Další ze zápasů tzv. povinných, kdy ve středu hostíme tým ze severu Čech. Už před zápasem vidím na parkovišti auto s dresíkem ústeckého Slovanu, nicméně fanoušci z tohoto auta nejsou na stadionu nijak zaregistrováni, ani radostí po vstřelení branky svého týmu se neprojevují. Škoda, jet takovou dálku…

V okolí kotle Havířovské Zvěře je vyvěšeno asi 6 vlajek, mezi nimi je i vlajka Potěr fans, která zřejmě nadobro změnila místo a z pod střechy nad sektorem A3 se přestěhovala do kotle. Důvod je jasný, právě nejmladší členové této skupinky totiž do kotle začali chodit… Dnes jen jednu ze dvou stabilních vlajek věší RBH, utkání může začít…

V kotli se schází zhruba stejný počet fanoušků jako je tomu zvykem v poslední době, situace to je bídná, alespoň že máme stabilního člověka k megafonu a zřejmě už také stabilního člověka k bubnu, atmosféra je od začátku zápasu úměrná počtu aktivně fandící mládeže…

Někdy v polovině zápasu se situace mění tím, že na utkání přijíždí jeden z hlavních spíkrů, jeho hecování zabírá a support je hned o trochu lepší… Škoda jen, že na začátku třetiny je spíkr v kotli téměř osamocen, banda raději vykuřuje, nakupuje v Kauflandu nebo, jak by řekla moje babička, dělá po čem hovno… Tragické a legrační je to zároveň při pohledu na ty konkrétní lenochy… Trouba, který na Fb vytváří pozvánky k zápasu, mobilizuje v nich fanoušky do kotle, vyzkouší si spíkrování, památku má do konce života v podobě profilové fotky na efbíčku a pak jej vidím, kterak v poklidu sobě vlastním přijde na zimák někdy v 7. minutě třetiny… Demence bez hranic.

Den po utkání, tedy ve čtvrtek, se ve třech lidech scházíme k výrobě plánované choreografie, jaké je však naše rozčarování, když zjistíme, že z míst, kde máme veřejně uskladněny některé důležité věci, se věci „ztratily“, prostě nejsou. Někomu asi byly trnem v oku a ten někdo nám je nejspíš vyhodil. Škoda. Škoda za několik stovek, spíše třeba za 2 000,-, nemáme materiál a tak od tvorby chorea musíme upustit. Věci znovu nakupujeme a tvoříme hned následující den.

V probíhajícím týdnu se zuby nehty plní autobus do Šumperka, lidé se hlásí velice pozvolna a tak vůbec není jisté, zda-li bude autobus vypraven. Abychom nebyli ve ztrátě, musíme vyjet v počtu minimálně 44 osob, hodláme vyjet i ve 40-ti lidech a mít tak třeba tisícovou finanční ztrátu. Po utkání s Ústím je nahlášeno přesně 37 fandů, rozhodneme se, že půjdeme do rizika a bus uděláme…

V dalších dnech, i když je už oficiálně po uzávěrce, se naštěstí hlásí další fandové, někteří dokonce v den výjezdu, jen pár hodin před odjezdem. Ve slunečném sobotním popoledni se tak u Plechárny schází 47 fandů, panuje velmi dobrá nálada, v okolí zimáku krouží auto nedočkavých policistů, my nasedáme a vyjíždíme vstříc sobotním dobrodružstvím…

První kouřová zastávka už v Ostravě, kde nabereme posledního fanouška, další pak někde před Olomoucí, v Olmiku se pak za náš bus nalepí dementní počet policejních aut. 48 fandů se rozhodne doprovázet dobrých 20 fízlů ve dvou plných antonech a v jednom terénním džípu, to asi proto, kdybychom se rozhodli četníkům ujet a mašírovat si to po poli nebo lesem…

Asi 20 kiláků před cílovým městem dnešní výpravy se rozhodneme pro poslední zastávku k vyprázdnění močových měchýřů, obsluha čerpací stanice nevydává klíče od zamčeného WC a tak několik fandů obchčije zdi benzínky. Reakce policistů? Na tohle jen čekají, vyskakují z aut a hříšníky s močovou trubicí v ruce ihned legitimují… Nastávají chvíle nekonečných dohad, opisování výtržníků, někteří z nich jsou pokutování, 500,- za pomočenou zeď je ústřel… Holt ti co pomáhají a chrání na tohle opravdu čekali, byli připraveni, vykázali činnost, budou pochváleni… Nemá cenu se s policisty hádat, mnozí z nich působí arogantně až to hezké není, věty typu „Ty zmrde, Tebe si po zápase najdem“ jsou z úst četníků tragikomické.

