Když vidím na fóru výzvu, jestli by někdo nenapsal report ze zápasu CZE –RUS z 13.2. z Ostravy, začnu si s tou myšlenkou, že bych si střihnul svůj třetí report, pohrávat. Už vím, do čeho jdu, co za tím je, uznání těm, kteří to píší pravidelně.

Tedy bylo nebylo… Je přestávka jednoho domácího hokejového utkání, přicházím k hloučku kluků z RBH a padne dotaz: „Nejel bys na zápas ČR –RUS do Ostravy? Ještě by nějaké lístky měly být“. Hned zjišťuju, kdy to je, zda-li nehraje AZ, protože ten je prioritou. Je to sobota, AZ hraje v Mostu, to vím, že nepojedu, takže kývnu na repre zápas, cena 270,- není zlá, pojede dobrá parta, je to kousek. Vůbec jsem netušil, že v Ostravě hraje repre, choďte na hokej, dozvíte se tam spoustu věcí, nejen hokejových….

Přichází ona sobota, zápas začíná 13:30, my máme domluven sraz na 11:30, kdy je objednán autobus ke Slávii. Schází se nás cca 30, potkávám známé i méně známé tváře. Vyrážíme ve 12 hodin, k ostravskému zimáku přijíždíme s dostatečným předstihem. Asi půlhoďku před začátkem utkání vstupujeme přes bezpečností prohlídku na stadion, nelze si vzít svůj nápoj, dopíjíme tedy, kdo co má. Fronty se netvoří, jde to hladce. Hned před námi se objevuje stánek s pivem, míříme k němu. Výborně, změna oproti MS, na kterém jsem byl loni, pivo stojí rozumných 29,- a je to Radegast. Nějakou chvíli se ještě formujeme na chodbě, přichází hostesky Tipsportu, v ruce tabuli, že pokud máte s sebou tiket, něco dostanete, ten nemám, takže nejspíše nic nedostanu. Nebo že by? Jeden z výjezďáků  přináší papírové vlajky formátu cca A4 a rozdává je ostatním. Super skládací vlajka, říkám si, až posléze mi dochází, že je to papírové tleskátko. Nikdy jsem to neměl v ruce, tak se mi nedivte. Hned mě napadlo, brrr, to zase bude divný rámus. Rozhodně jej nehodlám použít, tohle nemám rád a jsem zvědav, kolik lidí podlehne. Je to přibližně 70% a zvuk je to takový divný, rozhodně ne tak akusticky zajímavý, jako je klasické tleskání rukama. Přece nejsem chromý, nechybí mi ruka, tak proč bych to používal. Chápu, lidi si to chtějí ulehčovat, do jedné ruky tleskátko, druhá zůstane volná, jenže pak jedna ruka netleská. Usazujeme se tedy v sektoru A1, máme většinou lístky pohromadě, což slibuje lepší zážitek. Jednoho výjezďáka máme prokazatelně i v „kotli“.

Hala se pomalu plní, má být vyprodáno, atmosféra by mohla být dobrá. Celkem pak dorazí přes 9 tisíc lidu a je opravdu plno. Před zápasem moderátor kromě jiného představuje soupisky týmů. Jsou dva, jeden uvádí, točí na kameru, promítán je na kostku, druhý – hlasatel, hlásí takové ty provozní hokejové věci, mají v tom jasno, do řeči si neskáčou. Moderování to je myslím vkusné, nezaznamenal jsem žádné takové ty zhovadilosti, které se občas na jiných stadionech objevují.

