Po sepsání více než čtyř stovek všemožných fanouškovských reportů ze všemožných sportovních utkání jsem se nyní rozhodl, pro výjimečnou, avšak radikální změnu. Jelikož si myslím, že hokeji jako hře rozumím (a když něco nevím, zeptám se), chtěl jsem si zkusit popsat utkání jako takové. Nikoli tribuny, jak je tomu u mě zvykem, ale samotný zápas, odehrávající se na ledě. Předem říkám, že nic ohledně zápasu jsem nečetl a vycházím tak pouze ze svých vlastních poznámek, které jsem si během špílu pečlivě značil do notýsku…

Na zimák přicházím něco před čtvrtou, tedy více než dvě hodiny před zápasem. Postávám u vrátnice, čekám na kolegy, jdeme na schůzku s vedením klubu. Bude to poprvé, co se uvidíme od utkání v Prostějově, mám trochu sevřené půlky. Nikoli myšlenkou, že o svou přítomnost se hlásí má stolice, avšak pochybami, jak moc to nahoře v kanclu slíznem… Kolem prochází Martin Potočný, který se jde podívat na trénink svého syna, dělá si legraci, že jsme mediální hvězdy, zároveň nám však popřeje mnoho sil v těchto našich nelehkých chvílích…

Kráčíme po schodech směr kancl Patrika Rimmela, je nás 5 fanoušků, kteří mají zájem se schůzky zúčastnit. Za dveřmi už nás čeká manažer klubu Patrik Rimmel, spolu s prezidentem klubu, panem Jardou Mrowiecem. Věcnými dialogy se zdržíme asi 20 minut, obě strany si řeknou své k utkání v Prostějově, především pak probíráme blížící se mač v Šumperku. Na tohle téma bych tady mohl mluvit velice dlouze, ale nučiním tak. Tedy učiním, ale až poté, co se ten zápas skončí… Nechci malovat čerta na zeď. Řeknu však jen to, že pokud bychom se podvolili nyní, prohrajeme poprvé a tahle prohra nás oslabí pro každý další zápas, pro celou naši výjezdovou budoucnost! Musíme být silní, jen tak si zachováme vlastní tvář a důtojnost… Čili úkol zní jasně – všichni do Šumperka !!!

Na schůzce mě velice zklame přístup jednoho člověka z klubu (není to nikdo z dvojice, se kterou jednáme), kterému jsme vždy maximálně pomáhali k popularitě, k popularitě větší, než by si asi sám zasloužil. A pak se dozvíme, že on nám na druhou stranu bodá kudlu do zad… Smutné. Velice smutné. Pro mě osobně je to velké zklamání a možná že i trochu ztráta iluzí… Myslím si, že když je jakýkoli problém, měly by jej prioritně řešit obě strany, které ten problém mají na svědomí. Je smutné, že dříve než se o problému dozví jedna strana, už se to řeší se stranou třetí, bez toho, aby se ti, o které jde primárně, mohli jakkoli bránit… Člověka jmenovat nebudu, myslím si, že je to fér, na druhou stranu, vždy říkám vše na rovinu a proto i tohle musí být v tomto reportu… Závěrme musím k tomuto tématu říct, že v současné době je vše vyřešeno, nebudou se opakovat problémy na jedné či druhé straně a spoulpráce bude klapat. My o ni stojíme!

No nic, schůzka je u konce, řeknu k ní zatím asi jediné… Nemůžeme říct ani popel proti tomu, jak se vůči nám naše vedení chová! Né teď, včera nebo před měsícem. Ale celých pět let. Smekám neskutečně, že ačkoli mají takhle problémové „děti“, zachovají si chladnou hlavu a zdravý rozum. Jsem přesvědčen o tom, že našemu vedení bychom jejich trpělivost s námi měli splácet minimálně dalších 8 sezón. Za tohle Vám, pánové, patří velké poděkování !!! Jsme Vašimi dlužníky…

