Zatímco mnoho lidí po středeční porážce od Přerova láteří, nadává, spílá trenérům, hráčům, možná i Bohovi s ďáblem, několik fanoušků se rozhoduje, že jediným kloudným způsobem, jak pomoci svému klubu, je jeho další podpora. A tak není jiné řešení, než vycestovat do města Jaromíra Jágra, vycestovat podpořit kluky na Kladno…

První šestice fanoušků se na havířovském vlakovém nádraží schází něco po půl deváté. Spoje dobré, po přestupu a jednom pivku na Svinově už valíme na Prahu. Cesta pohodová, policisté varují pana průvodčího, že jsme ti krvelační baníkovci, kteří jedou ke svému zápasu do Liberce nějak podezřele brzy, průvodčí však nedá na předsudky a tak se k nám chová velice sympaticky… V Praze se naše skupinka rozroste o jednoho člena DC, přejdeme pár metrů na Masarykovo nádraží a dalším vlakem pádíme do naší cílové stanice…

Po krátké procházce Kladnem jsme necelou hodinku před zápasem u kladenského zimáku, u kterého nás už vítá sedmičlenná skupina našich fandů z Mladé Bolky. Z dálky také vidíme spoustu červených dresů, bádáme nad tím, o koho to asi jde. Z úst těchto fanoušků je slyšet němčina, později se dovídáme, že jde o příznivce německého Freiburgu, kteří se na utkání přijeli podívat. Důvod neznám, třeba někdo z kladenských vysvětlí… Němců může být klidně i 40, během zápasu pak sedí za střídačkami…

Pozvolna míříme do haly, v této, dá se říct, že legendární hale, jsem poprvé a tak se pořádně rozkoukávám. Přeci jen, pokud jste v prostředí, ve kterém vyrůstal náš historicky nejlepší hokejista a jeden z historicky nejlepších hráčů planety, vnímáte prostředí trochu víc. Nejinak to mám dneska já… Kladenský zimák se mi líbí, i když domácí láteří, že už to není ono poté, co prošel rekonstrukcí a místa na stání, na kterých dříve sídlil kotel, jsou nyní se sedačkami a kotel se tak musel přemístit. Jediné, co je zde asi na škodu, je příliš velká vzdálenost hlediště od ledové plochy, tribuny jsou také velmi málo zkoseny, ten výhled z nich není ideální. Nebo jinak – není takový, na co jsme zvyklí v Havířově… Jinak se mi to ale fakt líbí, tribuny obepínající kluziště ze všech 4 stran, domácí tribuna na stání, prostě má to své kouzlo.

V těsné blízkosti sektoru pro hosty je bufet, jeho sortiment je široký a rozmanitý, dávám si klobásu, je excelentní. Pálivá, papriková, čerstvý chléb, dostanu i krajíc navíc, jsem nadšen, pochutnávám si (patří mezi 5 nejlepších, co jsem na zimácích jedl) a s mastnou čuňou pozoruji plnící se tribuny. Obrovský dojem na mě udělá vizuálně plná tribuna za druhou bránou, kde sídlí kladenský kotel s nadsázkou to s přáteli přirovnáváme k velké naplněné tribuně v Dortmundu na Borusii :-). Jsem moc zvědav, co tahle tribuna v zápase předvede…

Přijíždí další příznivci z Havířova, kteří se k utkání vypravili auty, celkově se nás v sektoru schází přesně 26. Věšíme dvě vlajky (Abstinenti a Gastarbajtři) a od prvního vhazování začínáme fandit. Je jasné, že v našem dnešním počtu a k poloze sektoru to dnes nebude dobré, ale snažíme se a právě v první části hry fandíme docela pravidelně…

Upínám zrak k domácím a z parádně zaplněné tribuny jsem dosti zklamán. Žádná vlajka na vyvěšení, žádný typický spíkr, z té celé tribuny může v úvodní třetině fandit třeba jen 40 – 50 lidí, mnohem více jsou slyšet bubny (nebo buben?), opravdu dunivé a výrazné zvuky přehluší fandící fanoušky. Jsem malinko rozčarován, ten potenciál je zde opravdu obrovský a mít Kladno schopného spíkra, pak ten dokázal by z této tribuny dostat o 200% víc… Je to škoda.

