Někdy v únoru přichází prvotní myšlenka organizované účasti HZ na repre zápasu v ragby mezi Českou republikou a Chorvatskem, který se má uskutečnit 9. dubna v Havířově. Ohlasy ze strany fanoušků jsou docela značné, a tak se rozhodneme, že si celou věc vezmeme na starost. Celý týden před zápasem propagujeme na sociálních sítích a den před zápasem nakupujeme v Ostravě pyrotechniku na sobotní utkání.
Počasí je proti nám, od rána prší, neočekává se tolik lidí, jako za slunečného dne. I tak z plánu neustupujeme, mezi sebou si za plnou cenu rozprodáme lístky na ragby, které jsme dostali (výtěžek byl použit na nákup pyrotechniky) a míříme do sektoru, kde máme mít sraz. Déšť udělal své, a tak se nescházíme v takovém počtu, v jakém bychom si přáli. I tak věsíme na zábradlí u hřiště velkou vlajku Havířovské Zvěře a čekáme na zahájení utkání. Celkem nás může zhruba 15-20. Kromě lidí, kteří navštěvují domácí sektor na hokejových utkáních, v naší blízkosti stojí i zástupci dalších fanouškovských skupin, které se na našem zimáku objevují. Známých tváří z hokeje tady může celkem být tak 30-40 možná.
Příjemným překvapením jsou diváci. Těch přišlo opravdu hodně. Čekal jsem malý počet, právě kvůli počasí. Optický efekt navíc umocňují roztažené deštníky, hned ta tribuna vypadá plněji. Po státních hymnách obou týmů utkání začíná. Velká část z nás nemá s tímto sportem žádné zkušenosti, takže většinu pravidel vstřebáváme až za běhu a o chytré poznámky není nouze.
Z původního plánu fandit od začátku utkání upouštíme kvůli počtu lidí v „sektoru“ a sledujeme hru. První pokusy o fandění přichází až na konci prvního poločasu, kdy se rozhodneme použít buben a rozjet jednoduchý pokřik „Češi“, o který se snaží starší pán stojící pár metrů od nás. Sklízíme úspěch, lidé se přidávají, ale to je do konce první části vše. O přestávce se někteří z nás občerstvují, výběr jídla i pití je zde opravdu obrovský a každý si vybere. Ostatní stojí v sektoru a hodnotí dosavadní průběh utkání.
Začíná druhá polovina, po vzájemné domluvě se přesouváme na opačnou stranu tribuny, kde se lidé snaží fandit a tak toho hodláme využít. Zde se již mnohokráte rozjíždí stejný pokřik jako v prvním poločase a s každým dalším úderem do bubnu se přidává více a více lidí. Super! Škoda, že to takhle nevypadalo od začátku. Ale chápu to, většina lidí se přišla podívat na hru. Navíc reprezentační utkání mají tu nevýhodu, že kromě pár pokřiků není prakticky co křičet.
Utkání se blíží ke svému konci, atmosféra graduje. Kvůli použití pyrotechniky, kterou nechceme odpalovat na zaplněné části tribuny, se přesouváme zpět na původní místo. Znovu vyvěsíme vlajku, kterou jsme pro jistotu vzali s sebou a čekáme na závěrečný hvizd. Utkání končí, Češi vyhrávají přesvědčivým výsledkem 26:5 a my odpalujeme pyrotechniku.
Jedná se o několik dýmovnic v barvách české trikolory. Do toho znovu používáme buben a snažíme se rozfandit zbývající část lidí, kteří ještě na tribuně zůstali. Dá se říct, že se nám to docela daří. Poděkujeme hráčům za předvedený výkon a kvůli pyrotechniky na sebe upoutáváme i jejich pozornost. Na konci se nám dostane poděkování z řad diváků, kteří na utkání zavítali. Sice je to maličkost, ale potěší to.
Hráči opouštějí po závěrečném kolečku hřiště, my balíme vlajku a buben, rozloučíme se mezi sebou a odcházíme z areálu.
Utkání to bylo zajímavé. Ragby samo o sobě je zajímavým sportem a je škoda, že na něj v Havířově nechodí více lidí. Má tady dlouhou tradici plnou sportovních úspěchů.
Sepsal Kuba AH