Po vysoké výhře v Mostě a celkově zlepšených výkonech našich hráčů na ledě se na utkání s vedoucí Duklou dosti těším. Obhlídnu diskuzní fórum jihlavských, zda-li čekat či nikoliv jejich návštěvu a už hodinu před zápasem mířím do Plechárny abychom začali chystat dárky pro dnešního oslavence – Jiřího Krisla.

Hala se plní velmi dobře, jen třináct fanoušků nakonec chybí k tomu, abychom dosáhli další dvoutisícové návštěvy. Těch třináct mohlo být klidně jihlavských, ale dnes tomu tak bohužel není, po nule z Třebíče si i druhý klub z Vysočiny u nás připisuje tohle nelichotivé číslo. Je to pro mě dosti překvapení, ale co dá dělat, dnes sektor hostů zeje prázdnotou, tedy pokud v něm nepočítám trenéra Danečka a otce Roberta Říčky.

Náš kotel se plní velmi sympaticky, dnešní počet fanoušků v něm mě opravdu pozitivně překvapil. Věší se asi deset vlajek, a k tomu jeden loni ukořistěný jihlavský šalik. Utkání začíná a s ním se rozjíždí naše chorály.

Fandění je od úvodních minut docela dobré, spíkr se snaží, zápas od zápasu se zlepšuje. Často nám pomáhá i pravá strana, mnohdy si říkám, že je velká škoda, že tuhle pomoc „praváků“ už bereme jako samozřejmost. Dokážu si představit jiné kvalitní ekipy, které by tohle chtěly. Jsou stadiony rivalů, kde lidé mimo kotel tleskají a třeba si s kotlem něco odpoví, ale mnohde to není takové jako na naší pravé straně. Ta dokáže vycítit, že kotel má třeba slabší chvilku, nebo že hráči na ledě potřebují ještě větší podporu a začne fandit sama od sebe, a to nejen díky Bradkovi, Slonovi, Vikymu a spol., ale všímám si, že i v horních řadách je mnoho fanoušků s velkým F. Jasně, je to do velké míry nadsázka, ale když to hodně přitáhnu za vlasy, tak často s oblibou rád říkám, že kotel jsou prakticky celé tři sektory. „Praváci“, díky !!!

Minule s Třebíčí, i dnes s Duklou, cítím obrovský potenciál k výborné atmosféře, ateisté prominou, že tuhle větu napíšu, ale minule i dnes Bůh nechce, aby ta atmosféra byla super. V obou zápasech brzy prohráváme, což na každém zimáku v českých luzích a hájích mnohé bohužel poznamená. Je to obrovská škoda. Ale pozor, psal jsem to i po utkání s Třebíčí, napíšu to i dnes, fandění není vůbec špatné, v podmínkách, ve kterých jsme, jsem s ním dokonce spokojen.

Od konce druhé třetiny a ve třetině závěrečné už pendluju mezi ochozem zimáku a Plechárnou, finišují totiž naše přípravy pro blahopřání kapitánovi, kvůli němu mě tak neskutečně mrzí, že dnes Jihlavě nevezmem nějaký ten bodík. Když pak v závěrečných minutách hry procházím po tribuně s obří mísou plnou čerstvě nasmažených řízků, lidé se na chvíli nevěnují hře a hromadně žadoní o jeden voňavý kousek :-).

Fandí se až do konce, neustále, zápas po této stránce nemá prakticky hluchá místa. Lidí v kotli neubývá a vydrží až do samého konce, který je dnes po výsledkové stránce docela hořký. Ale musíme zůstat ještě pár minut na zimáku, hráč s šestadvacítkou na zádech si to zaslouží jako nikdo jiný. Ano, jasně, mnoho lidí je z porážky nasraných a ať už před závěrečnou sirénou nebo po ní prchají ze stadionu, však velké množství těch, kteří přínos kapitána našemu mužstvu oceňují, zůstává stát na tribunách. Dívky se stydí, u Olina se bojíme, že to rozbije, a tak na led posíláme jiné dva fanoušky, kteří Jiřímu předávají dary. Tribuna si mnohokráte zaskanduje jeho jméno, nejen na kapitánovi je vidět dojetí, to už však sbírá vše, co unese a společně s mančaftem odjíždí do kabiny. Fanoušci opouštějí zimák, ani podruhé po sobě to doma nevyšlo, kvůli zmiňovanému potenciálu to byla velká škoda, třeba to vyjde napotřetí, na další domácí zápas vyrážíme už pozítří.

Zápas s českobudějovickým Motorem byl na žádost hostujícího klubu přeložen ze soboty na pátek a já jsem hodně zvědavý co tahle změna termínu udělá s návštěvou. Pátek mi nevadí, ba naopak, docela se na tuto nevšední zkušenost těším, na druhou stranu chápu, že mnozí musí na odpolední šichtu. Ale i tak, s Jihlavou přišly dva tisíce, sice jsme prohráli, ale po srdnatém výkonu, Motor má jméno a zvuk, nevidím jediný důvod, proč by ty dva tisíce neměly přijít i dnes.