Po asi 20-ti minutové nucené přestávce opět pokračujeme v cestě, před Šumperkem si nás převezme další policejní auto a doprovází nás až k zimáku. Před ním jsme asi 15 minut před zápasem, kupujeme lístky a jdeme do haly, Překvapivě dnes vchodem pro domácí fanoušky, vchod vedoucí přímo k sektoru pro hosty dnes pro nás není otevřen. Probíhají docela důkladné osobní prohlídky a tak pyrotechniku, kterou máme v plánu zlehka použít, zatím nepronášíme.

V sektoru vyvěšujeme 4 vlajky skupin (Gastarbajtři, Abstinenti, Rumboys a Mladá Zvěř), připravíme ruce a hlasivky a od úvodu utkání začínáme fandit. Zatím jsme to jen my, kdo na zimáku povzbuzuje, domácí příznivci z kotle totiž vytahují dlouhý transparent reagující na současnou mizérii jejich hráčů a prvních 5 minut zápasu nefandí… Na transparentu z nahnědlého papíru je „A vám se ten hokej jako líbí?“ nebo něco na ten způsob. Nevím, protestovat touto formou lze proti čemukoli, ale protestovat nefanděním proti porážkám, to se mi zdá hloupé… Jak jinak hráčům pomoci k vítězství, než tím, že je budu povzbuzovat? Domácí nemají vyvěšeny ani své tradiční vlajky, pohled na jejich sektor je smutný…

Na zimáku je patrné, že s Šumperkem je jakýsi fanouškovský smír, kdy léta na ně neútočíme či nebereme jejich symboly a tak je náš sektor průchozí, fandové AZetu si tedy po zimáku mohou chodit jak chtějí, nikdo toho nezneužívá… A tak se první třetinu jdu kouknout přímo do kotle domácích, jiní AZeťáci pak tráví část třetiny v hospodě, ze které je jakž takž vidět na ledovou plochu…

Po pěti minutách začínají fandit i domácí, může jich být v místech kotle asi 15, celou třetinu samozřejmě fandí i Zvěř, ale bůhvíjaké představení to není, support je spíše průměrný, nikomu se bohužel nechce bubnovat, i když buben jsme s sebou přivezli, škoda. Spíkr s megafonem je však neúnavný, snaží se, dnes podává velmi dobrý výkon.

Během první přestávky se toulám halou, ochutnávám obě klobásy. Vařená černá je k zakoupení za jednou z branek (5 bodů z deseti), červená na elektrickém grilu se pak prodává za druhou bránou, ta má grády, zaslouží si těch bodů klidně i 8 a půl, výborná. K osvěžení je dnes čepovaná Holba, pít se to dá… V hale panuje pohoda, žádné zbytečné napětí, vše probíhá v poklidu a tak u kotle pro hosty je dnes i minimum sekuritky…

V sektoru pro Slezany je dnes po příjezdu všech automobilových přesně 73 fandů, příkladně přistoupili k výjezdu Abstinenti, na utkání jsou všichni, navíc jednotně oděni do stejných triček, takhle by to mělo vypadat, super! Celkový počet je dobrý, já jsem velmi spokojen, troufám si však říct, že ani v jednu chvíli nejsme v sektoru všichni pohromadě. Jak říkám, klobásky či pivo je lákavá volba pro potulování se v hale, jiní to přehánějí s alkoholem a od poloviny první třetiny už polehávají venku pod stromem, jiní se o tyhle opilce starají :-).

Co je na našem počtu to nejpozitivnější? Ani jeden z těch 73 fandů na sobě nemá dres. Tvrdím, že hokejový dres na fanouškovi vypadá blbě, nelíbí se mi to, navíc v lidech je čím dál víc zakořeněno, že dres je typickým fanouškovským artiklem těch fanklubáckých vemen (ačkoli ten nebohý dres za to samozřejmě nemůže). Z našeho stadionu se dresy vytrácejí, matně vzpomínám, kdy jsem nějaký na hokeji viděl. Nepotřebuju přece dres, abych dokázal, jak moc klub miluju a jak moc mu fandím… Raději 73 lidí bez dresů, kteří však obětovali svůj čas a peníze a jeli týmu aktivně fandit, než dresaři, kteří zůstali doma… Uznejte sami, co je víc?

