Je úterní dopoledne, svítí slunce, hřeje, sedím na baru a usrkávám kafe. Do toho volá kamarád, jestli bych s ním nejel na Vítky s Bolkou, na juniory! Málem se opařím kávou. Ten kamarád, který většinu zápasů AZetu prosedí na Plechárně. Aha, tak dnes to prý vsadil za velký peníz a chce to vidět… A tak pojedu, co by ne, dlouho to bez hokeje vydržet nedokážu…
45 minut před zápasem sednem do auta, přijedeme k hale, jdeme dovnitř, jaký rozdíl oproti zápasům A týmu, v hale jsme jedni z prvních, v tichu je slyšet každá střela puku při rozbruslení hráčů, neruší nás křiklavý moderátor ani křiklavá hudba… Rozhlížíme se kolem sebe, po chvíli si připadám jako na utkání AZetu. Nejen situací na ledě, kdy se v dresu juniorů Vítkovic prohání hned pětice těch, kteří letos oblékli dres AZetu, ale především tím, kdo všechno si dnes našel cestu do vítkovické arény… Kompletní vedení AZetu, kompletní trenérský tým, v hale je i kapitán AZetu, prostě jedna trojbarevná rodina :-).
Zápas nemá cenu popisovat, v hledišti se toho moc zajímavého neudálo, snad krom viditelných prací před blížícím se MS v hokeji, které i tahle hala bude hostit. Vše se čist, leští, zkrášluje, zvelebuje, blížící se šampionát na výs dýchne už v tuto chvíli. Obsazena je jen jedna tribuna, na které je dobrá pětistovka lidí, dvě řady nad trenérem Danečkem, jeho přítelkyní a jeho otcem, se usazuje asi 25 vítkovických fanoušků s bubnem, celý zápas fandí. Do bubnu mlátí, až se divím, že si Dandys někam nepřesedne, zpívají chorály, zprvu jim fandění docela jde a baví je to, postupem času je to slabší a slabší, až to není téměř žádné. Ale to bylo jasné hned od úvodu, nic jiného jsem nečekal… Těch fandících je maximálně 10, oceňuju jejich chuť a snahu…
Bylo zajímavé sledovat juniorský hokej, ale na dlouhou dobu to stačilo. Kamarádovi tiket nevyšel, i díky havířovské stopě na střídačce Bolky, to když trenérem je bývalý legendární obránce, který za AZet hrával s čislem 11 a na kterého jsem už já chodil, asi nejlepší Boleslavák na ledě je havířovský Jakub Kotala.
Neuběhne ani 24 hodin a jsem opět lákán na hokej, opět do Ostravy, tentokráte však do útulnější haly v Porubě, ve které jsem za poslední týden byl hned 2x na Vsetín, ta Ostrava mě sakra nějak táhne… V Porubě se uskuteční hokejové derby, kdy za své školy nastoupí jejich studenti – hokejisté, tohle utkání je velice populární, hodně se o něm mluví, jsem na to zvědav, čekám napodobeninu souboje amerických vysokých škol, což všichni známe z těch filmů a seriálů. Pojedu se podívat…
Hodinu a čtvrt před začátkem utkání nasedám na Superbu vedle voňavé a sexy dívky, velké auto, mohu si sednout jak pán, čili jako Rytmaus jedoucí na svůj koncert, zastavujeme v Porubě u zimáku, kde mne hned překvapí tranzit s policejními těžkooděnci, asi kdyby se studenti rvali o zápočťák nebo jak se těm vysokoškolským věcem říká :-).
Všude možně kolem vstupu do haly odhozené lahve alkoholu. Tu rum, tam vodky, tady zase Fernet, holt študáci to dnes vzali prestižně. Lístek v předprodeji za 60,-, na místě za 80,-, jdu do haly. Hned vidím tu touhu napodobit ty americké seriály… U vchodu se prodávají trika obou vysokých škol, maluje se na tváře. Sice komedie, ale pro přítomné studenty je to fajn, baví je to, čili účel splněn…
Těsně před začátkem utkání je hala plná až po strop. Vyprodáno. Pokud na utkání play-off Vítkovice – Pardubice hlásili vyprodáno, tak dnes je tu klidně o 300 lidí víc. Věkový průměr publika je nějakých 23 let, připadám si nepatřičně. I díky tomu, že piju perlivou vodu, zatímco všichni kolem mě glgají pivo. I z důvodu, že mezi oběma školami probíhá soutěž, která z nich vypije rychleji 30 sudů piva (v půlce zápasu byl stav 21:18, jak to dopadlo a kdo vyhrál, netuším).
Pokud jsem si myslel, že díky vyprodané hala to může být fajn, měním názor, když na ledovou plochu přicházejí dva moderátoři, každý za svou školu. Tihle dva mladíci jsou největší ostudou dnešního podvečeru. Za každou cenu chtějí být vtipní, do mikrofonů křičí tak, že jim není rozumět, jejich hlášky typu „fuck yeaaaaah“ jsou trapné, jsou to kašpaři a mně je z nich špatně! Hnus!
