Jeden z top zápasů celé 1. hokejové ligy sliboval náboj v hledišti, neboť hosté dopředu avizovali, že přijedou, na tu vzdálenost, ve více než solidním počtu a tak nebylo jiné možnosti, než aby s mobilizací přispěchali i domácí Slezané. Zvlášť poté, co zaplněnost kotle v předchozích zápasech nebyla hodna jména Havířovské Zvěře!

V pátek jedeme v sedmi lidech, v tom i hlavní postavy, starající se v Havířově o fanouškovské prezentace, k utkání do Zlína, abychom svou přítomností podpořili Říčana. Už v té době víme, že nám z daleké polské Lodže nestihne dorazit materiál pro plánované sobotní choreo a tak si tento výlet můžeme dopřát. Kdyby k nám materiál dorazil, prioritní by byla tvorba chorea, protože AZet je samozřejmě jasná jednička, přes kterou nejede vlak. Avšak jak říkám, stalo se, bohužel jsme nic nemohli ovlivnit a tak se aspoň jedeme odreagovat směr Zlín. Touto cestou bych ještě chtěl vyzvat – pokud by někdo z  Vás věděl o nějakých krytých prostorách, ve kterých bychom mohli čas od času tvořit, malovat, lepit, dejme mi vědět. Neskutečným způsobem by nám to pomohlo!

V sobotu nevolíme sraz už kolem poledne, jako u všech předchozích sobotních špílů v této sezóně, u Plechárny se asi v deseti lidech sejdeme „až“ hodinu a čtvrt před zápasem. Věší se vlajky, kterých nakonec visí 8 (paráda!), věšíme také transparent „Robert Říčka“, který měl o den dříve viset ve Zlíně, do města ševců se ale nestihl, je nám líto jej vyhodit bez použití a tak alespoň dnes. 4 lidé vybírají s kasičkama u vstupu, já na poslední chvíli domlouvám s člověkem z vedení klubu a s šéfem ochranky povolení pyrotechniky. Pyro povoleno je, na konci zápasu jej údajně mohou mít i hosté. Tímto vzkazuji všem hostujícím táborům – ctíme heslo o Českém hokeji pro fanoušky, chceme se s každým měřit férově, se stejnými zbraněmi, nikdy jsme hostům nedělali žádné naschvály apod., tudíž do budoucna, klidně mě kdokoli z hostujících fandů může kontaktovat (v týdnu před zápasem), ze své pozice udělám maximum pro to, aby se fanouškům hostů maximálně možně vyšlo vstříc! V hledišti vyjdeme vstříc, po zápase si můžeme rozbít rypáky a pobrat si šály! Takhle to prostě ctíme a chceme my!

Jsem převelice zvědavý, jak dnes bude zaplněn kotel. Pro mobilizaci jsme udělali mnohé, avšak chytat fanoušky za límec a „násilím“ je tahat do sektoru, to holt nemůžeme, to musí udělat každý sám za sebe. Přicházím do haly, sektor je zaplněn dobře, osobně jsem však čekal ještě trochu větší účast. Počet kotelníků z loňské mobilizace proti Havlíčkovu Brodu jsme nepřekonali, ani nevyrovnali, i když jak říkám, zaplnění lze hodnotit jako dobré. Uvidíme, jak to půjde dál, jedna vlaštovka ještě nikdy jaro nedělala…

Asi 15 minut před zápasech přichází do sektoru i necelá padesátka hostů, věší 4 menší vlajky, sektor mají, dle vizuální podoby, rozdělen na dvě poloviny. Jednu takovou fajnou, dobře vypadající, ve druhé polovině postávají včelky Máji, teda na první pohled typičtí fanklubáčtí fanoušci ve žlutých dresech… Třeba jim křivdím s tím škatulkováním fanklubák, třeba mě tahle sorta lidí překvapí a budou fanaticky fandit. Uvidíme… Hosté jsou u vstupu také důkledně prohledávání, avšak dle jejich vlastních slov působí ochranka velice profesionálně, za což jsem maximálně rád!

Zápas začíná, fandit začínají oba tábory fanoušků, avšak je jasné, že když dá do toho Zvěř své maximum, hosté nebudou slyšet. V první třetině tomu tak opravdu je, chorály Slezanů jsou vynikající a tak hosté se dostanou ke slovu, jen když je mezi jednotlivými chorály Zvěře pauza. Obě strany do toho dávají vše, budějovičtí, vzlhedem ke svému počtu velmi dobří, víc ze sebe asi dostat nemohli, domácí vynikající, pravá strana výborně pomáhá, souhra šlape, super!

