Dostalo se mi příležitosti podívat se v poslední hrací den základní části Mistroství světa na zápas mezi Norskem a Běloruskem. V utkání šlo o hodně Slovákům, kteří živili naději na postup do čtvrtfinále.
Utkání bylo zajímavé tím, že bylo zařazeno do programu pro školy, které dostaly hromady lístků a děti tak měly fajn školní výlet (za nás jsme byli rádi za výstavu či divadlo). Proto majoritu v hledišti tvořily především tyto zájezdy. Školy měly ale na oplátku nachystat „optické prezentace“ směřující k jednomu či druhému týmu. A tak k vidění byly transparenty, písmenka dávající dohromady nápis BELARUS a to i v azbuce, papírové klobouky v barvách Norska atp. Musím říct, že to vypadalo lépe, než mnoho „ultras“ prezentací na českých hokejových stadionech. Se správným vedením by to tyto děti mohly dotáhnout na ultras scéně daleko! 🙂
Tribuny se před začátkem utkání pěkně plní, prohlídky jak na letišti, davy proudí útrobami, zjišťuji, kde mám své místo a jdu omrknout bufet. Po zděšení z cen ve Fanzóně před stadionem (75 Kč Plzeň 12°, 80 Kč bídná klobása) se ceny zde zdají být relativně lepší. Sice je 65 korun za Ostravar zlodějina, ale pít se dá. Klobása (viz. foto) chuťově dobrá, ale chleba starý, jen jeden krajíc. Za 65 podprůměr. Nealko pak za 0,5l po 50 Kč a další pochutiny za obdobnou cenu. Jaké je ale mé překvapení, když si chci jít sednout na své místo, že s pitím a jídlem nesmím do ochozů. Přitom, pokud se nepletu, jsem v TV při přenosech ze zápasů českého týmu konzumovat diváky v O2 aréně viděl jak pitivo, tak jídlo. Pokud se pletu, tak se omlouvám. Jestliže ale dám za občerstvení takovou pálku, tak si ho chci v klidu užít na svém místě a nikoliv se mačkat u pultíku s ostatními, stejně frustrovanými lidmi.
No nic, pivo jsem do sebe nalil, klobása jen popohnala pocit hladu a já se vracím dobrých 30 minut před začátkem na své místo. Sedím za bránou, ale nestěžuju si, vidět je pěkně a co by člověk zadarmo nechtěl. Hudba z reproduktorů je hlasitější než u té nejvyhlášenější atrakce na Matějské pouti a mě je jasné, že jiné to po celou dobu zápasu nebude a tahám z kapsy paralen a beru si jej s předstihem. Po dalších minutách přichází na led moderátor, který se kombinací češtiny a angličtiny snaží uvést zápas, video o historii MS v ČR a následně uvádí i velice pěkné video, jak vznikl hokej, v němž účinkují oblíbenci davů posledních dní – dva králíci z klobouku – Bob a Bobek. Po krátkém příběhu se tito dva nezmarové dostávají na led, kde předvádí šílenosti na bruslích a snaží se roztleskat ztuhlé publikum.
Hráči nastoupí, zápas začíná, tu a tam lidi fandí „Norge“ či „Belarus“. Krom školních zájezdů jsou vidět ostrůvky fanoušků obou týmů, kteří jsou oděni v dresech, lidových krojích, povětšinou s vlajkami. Atmosféra je fajn, ale postupně uvadá s kvalitou předváděného hokeje a tak to chvílemi vypadá jak v Národním divadle. Jiné to je v přerušené hře, kdy se pouští velice hlasitá hudba (a paralen nepomáhá a hlava začíná bolet čím dál tím víc) a lidé se ze sebe snaží udělat co největší paka a trsají do rytmu. Tyto kreace pak jsou přenášeny na kostce, kdy občas vidíme pěknou slečnu, občas dva obtloustlé padesátníky, jak se snaží trsat do rytmu moderního songu, který slyší poprvé v životě.
Pivo se hlásí a chce jít ven. Musím jít močit. Procpu se řadou ven do uličky, vyjdu nad tribunu a jsem zastaven pořadateli, že musím počkat do přerušení hry. Další věc, kterou moc nechápu a díky tomu, že se hraje poměrně dlouho bez přerušení a já již na místě přešlapuji, spřádám v hlavě plán, jak se vymočit na dveře únikového východu.
Vyprázdněn se vracím zpět na místo, kdy mě kupodivu nikdo, i přes probíhající hru, nezastavuje a já očima pátrám po tribunách, kde že jsou ti uličníci Bob s Bobkem, že bych si je rád taky vyfotil. Vidím je až po 10ti minutách hry, někde v rožku, jak jsou na nich sesypány děti a je mi jasné, že nová „profilovka“ asi dnes nehrozí. Ano, jsem proti uměle tvořeným maskotům týmů, kteří chtějí mít roztomilý „puk s očima“, kterak se motá po tribunách a snaží se hecovat publikum. Něco jiného jsou pak tradiční maskoti, vycházející například z názvu týmu (třeba Drak v Šumperku). Na MS jsem pak rád, že se jako v roce 2005 nesáhlo po lidové tvorbě, ale do archivu ČT, kdy za maskoty byly vybrání nám dobře známí králíci z večerníčku, na kterém mnozí z nás vyrůstali.