Po schůzce je stále dost času, do zápasu chybí více než hodina, v hale pozorujeme trénink mladšího dorostu, který se zuby nehty zachraňuje v Extralize, „přifaříme se“ k již zmiňovanému Potokovi, je čas probrat mnoho hokejových témat. Názory Martina  Potočného si vždy velmi rád vyslechnu. Mají myšlenku, mají hlavu i patu. Potok umí lidi oblbnout, opít rohlíkem, klidně i týden starým. Jsme chytrý klučina, nedám se, přesto rád naslouchám. Potoka je v hokeji škoda. Měl by být politik nebo dobře placený gigolo :-). Né vždy s ním musím zákonitě souhlasit, ale vždy mně (nám) otevře jakési obzory, dá na danou problematiku i jiný názor, jiný pohled. Né nadarmo mají prezidenti svých zemí spoustu poradců. Člověk neví všechno, člověk nerozumí všemu… Naslouchat druhým, kteří se v tomto odvětví pohybují prakticky celý život, je to nejsprávnější možné… A teď nemyslím třeba Potoka, ale kohokoli, kdo je vůči mě upřímný, co se havířovského hokeje týče… Potoka hltá i paní Karasová (stojící po jeho levici), myslím samozřejmě hltání jeho myšlenek… Prej do budoucna nemám zmiňovat statut PR manažerka, že to zní divně. Tak né no… 🙂

Blíží se utkání, venku velká zima, na návštěvu roku to zdaleka nevypadá, letos rezignuji na referát z hlediště, dnes hodlám popsat zápas dvou klubů, z nichž jeden bojuje o přímý postup do play off a druhý o to, aby přímo nesestoupil… Za Brod nastoupí Filip Seman, spolužák mého bratra ze základní školy a kluk, který vyrůstal o dva dvorky dál než já… Když jsme byli kluci a proti jejich dvorku hráli prestižní šumbarské zápasy, byla ke slyšení vždy věta… „Kurva, dneska hrajeme proti tam těm, musíme vyhrát, snad za ně nenastoupí Semani…“ Tuhle větu bych si mohl říct i dnes, po letech… Snad nás na ledě nepotopí Seman :-). Mimochodem, právě tohoto hráče bych do našeho kádru tak neskutečně chtěl…

S kolegou sedím za naši střídačkou a pozoruji rozbruslení týmu, který miluju. Fouká nám na záda, sekuriťák ne a ne přivřít dveře, mě však hřeje pocit, vidět zase to mužstvo, kterému obětuju pátým rokem téměř vše. Asi i více než bych měl a než je správné…

Rozbruslení je u konce, hráči míří do kabin. Téměř všichni. Jen skupinka „mladých“ stříhá kámen, nůžky a papír o to, kdo sbalí a odnese puky, matadoři Krisl a Štefi sedí na střídačce, u nich je to už tradiční obrázek, že do kabiny nemíří ihned, ale až po nějaké době… V té střižbě nakonec prohrává mladý Matějda, bere kanystr plný puků a odjíždí z ledu jako poslední. Starý Matějda mezitím připravuje bandasky s pitím a ručníky na střídačce, prostě nezbytný servis pro mužstvo. Starý Matějda je velký frajer a i když je to v našem klubu osoba nenápadná, je velmi důležitá. Respekt před ním, více takových osob v AZetu!

Ještě 12 minut před úvodním buly je hlediště téměř prázdné, visí jen dvě vlajky rumařů, lidé chodí na poslední chvíli. Kolem mě sedí pěkné slečny a ženy, z jejich reakcí usuzuji, že se jedná většinou o přítelkyně hráčů, ta bloncka v leginách a dvě sedadla vedle mi dává zabrat. Velká paráda! Snad to stejně parádní bude i na ledě…

Utkání za malou chvíli začne, borci v trojbarevném provedení dresů vyjíždějí na led. První Stývek, za ním kapitán Krisl, Honza Maruna, a tak dále, a tak dále… Zcela poslední jde Maty, který dnes bude plnit roli dvojky, před ním pak Aron Chmielewski, hráč s největším sebevědomím v Evropě. Pardon, hned po Radulovovi :-).

