Mezisváteční výjezd do Edenu je pro mnohé fanoušky AZetu zajímavým lákadlem, velká škoda je, že se neuskuteční třeba o víkendu, kdy by invaze Slezanů do hlavního města byla určitě mnohem větší. Takto se musíme vyrovnat s pondělním termínem a i když je mezi svátky, spousta lidí pracuje a do Prahy se vydat nemůže…

Docela dlouho zvažujeme, zda-li brát do Prahy choreo. Jsou dvě možnosti na případnou prezentaci, jedné se bojíme kvůli né příliš velkému počtu lidí v sektoru, té druhé pak nevěříme skrz vidinu a tušení, jaká sestava fandů ze Slezska bude, protože minule na Slavii bylo v sektoru HZ mnoho zcela neznámých lidí a my máme obavy, jak by přistoupili k případné naší zamýšlené prezentaci… Tušíte, kam tím mířím. Né ideálně se v tomto směru pracuje s někým, kdo jde na hokej jednou v roce…

Narychlo a šalamounsky se tedy rozhodujeme pro variantu třetí, ráno jedeme do skladu alespoň pro balónky, bereme také hlavní a stále ještě novou vlajku a míříme na sraz na vlakové nádraží. Osobně se dnešního počtu velice bojím, jsem docela skeptický, navíc spousta výjezďáků nevolí možnost hlavního vlakového spoje a využívá služeb jak žlutých vlaků RegioJet tak i černých vlaků LeoExpress.

Více než hodinu před odjezdem se v nádražní zakouřené putyce scházejí první fanoušci trojbarevných, nakonec nás z Havířova vyráží přesně 27, na Svinově se přidává další pětice fandů (1 Havířovák a 4 Ostraváci), po cestě ještě jeden další, hlavním vlakovým spojem nás tedy jede přesně třiatřicet, já jsem spokojen. Navíc nálada je výborná, jsme roztahaní po třech vagónech, průvodčímu je to téměř jedno, holdujeme alkoholu, řízkům či vánočnímu cukroví, dcera Angely Merkelové sedící naproti mne převrací oči v sloup, ale nám to náladu nezkazí. Vlakovou zábavu si opravdu maximálně užíváme, jen ten svinčík by po nás příště nemusel zůstat takový! Když někde kolem Ústí nad Orlicí jede vlak jakoby mírně z kopce, tekoucí pivo po podlaze se možná doplazí až do kabiny strojvedoucího :-).

V Pardubicích očekáváme přistoupivší fanoušky Hradce Králové, kteří na Spartu sice oficiálně jedou busy, ale určitě i nějací vlakoví se najdou. Z vlaku vyskakuje zhruba desítka Zvířat, avšak po Hradečácích ani vidu ani slechu, škoda…

Při příjezdu na perón nástupiště na pražském Hlavním nádraží nás čeká zástup asi 15-ti těžkooděnců, nijak nás nebuzerují, nenařizují co a kde máme dělat, jen tiše dohlížejí a nechávají na nás, jak se přesuneme do vršovického Edenu. Volíme procházku na Václavské náměstí, tam obsadíme sochu Sv. Václava, roztahujeme vlajku, fotíme se, policisté zpovzdálí vše jen sledují. Po několika minutách kráčíme (to už nás je zas o nějakých 5 fandů víc) dolů Václavákem, odpalují se nějaké ty petardy, turisté po nás pokukují, scházíme dolů k tramvajovým zastávkám a jedeme směr Vršovice. Za námi dva policejní antony.

Po příjezdu k Edenu je do začátku zápasu ještě více jak hodina a půl času, rozcházíme se do všech různých směrů, část fandů pije v restauraci přímo na zimáku, další část pak obsazuje hospodu asi 150 metrů od haly, v obou se točí pivo za šestatřicet. Na zimáku docela riskujeme, v hospodě zůstáváme ve třech lidech s hlavní vlajkou, vidíme pár starších podezřelých tipů, nakonec vše v pohodě. O dva stoly dál si sedne hokejová legenda, která několik let trénovala i v Havířově, pan Richard Farda, dopijeme jedno a jdeme za zbytkem bandy do další hospody… V té se postupně scházejí další a další Havířováci, přijíždějí také ti, kteří jeli jiným spojem, bavíme se a veselíme, kousnem nějaké to pivo a společně se vydáváme k zimáku.

