Už v době, kdy se rozhodlo o tom, že pořadatelem MS 2015 bude Česká Republika, jsem byl rozhodnut, že se pokusím dostat na nějaký z atraktivních zápasů. Bude to tak další krok, další level v mých přáních, které si chci v životě splnit. Je listopad 2014 a zítra se má spustit prodej vstupenek. Na zápasy českého týmu seru, nedostanu se tam, protože nestihnu čas 8:00 (čas spuštění prodeje). Přicházím z práce kolem 15. hodiny a zkouším symbolicky, ten pro mě nejlepší zápas v Ostravě, a to SVK-RUS. Třikrát mi to píše = SÍT PŘETÍŽENÁ. Po 20 minutách na mě vyskočí „okno“, že balíček vstupenek na 10.5. je rezervován a je nutné jej zaplatit do 48 hodin. Za dva lístky dávám 2.990 Kč. Moje první myšlenky – je to ranec – je to naposled – první a poslední MS v hokeji – užij si to!

V prosinci, co absolvuji výjezd na Říčana, se dozvídám, že mé vstupenky na MS jsou přesně do míst, kde máme mít svůj sektor. Výhled? Spíše neuspokojivý… Co očekávám v době před MS? Kvalitní až nadprůměrný hokej. Strhující duel, který doufám bude bojem o postup. Doufám ve vyrovnaný výsledek, abych si užil i strhující atmosféru. V začátcích MS zjišťuji info, že autem po Ostravě v době zápasů Slováku je k ničemu. Proto jasná volba je vlak z Havířova. Díky reportům na tomto webu registruji slevu v době MS, takže volba se mi utvrzuje.

Druhá vstupenka je na zápas hrající se před večerním šlágrem a to je zápas USA proti Slovincům. Před zápasem doufám v menší návštěvnost a jsem rozhodnutý své místo v tomto zápase vyměnit a na drzovku si sednout na volné místo někam s výhledem na střed hřiště.

Je neděle 10.5., nastupuji na vlak. S lehkou nervozitou a napětím, že „TERAZ TO PRÍDE“, že teď je ten okamžik, kdy poprvé zažiju velkou světovou akci a já od ní očekávám hodně. Prostě krásný hokej, spoustu gólů na obou stranách, napětí na ledě, tzn. i napětí v hledišti. Jen ne jednoznačný průběh…

Během jízdy klopím dva energeťáky, protože mám po noční. Cestu ve vlaku již absolvuji v obklopení slovenských fanoušků. Překvapil mě pouze pan, který na sobě má třinecký dres – asi dres slovenského hráče hrajícího v Třinci. Ne, dres jméno nemá. Na stadionu pak potkávám ještě lidi v dresu Baníku a třeba i basketbalového týmu Lakers.

Z vlakového nádraží volím pěškobus, už za doprovodu i několika slovinských fanoušků. Přicházím do fazóny, která je vychvalována do nebes a já se těším na zábavu. ŽÁDNÁ ZÁBAVA TU NENÍ. Procházím kolem stánku Škodovky – mrtvo. Přesunuji se pod podium, kde hraje skupina známé vypalovačky od Jacksona, RedHotů a jiných. Lidi sedí u pivka, povídají si, občas se vyfotí.

Pak mě zaujme stan s hokejovými suvenýry. Lezu dovnitř, dopředu vím, že pouze na čumendu, abych zabil čas před prvním zápasem USA se Slovinskem. Ceny jsou šílené, to jsem slyšel a četl jinde. Ale čeho jsem se opravdu lekl, byla cena puku s motivem IIHF a vlajkami účastníků MS. Ano, některé věci byly 2x dražší než jsou průměrné ceny kdekoliv jinde, ale dát za puk s potiskem 700 kč? To už mi pak chutnal i ten Ostravar za 65 Kč.

