Sobotnímu hokeji předchází návštěva havířovského útulku. Hodinu po poledni se schází 19 fanoušků před útulkem v Suché, po otevření brány do areálu předávají zaměstnancům téměř 10 kilogramů piškotů, nějaké staré deky a taky tenisáky. Zaměstnanci útulku je pak provedou celým areálem, vše jim vysvětlí a ukážou, následně přichází čas pro samotné venčení zvěře…

Dáma štěstěna ukáže na 15 čtyřnohých zvířat, postupně jsou z útulku odváděni Ladik, Megin, Radka, Aron, Homer, Jerry, Žolík, Gripen, Robert, Tara, Bush, Žulda, Bára, Dag a Eda. Na některých je vidět, jak neskutečnou radost mají, tahají div že se neudusí. Suchá je rázem paralyzována dvou i čtyřnohou zvěří, všude se štěká, vrčí, sere, lidé zpoza oken nevěřícně koukají a strachy zavírají vrata či branky ke svým příbytkům…

Celkové venčení trvá zhruba hodinu, fanoušci se se svými čtyřnohými kolegy vyfotí, poté se individuálně vydávají všemi možnými směry, aby se po hodině opět všichni sešli před branami útulku. U společné fotky je to trochu hektické, ale vše nakonec dopadne v pohodě, nikdo neutrpí psychický ani zdravotní šrám, pejsci jsou vráceni zpět do jejich dočasného domova a spokojení fanoušci mohou zamířit na odpolední hokejový zápas.

Ještě je vhodné poděkovat zaměstnancům útulku, děkujeme moc za přístup a třeba se ještě někdy uvidíme. Pro fanoušky to bylo příjemné rozptýlení sobotně dopolední podzimní šedi a pokud jsme alespoň trochu pomohli, jsme za to moc rádi.

Venku přituhuje, hlásí se zima, po letech si pod bundu beru šalik, i když Slon z RBH mě podezírá z toho, že šálu si beru zrovna dnes, jelikož vím, že nepřijedou příznivci Mostu a já ji tak mám v bezpečí. No, čert ví, kde je vlastně pravda, avšak fanoušci klubu, který je bez fanoušků, dnes opravdu nepřijíždějí… Vlajky tak věší jen domácí, tentokráte jich je 8, kotel se plní pozvolna, nakonec je v něm takový ten klasický počet z poslední doby a utkání může začít…

Abych nezapomněl, ještě před jeho začátkem si tu a tam zacpávám uši a místy trnu, co z něj opět vypadne. Mluvím o dnešním moderátorovi utkání, který dočasně zastoupil Radima. Nedávno jsem byl ve Vítkovicích a i tam chtěl z toho moderátor udělat show. Podobné je to dnes tady. Opět mi to připomíná nějakou zasranou americkou televizní estrádu. Provolávat směrem k lidem cosi ve stylu „A co si myslíte Vy? Vyhrajeme dneska?“ sice může mnohé z Vás bavit, mně to však přijde nevkusné a trapné… Mám raději klidný, kultivovaný a profesionální projev než tohle. Ale proti gustu…

Od první minuty se fandí průměrně, i když je pravda, že fanoušky nakopnou branky v síti hostů a tak je ten přístup hned takový aktivnější. Za megafonem spíkrovská trojka, za bubnem náš ústřední bubeník a tak je to v tomto směru docela dobré. Stále však připomínáme, že hledáme člověka, který by chtěl spíkrovat častěji, pravidelněji a především, kterého by to bavilo a naplňovalo a né aby se fotkou s megafonem jen chlubil na sociálních sítích. Kdokoli z Vás si to může zkusit hned v příštím utkání, nebojte se toho. Každému novému zájemci je vždy k ruce člověk, který s tím má zkušenosti, nikdo není hozen do vody a aby sám ukázal, jak umí plavat… 

A zatímco kotel postupem času uvadá, co se dnešní hlasové podpory týče, na mnohých teenagerech je patrné, že asi dochází síly (protože je spousta takových, kteří fandí poctivě), svou pomoc v podobě kvalitního dopingu rozjíždí pravá strana, která v poslední třetině, a ke konci zápasu především, spouští velmi kvalitní podporu, zní to opravdu dobře. Je jasné, že musí být někde patrný rozdíl, když fandí kluk a když fandí chlap. Dnešní pomoc od lidí kolem RBH je velmi důležitá, hlasitá, výborná, jen tak dále…

Mimochodem, pamatuje si ještě někdo, kterak u nás v Havířově vznikl pokřik o tom, že pravá strana odpovídá? Někoho to možná překvapí, ale původně v tom nehráli vůbec žádnou roli Rumboys. Původně byl kotel k těmto pokřikům vybízen asi pěticí kluků, kteří sedávali až za RBH sektorem – na modrých – a kteří, stejně jako hlavní postavy kotle, vyrůstali na Bazalech, odkud byla tato „nabídka“ k fandění převzata. RBH a celý jejich sektor se chytl až časem, dnes už je to taková klasika a samozřejmost, bez které si žádný hokejový zápas nedovedeme představit. Díky moc všem, kteří se ozvou, když je pravá strana či celý stadion vyzván k fandění. Kotli to moc pomáhá. Je to fajn a je to naše a máme ten repertoár docela široký. Zmůžeme se na víc, než na opakování MEO – MEO…

No nic, utrpěli jsme další vítězství. Jak na ledě, tak svým způsobem jen v hledišti. Tyhle zápasy, s týmy bez fanoušků či hokejových ambicí, jsou za trest. Však brzy přijdou chvíle, kdy přijedou soupeři zcela jiného kalibru. Snad nás to nakopne…

Sepsal J.R. from B.K.