Od nedělního zápasu jsem si toho příliš nesliboval. Ani v hledišti, ani na hřišti. Po sobotních více než třech stech havířovských v Prostějově a bohužel nepříliš pohledném hokeji proti celku ze spodních příček tabulky, nenasvědčovalo nic tomu, že by mohlo být v Jihlavě lépe. V Brně se začínáme pomalu slézat krátce po poledni. Nálada je opravdu taková nemasná neslaná, ale nenecháme se odradit a ve 14:30 vyjíždíme v pěti lidech směrem Horácký stadion.

Na D1 míjíme jeden vůz s Havířovskou osádkou a vzhledem k tomu, že tušíme i jedno auto plné Slezanů, žijících a pracujících na severu Čech, je nám jasné, že méně jak v patnácti lidech fandit nebudeme. Na místě jsme včas, kupujeme lístky a míříme na důkladnou prohlídku kapes a tělesných útrob. Obavy místní security z odpalování ohňostrojů z našeho sektoru jsou liché, jelikož ani nic nehodláme pronést. Místní tajné služby dokonce rozšířily informaci týkající se příjezdu jednoho, či dvou autobusů zvěře, ale ani toto očekávání nenaplníme, pouze v poklidu vyvěsíme DC flagu i zástavu Gastbajtrů. Utkání zrovna začíná.

S drobným zpožděním si dáme Zvěř a k mému úžasu jdou naši hráči zásluhou Marka Loskota hned zkraje zápasu do vedení o dvě branky. Tento fakt nám vlévá krev do žil a fandíme čím dál urputněji. Pan M. si užívá roli spíkra a jde to i bez megafonu. Sem tam začne i nějaký ten chorál či pokřik u některého ze čtrnácti dalších přítomných příznivců havířovského hokeje. Bavíme se opravdu kvalitně, i když se podaří domácím snížit na rozdíl jednoho gólu, neuticháme. Domácí tribuna je poměrně zaplněna (celková návštěva tuším necelé 2000), ale aktivněji fandí pouze hlouček cca 40ti fanoušků, ti během první třetiny vytahují i menší plachtu s nápisem „AZetu body nenadělíme“ – Omyl dne. Nejpozoruhodnější je však fakt, že se místní tenisoví trumpetisté z neznámých důvodů stáhli do ústraní, což nám samozřejmě vůbec nevadí.

O přestávce pokukuju po místním stánku s občerstvením. Paní bufeťačka neustále vystrkuje hlavu z kukaně a vyhlíží první hosty. Pravděpodobně zásobena stovkami litrů Ježka marně očekává nával zákazníků. Trochu se mi jí zželí a jdu si objednat jedno pivo, ihned se vyptává, kde je nás více, že nás mělo přijet několik autobusů a kde je jim konec. Zdá se, že místní tamtamy bijí rychle, ale špatně. Nabulíkuju ji, že jsme sice vypravili 2 autobusy, ale že bohužel osádka byla cestou preventivně zadržena. Tato informace jí evidentně příliš nepotěší, a tak se schová opět do boudy, nejspíše počítat ušlý zisk.

Druhá třetina pokračuje v duchu té první, jak na ledě, tak na tribunách. Sudí neustále uděluje dvouminutové tresty na obou stranách, o něco častěji pykají naši, ale domácím se přesilovky nedaří proměňovat, a to zejména zásluhou vynikajícího Steveho v bráně. Jeho zákroky často slavíme jeho vyvoláváním. Naopak Fořt za AZet navyšuje vedení a některým jedincům v domácím publiku dochází trpělivost, začínají na své hráče pískat a pořvávat, jedná se však jen o několik málo nevděčníků. Během přestávky si pak vyslechneme nářky tří místních pánů v důchodovém věku, o tom jak jsme zlobiví, a že nás měli pozavírat všechny. Mávneme rukou a jdeme trochu zvýšit příjmy paní s pivem.

Na třetí třetinu se k nám se zpožděním přidávají další dva příznivci modrobíločerných a uzavíráme tak konečný počet hostů na čísle 17. – Pro obrázek toho, jak to vypadalo ve třetí třetině, si znovu přečtěte předchozí odstavec. – Rozdíl je pouze ve střelci a v tom, že jsme o něco více „jarní“.

Když Tonda Pechanec dá gól na 4:1, není co řešit. Domácí zapálí nějaké ty ohně, ale ochranka jim svižně kazí radost. Dříve než klesne dým na kluziště, je hotovo. Sudí ještě rozdělí tresty za rozmíšku před naší bránou a jde se slavit. Na děkovačce postrádám Petra Matouška. Vyvoláni jsou po zásluze Marek Loskot a Lukáš Daneček, první jmenovaný dokonce dvakrát. I samotné hráče výhra evidentně hodně těší. Potleskem vyprovodíme vítěze do kabin, popřejme si k Vánocům a ubíráme se ke svým vozům. Naše posádka cestou už pak nezažívá nic, co by stálo za zmínku, a tak z Jihlavy odjíždíme neočekávaně spokojení s povedeným odpolednem na maxa a poprvé v novodobé historii AZetu i s onou nadílkou v podobě tří bodů!

Sepsal Lukáš DC