Následně se jdu podívat do druhé části fazóny, kde to žije o trochu více. Jsou zde stánky, kde si lidé malují na tváře vlajky, stan s velkoplošnou obrazovkou a tábor několika desítek Slovinců, kteří poskakují a pozpěvují. Rovněž sonduji u stanu s jídlem. Co si dám, až přijde hlad. Na výběr bramboráky, debrecínské párky, klobásy, bavorská sekaná, halušky se zelím, zeleninový salát se sýrem, steaky, žebírka, bůčky, paráda, tady si vyberu.

Hodina do zápasu…

Venku nuda, jdu omrkávat dovnitř. U vstupů pusto, takže moje odbavení včetně prohlídky trvá ani ne minutu. Pomalu se loudám chodbou a koukám, co nabízejí zde uvnitř. Pivo a párky, chipsy, sladkosti… Tak jak psal někdo v předešlém reportu – tatranky za 30 kč. Po 15-ti minutách courání dávám ono jedno zmíněné pivko za 65 Kč a chci jít do haly. Zastavuje mě pořadatel, že s nápojem ne. Pocuckávám tedy u stolu, chodby se začínají plnit a tak tedy asi 30 minut před zápasem jdu dovnitř. Na ledě jsou již oba týmy na rozcvičce.

Projdu ještě vnitřek haly a následně usedám na místo. Výhled nepatří k těm nejlepším a tak se po 10-ti minutách hry rozhlížím, kde usednu s lepším výhledem. Vidím volná místa a tak mizím a vychutnám si tak lepší rozhled.

K zápasu… No, od amíků jsem po předchozích výsledcích čekal hodně. Šlo vidět, že hrají to, co jim stačí. Dali v první třetině dva góly, byli lepší a tím to to pro ně skončilo. Celá hala, až na pár jednotlivců, fandili Slovincům. Kdykoliv se na kostce objevily americké pokřiky, hala pískala. Jakmile tam halekali Slovinci, hala tleskala. Naproti byl kotel asi 40 Slovinců, kteří v několika situacích roztleskali všech asi 8.000 diváků, včetně mě. Vyjma těchto momentek bylo v hale poměrně ponuro.

Když přišlo snížení na 1:2, Amerika opět zapla, přidala gól na 1:3 a zápas se opět jen dohrával. Den před tímto zápasem jsem dostal nabídku na odkup tohoto lístku, škoda, měl jsem jej prodat. Za 1 300 kč to bylo opravdu drahá (ne)zábava…

Z haly nás vyhazují, že potřebují vše připravit na večerní zápas Slováků proti Rudé armádě. Venku kosa, hladový letím na klobásu za 75 Kč. Je obrovská a dobrá a hlavně lehce pikantní. Moje gusto. Hledám ještě něco na zapití… Nezbývá nic jiného než zakoupit Colu v plastu za 50 kč. Nacpaný k prasknutí jdu znovu před podium, kde to žije o poznání více. Slováci popití zpívají své oblíbené „Slovenskooo, Slovenskooo…“. Je jich tu spoustu. Ruských fanoušků vidím pomálu. Čtyřicet minut před zápasem jdu do haly, odbavení zabralo asi 20 vteřin. Z toho 15 sec mi zabralo, než jsem povytahoval všechen bordel z kapes.

Když na led přijíždí slovenský tým, hala burácí i v tom malém počtu, který v hale zatím je. Lidi se hrnou k mantinelům a mlátí do plexy. Jo, bude to dobré, říkám si. Tohohle zápasu litovat nebudu.

O předzápasovou show se postarali maskoti Bob a Bobek, kteří v rytmu hudby tancují a poskakují po ledě. Před MS jsem byl rád, že tyto dvě postavičky zvolili za maskoty. Když jsem je pak viděl v akci při zápasech v televizi, potvrdilo se mi, že tah to byl více než povedený. Včera při zápase jsem se jejich kousky opravdu bavil. Mluvím pouze za sebe, povedený kostým, vtipně neohrabané pohyby, gesta k divákům, když se nudili – dělali kliky, tančili. Lidi toto bavilo a mě taky. Bylo to zpestření, jsem přesvědčen, že toto byl první a asi poslední maskot, který mě tak nadchl od roku 1996, kdy jsem viděl a vůbec vnímal své první MS v hokeji. Autorům, kteří tyto postavičky doporučil jako maskoty = palec hore !!!

