Někdy na konci léta loňského roku vznikl v hlavách fanoušků jasný nápad. Byla chuť, elán a nadšení posílit fanouškovskou scénou našeho hokejového klubu, byla chuť udělat novou reprezentativní vlajku, bylo potřeba koupit nový megafon. Rozhodli jsme se přijít s fanouškovskou sbírkou s názvem „Věnuj pajdu na tribuny“, s tím, že co se vybere nad rámec financí, které jsou potřeba právě na vlajku a megafon, to půjde do darů dětskému oddělení havířovské nemocnice…
Tajně jsme doufali, že se najde spousta fanoušků, která věnuje právě tu padesátikorunu, která stála v názvu celé akce. Přiznám se, že já osobně očekával, že vybereme jen „nějaký drobák“ nad rámec ceny megafonu a vlajky a že tento peníz investujeme do nějakých gumových bonbónů nebo jiné maličkosti, která dětem v nemocnici udělá radost. S příspěvky se však roztrhl pytel. Člověk viděl, že nám přispěl jeho kamarád a tak sám přispěchal s finanční pomocí. Celkově se do této dobročinné akce zapojilo více než 150 dárců. Drtivé % tvořili fanoušci hokejového klubu AZ Havířov, zapojili se však i hráči, jak toho času AZeťáci, tak i ti, kteří už v našem klubu nepůsobili. Z těch bych namátkou mohl jmenovat Martina Potočného, Roberta Říčku, Davida Klimšu, Lukáše Danečka, Tomáše Fořta či Martina Jiránka. Z hráčů, kteří v té době tvořili tým AZetu Havířov, se nám jako první, a nesmírně sympaticky, ozval s nabídkou finančního příspěvku Dan Graca. Téměř celá kabina pak vybrala do kasičky a ta nám byla předána během jednoho z přípravných letních zápasů. Příspěvky hráčů se pohybovaly od 100,- do 500,- (tuto cifru věnoval třeba kapitán Jiří Krisl), nejvyšším příspěvkem pak bylo 600 Kč od jihočecha Jiřího Bárty, který byl tou dobou v AZetu na zkoušce. Vůbec nejvyšší částku pak věnoval dlouholetý aktivní fanoušek AZetu – Pes Novák – cifra byla symbolická, 2 010 Kč!
Celkově bylo vybráno 31 622,-! Částka neskutečná, o které se nám ani náhodou nesnilo. Ihned po skončení sbírky, někdy v první polovině měsíce září loňského roku, jsme zaslali email řediteli havířovské nemocnice, v tento moment se jednání dostalo poprvé do mrtvého bodu. Těžko říct, zda-li si vedení naší nemocnice nejprve myslelo, že jde z naší strany o nějaký hloupý vtip či legraci, když jsme napsali o snaze věnovat dárky za cca 25 000,- nebo zda-li na nás bylo nahlíženo skrz prsty jen proto, že jsme hokejoví fanoušci. Nicméně nám bylo odpovězeno, že nemocnice, když už jí takto chceme pomoci, by od nás ráda obdržela 3 cévkovací sady, jejichž cena je řádově několik desítek korun… Tohle jednání trochu brzdilo optimismus a elán v našich řadách, přišly na řadu dlouhé, složité a nekonečné dohady, jak se k celé věci postavit…
Mezi fanoušky probíhala řada debat, schůzek a jednání. Mezitím nás kontaktovaly jedinci či různé organizace s žádostí o příspěvek, jako například havířovská Armáda spásy. Prostě nápadů kam peníze investovat bylo několik, někomu se líbilo to, jinému ono, kvůli velkému množství dárců, kdy každý měl do toho právo tzv. kecat, bylo rozhodování neskutečně složité.
Na tomto místě je třeba poděkovat fanouškovi s přezdívkou Abdul, který jako první navázal užší kontakt s dětským oddělením havířovské nemocnice, konkrétně s tamní vrchní sestrou, od té doby se jednání hodně pohnula. Ze strany dětského oddělení přišel nápad s televizemi a s držáky na televize, po bouřlivých debatách mezi fanoušky jsme na tuhle možnost kývli a někdy v listopadu absolvovali první osobní schůzku s panem ředitelem a také s primářkou a vrchní sestrou. Věci se daly do pohybu, byly zakoupeny 4 televizory a hledal se vhodný termín předávky.
Však tak jako na začátku nebylo úplně dobré jednání ze strany špitálu, tak v této fázi jsme chybovali my, fanoušci. Bohužel se víc a víc blížily vrcholy sezóny (zápas s pražskou Slávií, který nás stal neskutečné množství sil, a také boje v Play off) a tím, že scénu zde tvoříme ve velmi malém okruhu aktivních lidí, neměli jsme příliš času, dotáhnout akci s dárky do zdárného konce. Nešlo se vícero věcem věnovat na 100% a tak jsme se už někdy v lednu rozhodli, že předávku bohužel odložíme až na dobu, kdy bude od hokeje trochu odpočinku, čili po skončení hokejové sezóny. Předávku jsme pak ještě jednou odložili, chtěli jsme najít vhodný termín, který by byl pro tuto akci malinko symbolický, shodli jsme se na Dni dětí.
