Sedmým dílem činíme výjimku, tentokráte kopírujeme report (z prosince 2006) psaný fanouškem Prostějova, který zavítal na výjezd k nám, do Havířova. V reportu trochu popisuje i situaci tehdejší doby, kdy v Havířově působily dvě fanouškovské skupiny. Jednak fanklub AZ Fans a jednak skupina chodící aktivně fandit na indiány (fotlbalový klub MFK Havířov), ze které se rekrutovali TfH, po mnoha letech z nich mnozí chodí opět aktivně zase na hokej a snaží se budovat právě hokejovou scénu…
Do autobusu se mi nahlásilo 35 lidí, ale jak se ukázalo, ne každému se podařilo vytáhnout paty z baráku a tak nás z Prostějova odplouvá přesně 29. Po cestě panovala pohodička všeho druhu a po páté hodině dorážíme k havířovskému stadionu. Překvapilo mě, že nás tentokrát nečekal uvítací výbor v podobě místních chuligánů a tak se kolem zimáku můžeme v pohodě procházet podle libosti, zatím..
Pro vstup na stadion jsem náhodou zvolil jakýsi VIP vchod, čímž jsem sice neušetřil ani korunu, zato jsem ale nemusel vystát časově náročnou frontu s ostatními Prostějováky a na tribuně jsme s Hemem jako první. Hned jak ázeťáci zmerčili přítomnost Prostějováků na stadionu, počastovali nás několika nepěknými pokřiky a této ošklivé činnosti se pak věnovali prakticky celý zápas..
Nás se na tribuně sešlo asi pětačtyřicet, což sice není žádný ohromující počet, v porovnání s domácími jsme ale nějak zvlášť nezaostávali. V kotli domácích se totiž „tísnila“ asi jen padesátka fans.
Náš sektor, který jsme si vyzdobili třemi plachtami, od začátku poměrně solidně fandí (úměrně počtu PV kotelníků) a když se Jestřábi ujali ve 3. minutě vedení, hulákáme všichni jako paviáni. Během první třetiny se vedle domácího kotle schází i desetičlenná grupa individuí, která se očividně nepřišla pobavit hokejem, nýbrž bordelem. Ale o nich se ještě zmíním. O přestávce chvíli rozmlouvám s jedním pohodovým havířovákem, který mi ochotně poreferoval o havířovské fans scéně a kritikou do vlastních řad rozhodně nešetřil.
Ve druhé části pan rozhodčí rozdával tresty jako na běžícím páse a v jednom z mnoha oslabení se domácím podařilo vyrovnat. Ke konci třetiny jsme chtěli atmosféru vylepšit nějakým tím choreem, interiérová pyrotechnika se ale hlavnímu pořadateli příliš nezamlouvala a pod pohrůžkou vyvedení sektoru jsme od chorea raději upustili. O přestávce se ke slovu, respektive k činu, dostala i ona zmiňovaná skupinka fotbalových Indiánů. Kromě několika potyček přišel o šálu i jeden Prostějovák a atmosféra v ochozech byla hned jinačí..
Kromě pálení zmíněné šály na protější tribuně se k nám Indiáni zkoušeli několikrát dostat, ale security měli situaci pod kontrolou a tak se vlastně už nic moc nestalo.Ve třetí třetině byla na obou mužstvech vidět velká snaha strhnout vítězství na svou stranu, což se lépe vydařilo Panterům a gól deset minut před koncem pro nás rozhodně příjemný nebyl. Necelou minutku před koncem, kdy už v body nevěřil téměř nikdo, jsme se vyrovnání přece dočkali a náš smutný sektor jako by někdo polil živou vodou.
Prodloužení změnu skóre nepřineslo a tak přišly na řadu nájezdy, vy kterých jsme dva góly inkasovali a neproměnili ani jeden. Hráči nám zatleskali za podporu a zamířili do kabin, havířovský kotel zpustil další tupou sérii urážek na Prostějov a jeden domácí fanoušek dokonce z ledu potěšil AZ kotel děkovačkou (nekecám)..!! Nás vyvedli nějakým bočním vchodem ze stadionu rovnou k přistavenému autobusu a před desátou dorážíme do Prostějova.
Závěrem bych k havířovskému fancubu dodal asi jen tolik, že když byli poprvé u nás, stalo se, co se stalo, od té doby se jim u nás 2x vůbec nic nestalo, ani je nikdo neurážel, ale na domácí půdě jsou velcí drsňáci a o nějaké lepší vztahy očividně nestojí, právě naopak. Vrcholem jejich „galapředstavení“ bylo, když AZ kotel mohutně povzbuzoval Indiány mířící ne zrovna přátelsky k našemu sektoru. Povzbuzovali totiž přesně ty, kteří jim (fanclubu) sebral nedávno zcela nové a prý i dost drahé plachty. Nechápu…
Sepsal Admin FOP1913