Borci z AZetu čekají na modré čáře, chvíli po nich vyjedou rozhodčí, těm dnes dominuje pan Trombík, který zde nedávno dostal pukem do šulina, tak snad to neovlivní ani jeho výkon, ani jeho další sexuální život… Na hosty se čeká snad až minutu a půl, konečně máme na ledě i je. Oba týmy obklíčí svého gólmana v brankovišti, bojová porada, nejdál od Stývka stojí Lenďák, během zápasu snad bude více při něm a bude mu pomáhat chránit jeho svatyni… Dva centři se mohou nahnout k sobě a čekat, až mezi ně spadne černá guma… (nemylsím gumu jakože Jirku Šlégra, ten byl chvíli oranžový, ale černý není a snad ani nebude)

První přerušení hry je v čase 0:27, vhazuje se po levici našeho gólmana. O 23 vtřetin později se vhazuje i ve druhém útočném pásmu, poté, kdy si hostující gólman ve sněhově bílé masce připisuje první zákrok v utkání… Stývek na svůj zákrok čeká poměrně dlouho, připíše si jej až po dvou minutách a sedmadvaceti vteřinách, úvod utkání je ospalý, vlažný, nezáživný…

První velká šance tohoto duelu se váže k času 6:11, hostující forvard je sám před naším gólmanem, avšak do vedení svůj tým neposílá. Za minutu, přesně v čase 7:24, pak hosté trefují tyč naší brány, je třeba uznat, že v úvodu zápasu jsou lepší, naši působí vlažně, žádný parádní hokej se dnes nehraje…

O první větší šanci AZetu se postará Tonda „háro“ Pechanec, v čase 11:40 ujížídíme 2 na 1, obránce Rebelů si kryje případnou přihrávku, ta není kam propasírovat a tak Tonda střílí, míří mezi betony, hostující brankář je však včas secvakne…

Stále ve 12. minutě dáme gól, takřka z ničeho. Šlahy vyhrává buly po levici gólmana, puk posouvá na modrou na Lenďáka, ten pálí (světe div se, i naši beci střílí 🙂 ), golman vyráží před sebe, pro Šlahyho je povinnost, dorazit puk do prázdné brány. Gól, vedeme 1:0, snad to naše kluky uklidní, první gól je vždy nesmírně důležitý…

O dvě minuty později pálí dvakrát od modré čáry pro změnu Radim Ostrčil, po jeho první střele dorážel z blízkosti Tomáš Jiránek, avšak minul bránu. Tomáš Jiránek je pro mě dlouhodobě nejlepší hráč AZetu, získal si mě hned v prnvím přátelském utkání svou výškou, miluju tenhle typ urostlých forvadů. Možná proto je mým nejoblíbenějším hráčem světa Milan Lucic…

V čase 14:20 má neskutečnou šanci Filip Seman, vytáhl si Stývka z brány, položil si jej, avšak do prázdné kysně už nezasunul… Stále tak platí fakt, že nejlepším zasouvačem je David Klimša, jeho zásuny jsou až legendární… Nejvíc pak ten do brány Prostějova, 9 sekund před koncem… O jiných zásunech hovořit nesmím, zbil by mě… 🙂

Po šanci Semana je podruhé v zápase slyšet skandování „Steve, Steve“.

I nadále je Brod aktivní, v čase 15:20 řeší Stývek hned tři střely hostující devatenáctky, náš gólman je jistý, i díky němu vedeme stále tím nejtěsnějším možným rozdílem…

Přesně tři minuty před koncem úvodního dějství ujížídí 3 naši hráči na dva beky hostů, kotouč do útočného pásma zaváží Klíma, do tandemu pouští Pechymu, brankář Brodu, chytající v opačném gardu, má puk ve své lapačce…

Minutu poté se po levém křídle prodral Mařka, projel takřka celé kluziště, fotbalově nacentroval před bránu, před ní stál Ondra Šedivý, avšak zlízka brankáře neprostřelil… V čase 18:17 jde na trestnou lavici první hráč, hráč Rebelů, výhodu přesilové hry však ztrácíme po zbytečném vyloučení Jury Krisla…

40 sekund před koncem úvodního dějství předvedou krásnou akci naši hráči, Pechy nachází Šeďu, ten z první pálí po ledě, avšak beton gólmana Nováka je na ledě včas.