Vyvěšeny jsou prakticky všechny totožné vlajky jako předevčírem, tribuny se však tak jako předevčírem neplní. Je mi to záhadou. Kde se stala chyba? Lidé nejsou zvyklí na pátek? Měla být lepší propagace nového termínu? Ještě chvíli před utkáním je v hledišti velmi žalostný počet lidí, ještě horší situace je pak v kotli. Ten je ještě pět minut před utkáním prakticky prázdný a když už do něj lidé přijdou, tak postávají či posedávají různě chaoticky, v první řadě totiž chybí klasický spíkr. Ten mi odpoledne psal, že měl nepříjemnou autonehodu a že není jisté, zda-li utkání stihne. Když vidím, že ani pět minut před začátkem se megafonu nikdo neujímá, oslovím fanouška, u kterého si myslím, že by to mohl zvládnout, ten na to naštěstí kývne a ujímá se megafonu.

To už jsou v hale i hosté, nejprve přichází partička dementů v dresech, ti budějovičtí v těch razicích žlutých mě vždycky rozesmějí, vypadají jako roj otravných včel. Stejně jako včelu bych i je nejradši zapleštil, protože jejich fanouškovské smýšlení mě bolavě píchá stejně jako ona zmiňovaná včela, ale co se dá dělat, u Motoráků si na tuhle sortu lidí už zvykám. Chvíli po včelách naštěstí přijdou u budějovičtí ultrasáci, díky nim je jasné, že ze strany hostů to nějakou úroveň mít bude. Budějovických je celkem 29, z toho včeliček tak dvacet, zbylí fanoušci napravo od úlu vyvěšují vlajku „MOTOR“ a celá tahle necelá třicítka začíná s úvodním buly fandit.

Fandíme také my, kotel Havířovské Zvěře. Mám trochu obavy, jakou bude mít autoritu nový spíkr u kotelníků, tyhle obavy se naštěstí ukazují jako liché, kotel fandí velmi solidně. Nový klučina s megafonem svou práci zvládá nadmíru dobře, jsem velmi příjemně překvapen, myslím že tenhle kluk má potenciál a určitě by bylo dobře, kdyby si tohle ještě někdy zkusil. Moc se mi líbí, jak hecuje lidi, takhle by to mělo vypadat. Jasně, dělá to prvně, najdou se i chyby, jedna z nich je do nebe volající, však zaznamenám ji naštěstí dřív, než k ní dojde, náš pokřik „Co Vás tak málo?“ včas zatrhnu. Kurva, hoši, tohle na Motor nemůžeme křičet, je pátek, dojeli k nám ve 29-ti lidech, podívejme se na naše počty u nich. Jasně, můžeme je nenávidět, však primárně musíme zůstat soudní. Přemýšlejme o tom, co řveme…

Prvních asi deset minut je z naší strany solidních, mohlo by to být ještě lepší, ale zas nás potkají nějaké problémy, klukovi za bubnem se zlomí palička, a než ji stihne aspoň trošku opravit, nebubnuje nikdo. Pokud nás v sektoru není 300, tak bez bubnu to prostě nejde a já nechápu, a je to pro mě neskutečné sci-fi, jak jsme to zvládali v první sezóně. Pardon, vlastně chápu, nás tehdy skoro těch 300 bylo. Staré fotky kotle jsou pro mě tím nejlepším pornografickým materiálem…

Ale zpět k zápasu. První třetinu je velmi dobrá atmosféra, pravá strana už je klasika, svým supportem se přidávají i hosté, však žádná sláva to dnes z jejich strany není, holt těch včeliček mají v sektoru hodně. Po celou dobu zápasu se o hlasovou podporu budějovických starají kluci bez dresů, včelky se k nim sice přidají, ale samotnou aktivitou příliš nehýří.

Fanoušky Motoru v mnohém uznávám, v některých věcech jsou skvělí a jedineční. Dnes nebudu psát, co všechno jim na druhou stranu vytýkám, jednu věc, která však s dneškem souvisí, zmínit musím. Budějovický pokřik „Kolik Vás bude na jihu?“ mi v některých pasážích přijde jako dementní, možno lze říct i nucený. Možná bych na jejich místě zkusil lepší improvizaci. Ano, ten pokřik je smysluplný, je pravdivý, ale ne nadarmo se říká, že všeho s mírou. Řvát jej pětkrát za zápas, řvát jej při odpovídání na naše urážky mi nepřijde moc šťastné. Nedávno mi psal fanda z Prostějova, že tohle křičeli i na Prostějováky, když zavítali do jihočeské metropole a že to působilo poněkud srandovně, když zápas předtím nepřijel z Budějc do Prostějova ani jeden ultrasák…

