Den po fanouškovské schůzce, na které se sešlo 18 příznivců, kterým za žádné situace není lhostejný vývoj kotle na domácích zápasech a celkový stav scény jako takové, vyrážíme na sobotní hokej. Soupeř z nejnudnějších, přijede Kadaň. Bez fanoušků, bez ambicí na ofenzivní hokej, mnozí hráči bez rukavic v barvách kadaňského klubu, protože nejen oděvním sponzorem jsou jacísi Piráti…
Reakcí na páteční schůzku jsou dva noví uchazeči o post bubeníka, po celou dobu zápasu se za tímto nástrojem střídají, těmto klukům velké poděkování za to, že nynější fans scénu nechtějí nechat ve štychu. A navíc – na to, že za bubnem sedí prvně v životě, nejde jim to vůbec zle. Stále však apelujeme na veřejnost, sháníme spíkra – alternativu za naše stálé spíkry, kteří na utkání mnohdy nemohou dorazit.
Dnes tuto nevděčnou úlohu bere naše spíkrovská trojka, ze které mám pocit, že se zápas od zápasu zlepšuje a nabírá zkušenosti, které jsou na tomto postu hrozně důležité, na zimáku visí 9 vlajek, kotel se naplňuje tak, jak je v poslední době na nudné soupeře zvykem, utkání začíná. Však nešťastně, další minutou ticha. Kolikátou už v pořadí za těch 5 novodobých let? Už tolik dobrých lidí odešlo… 🙁
Je nesrovnatelné, jak výkon kotle zní z kotle samotného, když v něm stojíte a aktivně fandíte, zcela jiné je to, když se hokeji a atmosféře oddáváte z tribuny B. Když to dneska, v tom počtu kotelníků, kteří se snaží seč jim síly stačí, zní na „béčku“ solidně, říkám si a nostalgicky se vracím ve vzpomínkách o nějaký ten pátek do minulosti, jak to muselo znít kdysi… Pohrávám si s myšlenkou, dopřát pocit „slyšet kotel odnaproti“ i tribuně A. Alespoň jednou… Třeba to brzy vyjde a my zažijeme jeden takový netradiční zápas, s kotlem na netradičním místě.
Utkání není záživné ani na ledě, ani na tribunách, lze to nazvat neskutečnou bramboračkou a fanouškovským utrpením. Na tu bídu, která se děje na ledě a kterou jsme čekali na tribunách, je to dnes ještě ucházející. V žádném případě to není dobré, ale my se pomalu musíme smířit s tím a respektovat to, na co momentálně máme. Říká se to hrozně těžce, ale je to tak…
S velkou dávkou štěstí to dnes hráči na ledě zvládnou, absolvujeme tříbodovou děkovačku a s pocitem, že další povinné vystoupení na tribunách je za námi, odcházíme na nějaké ty rezavé drinky…
Sepsal J.R. from B.K.
Již dopředu víme, že v Třebíči s největší pravděpodobností kromě nás nikdo nebude, vydáváme se tak spíše jen na čumendu. Lístky stejně jako u nás za 70 korun, bez zbytečného prošacování jdeme za bránu, kde bývá sektor hostů. Sektor není nijak uzavřen a tak tu kolem nás stojí několik lidí se symboly s domácí tématikou.
V domácím kotli domácích aktivně fandí odhadem okolo 60 jedinců, někdy využívají buben více, někdy méně, prakticky jsou dnes k slyšení takové tradiční hokejové pokřiky. Domácí si na dnešek nic nepřipravují, pod sektorem jen visí jejich tradiční vlajky. Okolní tribuny kotli vůbec nepomohou a do podpory svého týmu se nijak nezapojují (z play-off i základní části známe odpovídání s protější tribunou, dnes nic) a celkově je dnes návštěva dosti slabá. Odhadujeme do jednoho tisíce, nakonec zahlášeno téměř 1300 diváků, což se nám úplně nezdá. Asi je to jako na jednom nejmenovaném stadionu, kde jich je hodně na VIP a na záchodech.
Domácí mají na tribunách často hluchá místa a tak se v první třetině pokusíme ozvat, ale ve 4 lidech to zrovna moc nejde, ani si neděláme naděje, že bychom byli nějak moc slyšet a smiřujeme se s tím, že jsme alespoň dali o sobě vědět.
Náš herní projev je dnes zaměřen především na poctivé bránění, v první třetině máme v obraně občas problémy, ovšem Třebíč dnes nedokáže ničeho využít v kombinaci s Vošvrdou, který kromě prvních situací působí jistě, puky z něho nevypadávají a pokud vyráží, tak až do obranné sítě. Nakonec využijeme protiútoku a vteřinu před koncem se poprvé trefuje Tonda Pechanec.
O přestávce vyzkoušíme nabídku občerstvení a kupujeme klobásu z grilu za 45 korun. Klobása je výborná, chutná, celkově jí nic nechybí. Horší už je to s pivem, které je přechlazené a chuť je nevalná, těžko uvěřit, že to má být Radegast desítka.
Ve druhé třetině Michal Sztefek dojíždí souboj u mantinelu, za který dostane nejprve 2+10, neviděli jsme, že by se sudí radil s čárovými, ale po zopakování videa na kostce hlavní rozhodčí mění verdikt a posílá Sztefiho do šatny s trestem do konce zápasu. Domácí přesilovku nevyužijí, celkově se nám dnes daří hrát oslabení velice dobře.
O přestávce se producíruje u mantinelu místní maskot a my jsme opravdu rádi, že u nás nic takového nepobíhá.
Ve třetí třetině potvrzuje svou roli nejlepšího střelce týmu Kaňour, který v krátkém rozmezí dává dvě branky a v celkovém výsledku rozhoduje zápas. Zkoušíme střelce vyvolat, Kaňour nám zamává, takže alespoň na naši střídačku jsme slyšet. Domácí ještě zvládnout snížit, poslední parádní branku ale střílí Honza Maruna a poprvé v sezóně můžeme slavit vítězný výjezd. Hráči po zápase k našemu malému překvapení přijíždí za branku a dáváme kratší zvěř, hráči nám zamávají a mizí v útrobách stadionu.
Po cestě zpět se dovídáme, že jsme dnes dle slavné persóny z Třebíče (pana Mokrého, který už nejednou projevil náklonnost k fandům havířovského AZetu – pozn. Admina) úspěšně uzavřeli novou družbu. Asi v Třebíči není co jiného řešit. Náš sektor byl průchozí a celý zápas vedle nás stáli kluci s domácími symboly, takže možná jsme měli družbu i s nimi. Na poslední část jsme viděli za bránou 2 kluky v dresech Znojma. Ptali jsme se, co zde dnes dělají, když Znojmo nehraje. Údajně se přišli podívat na některé hráče z Třebíče, Staňka a Kaňoura, kteří u nich hráli. Právě branky posledního jmenovaného oslavují. Nevím, jestli jim máme bránit se radovat. A že stojí blízko nás, s tím nic nenaděláme.
Sepsal San DC