Středa, odpoledne už brzy tma, soupeř z nejnudnějších… Vyrážím na hokej a mám velké obavy. Obavy o celkovou návštěvu a ještě větší obavy o náš dnešní kotel. Hostit doma ve středu Most, větší „trest“ už asi neexistuje, navíc dnes opět jdu na hokej s tím, že nemáme spíkra…
Lidé se scházejí pomalu, odhady mých přátel dokonce hovoří i o dvanácti stovkách fanoušků, čehož se děsím. Tyhle odhady se nakonec nepotvrzují, více než 18 stovek diváků je velmi pěkná středeční návštěva. Na zimáku visí 6 vlajek fanoušků AZetu, rozhodčí zahajuje utkání…
Koukám se na kotel, čekám bídu, co se zaplněnosti týče a ejhle, já se mýlím… Na naše poměry z poslední doby je kotel zaplněn slušně, dokonce se nám povede najít kluka, který dnes bude spíkrovat. Od první minuty si vede docela dobře, fandění davu je však úměrné hře, je takové ospalé. Podprůměrný doping vydrží celou první třetinu, i když tu a tam jsou místa, kdy má fandění docela potenciál. Já jsem s atmosférou spokojený. Pozor, né že by byla dobrá, k ideálu chybí hodně moc, ale já se toho dneška bál opravdu jako čert kříže!
Tak jak se zlepšuje výkon našich hráčů, zlepšuje se i atmosféra v hale. Ve druhé třetině se najdou místa, kdy je fandění velmi dobré, tím myslím okamžiky, kdy se přidává pravá strana, kdy fandí téměř celá strana A. Spíkr se zlepšuje, oťukává se, začíná lépe pracovat s tím, co má k dispozici, vhodně jej, při slabších chvilkách, doplňuje i náš stálý bubeník.
Závěrečná třetina je podobná té druhé, fandění snese určité měřítko a já budu věřit, že s dalšími zápasy se pod taktovkou tohoto spíkra budeme jen a jen zlepšovat. Mám naději, že v tomto klukovi jsme našli naši spíkrovskou trojku, čili pomoc, kterou vždy potřebujeme, když naši stálí dva spíkři nemohou. Příští týden se bude situace opakovat, budeme hostit Ústí nad Labem, za 14 dní, kdy přijede Prostějov, však do toho jdeme opět v plné polní! V ten den je účast v kotli povinná, neboť se čeká příjezd mnoha hostující fanoušků !!!
Hosté z Mostu nepřijeli žádní a tak dokoukáme a dofandíme dnešní zápas, hala zaburácí když několik ostrých pravých háků rozdá Tomáš Jiránek, stejný hráč je pak šoumenem na děkovačce, vyvolá úsměvy na tvářích fanoušků, kteří po závěrečné siréně nepeláší domů. Děkovačku pak okoření i Steve. Cokoli nového než tradiční tleskání rukama je fajn! 🙂 
A zatímco fanoušci už míří domů nebo na pivo, v kabině si vezme slovo Honza Maruna a zvýší hlas na některé nosánky nahoře, takže Mařkovi velký palec hore!
Za námi je další zápas, který naši kluci na ledě zvládli a já, ač čekal velkou bídu a téměř rozklad kotle, byl jsem vedle jak ta jedle. Zaplaťpánbůh! Ano, k ideálu to mělo hodně daleko, ale my se budeme zlepšovat, už za 14 dní totiž přijede soupeř největší…
Stále pak vyzýváme fanoušky, aby neváhali a kupovali poukázky na vlak a cestovali za svým týmem do Chomutova! Krásná hala, vlakové zážitky, kdy jindy se vypravit na daleký výjezd? Pojeďte…