Moment, musím se poopravit, Píšu, že hosté ze sebe nemohli dostat více. Lžu! Pletu se! Samozřejmě, že mohli… Zatímco část jejich fanoušků bez dresů fandí téměř neustále, různě poskakuje, ve třetí třetině se svléká do půl těla, support si více než užívá, druhá polovina dresařů dnes fandit nepřijela, z pohledu na ně je zřejmé a evidentní, že se přijeli v poklidu koukat na hokej… Ekipa Českých Budějovic, nejen dnes, je snad nejlepším příkladem, kterak se na tribunách bijí dva fanouškovské světy… Jeden, ten tradiční, který vychází z fanklubáckých teorií, tradic a zvyků, ten druhý je proudem takovým, který jsme zde zavedli před čtyřmi lety a na jehož vlnu se nám podařilo dostat drtivou většinu těch, kteří v Havířově chodí na hokej (to třeba já osobně pokládám za s velkým náskokem největší úspěch našeho čtyřletého snažení !!!). Do Budějovic tedy vysílám podporu lidem kolem skupiny B12, naopak jihočeskými fanklubáky pohrdám a nic na tom nezmění ani fakt, že doma jich chodí 4000 a spousta jich jezdí na výjezdy… Mentalita a myšlení je víc než tohle všechno! Proto se i usmějeme, když hosté zpívají o tom, že jsou králové výjezdů (ano, jsou, sportovně to uznávám), naše odpověď je však v tom smyslu, že raději jezdit v menším počtu lidí, ale bez fanklubáckých přísad či fanklubáckého koření, které způsobuje bolest hlavy…

První část hry pomalu končí, byla to třetina, která snesla velice přísné fanouškovské měřítko, především domácí jsou dnes opravdu výborní. Jen je škoda, že zvuk hostujícího bubnu je až moc hlasitý a občas to kazí dojem budějovickému supportu. Na druhou stranu, jak náš bubeník, tak ten hostující, oba umí se svým nástrojem nadmíru dobře pracovat a velice vhodně doprovázejí pokřiky či zpěvné chorály svých táborů…

Na začátku druhé třetiny dostáváme 2 rychlé branky, prohráváme 1:4 a já se děsím toho, jak zareaguje naše publikum a zda nebudou v hledišti, více než je zdrávo, slyšet hosté… Ti slyšet jsou, ale je to stejné, jako ve třetině první, tedy prakticky jen když Zvěř má krátkou pauzičku. I za stavu 1:4 je atmosféra výborná, zlom přichází se snižujícím gólem na 2:4, ke slovu se dostává něco, co mě neskutečně vyvádí z míry a já jen žasnu…

Během druhé třetiny fandí podstatnou část této hry celá jedna strana haly, celé áčko. Béčko se pak mnohdy přidávám potleskem, potažmo jednoduchými pokřiky. Neskutečné peklo, nepamatuju, kdy naposledy jsem takový hukot zažil, Lidé jsou fantastičtí, hráči dřou, kvůli takovým chvílím na ten hokej chodím, kvůli takovým chvílím to miluju. Jeden chorál střídá druhý, neustále se přidává pravá strana, zvedají se ruce, otevírají se držčiska, nádhera, paráda. Do tohoto slezského peklíčka si hosté připravují choreografii, nad své hlavy zvedají solidně namalovanou plachtu, dole pod sektorem roztahují nápis, se kterým si určitě mohli více vyhrát. Ale pokud se jedná o výjezdové choreo, musím zatleskat, prezentaci pochválit a ocenit. Super!

Ve třetí části hry pokračuje fanouškovské euforie, nesmírná škoda, že po gólu na 4:4 inkasujeme po několika málo vteřinách. Ta euforie za vyrovnaného stavu by byla neskutečná, hala by se otřásala v základech! Po sektoru rozmísťujeme 30 mávacích vlajek na tyčích, tuhle prezentaci očíhne i dvojice tajných kriminálních policistů, která celý zápas sedí na sektoru A1, i přes další branky v naší síti pokračujeme v hlasitém a neutuchajícím supportu, víc a víc také začínáme urážet příznivce hostujícího celku, je pro mne příjemným překvapením, že k urážkám se přidává velká část publika mimo kotel. Super. Nevraživost vždy dělala a snad také bude dělat tu atmosfru o 3 levely lepší!