Zápas začíná, pomalu se rozjíždí suport. Tam, co je běžně domácí kotel, se pomalu stává místo, kde se rodí většina pokřiků. V první části první třetiny je to pozvolné, ale pomalu se to rozjíždí, takže pak jedou pokřiky celá hala odpovída: Češi-Češi, pak šlo Kdo neskáče není Čech (na můj vkus až dost často), pak takové ty klasické pokřiky, ke kterým se přidávala celá hala. Vcelku to tvořilo dobrou atmosféru, zazněly i názory, že atmosféra byla rozhodně lepší, než na prvním zápase v Třinci (nevím, nebyl jsem) a taky, že u nás na Slávii byla rozhodně lepší atmoška (což určitě byla). Na to, že přišla různá směsice lidí, tak to bylo fajn. Atmosféru se snaží rozpumpovat taky maskoti. V průběhu zápasu jsou komerční přestávky, v nich většinou nějaké upoutávky na sponzory, jeden z nich byla soutěž s Tipsportem, kdy dva hoši házeli míčky do hlediště (moc jim to teda nešlo) a kdo chytil, ten se měl stavit pro dárek někam k hosteskám. Pak se ještě jednou házelo frisbee. Míček jsem samozřejmě nechytnul, to mi však nebrání, když o přestávce vidím na chodbě hostesky, zamířit k nim v dobré náladě a se slovy, že si jdu pro výhru, že jsem sice míček nechytil, ale zkusit to musím. Chvíli rozpačitě koukají, než pochopí z kadence slov o co jde a říkají, že to nejsou ony, co dávají ty výhry, ale dostávám klíčenku. Ještě se shodneme, že to hochům s tím házením míčků fakt nešlo. Dnes také zjišťuju, že zde mám jednoho známého, který se určitým způsobem podílí na organizaci zápasu. Snažím se jej nakontaktovat. Napadají mě myšlenky na nějaké nestandardnosti, že by mě třeba někam protáhnul, kam běžný smrtelník nemůže, třeba rozhovor s hráčem do reportu by se mi líbil 🙂 nebo že by jsme nechali někoho pozdravovat a tak. S člověkem se nakonec vidím, potřeseme si pravicí, ale v rychlosti mi sděluje, že fakt nemá vůbec žádný prostor, že je plně vytížen, což mu věřím a z nápadu tedy nic není. V průběhu první třetiny si fanoušci v „kotli“ připravili choreo, které vidíte na fotce. Ať si každý ohodnotí, jen doplním, že bylo jediné. V hale se fandí téměř pořád, ani za stavu 0:2 není ticho, samozřejmě, když se dotahujeme výsledkově na Rusko, je atmoška lepší. Několikrát je vyvolána moderátorem mexická vlna, která se z prostředka jedné tribuny rozjede na obě strany, výsledkem je, že se samozřejmě vyruší uprostřed tribuny druhé. Poté se chytá i „kotel“ , udkud startuje klasická vlna na jednu stranu, která několikrát obletí stadion. V průběhu zápasu máte taky možnost si udělat selfíčko poslat ho kamsi na sociální síť a když vás vyberou, budete promítnuti na kostce. To někteří využívají. Naši RBH však využívají svoje profily, kam umísťují první foto přímo ze stadionu. V jedné přestávce byla soutěž s místním dealerem Škoda, kde dva týmy tlačily každý jedno auto od jedné modré k druhé a kdo tam byl dříve něco vyhrál. Průběh zápasu jste určitě každý viděl v televizi, takže jej popisovat nebudu, snad jen doplním, že se fandilo do konce. Na konci byli ještě všichni přítomní upozorněni, ať si nezapomenou vzít na chodbě sladkost v podobě dortíků ve tvaru hokejového puku, který byl velmi chutný. To my už opouštíme stadion a jdeme k opět přistavenému autobusu přímo u zimáku. Tam se formujeme, přichází i onen výjezďák přebývající dnes v kotli, říkal, že to bylo dnes náročné, z popisu nejsem schopný identifikovat jestli náročnější na hlasivky nabo spíše na játra. Zpíváme Havířovskou zvěř (okolí nechápe, co my děláme), společně se fotíme, nasedáme do autobusu a odjíždíme směr milované město Havířov. V autobuse se pak zpívá, kdo že to dnes vyhraje v Mostě. Padají návrhy jet do Mostu, vzhledem k času (cca hodina do zápasu) padá návrh dojet alespoň do Mostů u Jablunkova, aneb Most jako Most. Panuje skvělá nálada, jako vždy na výjezdu. Kdo nejezdíte na výjezdy, děláte chybu, není to jen o hokeji, je to o těch zážitcích, ano o těch, které na domácím stadionu nezažijete, o zážitcích cestou, o poznávání nového prostředí, prostě těch, které máte například na nedělním výletu nebo dovolené, když ovšem jedete se správnými lidmi a to ti, fanoušci AZetu, určitě jsou…. Další možnost jet na výjezd máte už zítra do Prostějova, tak ji nepromarněte!

Sepsal Jazda