Byl hezký jarní den. Slunce hřálo, obloha modrá, teplo, skoro jen na tričko s krátkým, už jen málo důkazů připomínalo, že ještě nedávno jsme nosili čepice a šály… S jedním z hráčů AZetu jsem kráčel městem, naše debata se stočila k hokeji.
Rozjetou debatu jsme ale museli o pár chvil odložit. Zmiňovaný hráč dostal chuť na mléčný řez a tak že si pro něj odskočí do Alberta, kolem kterého jsme právě procházeli. V tom Albertu dělá moje máma, nechtěl jsem tam šaškovat a odpovídat prodavačkám, které mne za ty roky znají, ať mámu pozdravím apod. a tak jsem se rozhodl, že počkám venku. Stejně se mi chtělo trochu čůrat a tak si odskočím támhle kousek za křoví…
No nic, hráč do sebe již cpe mléčný řez, já se ujišťuju, jestli na kalhotách nemám nějakou nechtěnou kapku a jdeme dál, můžeme pokračovat v debatě… Ta se točí kolem loňského domácího utkání s Mostem, pamatujete na něj? Ne? Nedivím se. Ale když Vám jej připomenu, mnozí si jistě vzpomenou… Ve 49. minutě zápasu jsme prohrávali 2:4, abychom nakonec 7:4 vyhráli…
Nyní konkrétně k jedné události, která se k zápasu váže… Zmiňovaný hráč mi popsal jednoho fanouška, který shodou okolností bydlí kousek od něj a vždy, když se potkají, tak po hráči tak šibalsky pokukuje… Zmiňovaný fanoušek sedává docela pravidelně za naší střídačkou, hráči o lidech sedících za střídačkou mají docela přehled, často tam svými pohledy hledají své blízké, přítelkyně, rodinu apod.
Když AZet prohrával 2:3, zmiňovaný fanoušek začal na hráče nadávat, sprostě je urážet, tohle všechno hráči pochopitelně slyší a zkuste si představit, jak se jim poté asi hraje. Pánové, jak by se Vám asi souložilo, kdyby na Vás Vaše partnerka neustále pokřikovala, že Vás stále necítí vevnitř? Psychika je obrovská čarodějka, uvědomme si to… Když Most zvýšil své vedení na 4:2, fanoušek byl ještě ostřejší, naše hráče začal osočovat z toho, že si vsadili na vlastní prohru, že jsou to zaprodanci Fortuny apod. Jeho nadávky a urážky pokračovaly několik dalších minut a byly hrubější a hrubější…
Hokej je krásný sport. Krásný i proto, že se v něm dějí parádní obraty ve skóre, které mnohdy přináší infarktové stavy divákům, ale i trenérům a samotným hráčům. Jeden podobný zápas byl i tento s Mostem. Naši začali dávat branky a ačkoli ještě 11 minut před koncem prohrávali 2:4, nakonec se radovali z vítězství 7:4. Hráči byli šťastní, byli rádi, že se jim tento husarský kousek podařil, byli rádi i kvůli mnoha lidem v hledišti, kteří jim fandili i za stavu 2:4.
Po sedmé brance, když se radující hráči blížili ke své střídačce, aby se o svou radost podělili i s těmi, kteří nebyli zrovna na ledě, se až nad střídačku nahnul onen zmiňovaný fanoušek, aby si s hráči společně plácnul a dal jim tak najevo, jak je věrným fanouškem a jak přeci společně tvoří jeden tým. Ano, ten fanoušek, který hráčům ještě před pár minutami nadával a obviňoval je z toho, že sází na vlastní porážky… Jaká byla reakce našich hráčů? Jeden z nich, ten, který mi tu historku momentálně vypráví a u toho žvýká ten mléčný řez, mu ukázal zdvižený prostředníček a i ostatní hráči to cítili stejně… V tu chvíli jej nebrali, a kdoví jestli ještě někdy budou brát, jako fanouška AZetu…
Řekněte mi, co je to za fanouška? A nebyl toho dne jediný… Chodí ti lidé upřímně fandit svému týmu nebo je pro ně hokej jen taková záminka, jak si venku zakřičet (po někom jiném než po manželce) a vyřvat tam ze sebe svůj případný mindrák?
O to víc si nejen hráči, ale i já, jeden z jejich fanoušků, vážím moc těch, kteří dokážou zůstat a fandit svému týmu, i když hrajeme s farmou Liberce a na tabuli svítí stav 1:9. Hokej není počítačový program, který šlape jako hodinky… Hokej je sport, je to krásný sport, u kterého si nejste nikdy jistí, jak bude zápas probíhat a jak dopadne… Proto mám sport mnohem raději než divadlo. U divadelní hry vždy víte, jaký bude mít konec. Hokejový zápas Vám to nikdy neřekne předem a Vy se na ten konec můžete vždy těšit. Těšme se z výher našeho celku, těšme se už jen z toho, že náš klub vidíme. Vidíme kluky na ledě, vidíme, že klub nějakým způsobem šlape a funguje. Buďme rádi, že svůj milovaný sport ve městě máme, važme si toho, nadávky si nechme pro jiné…
Tak končí tenhle příběh, jako již celý mléčný řez skončil v žaludku zmiňovaného hráče. Příště, až s ním půjdu kolem toho Alberta, koupím mu další řez. Třeba se po něm rozpovídá a já budu mít další příběh…
Minulý, první díl dojmů fanouška, zde – https://az-fans.net/2015/01/26/dojmy-fanouska-cast-1-kterak-jsem-opijel-hrace-a-chtel-pomoci-tymu/