Asi v polovině první třetiny doráží na utkání klasický spíkr, jeho dnešní náhradník má z toho velkou radost, uvědomil si, jak je tahle práce neskutečně náročná. Já mu za těch deset minut děkuju a opravdu by mě potěšilo, kdyby si to ještě někdy zkusil. Má potenciál! Zbytek úvodní třetiny se dohraje v solidní atmosféře, jenom mě klasicky mrdá, že český fanoušek, místo aby svůj tým podpořil hlasivkami, tak má potřebu pískat na rozhodčí, pičovat na všechny světové strany a já nevím co všechno… Když pominu, že velké procento těchto fanoušků není soudných, a někteří tomu hokeji ani příliš nerozumí, tak to i chápu. Jo, chápu… Rozhodčí nás mnohdy řeže, budějovičtí hráči jsou mnohdy ubrečené holky (hlavně pan Heřman), ale zkusme někdy méně pískat a více fandit. Těm klukům to v oslabení pomůže daleko víc.

Zatímco v sektoru hostů fandí kluci a bzučí včely, budějovické holky na ledě dostávají pár facek. Jednoho malinko profacká Kety, druhého po zemi potahá Mazi, hala neskutečným způsobem burácí, Kety přidává polínka do ohně a naprosto bravurním způsobem lidi hecuje. Má hokejová erekce je stejně velká, jako když si Říčan před čtyřmi roky udělal ze čtyř prostějovských hráčů slalomové tyče. Bravo, Kety! Ihned říkám spíkrovi, že pokud dnes bude děkovačka, půjde Kety první a Mazi druhý, bez ohledu na to, kdo dnes ještě přidá branky…

Halou se nesou nenávistné pokřiky na adresu soupeře, atmosféra je super, fandí a skáčou také kluci z Motoru, leč včelky jim příliš nepomáhají. Aby také ne, už jste přece viděli včelu skákat?

V závěrečném dějství dostáváme brzy gól, po velmi dobrých dvou třetinách to lidi zaskočí, hlasová produkce jde dolů, a to je přesně ten moment, kdy to musí vycítit spíkr. Pan M. měl na tohle neskutečný čich. Jasně, je těžké tohle vycítit a volit vhodné chorály, je to zkurveně těžké, ale přesně tohle pan M. uměl a proto to z něj dělalo našeho nejlepšího spíkra v historii. Náš současný spíkr zaslouží velké uznání, zaslouží si, abychom mu děkovali za každý zápas, odvádí neskutečné penzum práce a kdo ví jak by to na tribunách bez něj vypadalo, ale právě ten čich v těchto citlivých situacích ještě nemá. Nechci aby to znělo hnusně, ale možná ani mít nebude, protože s tímhle darem se lidé rodí. Za stavu 1:2 sice neustále fandíme, ale mnohdy bohužel volíme hloupé pokřiky a chorály. Je bohužel nutné i reagovat na stav na hřišti, což se nám dnes v poslední třetině příliš nedaří.

Utkání spěje do svého konce, my jej bohužel opět výsledkově nezvládneme (záměrně píšu výsledkově), na děkovačce ujistíme hráče o naší důvěře do budoucna a chtělo by se říct, že odcházíme z tribun. Hosté nás ze sektoru ještě provokují a tak zůstávám na tribuně, abych svým způsobem dohlídnul na reakce některých našich, protože co si budeme povídat, tak v kotli je několik, s prominutím, blbců, kteří mají potenciál dělat značce HZ ostudu… I dnes tito joudové mají potřebu na hosty pokřikovat různé nesmyslné hlášky, nechtěl bych se stavět do pozice nějakého soudce, ale opět musím zasáhnout. Mám sto chutí některé ty smrady poliskat, nakonec stačí jen verbální domluva a opouštíme zimák. Raději jdu jako poslední, aby ještě někdo něco nevykokotil.

Po utkání nejdu tradičně na Plech, ale mířím pěšky městem, ulicí, kterou tradičně odjíždějí hosté. Na každém rohu fízli, okolí zimáku je kvůli pár hostům neskutečně hlídáno, jsem fakt hodně překvapen policejní důsledností. Věřte, že můžu porovnávat, něco už jsem odjezdil, havířovský zimák a jeho okolí je jedním z nejbezpečnějších v republice. I tak se skupinka Mladé Zvěře vydává v pár lidech očíhnout odjezd Motoráků, ale zastavují je policisté, jen tak z principu, AZeťáky bez důvodu lustrují, moc dobře ví proč to dělají, je to od nich bohužel chytrý tah.

Jsou za námi dva domácí zápasy, které jsme na ledě bohužel výsledkově nezvládli, v hledišti to byl možná lepší průměr, v kontextu toho, co letos umíme a na co máme. Kdyby se ty zápasy vyvíjely lépe, bylo by to ještě lepší. Ale nemůžeme chtít všechno, musíme po malých krůčcích jít dál a dál… Tento report píšu docela pozitivně, mám však obrovské obavy, že hned ten příští začne diametrálně odlišně. Pondělí, doma Litoměřice, poslední dva zápasy prohrané, to bude hodně těžké, napsat o tomto mači v hledišti pozitivní slovo. No uvidíme…

Sepsal J.R. from B.K.