Začalo mistrovství světa a nám se naskytla příležitost podívat se na vyprodaný zápas v Ostravě mezi Slováky a Dány. V předvečer tohoto utkání hraje naše repre, což sledujeme v hospůdce, což se celkem protáhlo, takže se nám dnes ráno velmi špatně vstává. Zápas začíná už ve 12:15, nepamatuju se, že bych šel na hokej (zápas) tak brzo a šel z hokeje ještě za světla.
Dle instrukcí, o kontrolách u vstupu se rozhodujeme vyrazit s předstihem. První, příjemné překvapení nás potkává už na vlakáči, kde nám paní u okýnka sděluje, že lepší, než si koupit skupinovou zpáteční jízdenku pro dva lidi, je zakoupit lístek zpáteční VLAK+ HOKEJ. Místo 98,- Kč tedy platíme 54,- Kč. Jedinou podmínkou, aby jízdenka platila i zpět je nechat si jí označit někde v ČEZ Aréně, kde , to neví, ale prý to najdeme. Když myslí… Vlak přijíždí s 15 min. zpožděním, díky slevě to ČD odpouštíme, máme čas. Ve vagóně je již malá skupinka Slováků, v Šenově přistupuje místní hoch s tričkem Slovakia a kšiltovkou Czech, třeba má na Slovensku taky rodinu, kdo ví. Vystupujeme na „krásném, reprezentativním“ Vítkovickém nádraží, skupina Slováků narůstá.
Přicházíme ke stadionu, procházíme kolem partnerských stánků, ano, je tu i ten od ČD, krásná slečna ochotně orazí lístky a ještě každému přidává otvírák na pivo. Z toho plyne, že na hokej vůbec nemusíte, lístek si můžete orazit venku před vstupem, takže kdo jezdíte pravidelně do Vítkovic, po dobu mistrovství můžete ušetřit. Před vstupem pobíhají hoši s cedulkami „Kúpim lístok“, chvíli přemýšlím, jestli neobětuji kolegu, neprodám lístek pro něj určený (stál by běžně 1690,-Kč) a raději si koupím permici na AZ na celou sezonu. I mírná obava, s kým bych pak rozebíral probíhající zápas, která se stala díky kolem sedícím komunikativním slovenským fanynkám následně zbytečná, přispěla k tomu, že jej beru dovnitř.
Všechno vyložit z kapes, jídlo a pití zahodit a vstoupit přes bezpečností rám, tak jako na letišti. Někteří nedočkavci zanechávají u rámu své mobily, klíče, peněženky, ale vše je jim rychle doneseno tak, aby nic netratili. Jsme uvnitř s předstihem, což se při vyprodaném zápase může hodit u stánku s občerstvením, kde máme náskok. Těším se, že se spravím čerstvým pivem až do šoku, kdy zjišťuju , že mají jen Ostravar (toto nenazývám pivem a ten, kdo rozhodl, že tu bude jen Ostravar, ten by zasloužil hnát bičován až na hranici kraje) a když zjišťuju cenu 65,- Kč tak mě berou mdloby, to by se mi ten kelímek asi zkřivil v ruce. Myslel jsem, že se chceme cizincům ukázat v tom nejlepším světle, tak proč do nich lijeme proboha Ostravar, jo chápu, někdo to přece vypít musí.
Kupuju proto sedmičku vody za 40,-, ano je mi to milejší, než Ostravar. Zbytek občerstvení jsem nesondoval, ale ceny jsou vyšší nejspíše u všeho. Další problém, občerstvení se nemůže nosit do haly, takže už jsme bez piva a ani jídlo s sebou dovnitř nedoneseme, tradiční propriety ke sledování hokeje jsou fuč. Ale jo, dnes to vnímám spíše, že jdu do divadla, než na hokej, ten mám zažitý jinak… Sedíme na dobrém místě s výborným výhledem, tedy spokojenost, dostatečně včas, cca 45 min před začátkem zápasu. Sledujeme pozvolna se plnící halu a přemýšlíme, jaká bude atmosféra. Kotel bude samozřejmě chybět, ale za to bude vyprodáno a to by mohlo atmosféře pomoct, navíc Slováci jsou temperamentní. Ano mají chuť fandit, 6 min. před utkáním už se hlasitě skanduje „Slovensko“, jsou natěšeni, mohlo by to být dobré.
