhu. Při vstupu na tribunu a dotazu kde se máme postavit, nám bylo zděleno, že kdekoliv. Tak jsme rozvěsili flagy na zábradlí a postavili se dole na tribunu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že stojíme přímo pod jejich kotlem. Domácím to očividně nevadilo, ani jejich kamarádům v bombrech se znaky HC Slavie. Jako všude v čechách se s námi snažili družit…
Cesta zpět byla dlouhá a únavná, ráno jsme se po 24 hodinovém výletu vrátili unaveni, ale šťastní domů…