V čase 19:50, kdy hrajeme přesilovou hru, Vojta Tomi doráží střelu jednoho z našich beků od modré čáry, leč bránu netrafí. Po první dvacetiminutovce je tak stav 1:0. Šancí na navýšení skóre jsme měli dost, jenže své příležitosti, a nebylo jich málo, měi i hosté… Sbalím notýsek s poznámkami do kapsy, do pusy si dám pár solených arašídů a jdu za kamarády pod kotel, zapisovat lidi na výjezd…

Na druhou část hry jsem už ale opět na svém místě, kousek ode mne opět blondýna v legínách, jdeme na věc…

Hned po dvaadvaceti vteřinách jedou 2 na 1 hosté, hráč mající puk ve své moci nepřihrává, střílí, Stývek levým betonem vyráží…

V čase 22:40 střílí hráč Brodu z mezikruží, do rány mu lehá Martin Lenďák, výborně ji zblokuje, z protiútoku pak naši pádí v přečíslení 3 na 2, avšak Aron Chmielewski, který je doposud takřka neviditelný, pálí jen do náruče gólmana…

23:38 a zvoní tyč u brány hostů, autorem střely je Šeďa, na tyčky srovnáno, 1:1.

V čase 24:24 se za mnou baví dva pánové, hodím ucho, dotyčným se zdá, že naši dostali v kabině zjebáno, že ve druhé třetině mají vyšší tempo. S pány souhlasím, hokej je více nahoru dolů, naši po ledě více lítají…

Po sedmi minutách třetiny se krásnou individuální akcí blýskne Šedivka, nahraje Loskymu, ten má však hokejku na opačnou stranu, než by v této situaci bylo záhodno. Škoda. Chtělo by to gól na 2:0, aby to z kluků spadlo a hráli ve větší pohodě…

27:23 a Michael Foltýn pálí v přesilovce od modré, leč gólman zasahuje. Foltýna mám hodně rád. Ačkoli by si měl svůj přístup možná malinko více srovnat v hlavě, je mi sympatický svou hrou. Ve svém věku se nebojí hrát tvrdě, nebojí se případné šarvátky se soupeřem, tyhle typy hráčů publikum miluje. Jen tak dále!

Po osmi minutách a deseti vteřinách se velké chyby dopustil Fořťák, ztratil puk, hráč hostí jel sám na Stývka, jeho šanci hasil právě Foltýn, avšak jen za cenu faulu. Zkřížené ruce nad hlavou sudího Trombíka jasně signalizují, že hosté budou mít výhodu trestného stříelní. K němu se rozjíždí Melka, který ještě nedávno působil na Kladně a zvyšuje na 2:1. Tedy 2:1 na nastřelené tyče…

V následující přesilvce máme valký tlak, trojice Šeďa, Pechy a Štefi parádně kombinuje, Šeďa je před gólmanem zcela sám, jenže puku v cestě do brány zabrání Novákův beton, puk však doputuje k Radimu Ostrčilovi, který pohodovou dorážkou do prázdné zvyšuje na 2:0. Konečně! Dně jednoduché branky a konečně se snad trochu uklidníme… Mne nenechávají klidným stehna té blondýny. Žádná vychrtlina, krev a mlíko…

Hosté se ovšem snaží i nadále (né o tu blondýnu, ale o snížení stavu skóre), šancí mají spoustu, naše obrana je děravá jak jedny moje, ze šatníku téměř vyřazené, trenýrky, které tak nosím jen když je fakt velké vedro. V čase 31:30 jedou 3 na 2, parádně to sehrají, leč ne a ne zakončit a tak je jejich slibný útok nakonec překombinovaný a touš končí v rohu kluziště…

V čase 33:10 máme další výhodu přesilové hry, Aron málí mezi kruhy, golman na poslední chvíli vyráží lapačkou…

O necelé dvě minuty později je s pukem za bránou Pechanec, před Novákovou svatyní najde Tomiho, ten je sám, na 3:0 však nenavýší…

Šance jsou stále na obou stranách, hosté rozhodně nehrají druhé housle, já si však více všímám šancí AZetu. V čase 35:23 se ke střele rozhodne Klíma, bum, příklep, pravý beton gólmana je opět připraven.

