Když se asi měsíc před turnajem dozvídám o jeho konkrétním termínu, mám sto chutí si zahrát. Turnaj je z velké části pořádán kluky, kteří chodí a jezdí na hokej, kluci ze skupiny DC mají a měli lví podíl na úspěšné organizaci mnoha předchozích ročníků. Turnaj se také už několik let uskutečňuje pod záštitou klubu AZ Havířov a tak mi přijde logické, abychom i jako fanoušci postavili tým…

Můj „plán“ však záhy padá, Přemek, který je jakožto zástupce handicapovaných sportovců podmínkou v týmu, mi dává košem, shání si jiné spoluhráče ze svého sledge hokejového oddílu. Škoda…

Situace se mění den před turnajem, jen pár hodin před jeho ostrým startem. Zvoní mi telefon, volá Přemek. Spoluhráče buď nesehnal nebo se na něj na poslední chvíli vyprdli, láká mne do jeho mužstva. Nabídku přijímám (pod podmínkou, že se ze Sledge hokej Studénka přejmenujeme na HZ 2010), sháním dalšího do party, rychle a na poslední chvíli měníme název našeho týmu.

V sobotu vstávám něco po šesté ranní, dopíšu report z Frýdku-Místku, kde jsem byl včera na hokeji, v 8 sedám do auta a jedeme směr sportovní hala na Slavii. Po cestě míjíme Přemka, má přezuto na letní, našemu tempu nestačí, počkáme jej před halou. Slezeme se všichni 4, kteří budeme bojovat o co nejlepší umístění, všichni 4 chodíme pravidelně na hokej, plníme význam názvu týmu…

Po úvodním projevu primátora města (stydím se, že našemu městu vládne partaj, která v minulém režimu napáchala spoustu zločinů a děkuji zesnulému otci, že mě odmala učil k této formě averze) přichází na řadu projev hejtmana Moravskoslezského kraje, následně se všech 24 týmů seřadí k nástupu, pokračují projevy organizátorů turnaje, všechny týmy jsou jeden po druhém postupně představeny. Organizátoři malinko komolí náš název, místo HZ 2010 jsme představeni jako Havířovská Zvěř 2010, což jsem nechtěl. Proč? Různé menší či větší předsudky, ale o tom až za chvíli… 🙂

Samotný turnaj začíná exhibičním zápasem, i díky němu se učíme pravidla, bocciu jsme prakticky nikdy nehráli, noční študování pravidel na internetu nám bude stačit jen z malé části…

Je 10:30, naše čtyřčlenná parta sedá na židle a svádí souboj s prvním soupeřem. Co čert nechtěl, soupeřem je nám tým, za který hraje mimo jiné pan primátor Pawlas či jeho náměstek pan Bureš. Jsme nervózní, třepou se nám ruce, děláme taktické chyby, ještě přesně nevíme, jak to hrát… Prohráváme 1:6, pomalu se loučíme s postupem do čtvrtfinále, jelikož ze šesti čtyřčlenných skupin postupují jen vítězové a dva nejlepší z druhých míst.

Po utkání si prolézáme halu, vedlejší tělocvičny a jiné prostory, kam pořadatelé turnaje umístili spoustu zábavného programu, spoustu soutěžení, měření dovedností apod. Supr. Kdo chtěl, jistě se zabavil. V bufetu celkem rozmanitý výběr občerstvení, platba je zcela dobrovolná. Jsem přesvědčen, že toho nikdo nezneužívá, protože každý, kdo tu dnes je, vidí kolem sebe spoustu výborně odvedené práce… Odměnou organizátorům je spousta skvěle naladěných lidí a pozitivní atmosféry, která v hale panuje… 

Naše další zápasy následují po hodinových intervalech, něco si řekneme k taktice, hrajeme více hlavou, mezi hody se radíme, nese to své sladké ovoce. Vyhráváme 6:0 a 6:1, následně podplácíme vrchního rozhodčího turnaje a tak o pořadí ve skupině nerozhoduje primárně vzájemný zápas, nýbrž skóre. Hurá, vyhráváme skupinu a soustředíme se na doposud nejdůležitější zápas – čtvrtfinále.

Ještě předtím však po očku sledujeme sympatickou dvojici AZeťáků, Tomáš Matějek a Lukáš Bednář, oděni do těch nejkrásnějších dresů, bojují za tým AZ Havířov. Evidentně jim však chýbá kouč Mikeš, tito mladí forvardi jsou ve vrhu modrými a červenými míčky nepřesní, připisují si 3 debakly a do boje o nejvyšší příčky nezasáhnou. Škoda!Ve čtvrtfinále, když máme blízko k metám nejvyšším, vedeme v polovině zápasu již 5:0. Pro hrou nezasvěcené, tohle vedení by mělo s prstem v nose stačit na vítězství. Odcházíme však psychicky, roztřesou se nám ruce, dopouštíme se mnoha nepřesností a utkání prohráváme. Jsme neskutečně zklamaní a smutní. Nepomáhá ani morální podpora hokejistů, kteří naše rozhodující utkání sledují…

Bezprostředně po této porážce už díky časové tísni opouštíme halu, nesledujeme tak vyvrcholení turnaje, nejsme aktéry ani podvečerního a večerního rautu v 1. městském pivovaru, kde se několik desítek sledgistů parádně baví. Super!

I nyní, několik dní po turnaji, mne ta porážka setsakramentsky trápí, byli jsme blízko úspěchu. Jsem hravé povahy, nesnáším porážky, bral jsem to smrtelně vážně. Nevadí, třeba příště…

Proč tento report vlastně píšu? Chtěl bych pomocí několika řádků vyjádřit neskonalý respekt organizátorům turnaje a vlastně všem těm, kteří se tomuto sportu (těmto lidem), který je zahrnut do Paralympiády, věnují. Né všem bylo do vínku dáno to nejdůležitější, co v životě máme, čili zdraví, jsou mezi námi i handicapovaní lidé a já tuším, že ze všeho nejvíc stojí o to, aby byli plnohodnotně zařazeni do společnosti. Dnes byli. Opravdu vrchovatě! Vzdávám holt Šoulerovi z DC za jeho neskutečnou energii a elán, který do těchto turnajů a do boccie jako takové, vkládá! Samozřejmě také všem jeho pomocníkům a pomocnicím, bez kterých by nic takového sám nezvládl. Malinko vím, o čem píšu (a teď nemyslím konkrétně bocciu). Děkuji také klubu AZ Havířov, že právě tohle je oblast, kterou se rozhodl podporovat! Mohl bych děkovat a vyjadřovat respekt dál, ale obávám se, že bych se do toho zamotal. Byla to parádně strávená sobota a já jsem moc rád, že jsme k ní svou účastí snad trochu přispěli i my, fanoušci klubu AZ Havířov! No nic, tak zase za rok!

O turnaji informují i média !!!

Sepsal J.R. from B.K.

P.S. Proč jsem nechtěl, abychom se jmenovali „profláknutě“ Havířovská Zvěř, ale jen „skrytě a tajně“ HZ 2010? Paní z nějakého týmu stojí u výsledkové listiny a přemítá, s kým se její mužstvo utká. Stojím kousek opodál, pátrám po stejných informacích. Paní nahlas vysloví „hmmm, s nějakou Havířovskou zvěří“, v mžiku hned dodá, že „ježiš marjá, to určitě budou nějací nabušenci“… Tahle reakce není jediná, jméno našeho seskupení může budit jisté rozpaky… 🙂 No nic, díky za nabušený kompliment, snad za rok budeme ještě nabušenější. Myšleno samozřejmě našimi výkony…