Přestávkový program je více či méně trapný, hlasitá hudba a snaha o rozhovor moderátora v hledišti. Zbytek zápasu se přitom nese v podobném duchu. Občas člověka udiví, kam jsou schopni Bob s Bobkem vylézt a jak poměrně dobře zvládají nápor dětí. Proběhne několik mexických vln, což vypadá opticky velice pěkně. Jo a abych nezapomněl, asi v rámci výchovy mládeže si absenci zapisují polonahé děvy na tribunách s třásněmi a tak má profilová fotka na sociálních sítích zůstane doopravdy pro dnešek nezměněná.
Na ledě probíhá drama, kdy se Norové dotahují na ztrátu jednoho gólu. Bělorusové nakonec vítězí slovenským fans zůstávají jen oči pro pláč. Po ukončení zápasu jsou připraveny jen některé východy a tak vyklizení trvá dobrých 20 minut. Tímto ale pro mě dnešní hokejový den nekončí, chystám se na večerní utkání mezi ČR a Švýcarskem do fanzóny do Dolní oblasti Vítkovic.
Pojďme si ale shrnout utkání. Rozhodně to mělo zajímavý náboj a atmosféru, která ale pro mě nikterak není zajímavá a jsem rád, že jsem za lístek nemusel platit. Abych to k něčemu přirovnal, tak si představte, že jdete na sváteční oběd do vyhlášené restaurace, o které každý básní. Dáte si svou oblíbenou svíčkovou, která není špatná, ale omáčka je na váš vkus moc kyselá. Sníte to, najedli jste se, ale už sem na jídlo prostě nedorazíte. Pokud by ovšem nebylo zadarmo, to je pak věc jiná. Obrovské plus vidím, a tady se budu opakovat, v maskotech. Mínus pak v občerstvení, zbytečných „bezpečnostních“ opatřeních a příliš hlasité hudbě. O trapné „Kiss me“ kameře se raději ani zmiňovat nebudu.
Vracím se z hokeje přeplněnou tramvají do práce a čekám na sedmou hodinu večerní, kdy se přesouvám do výše zmíněné fanzóny. Ta je umístěná v industriální zástavbě v Dolní oblasti Vítkovice, kde se konání takových akcí přímo vybízí. Před velkoplošnou obrazovkou je mnoho lavic a stolů, na pódiu hraje DJ (hlasitost hudby v normě) a občas se moderátor snaží cca dvěstěhlavý dav hecovat, pořádat různé soutěže atp. Tady se mi líbí, lidi se baví, je to zajímavá párty před začátkem utkání. Skočím do stanu Prazdroje a k udivení zakupuji velice dobrou Plzeň za 39 korun, což je skoro normální cena. Rovnou si i poslechnu zajímavé povídání o čepování piva a očkem koukám na sestřih z odpoledních utkání na několika zavěšených TV.
K občerstvení je tu pak stan s grilovanými klobáskami, krkovičkami, bůčky, kolínky či špízy. Ceny jsou více či méně solidní a běžné, na akci tohoto formátu. Stany tu pak mají i někteří další partneři MS a této fanzóny, namátkou Tipsport a ČEZ. Utkání začíná, lidi s vlajkami, dresy a dalšími symboly dávající jasně najevo, komu v dnešním zápase přejí, začínají fandit. Fandění není stále, nikterak rozmanité, ale docela sympatické. Atmosféra je doopravdy fajn. Hokej stojí … však jste to viděli a tak mé oči pokukují po slečnách, kterých je tu doopravdy hodně. Hned před námi stojí jedna, která prožívá hokej velice … orgasmicky. Pokud vede pravidelný sexuální život, lituji jejích sousedů. V davu se pak ke mně hlásí několik známých tváří z ochozů našeho zimáku a tak prohodíme pár slov a všichni se mnou souhlasí, že atmosféra ve fanzóně je dobrá.
Utkání vyhráváme, program sice nekončí, v plánu je „after party“, já ale musím stihnout autobus směr Havířov a tak se jí dnes neúčastním. Fanzóna mě ale zaujala natolik, že se do ní chystám i na čtvrtfinále! Pokud bude pršet, tak se nikdo nemusí bát, celá plocha je skryta pod skládací střechou, takže nehrozí, že promoknete.
Finální verdikt? Zápas na MS navštivte – je to určitý zážitek, ale vybírejte moudře a nepřeplaťte zbytečně vstupenku. Fanzónu pak doporučuji navštívit určitě, vyberte ale tu v Dolní oblasti Vítkovic a to především kvůli ceny občerstvení, kde pivo koupíte za polovinu, stejně tak i jídlo.
Sepsal PePe