Formují se oba tábory v hledišti, to je rozdělené prakticky na dvě poloviny. Celá jedna strana jsou studenti, rodiče, prostě fanoušci Vysoké školy Báňské, celá druhá strana pak fanoušci Ostravské univerzity. No a za bránou pak obě školy mají jakoby kotel… Oba tábory mají buben, OSU (Ostravská Univerzita) dokonce používá spíkra s megafonem. Ale né tak jak spíkra s megafonem znáte, tady je to spíše srandovní podívaná, kdy „spíkr“ pomocí megafonu fandí směrem k ledu :-).
Hráči obou mančaftů jsou na ledě, hraje národní hymna. Samozřejmě, že nebudu fandit nikomu, protože fandím jenom AZetu, ale přát budu jednomu hráči, mladému Matějdovi. Je to dobrý kluk správného otce!
Utkání začalo, atmosféra je výborná. Sice jiná, než jakou ji znám z klasických utkání, ale dobrá a mně to celé kupodivu baví! Je tu hlučno. Občas sice až moc ječí holky, ale to se dalo čekat… Nevím, zda-li je to pochvala studentům nebo ostuda vítkovických, ale je tu lepší atmosféra, než když tu Vítkovice hrály svůj domácí zápas…
Oba tábory fanoušků se snaží fandit celou dobu a bez přestávek, hned na úvod je ze sektoru VŠB dokonce odpálena nějaká pyrotechnika, asi 5 stroboskopů… Ochranka nikde, s barabujícími študáky nikdo nepočítal, nikdo nic nehasí a tak strobo vesele bliká a hraje se dál. Za obě mužstva hraje nespočet hráčů, které jsme letos mohli vídat jak v 1. tak v 2. hokejové lize, čili utkání má kvalitu! Mnohem vyšší, než jsem si původně myslel.
Obě velké podélné tribuny jsou velmi hlučné, v tomto směru je to rovnocenné, kotel má však lepší VŠB. Ti mají rozmanitější repertoár, jsou hlučnější, místy je poznat, že ve svém středu mají hokejové fanoušky, kteří se o atmosféru na tribunách nestarají poprvé, jsou prostě o kousek lepší než jejich rivalové… I když některé pokřiky vyvolají můj smích, jako třeba „Báňská pičo, Báňská pičo, hej hej hej“ apod. :-). Kotel OSU se snaží, ale moc jim to nejde, navíc jich je v tom kotli o mnoho méně než „báňáků, kteří si ještě ke všemu vybrali větší a lepší tribunu…
O přestávce valím ven, abych nemusel poslouchat ty dva moderátorské voly, vracíme se až na druhou polovinu druhé periody. Atmosféra je, na to, že se nejedná o typické fanoušky, stále velmi dobrá, navíc študenti do sebe lijou víc a víc piva, takže ještě více řvou, výše zvedají ruce, hlasitěji tleskají, holkám se více zařezávají tanga… Lidé v publiku si to evidentně užívají, je to pro ně svátek. Jsou usměvaví, opilí, rozdovádění, spokojení…
Já jsem slyšel co jsem slyšet chtěl, viděl co jsem vidět chtěl, víc vidět nepotřebuju, po konci druhé třetiny sedáme do auta a jedeme domů. Stačilo. Bylo to příjemné, fajné, hodně netradiční pojetí tribunových aktivit a fanouškovství jako takového (nechyběly ano „choreografie“, kdy na A4 výkresech jsou názvy škol, v srdíčkách z tvrdých papírů jsou dívkami vepsány jména oblíbených hráčů, studentů apod.). Hlediště, dívky pivům a věkovému průměru dnes mělo obrovský potenciál (ten lépe využila Báňská), být v jednom táboru třeba náš spíkr, mohla by být atmosféra klidně s přídavkem neskutečná… Jenže tohle opravdu nebyli typičtí fanoušci a tak, i když byli hluční, byli někdy legrační… Ale nejde o mě, jde o jejich pocity, byla to jejich událost a věřím tomu, že pro ně to muselo být maximálně skvělé… Možná to bylo skvělé i pro některé hrdé fanoušky Mory, kteří se bijí v hruď, jak v několika lidech tvořili atmosféru. No, bylo by to chvályhodné, kdyby 100 kiláků odtud nehrála olomoucká Mora svůj první a důležitý zápas o setrvání v Extralize… Ale co chtít po ultraskách z Olomouce :-).
Vyhrálo mužstvo bílých, tedy mužstvo studentů z Vysoké školy Báňské, čili mužstvo, v němž hrál Tomáš Matějek. Hráč, kterému bych moc přál, aby hrál pravidelně 4. lajnu v AZetu. Protože je to kluk z Havířova a v klubu bere asi tolik peněz, jako když Vojta Lišák zajde 4x týdně se sběrem. Nevidím jediný důvod, proč by 4. lajnu AZetu Havířov měli tvořit hráči na střídavé starty. Ale to je pořád dokola. Ale i tak jsem to chtěl říct a proti přemíře a někdy nesmyslnosti střídavých startů bojovat. Ano, bojovat s větrnými mlýny, ale lepší je říct svůj názor, i když jde proti proudu, než mlčet. To mlčení je u Čechů, v celé jejich historii, trochu typické. Škoda…