Díky událostem a stavu naší fans scény, kdy každý ví, jak to dělat, ale nikdo to nechce dělat v reálu, se nám do nějkých příprav moc nechce. Já osobně, ještě 3 dny před zápasem, nejsem rozhodnut. zda-li do toho jít nebo ne. Fakt není chuť, Nakonec, jelikož vím, že nikdo jiný nic nezorganizuje a jelikož je to přece Prostějov, se rozhodneme, že do toho minimálně ještě jednou půjdeme. Na rychlo obepisujeme lidi, času je zatraceně málo a my víme, že host přijedou připraveni kvalitně…

V pátek ráno, po rozhovoru s manažerem týmu, jdu nakoupit nějaké věci, propriety jdou do budky, opět se tu vracím až večer, po příjezdu z Ostravy, kde jsem navštívil šlágr Extraligy mezi Vítkovicemi a Třincem. Cestou k zimáku doufám, že se nás sejde víc a stihneme vše, co stihnout chceme. Ono v pár lidech, ve kterých jsme poslední dobou tvořili, to fakt není žádná sláva…

Hurá, dnes nás je asi 13, rozdělíme si práci, mákneme si, parádní přístup je dnes od kluků z DC, kteří přišli téměř kompletní, velké díky jim. Opakuji se poněkolikáté, ale myslím si, že opět by to mělo zaznít. Když sečtu všechny fanouškovské aktivity, „docházku“, výjezdy, jasně mi vychází, že skupina DC je pro letošní sezónu jasnou jedničkou mezi našimi fans skupinami… Zatímco jiné pomalu umírají, DC přidávají na tempu. Díky!

V telocvičně jsme od 20:30 do 0:30, stíháme prakticky vše co máme v plánu, po práci ještě zasloužené 2 pivka v Jitřence, kde dumáme nad tím, zda-li udělat choreo celotribunové nebo jen v sektoru. Do poslední chvíle, tedy ani pár hodin před zápasem, to nevíme… Do toho mi volá člověk z Prostějova, který se mnou chce řešit, že někdo z našeho klubu požaduje po prostějovácích osobní údaje. Pokud by toto byla pravda, hrubě by se mi to nelíbilo a tak po „kolegovi“ z Hané požaduji jméno osoby z Havířova, která toto po nich chce, abych osobu z našeho klubu mohl kontaktovat. Jména té osoby se nedočkám… Je pak divné, bečet nad něčím, co se mi nelíbí, avšak když mi druhá strana navrhne pomoc v řešení, tak pomoci nevyužít. Jelikož se mi tohle zdá divné a podezřelé, kontaktuji jiného prostějováka, abych se ujijstil, jak se věci mají, ten však o ničem takovém neví… Připadá mi to, že levá ruka neví co dělá pravá…

Během sobotního rána se rozhodne, že choreo na celou tribunu si nelajznem, moc nevěříme tomu, kolik přijde lidí a zda by tak celá akce vyzněla dobře. Proto oproti předpokladům rušíme ranní sraz, na který jsme při takto důležitých duelech zvyklí a scházíme se až hodinku před samotným utkáním. Mezitím to v hale vypadá jako na nějakém cvičení bezpečnostních složek, lidé z ochranky se nadvakrát ujišťují, že mříž u sektoriu pro hosty drží, v ochrance vidím známé havířovské tváře, které slouží pouze proti Prostějovu. Během týdne jsem o příjezdu hostujících fans slyšel mnohé zaručené zprávy, většině z nich se opravdu musím smát… Je totiž jasné, že pro dnešní den bude havířovský zimák nejbezpečnějším místem v republice…Jak už jsem avizoval, hodinu před špílem se sejdeme asi v deseti lidech, řekneme si co kde kdy a jak a jdeme ještě na jedno. Mezitím jsem ve spojení s prostějovákem, který mi zasílá časy, kdy vytáhnou své prezentace, já ihned informuji fotografa, aby všechny jejich, stejně jako naše, prezentace vyfotil. Opět mi volá jiný prostějovák, který požaduje, aby na naši tribunu „A“ byl puštěn prostějovský fotograf, stejně jako se tomu děje v Prostějově, když i my máme svého fotografa na jejich tribuně. Nemám s tím nejmenší problém, jen zdůrazňuji, že by bylo vhodné, aby hostující fotograf byl bez klubových symbolů, stejně jako bývá náš fotograf na Hané…