Zápas začíná. Rusové začínají tlakem a já se obávám, zda se nevyplní to, čeho se bojím = jednoznačný průběh. Z náhodné střely od mantinelu se Slováci dostávají do vedení. Super – o zábavu je postaráno. Diváci začínají zpívat, tancovat, poskakovat. Fandí na plné koule, fandí všech asi 8500 Slováků.

Dle vývoje na hřišti, je ale pouze otázkou, kdy přijde vyrovnání a případné otočení výsledku. Rusové hrají opravdu výborně. Po vyrovnání na 1:1 je hala asi 2 minuty ticho, poté se opět začíná fandit. Když Rusové přidávají druhý gól hned v úvodu 3. třetiny, diváci jsou opaření a zaražení v sedačkách. Slovenští hráči začínají bojovat a fanoušci při každé šanci, kdy se jejich tým přehoupne na polovinu Rusů, postaví a s napětím sledují další a další zmařené šance. Napětí by se dalo krájet.

To už se ale já stěhuji pod střechu stadionu, na schody, abych si poslední minuty vychutnal z lepších míst. 10 minut před koncem svým typickým golem vyrovnává Gáborík. Diváci na nohách, v přerušené hře je jim hráno jejich „ÉÉÉÉ Macejko Macejko, ko ko ko ko…“. Lidi se baví a mě je až líto, když Slováci dostávají v prodloužení lacině blbý gól. Čekal jsem, že bude ticho a mlčky se bude vyprazdňovat hala, protože touto ztrátou si slovenští hokejisté zavřeli dveře do čtvrtfinále (uvidíme co přinesou poslední zápasy – hlavně Běloruska).

Nicméně ihned po gólu se halou rozléhalo skandování „Slovenskooo, Slovenskooo“. Cestou k vlakovému nádraží a ve vlaku jsem vyslechl rozhovor dvou na sobě nezávislých slovenských skupinek. Obě mluvili o tom, že mohou být vůbec rádi za ten bod, že se už teď těší na příští MS, kde budou hrát i Maďaři (nevím-výsledky mistrovství B neznám). Procházel jsem kolem spousty lidí = nikdo si nestěžoval, nekafral. Všichni to vzali tak, jak se stalo. Slováci jsou jiní než my Češi, jejich povaha při prohraném zápase mi je bližší. Navíc jsou s největší pravděpodobností vyřazeni, a přesto se po zápase zpívalo. Už se netěším na ty blitky až (pokud) naši vypadnou ve čtvrtfinále (semifinále).

Co říci z mého pohledu závěrem?
– Díky bohu že jsem sehnal lístky na Slováky, protože zažit nudu, kteréhokoliv jiného týmu tady v Ostravě za cca 1 500 kč, to by mě dlouho mrzelo. Pokud někdy další MS, tak pouze na český tým. Slováci mě již nemohou překvapit a jiný zápas než český by byl zklamáním. Uvidíme, svůj pokus vyzkouším v roce 2019, kdy budeme hrát nejspíš v Bratislavě.

– Maskoti, za mě jednička podtržená.

– Přišel jsem – viděl jsem – stačilo mi (nechci tím říct, že by tato akce byla špatná, ale nepřijde mi, že bych měl platit cca 10x více za hokej, který není 10x lepší než třeba ten extraligový. A za napětí a pracující nervový systém při zápasech si zaplatím 70 Kč na AZetu. Zkrátka ten nepoměr mezi tím co DÁM a co DOSTANU je obrovský v porovnání extraligy či první ligy.

Sepsal Martin Ps.