Všímám si dvou skupinek fandů, za každou bránou jedna, které mají chuť fandit ještě větší a mnohdy začínají jako první. Nečekám zázraky, v podstatě se dnes skandují jen tři pokřiky: „Slovensko“, „My chceme gól“, „Teraz to prídě“ to když v průběhu první třetiny roste nedočkavost Slováků na první gól. Ten však nepřichází a Slováci jsou zchlazeni gólem Dánů. Po chvilce se vzpamatovali ze šoku a fandí se dál, i když je to evidentně stojí více sil a přemáhání.
V průběhu zápasu se v hledišti pohybují Bob a Bobek, fotí se s lidmi, snaží se rozproudit zábavu, jsou k neutahání (nevím na čem fičí, ale je to nejspíše dobré:-) ), k tomuto turnaji to nejspíš patří, lidi to baví, tak proč ne. Jinak tu máme taky roztleskávačky, no o tom raději psát nebudu, to mi tu nesedí vůbec a nikdy nebude ani v tomto formátu. V dalším průběhu zápasu Slováci zlepšují tempo, hru a dávají góly, atmosféra se zlepšuje, při gólu to má grády. V jisté chvíli se rozjíždí i mexická vlna, která obíhá několikrát stadion, několikrát se skáče na převzaté „Kdo neskáče není…..“ V hale to vypadá jako někde na Slovensku, všude samé znaky, vlajky Slovenska, jsou tady opravdu domácím týmem. Dány aby pohledal, našel jsem tři malé několikačlenné skupinky, jednu s vlajkou. Občas se objevili i v prostřihu na kostce, ano někteří vypití jako Dánové. I kdyby fandili, dnes by jim to k ničemu nebylo, snad jen pro jejich dobrý pocit.
Přibližně za polovinou zápasu si k nám přisedají děvčata ze Slovenska, hovoříme. Z rozhovoru plyne, že jedna je na hokeji vůbec poprvé, druhá má zkušenosti (tuším, že říkala ze Slovanu), používá slova jako kotel a tak. Mají balíček lístků na dnešní den, tedy tam budou až někdy do večera. Prý si prošli Ostravu a nic zajímavého neviděli. Upřímně, taky bych, kdybych neznal Ostravu, nevěděl kam případně v čase mezi zápasy jít. Občas radíme nějaká slovenské skupince, když slyší češtinu ptají se kam jít na jídlo, kde je Stodolní apod. je zde samozřejmě fan zóna, kde zrovna hraje Marcel Woodman, nějaký ten stánek s občerstvením a frontou, fotokoutek, stánek s nějakou soutěží a taky obchod s předraženými fans předměty, kde je úplně plno. Mají tady například puk z Bobem a Bobkem za 280,- , ten co mají v Globusu za 80,- malou umělohmotnou hokejku za 420,-, dresy, čapky, šály, za opravdu evropské ceny. Takže když si to shrneme, ceny, které cizince nijak neohromí, prostředí kolem stadionu nezajímavé, občerstvení taky není cenově výrazně levnější. Proč by se sem měl někdo po mistrovství třeba vracet jako turista?
Zápas končí, Slováci vyhrávají na nájezdy, mají nějaký ten bod, zazní, že lidé mají do 20 min. opustit stadion, trochu se to štosuje a chvíli trvá, než se východy stanou zase průchozí. Hned za východem potkáváme fanoušky na další zápas, Slovinci se chystají, někteří se u stánku s pivem chystají už nejpíše nějakou dobu, protože jsou již řádně veselí. Tady je třeba zmínit, že zde je i jiná značka piva, ale Radegast jsem tam opět neviděl, třeba jsem se ale špatně díval. Pomalu opouštíme lokalitu a valíme na vlak, stíháme, odjíždíme, obědváme v Havru v Globusu, kde potkáváme další skupinku slovenských fanoušků.
Na závěr snad odpověď na otázku, zda-li bych jel na další zápas při takové ceně lístku. Nejel. Viděl jsem, stačilo, byl jsem na mistrovství světa, mám splněno. Jasně, že jinou atmošku pro mě by to mělo, kdyby hrála naše repre, ale i tak. Prostě mi sedí a bude sedět naše 1. liga, způsob jakým se to u nás dělá, interaktivní sledování hokeje s pořádným fanděním a taky s pivem v jedné a klobásou v druhé ruce. Dorazit domů trochu zmrzlý, smradlavý z hospody, pokydaný od hořčice, ale s plnou hrstí zážitků….
P.S. Ale pokud by mi někdo nutil lístek na finále, kde by hrali případně naši, tak bych neodmítnul :-).
Sepsal Jazda