U stadionu jsou někteří z nás docela nemístně buzerování bezpečnostní manažerkou klubu, ta si spolu se svou kolegyní na nás vylívá nějakou svou zlost nebo já nevím, oč dámám jde, ale jejich chování je dosti nepěkné… Když už téměř všichni Slezané míří k sektoru pro hosty, postávám ještě na opačné straně haly, v tom vidím příchod tak 30-ti mladých fotbalových slávistů. Bylo od počátku dne jasné, že dříve nebo později se s nimi potkáme… Když za námi přijeli skoro 400 km do Havířova, proč by nepřijeli také pár zastávek tramvají…

V Edenu jsem dnes prvně, na tu starou old school halu jsem nesmírně zvědav. Má očekávání jsou naplněna, super hokejový zimák a né moderna jako v O2 Aréně, pro Slavii zimák naprosto dostačující, jedna strana celá na stání, výborná akustika, prostě vše zde hraje fanouškovi (od slova fandit) do not. Jen ty schody na tribuně by nemusely být tak strmé a velké, nám starším už to dělá občasné problémy…

V sektoru pro hosty, který je od domácích fanoušků oddělen nejen ochrankou, ale i jakousi cca 10-ti metrovou bezpečnostní zónou, vyvěšujeme hned několik vlajek, Především novou AZ HAVÍŘOV, své vlajky pak věší i skupiny Rumboys, Gastarbajtři, Potěr Fans, Abstinenti, DC či Mladá Zvěř, celkově je náš sektor ověšen hned sedmi zástavami! Paráda! Až si říkám, že hlídat všechny ty vlajky nebude úplně snadné…

Mladým fotbalovým slávistům však dnes o vlajky, i při pohledu na mnoho tajné policie, nejspíše nepůjde, ještě před zápasem přichází přímo do našeho sektoru jeden z nich, předává telefonní číslo a nabízí střet mimo zimní stadion. Slávisté nabízí jakékoli přizpůsobení se z jejich strany, odvoz našich lidí pryč od stadionu a následný jejich přívoz po výměně srdečných pozdravů… Naši lidé, kteří jsou se slávisty v kontaktu, si berou nějaký čas na rozmyšlení. Chtě nechtě, v tomto „odvětví“ diktují a určují pravidla hry v Havířově jiní lidé, kteří dnes v Edenu nejsou, je nutné s nimi vše konzultovat, víc bych tohle téma však rozebírat nechtěl. Kdo je znalý problému, ten ví…

To už ale začíná zápas, kterému přihlíží něco málo přes 1600 diváků, přesně 65 jich je dnes ze Slezska, kotel Slavie může být o něco málo početnější. Domácí diriguje spíkr s megafonem, mám dojem, že nemají vyvěšenu žádnou vlajku, tu a tam zamávají asi třemi vlajkami na tyčích…

I sektor Zvěře je celý zápas dirigován spíkrem, ten je po celou dobu výborný a neúnavný, od úvodní chvíle fandíme stále a bez přerušení. Tím že na zápas cestoval náš stálý spíkr a také tím, že na ledě panuje příznivý stav pro naše barvy, tak v prvním dějství je fandění z naší strany velmi dobré.