O přestávce se nudím, jsem rozladěn hudbou, která na stadionu hraje a tak nepozorovaně navštívím box časoměřičů. Sednu si a hrabu se v počítači. Kliknu myškou a přepínám hudbu, která hraje na zimáku, funguje to! 🙂 Zkoumám, zda-li se dá změnit i stav na světelné tabuli, naťukat našim borcům třeba 4 branky a trochu je motivovat, než mě však domácí pořadatelé odhalí, tak se mi tento fígl nedaří…

Od druhé třetiny, i když dostáváme další branky, tak jde naše fandění paradoxně nahoru, support je kvalitnější a hlasitější, o trochu lépe fandí i domácí, kterých už je na značkách asi 20, možná 25, stejně jako my, také oni nepoužívají buben a tak nemusíme bojovat proti tomuto rámusivému protivníkovi.

Ještě lepší hlasová podpora, i když šance na bodový zisk je stále nižší a nižší, je z naší strany ve třetině závěrečné, jedná se jednoznačně o nejlepší fandění ze všech tří třetin, tohle je hodně pozitivní. Zvěř se podporou svého týmu baví, nehledě na nepříznivý stav, takhle by to mělo vypadat pořád…Svůj vliv na to má i nová postava spíkra, kdy si megafon bere spíkr z dob už poměrně dávných, lidi to baví, snaží se mu pomoci…

Na začátku poslední periody je v sektoru HZ odpálena menší dýmovnice, v polovině třetiny pak roztahujeme vlajku HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ, máváme asi dvacítkou vlajek na tyčích a do toho odpalujeme další pyrotechniku. Do sektoru nabíhá ochranka a nějací městští strážníci, malinká žduchačka, pyro uhašeno, asi dva fandy berou a vyvádějí ze stadionu…

S koncem zápasu se rozhodneme, částečně i kvůli skepsi nad výsledky na hřištích soupeřů, že po závěrečné siréně půjdeme na ledovou plochu. Ne, hráčům nic nevyčítat, spíše jim „poděkovat“ a ujistit je, že jim věříme stále. Srocujeme se u mantinelu, který začínají hlídat městští policisté, na jejich přítomnost však příliš nebereme ohled a po siréně značící konec střetnutí opravdu mnoho fandů přelézá mantinel. Policisté jim v tom aktivně brání, jednoho fanouška visícího na plexi tahají dolů tak nevybíravým způsobem, že mám strach o jeho varlata a tak se rozhodnu jej bránit. Policisté se mnou mírně smýkají, ale zastanou se mě další kolegové a tak z toho nic není… Někteří fandové hráčům poděkují přímo z ledové plochy, jiní bezprostředně za mantinelem, hráči odjíždějí do kabiny a my míříme do našeho přistaveného autobusu…

Cestou domů nás několik kilometrů opět doprovázejí policisté, s nějakými delšími zastávkami na nákup občerstvení tak chvíli počkáme, na další benzínové stanici se odpalují nějaké ohně, opět v tom mají prsty a zapalovače kluci z Abstinentů, škoda že tento arzenál nebyl odpálen s koncem zápasu v hale, efekt by byl lepší než venku na benzínce… Navíc dnes v Šumperku byla pořadatelská služba opravdu slabá…Po nákupu nezbytných pomůcek pro kvalitní sobotní večer a noc se před benzínkou ještě vyfotíme, trochu zašpásujeme s dvojicí dopravních policistů, které se nelíbí leccos, dveře busu se zavírají a může začít opravdu velmi podařená zábava…

Propuká už tradiční autobusová diskotéka, dobrého pití je dostatek a tak panuje spokojenost i přesto, že domů nevezeme žádné body… Ruku na srdce, pro mnoho z nás, kteří se dnes z výjezdu vracíme domů, jsou zážitky z výjezdů více než bodové zisky. I když jasně, jet navíc domů po výhře, bylo by to ještě lepší… I tak je však zábava kvalitní, jeden fanoušek, který se výjezdu s námi účastní poprvé, je nadšen, veřejně slibuje, že na domácích zápasech přestane chodit na béčko, které je z drtivé většiny tribunou diváků, nikoli fanoušků. Bohužel… Ale ten rozdíl mezi tribunou A a B je opravdu neskutečně markantní… Škoda.

V Havířově zakotvíme už tradičně v Jitřence, kdy několika pivy spláchneme velmi podařený výjezd, i v šenku panuje nálada podobná té, když AZet slavně zvítězí, několikrát také vyvoláme jméno nesmrtelného mohykána (pozor, nemyslím Adolfa Hitlera). Bylo opravdu parádně!

Sepsal J.R. from B.K.