O pauze se u bufetu promíchají domácí s hosty, žádné kamarádství není k vidění, avšak ani nějaké vyostřené či napjaté vztahy, nic takového, prostě jedni tiše respektují druhé… V našem počtu by to asi ani jinak nešlo :-).

V prostřední části hry obdržíme 3 branky během tří minut, tohle má na naše fandění velký vliv, chybí klasický spíkr, který by lidi více hecoval a tak od druhé periody fandíme už mnohem méně, jen velice občasně, oproti třetině první je to rapidní zhoršení našeho supportu… Góly naopak nakopnou domácí a tak jsem rozhodnut, že se na ně podívám více zblízka. V pohodě tedy opouštím sektor hostů a volně se pohybuju po zimáku, procházím se po ochozech a poslouchám, jak zní fandění domácího kotle z různých míst na stadionu. Dostávám se až přímo do kotle. Všímám si, že ten je nejvíce rozeřváván starším fanouškem v dresu, z kotle samotného je to fandění lepší, než jak jej slyšíme z protější strany zimáku, i přesto však stále tvrdím, že je to neskutečně nevyužitý potenciál…

I ve třetí části už fandíme jen sporadicky, konečně mě však potěší sektor paní Poldi. Kladeňáci spouštějí jeden konkrétní chorál, vhodně jej doplňují tleskáním a bubnem, chorál se line halou mnoho minut, skoro celou třetinu, domácí jsou konečně hluční a dělají na mě dojem… Je jasné, že těch fandících lidí je už podstatně více, než o kolika jsem psal o několik řádků více. Tohle je super, takhle by to mělo vypadat pořád. Mohu jen spekulovat, jak moc je kladenské fandění ovlivněno těmi rychlými góly ve druhé třetině… Po vstřelené brance jde nad hlavy kotelníků sektorová vlajka, jiná prezentace od domácích není k vidění…

Zápas je rozhodnut, docela spěcháme na vlak a tak stadion opouštíme asi 5 minut před koncem zápasu. V naprosté tmě valíme po kolejích na nádraží, do konce zápasu tak zůstává zbylých 18 fandů, kteří hráčům i přes porážku zatleskají. Dnes totiž nehráli vůbec špatně!

Vlakem odcestujeme do Prahy, zde nakoupíme potřebné zásoby na cestu domů, přesouváme se na hlavní nádraží a špekulujeme, jak cestovat, abychom co nejvíce ušetřili… Jedeme tedy vlakem do Olomouce, zde je cílová stanice. Tohoto kroku však během cesty mnohokráte litujeme, z Prahy do Olmiku jede Elefant! Ano, ten vlak, který u nás jezdí na trase Těšín – Svinov, je dnes nasazen místo kladického rychlíku… Ve vlaku nepříjemné světlo z zářivek, nemožnost se natáhnout, tohle je za trest…

V Olomouci máme dvě hodiny času na přestup a tak valíme na pivo. Najdeme nonstop lokál hned vedle nádraží, u piva se s námi seznamuje místní pitka (od slova pít, nikoli od slova pochva), dáme se s ní do řeči, představujeme se pod jmény Vilém, Metuzalém a Jeruzalém, jsme nepochopitelně obviněni z rasismu poté, co nestojíme o fotku černého syna této dámy, jsme častování urážkami a tak radši dopijeme své Svijany a míříme zpět na nádraží… Dalším vlakem se dopravíme do Ostravy, zde stihneme autobus směr Havířov, řidič je opilý (to není legrace, to je fakt!), máme velké obavy, nakonec tu cestu zvládne v pohodě, dokonce nám zastaví přímo před Jitřenkou a my tak kolem třetí ranní ještě dáme nějaké to pivko. Jsme neskutečně unavení, cesta to byla náročná, náladu nám však zlepší velmi příjemná společnost, která dnes v Jitřence sedí a bravurně vybírá songy z jukeboxu…

Sepsal J.R. from B.K.