Rádi ctíme tradice a tak nelze jinak, než na velikonoční sobotu. Právě na velikonoční sobotu jsme předchozí dva roky absolvovali první dva ročníky Zvířecí stezky, kdy se jedná o akci, která prakticky zakončuje fanouškovskou sezónu, letošní velikonoční sobota završí snad úspěšný hattrick…

Ano, termín to není zcela ideální, je spousta takových, kteří o velikonočním víkendu mají jiný program, v týdnu před výšlapem není meteorology slibováno nijak pěkné počasí, nicméně tradice se musí ctít, i když to den před akcí vypadá na déšť a značnou oblačnost…

Od sedmé hodiny ranní se v nádražní putyce scházejí první turisté s trojbarevným srdcem, nádražka vždy překvapí nějakým zvláštním pivem, které je toho dne na čepu, dnes je to desetistupňový ležák s názvem KOUSEK. Pivo za 18,-, pár jich kousneme, nasajeme atmosféru plnou zdejších divných lidí či stvůr a hurá na vlak.

Při nástupu do dvouposchoďového Elefantu nenasvědčuje nic tomu, že by cesta měla být něčím výjimečná. Až po chvíli si všímáme neobvyklého množství po zuby ozbrojených policistů, ti začínají být mírně nervózní, když si všímají nás. Po chvíli nám dochází, do jaké společnosti jsme to přistoupili…

Policisté dosti zmateně „pobíhají“ po vlaku a nastalou situaci řeší. Radí se, špekulují, vymýšlejí… Oč jde? V 16-ti lidech (17. fanda se připojuje v Albrechticích) jsme přistoupili do vlaku, ve kterém jede asi 100 fanoušků fotbalové Opavy, která dnes dopoledne hraje v Třinci.

Policisté nám udělují stručné pokyny, co máme dělat, jak máme dělat, fanouškovi, který má na sobě bundu „Havířov město Baníku“ doporučují, aby si bundu oblékl naruby (fanoušek tak nečiní), aby zakryl znak Baníku a neškádlil jím Opaváky, ke konci svých doporučení suše konstatují, že jich je málo a není jasné, zda-li by nás při nějaké vlakové potyčce dokázali ubránit :-).

Do Českého Těšína cesta pohodová, plán na defenzívu vůči „kolegům“ Slezanům je metání špenátové rolády, kterou nabalila máma jednomu z nás, v Těšíně vystupujeme jak my, tak Opaváci, většina z nich si nás po několika málo chvílích všimne. Zpoza oken vlaku slyším mírný povyk, Opaváci nám věnují posunky o podříznutých krcích, mnoha z nich jsme samozřejmě trnem v oku. „Hej, víš kdo s náma jede?“, volá jeden fanoušek Slezského FC na druhého. Na nástupišti je to komický pohled. 100 žluto-modrých, vedle „kordon“ policie, o kus dál pak 17 nebohých havířovských Zvířat. Je jasné, že bez újmy na zdraví jsme jen díky policistům.

I přesto, že i dalším vlakem musíme cestovat s Opaváky, nastupujeme do něj, názor některých, že raději pojedeme o vlak později nevítězí v demokratické volbě, v Třinci se s Opaváky rozloučíme a pokračujeme dál, vystupujeme v Mostech u Jablunkova.

Zde sedáme do velmi příjemné nádražní hospůdky, ve které hoří krb, hřejeme si záda, dáme jedno rychlé a pomalu vyrážíme do cílového místa naší výpravy. Někteří jsou nedočkaví, pivo vypijí dříve, vyrážejí sami, naše sedmnáctka se tedy dělí na 3 menší skupinky. Ta nejpočetnější hned při východu z nádraží mírně bloudí a na své kolegy tak ztrácí dobrých 15 minut…

Prvních několik stovek metrů šplháme do prudkých kopců, po vydatných deštích z předchozích dní se brodíme bahnem, jsme více či méně špinaví, mnozí z nás lapají po dechu. Přeci jen, velkou část sezóny pijeme, tyhle aktivity, jako výstup do příkrých kopců, jsou nám cizí…

Náročné stoupání, které se však asi po dvou kilometrech mění v pohodovou cestu, zvládnou všichni, celkových 4 a půl kilometru absolvujeme ve velmi slušném čase a všichni se shledáme na horské chatě Gírová. Všech 17 fanoušků AZetu, což je pěkné číslo. Zvlášť když vezmeme v potaz, že Stezku v posledních dvou letech absolvovalo 14 a 13 fandů. V šenku zdejší chaty plno, počkáme venku, ihned chňapneme uvolněná místa, dáme nějaké to pivo či polívku…

Zhruba po hodině opouštíme šenk (mezitím co většina konzumuje, se asi trojice fanoušků vydrápe na samotný vrchol Gírová, který je ještě o pár metrů výše než chata), před chatou se vyfotíme, nakrmíme místní kolegy, čili zvěř a pomalu se vydáváme na cestu dolů. Jdeme volným tempem, celá hlavní skupina se tedy opět trhá, společně se shledáme až opět na nádraží v Mostech, opět v té velmi příjemné hospůdce. Padnou další piva, utopenci či nakládaný hermelín, posedíme necelou hodinu a šup zase do vlaku…

Cesta do Havířova pohodová, z kalhot nám odpadávají kusy bahna, někteří se chtějí co nejvíce zkulturnit, protože přímo z havířovského nádraží míří ihned do havířovských šenků…

Celý velmi povedený den je pak večer, po domácím zkulturnění většiny turistů, zakončen v několika hospodách, hlavní část dnešní výpravy, doplněná o některé jednotlivce, kteří se Stezky nezúčastnili, se schází tradičně na Plechárně, aby několika vypitými panáky všichni slavnostně a úspěšně definitivně zakončili ukončenou sezónu 2015/2016.

Stezka splnila účel. Sešli jsme se v pěkném počtu, mnozí se viděli poprvé od posledního utkání AZetu, společně jsme něco málo vypili, udělali něco pro své zdraví, dopřáli si trochu pohybu a… A už se zase těšíme na další tradiční akce, stejně tak na další hokejovou sezónu s naším klubem… I fanouškovstvím je totiž člověk živ.

Sepsal J.R. from B.K.