Utkání pádí ke svému konci. V předzápasových plánech bylo, že parotechniku odpálíme jen v případě vítězství, po galapředstavení havířovského publika se však spontánně rozhodujeme, že pyro musí být odpáleno i přes porážku. Havířovský fanoušek dnes podal výkon na samé hranici, možná až kousek za ní, svých fanouškovských schopností, to pyro je potřeba… A tak je 11 kousků červených ohňů odpáleno se závěrečnou sirénou, lidé obsluhující světla šikovně reagují, hala jde do mírné tmy, efekt moc pěkný… Následně oba tábory fanoušků děkují svým mmiláčkům na ledě, hráči Budějovic při odjezdu do kabin uznale zatleskají havířovskému publiku, kriminalisté si balí své poznámky, my své vlajky a jiné propriety a míříme do Plechu na jednu narozeninovou pitku… Myslím si, že ač prohra 4:7, tak většina fanoušků odchází spokojena. byl to parádní hokej se vším, co k tomu patří…

Záměrně píšu, že spokojeni jsou fanoušci. Najdou se totiž také mudrlanti, kteří svou nespokojenost vyjadřují moudry na oficiálním diskuzním fóru klubu, zase se to tam začíná plnit sračkama. Proč tenhle fanouškovský póvl vyleze z nor vždy, když se prohraje? Proč se po porážkách objevují nové a nové přezdívky fanoušků? Proč tihle odborníci neměli potřebu diskutovat, když jsme slavně porazili Chomutov? Ano, také mě sere Jirka Krisl, že se kurva při té přesilovce bojí vystřelit, už třetím rokem ho s tím otravuju a píšu mu to. Ale abych kvůli toho urážel práci trenéra Danečka? Myslím si, že hokeji rozumím. Myslím si, že mu rozumím daleko víc, než většina diskutujících kritiků. Ale na schůzce s vedením či s trenéry si vždy uvědomím, že hokejovým trenérům nesahám ani po kotníky. Můžu mít svůj názor, jak přesilovky hrát, můžu mít svůj názor, jak poskládat jednotlivé pětky, ale pak se taky stane, že si od trenérů vyslechnu věci, které mne samotného ani nenapadly, kterým tak, jakožto fanoušek laik, ani nerozumím… Poté si vždy uvědomím to přísloví o tom, že švec by se měl držet vždy svého kopyta… A tak budu dál psát reporty a starat se o chod havířovské scény a věci hokejové nechám našim trenérům. rozumí tomu 100x více než já nebo kdokoli z Vás, fanoušků… K tomuto tématu bych chtěl v samém závěru říct – Patriku, Jardo, udělejte zas nějakou krátkou schůzku pro fanoušky, s možností, že havířovští Růžičkové či Hadamczici budou moct přijít sdělit svůj názor a konfrontovat jej s názory trenérského dua. Nebojte, oni stejně nepřijdou, to jsou lidé, jejichž trenérské ambice končí u monitoru, končí v době, kdy se načte porno video s mou oblíbenkyní, se Sophie Dee…

Co říci samým závěrem? O přestávce potkávám našeho spíkra, chvíli si nejsem jist, jestli se mezi jednotlivými třetinami nešel někam osprchovat a nezapomněl si doma osušku. totálně mokrý, ale kurva fakt durch, skřehotavým a zničeným hlasem mi říkající, že téměř celou druhou třetinu měl permanentní orgasmy z toho, co se dělo na tribunách… Můžete se mi smát a ťukat si na čelo, ale pokud by se takto fandilo pravidelně, nevadily by mi ani porážky, dokonce ani případná baráž o sestup. Jsem fanoušek a fanouškovství je to, proč jsem se s klukama, 4 roky zpět, vrátil na tribuny. Úspěchy na tribunách jsou pro mne a pro stejně uvažující kolegy víc, než úspěchy na ledě… Dění na ledě neovlivníme a je někdy až nefér, přivlastňovat si úspěchy hráčů (mimochodem, my kritizujeme hráče po prohře, jaké by to bylo, kdyby oni nás kritizovali po našich fanouškovských prohrách? Jak by se nám to četlo?). To co však můžeme ovlivnit, to je názor na havířovské hokejové publikum… Tvořme jej a dělejme tomuto městu reklamu. Když ji neudělají havířovské hokejové tribuny či hráči na ledě, mnoho dalších možností, jak nejmladší město republiky pozitivně zpropagovat, já nevidím… Raději porážky s fanděním, než 4. místo v lize bez dobrého kotle… Jednou krásnou voňavou květinou s názvem sobota nic nezlepšíme. Každá květina jednou uvadne. Čašem zvadne a zapomene se i na tu uplynulou sobotní. A je jen na nás, jestli si uděláme čas, utrhnout a dát do vázy květinu další. V sobotu máme možnost…

VE STŘEDU VŠICHNI DO PROSTĚJOVA, DO SEKTORU PRO HOSTY !!!