O přestávce pivo, opět za nelidových 36,-, za slušnou cenu (45,-) dobrá klobása, občerstvíme se, neustále odpovídáme nervózním slávistům na jejich SMS, na začátku druhého dějství jsme už ale zpět v sektoru a zase fandíme. Fotbalové slávisty pak vidíme postávat za jednou z branek, hokej se nezajímá, ale to je pochopitelné, dnes zde přišli z jiných důvodů…

I ve druhé třetině je naše fandění dobré, supportem se bavíme, dnes nám dokonce nevadí ani absence bubnu, lidé konečně příkladně používají ruce. Stejný trend pokračuje i v části závěrečné, výkon slávistů na tribuně bohužel nemůže zhodnotit, jelikož ti stojí na stejné tribuně jako já, prakticky je neslyším a téměř nevidím, to je jediná škoda tohoto zimáku. Být kotle obou táborů naproti sobě, mělo by to v hledišti ještě mnohem větší náboj. Takhle dochází i k tomu, že oba tábory fandů se během celého utkání ani prakticky neuráží…

O hodnocení obou kotlů tak prosím našeho fotografa, který celé utkání stojí mezi střídačkami, ten rozebírá souboj v hledišti, pomyslné jazýčky na vahách pak jdou údajně na naši stranu. Ač bez bubnu (ten domácí trochu zneužívají), tak fandíme velmi dobře, jsme kreativní, rozdělujeme sektor na dvě části a překřikujeme se, fanděním se na rozdíl od domácích daleko více bavíme, ti fandí tak jakoby povinně a na sílu, kdežto na nás je vidět užívání si supportu. Jak moc je to ovlivněno vedením na ledové ploše a jak moc alkoholem, nedovedu posoudit :-).

V závěrečném dějství také vytahujeme jednoduchou optickou prezentaci, to když nad hlavy jde nejprve 70 bílých balonků, aby je za pár chvil vystřídaly balónky modré. Jednoduché, obyčejné… Při třepotání těmi bílými zní z našich úst chorál o bílé Evropě, při modrých balóncích už ale zase oslavujeme náš klub.

Do toho všeho je telefon jednoho z nás stále zahlcován nervózními textovými zprávami mladých slávistů, postupně je jim řečeno, že o špásování na počty někde mimo zimák dnes z naší strany není zájem, ale že jsme na výjezdu, že vlak nám jede v tolik a tolik a že budeme připraveni, když budou aktivní a sami se nás, jakožto své rivaly, soupeře a objekt zájmu, kvůli kterého přišli na hokej, nějak pokusí napadnout…

Utkání pomalu končí, senzačně jej vyhráváme, v sektoru panuje neskutečná euforie a radost, hráči domácích si sedají pod svůj kotel a absolvují se svými fandy děkovačku, i pod náš sektor samozřejmě přijíždějí naši hrdinové… Tradičně dáme Zvěř, postupně vyvoláváme hráče, když je vyvolán Marek Laco, jakoby povinně děkovačku absolvuje a ihned poté, zatímco další hráči stojí ještě nastoupeni, odjíždí do kabiny. Jakoby ho to ani nezajímalo. Nehrotím to, každý hráč je prostě jiný, někdo je šoumen a někdo ne, někdo se maximálně soustředí na své výkony, nemá cenu dělat z komára velblouda…

Tohle vítězství čekal málokdo, radost je velká a tak se asi po třech minutách, kdy jsou hráči v kabině, rozhodujeme, že stále a pořád dokola budeme křičet „Voláme AZet“, dokud se hráči na led nevrátí. Naštěstí to netrvá dlouho, jako první přijíždí Kaňour a přiváží své spoluhráče. Děkovačka se opakuje, vybízíme hráče ke zvednutí rukou, ti s námi absolvují chorál „Jsme slavný AZet Havířov“, poté nám odpovídají na otázku, kdo že to dnes vyhrál ten zápas, všichni se skvěle bavíme, nezapomeneme vyvolat ani Robina Pavlase, který zrovna také míří do kabiny…

Hláškou dne je pak zjištění, že Pačes je vlastně asi nejvyvolávanějším funkcionářem v českém sportu, co by za jeho popularitu dali pánové Horník, Křetínský nebo dokonce hrobař Šafarčík :-). Pačes, stejně jako my, si svých pár okamžiků slávy náležitě užije… 