Hlediště se nakonec plní velice pěkně, i přes bídné výkony a výsledky poslední doby je evidentní, že Prostějov prostě táhne. Už v týdnu vidím náznaky, že na hokej přijdou lidé, které jindy hokej nějak neláká, tuší senzaci. No nic, pokud tuší, dnes se jí zřejmě nedočkají… Už asi 10 minut před začátkem špílu je velice dobře zaplněn i náš kotel, v něm plno staronových tváří, které přijdou jen na ten Prostějov. Ne, nestěžuju si, takový je prostě stav, já jsem hlavně rád, že ti lidé tu dneska jsou… Na zimáku věšíme celkem 9 vlajek, některé chybí, ale to už jsou bohužel spíše vlajky, kterých se budeme dočkávat jen velice zřídka, tak jak rychle různá uskupení fans vznikla, tak stejně rychle už o nich není moc slyšet… No jo no, někdo se na fanouškovské scéně pohybuje 15 let, někoho to přestane bavit za rok. Nikomu nic nevyčítám, každý jsme jiný, každý jsme si vybrali jiné životní zájmy… Je však mnohdy legrační pozorovat, kterak vás poučují lidé a radí, jak to dělat líp, přitom za ten rok už je na stadionech nepotkáte… Do haly se trousí hosté, přinášejí si materiál pro své choreografie, tu první by měli mít už v 5. minutě úvodní třetiny, leč nakonec píší, že nestíhají, neboť je buzeruje ochranka. Nevím, o tomhle si myslím své, přijde mi to spíše jako výmluva, kor když vidím kterak ochranka dokonce nosí hostům jejich foliové vlajky apod., které hostům padají z rukou. Prstějováci jsou v sektoru všichni včas, což je u nich neobvyklé, je jich k osmdesátce, věší svou hlavní vlajku, ještě před zápasem si vyměňují nelichotivé poznámky s naším kotlem, atmosféra parádně vře, tohle u nás není zvykem, lidi to baví, může se začít… Od první minuty fandí oba tábory výborně, hosté jsou velice hlasití a dobře organizovaní, což je výzvou i pro nás. Kotel je plný jak ještě letos nebyl, spíkr do toho dává maximum, pomáhají okolní sektory, atmosféra je parádní… Je protkaná zdravou nenávistí, přesně tak by to mělo vypadat. V návalu nenávisti a pocitu urazit soupeře si však oba tábory neodpustí jeden hloupější pokřik (za nás to píšu já, za hosty to po zápase uznal jeden z nich), kdy my skandujeme „co vás tak málo“ a hosté „není vás slyšet“. Nebudu rozebírat myšlenkové pochoby hostů, ale k našemu pokřiku… Kolik by nás přijelo do Prostějova když bychom byli předposlední a když jsme v situaci v jaké jsme, čili ve fanouškovské krizi? Vypravili bychom vůbec autobus? Jo, třeba jo, třeba i dva. Nechci polemizovat, ale myslím si, že tenhle pokřik je pro dnešek mimo… Kor, když nedávno jsme v sobotu do Třebíče vyrazili v pěti lidech…