Dvě a třičtvrtě minuty před koncme chybuje Foltýn, hosté jedou 2 na 1 (už asi 6. přečíslení), hráč s kotoučem nahrává před prázdnou bránu, pro hostujícího Milfaita není problém ji trefit, Rebel snižuje na 1:2, o dramatičnost zápasu tak nebude nouze…

Hned po vhazování se prosadí urostlý Jiras, tělem si odstaví hráče, z pravé strany najíždí na bránu, puk má však na bekend a tak jeho střela není tak kvalitní, jak by si asi sám představoval, chybí ji jak přesnos,t tka především razance. Z protiútoku peláší opět do přečíslení červení, gólovka, naštěstí neproměněná. Naše obrana hoří, katastrofa.

Další gólovka hostů je v čase 38:57, Stývek bravurní, koledujeme si. Ještě štěstí, že hosté dnes trpí impotencí…

V poslední minutě prostřední části hry dojíždí, na první pohled ztracený puk, Tomi, najde Chmielewského, ten ale bránu netrefí… Je tady druhá siréna, hráči obou celků odjíždí do kabin, vedeme 2:1. Hokej je to nepěkný, hra naší obrany špatná, dnes máme „více štěstí než rozumu“…

O přestávce jdu opět pod kotel, bus do Šumperka se naštěstí plní. Už jsem nad fanoušky AZetu lámal hůl… Piju Magnésku, zas zobu ty arašídy, v tom slyším, kterak moderátor Radim vypráví na ledě cosi o J.R. from B.K. Neslyšel jsem přesně a tak mu hned píši SMS, co to jako mělo být :-). Radim mi bleskurychle odpoví, že nic zvláštního, že na ledě jen zmínil fakt, že „Havlíčkův Brod vyhrál za 3 body v Havířově naposled v roce 99, kdy např. J.R. from B.K. ještě navštěvoval střední školu…“ S Radimem se tomu skrz několik SMS zasmějem, že ten lišák ale nezmínil, že to byl právě on, kdo mě jako mladého bažanta tahal po škole na pivo :-). Jsem z toho tak rozhozen, že nemám chuť pokračovat ve svém onlajn přenosu i v poslendí třetině… Né, teď vážně…

Ve třetí třetině to bude přetahovaná o jediný gól, chci si ten hokej více vychutnat, notes balím do kapsy, Zkusil jsem si to, už asi nikdy víc. Ve třetí části budu v poklidu sledovat hokej. Na tomto místě chci říct, že jsem rád, že jsem si tuhle „práci“ zkusil, já v první třetině dokonce počítal vyhraná a prohraná vhazování našich centrů 🙂 (viz foto). Bylo to určitě zajímavé, ale z toho hokeje máte prd… Obdivuji proto každého, kdo ze zápasu píše onlajn přenos, který má svou kvalitu. Někdy jsou ty onlajny super, jindy jsou horší, Je to klub od klubu, spíše vška člověk od člověka… Musím se přiznat, že nikdy se nečetl onlajny z naší haly, tedy od našich lidí a proto neumím posoudit, kdo je umí udělat nejlepší… Z této mé zkušenosti si myslím, že super by bylo, dělat onlajn přenos ve dvou, asi by to velmi přidalo kvalitě i rychlosti přenosu…

No nic, zkusil jsem si jeden netradiční report, příště už zase z hlediště. Příští report, z utkání v Šumperku bude nesmírně zajímavý… Právě držím v ruce dopis, který šumperské vedení poslalo tomu našemu. Přečtěte si příští report. Ještě dříve se však vypravte, podpořit naše borce právě do Šumperka! Zaslouží si to!