Vycházíme ven z haly, slávisté stále píší, to už si nás však přebírají páni těžkoodenci a v kordonu odvádějí směr tramvaj. Máme požadavek, že bychom si chtěli ještě něco nakoupit, policisté nám seriózně vyhovují a vedou nás směrem k blízkému nákupnímu centru Eden. Zní to divně, ale dnešní přístup policie je, na jejich poměry a nutnost, vysoce profesionální, žádná buzerace, zákazy, příkazy, nic takového. Procházíme kolem fotbalového stánku Slavie, z tamního baru jde ven několik našich známých fotbalových sešívek, něco na nás pokřikují, my se dohodneme, že není vhodné abychom jim pokřikování oplatili, neboť jsme neakceptovali jejich návrhy na piknik, proto kolem nich procházíme jen mlčky, někdo zatleská za uznání nabízené kvality dnešního soupeře, nic víc…

Nakoupíme si, policie nás hlídá tak pečlivě, že si stoupnou ke každé pokladně a poctivě na nás čekají, poté jdem opět v kordonu na tramvaj, tou za doprovodu jak policistů uvnitř tramvaje tak i v antonech přijíždíme na IP Pavlova. Zde krátké posezení v McDonaldu, stále vidíme neutuchající choutky Slávistů, ti nás stále provázejí a jsou nám v patách, vykukují zpoza kdejakého rohu, čekají jen, zda-li jim strážci pořádku dají aspoň malou šanci…

Z „Ípáku“ jdeme na hlavák pěšky, stále máme v patách bedlivý doprovod, ten stále bedlivě kontrolují i Slávisté a aby bylo vše při starém, stále píší, nabízí různé varianty, možnosti apod. Pokud bychom přirovnali slávistu k Bartovi Simpsonovi, kterého pro své choreografie Pražané často používají, tak dnes nepíší křídou na tabuli, jak je zvykem při úvodní znělce tohoto legendárního a oblíbeného seriálu, dnes místo tabule píší textovky :-).

Na Hlavním nádraží jdeme zkontrolovat, zda-li ani teď nepotkáme nějaké Hradečáky, těch v hale opravdu několik je, nezávisle na sobě, ale policejní dohled je stále ostražitý, v nádražní hale je mnoho „tajných“ policistů v civilu. To však nezabrání dalším třem mladým slávistům k tomu, aby došli až k nám, opět nabízejí nějaké to povyražení, opět navrhují, abychom se někde ztratili, že nás všechny do jednoho naloží, odvezou, pak zase přivezou… Je to asi už 30. dnešní výzva z jejich strany, načež někteří už jakoby „ztrácejí nervy“ a i přes prvotní zamítavé postoje se nakonec asi 12 Slezanů schází bokem, vyslechnou si návrh od „mluvčího“ Praženů a zkoušejí se trhnout kvůli případnému mecheche. To se však nedaří, policie je velmi bdělá, padají poslední návrhy na měření sil, nakupujeme zásoby do vlaku a čekáme na jeho odjezd domů…

Kdo by čekal spánek po vysilujícím dni, je překvapen. V jednom z vagónů panuje velká noční after party, k vidění jsou věci takřka nevídané, průvodčí rezignuje na veškerou svou činnost a byl bych velmi překvapen, kdyby po této šichtě nedal výpověď a nechtěl vlakové pasažéry už nikdy více vidět… Vrcholem neskutečné noční demence je braní dek spícím Asiatkám v lůžkovém voze, deka se hodí některým, kteří za den jistě promrzli, načež tento vůz musí být před Zvěří dotírající na polonahé šikmoočky v tangách uzamčen :-). V dobré náladě dojíždíme až do Svinova, tam máme více než hodinku času, mnoho z nás volí výbornou čepovanou malinovku s gulášovou polévkou, poslední vlak nás, už neskutečně unavené, odveze konečně až do Havířova. Najdou se ještě tací, kteří i v 5 ráno jdou ještě na jedno čepované, drtivá většina však co nejrychleji míří do peřin, byl to neskutečně náročný den…

Náročný, ale parádní! Sladkou třešinkou na dortu byla výhra hokejistů, ale i bez té by to byl skvělý a absolutně povedený výjezd. Té legrace, srandy a zábavy… Kdo byl, nemůže litovat, ba naopak! Více takových výjezdů! Bylo to moc fajn!

Sepsal J.R. from B.K.