V první třetině vytahujeme naší úvodní prezentaci, nad hlavy jde víc než 200 modrých a černých vlaječek, škoda jen, že obě barvy nebyly lépe promíchány, mohlo to vypadat ještě líp… Na konci první třetiny vidím, kterak dívka z ochranky cosi domlouvá dívce, která na naší tribuně fotí pro hosty. Dívka je v prostějovském tričku, čili první nedodržení ústní dohody, které mezi námi a hosty bylo. Přesto nabádám dívku z ochranky, ať má pro hanáckou holčinu pochopení, že je vše domluveno…O přestávce před druhou třetinou si hosté chystají své prezentace, opět mne informují, kdy která bude, já obratem informuji fotografa, ten ví, zná, se vším počítá… Pomalu si věci na naši druhou choreografii chystáme i my, druhá perioda za chvíli začíná…Je to skoro až s podivem, ale do sektoru přicházíme včas, né až někdy ve 3. minutě. Nevěřím, tleskám! V této třetině se naši hráči dostávají do vedení, entuziasmus v hostujícím sektoru docela uvadá, od této chvíli je support fanoušků z Hané o poznání slabší než ve třetině první… Možná je to i dosti vlažným počínáním hostujícího psíkra, který se krom organizace supportu věnuje i jiným radovánkám chmelového původu. I naše fandění by mohlo být lepší, na to, v jakém počtu jsme zastoupeni v kotli, ale na druhou stranu, nestěžuji si. nestěžuji si, neboť oproti zápasům z posledních týdnů je to dneska opravdu výborné… Zápas má díky fanouškům náboj, na mnoha hráčích je vidět, jak si utkání v této atmosféře užívají. Takhle by to mělo vypadat pořád, i ti hráči by k zápasům měli malinko jiný přístup. V takové atmosféře se hraje každému líp, každý ze sebe vymáčkne něco navíc!

Zhruba v polovině prostředního dějství vytahují své choreo prostějováci, za poměrně pěkným transparentem (transparent k choreu je to, co mnohým táborům chybí!) „Hoši bjoovat!“ mávají spoustou vlajek na tyčích v klubových barvách, celkově to dává velice pěkný efekt… Nedlouho poté jsme připraveni mávat vlaječkami i my… Lesklé modro-stříbrné vlaječky v počtu asi 500 ks rozdáváme na dva nejaktivnější sektory zimáku, čili do kotle a do sektoru rumového, třetí aktivní sektor, menší mezi těmito dvěma, dostává mávací vlajky velké… Ze zábradlí také sundáváme zástavu HZ a dáváme ji jakoby ústřední nápis k celé choreografii. Efekt výborný, holt vlaječky jen málokdy zklamou… Super! Zaujalo mne také, že když jsme přišli narychlo a hekticky sundávat HZ vlajku, několik starých radikálů zbystřilo a zajímalo se, jeslti se něco děje. Vlajka se totiž většinou sundává, když se schyluje k nějakým výtržnostem. Tohle je správný přístup. Zajímat se, předcházet možnému nebezpečí, bránit své barvy. A né vyvěsit zástavu, celý zápas se o ni nestarat, místo toho se starat o přísun alkoholu v krvi… Po zápase se mi hrdě „chlubí“ Lukáš Zientek, že jestlipak jsem ho viděl, že taky mával :-). Ne, neviděl, ale vím, že oba bratři Zientovké, bývalí hráči AZetu, jsou super fanoušci našeho klubu, mladší byl třeba i na výjezdu v Benátkách apod. Moc se mi to líbí. Ve stínu toho, že mnozí jiní bývalí hráči AZetu jsou zapšklí, protože odtud museli odejít… Jen tak dále, Zelí-ovci! 🙂

Dnes je to zápas mnoha choreografií, jakoby se oba tábory předháněly v tom, kdo toho dnes vytáhne více. Není se čemu divit, opět připomínám, že tyhle zápasy, zápasy AZetu s Prostějovem, patří k tomu nejlepšímu, co může celá česká hokejová scéna nabídnout… Hanáci vytahují obouruče, na kterých je jsou písmena tvořící nápis PROSTĚJOV, vše doplňují stříbrné a červené fólie…O druhé přestávce mám telefonát od prostějováka, který si stěžuje, že z naší strany byla porušena dohoda o volném pohybu jejich fotografa, fotografky. Jdu proto ihned k sektoru pro hosty, abych si vyslechnul, jak se věci mají… Od ochranky dostávám info, že hostující fotografka byla opravdu „vyhozena“ do svého sektoru, protože na naší tribuně se chovala nevhodně. Drzá, ofrklá, provokující havířovské fanoušky, provokující ochranku. Kdyby to nebyla dívka, nedivil bych se tomu, že by dostala pár facek. Takhle by se nezaujatý fotograf chovat neměl, jestliže chce fotit mezi fanoušky soupeře. Telefonicky se spojím s naší PR manažerkou, asi 5 minut si vysměňujeme názory. Ano, když vidím, že fotografka z Hané má evidentně vypito a občas blekotá hovna, věřím tomu, že důvod k jejímu vyhození byl. Nicméně, ctím dohody a tak se zasazuji o to, že opět bude puštěna na naši tribunu a bude moci fotit… I když – nevím, jak moc jde prostějovákům o to, aby si fotili své prezentace a jak moc o provokaci. Když totiž vidím stav fotografky a foťák, se kterým fotím, ťukám si na čelo. Nehledě na to, že všechny jejich prezentace fotí i náš člověk a fotí je stonásobně kvalitněji… Zde se prostějovští zachovali podle a mohou se vymlouvat jak chtějí. Divím se, že se vymlouvají, divím se, že si to pamatují, neboť alkohol evidentně přebrali a celý „problém“ tak neviděli střízlivýma očima… V tomto směru mne velmi zklamali. Ale jak říkám, i přesto jsem se zasadil o to, aby fotografka opět mohla fotit. A ona fotila dál…  To už však probíhá závěrečná třetina hry, na ledě drama, Prostějov snížil na rozdíl jediné branky… I v poslední periodě si připravujeme optickou prezentaci, tou je tentokráte malovaná plachta o velikosti 11 x 8 metrů. Je na ní vyobrazena známá pohádková postavička z našich dětských let, šmoula Mrzout, který byl známý tím, že nic neměl rád… Ani náš Mrzout nemá rád. nemá rád Prostějov. A tak, když je plachta zvednuta, je pod ní roztažen devítímetrový nápis „Nemám rád…“. Každému by mělo být jasné, co… K tomu je po obou stranách plachty máváno asi dvacítkou vlajek na tyčích, opět prezentace povedená, jsme spokojeni. Jen by to někteří milovníci hokeje mohli pro příště vydržet, že neuvidí pár sekund hry a nečachrovat s plachtou či nápisem, jen aby se mohli dívat co se děje na ledě. Ach jo… Záps pomalu končí, naši borci uhájí těsné vítězství, na zimáku panuje obrovská radost. Zatímco prostějováci lehce zatleskají svým fandům a ti pod bedlivým dohledem ochranky opouští zimák, naši borci si dosyta vychutnávají děkovačku, která má dnes grády a která dává vzpomenout na ty nejlegendárnější děkovačky… Parádně skanduje publikum, parádně skandují hráči, baví se, je viděť, jak velký kámen z nich spadl… Hala burácí a dává najevo, jaký osud prostějov čeká (ccípnutí), hlavní hřeb je pak v samém závěru děkovačky, kdy už hráči chtějí objet vítězné kolečko, kotel je však zastavuje… Je třeba si vzájemně odpovědět… A tak když se tribuny zeptají, který tým je ten ZKURVENÝ, hráči, téměř všichni do jednoho, jim nadšeně odpovídají, že PROSTĚJOV. Ty vole, až mám husí kůži i nyní, když tyhle řádky píšu… Je parádní, že jsme se tohoto rivala naučili zdravě nenávidět !!! Prostějováci jsou naloženi do autobusů a pomalu se vydávají na cestu domů. téměř vždy byli svědky toho, kterak se jejich autobusy pokouší atakovat domácí radikálové, však dnes je klid. Dnes je na pozoru tolik uniformovaných i tajných složek, že dnes nemá cenu nic pokoušet… Každý radši valí spokojený do Plechu, rozjímat s kamarády, jak to dneska bylo fajné… Ano, bylo. Škoda jen, že brzy zapomínáme…

Zápas ukázal, že když oba tábory chtějí, dokáží vyprodukovat velmi dobré fandění i velmi dobré optické prezentace a oba stále patří do špičky hokejové fanouškovské scény. Zápasy těchto rivalů stojí za to navštívit, i když třeba nefandíte ani jednomu z nich. A když né kůvli fandění či choreografiím, tak kvůli toho, jak oba tábory uvažují. Nejsou to ty typické hokejové tábory s typickou hokejovou mentalitou. A to je víc, než sebelepší choreo. Choreo se maluje pár hodin, správnému fanouškovskému myšlení se učí třeba i několik let… Jako se říká, že Sparta potřebuje v lize Slavii a naopak, pak havířov potřebuje Prostějov a naopak. Proto, hodně štěstí v boji o sestup, prostějováci!