S touto nabídkou jsme znovu kontaktovali havířovskou nemocnici, ta s tímto neměla problém. Pár dní před samotnou předávkou jsme ještě koupili 3 držáky na televize, tak aby ty mohly být připevněny na stěnu, nadešel pátek 27.5. a my byli připraveni dotáhnout vše do zdárného finále…
Chci také poděkovat vrchní sestře dětského oddělení havířovské nemocnice, paní Bohunce Čurdové, se kterou byla výborná komunikace, v neposlední řadě také vedoucímu prodejny Elmax elektro v Havířově, z jehož osobní iniciativy nám jak na televize, tak na držáky, byla poskytnuta velmi zajímavá sleva, která se vyšplhala až někam k tisíci korunám. Díky!
PŘEDEVŠÍM PAK NESKUTEČNĚ DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ NÁM PŘISPĚLI JAKOUKOLI FINANČNÍ ČÁSTKOU A TAKÉ TĚM, KTEŘÍ JAKKOLI PŘILOŽILI RUKU K DÍLU, MOC SI TOHO VÁŽÍME! JEDNALO SE ČISTĚ O AKCI FANOUŠKŮ, BEZ JAKÉHOKOLI ZAPOJENÍ KLUBOVÉHO VEDENÍ. ANO, BĚHEM DOBY, NEŽ DOŠLO K SAMOTNÉ PŘEDÁVCE, JSME CHYBOVALI, SVOU CHYBU UZNÁVÁME, BUDIŽ TŘEBA PONAUČENÍM PRO PŘÍŠTĚ. PŘESTO JSME VELMI RÁDI, ŽE VŠE NAKONEC DOBŘE DOPADLO, PŘEDEVŠÍM KU PROSPĚCHU DĚTÍ, KTERÝM SNAD BUDOU NAŠE DÁRKY SLOUŽIT K TOMU, ABY SLOŽITÉ, SMUTNÉ A NELEHKÉ OBDOBÍ, KTERÉ MUSÍ TRÁVIT V NEMOCNICI, UTÍKALO CO NEJRYCHLEJI…
Z fanouškovské sbírky bylo zakoupeno:
4 ks televizí = 15 998 Kč, 3 ks držáků na TV = 900 Kč, vlajka AZ HAVÍŘOV = 5 900 Kč, megafon = 1 950 Kč, fanouškovské samolepky repliky vlajky = 1 700 Kč, benzín = 310 Kč, všimné prodavači = 102 Kč, samolepící papír 20 Kč.
V tuto chvíli nám z této sbírky ještě zbývá 4 742 Kč. A jelikož jsme nyní už neměli nápady, do čeho tyto zbylé peníze investovat, rozhodli jsme se, že budou pečlivě uschovány a nakoupíme za ně druhou várku dárků, které bychom chtěli věnovat třeba k prvnímu školnímu dni (o všem ještě proběhne veřejná debata, do které se můžeš zapojit i Ty).
Sepsal J.R. from B.K.
Zhruba někdy po začátku května píšu personálu dětského oddělení nemocnice, vyměníme si pár mailů, kde ladíme detaily jako jsou sériová čísla televizí pro darovací smlouvy, samotný termín předání, účast Polaru apod. Domluva s paní vrchní je vynikající, ve všem nám vychází vstříc. Za to bych ji chtěl ještě jednou poděkovat, takhle to má vypadat.
V samotný den předání lepíme na televize štítky, které značí, kdo je dárcem a jedeme směr nemocnice. V samotném objektu na sebe upoutáváme docela velkou pozornost, asi se nestává každý den, že by procházelo útrobami nemocnice pět lidí s krabicemi plnými elektroniky. 🙂
Dorazíme na dětské oddělení, kde jsme již očekávaní. Po úvodním seznámení poskytneme krátký rozhovor zpravodaji z televize Polar, vyplníme darovací smlouvy a předávací protokol a oficiálně předáme televize. Následuje poděkování ze strany vedení nemocnice, které zastupuje ekonomický náměstek (snad jsem to řekl dobře) a samotného oddělení, zastoupeného paní primářkou.
Tímto celá akce končí, rozloučíme se a opouštíme areál nemocnice.
Doufám, že jsme tímto ukázali, že sportovní fanoušci nejsou jen ti, na které se společnost dívá skrze prsty, ale že to jsou taky lidé, kteří rádi pomohou dobré věci. Obzvlášť, když se jedná o děti.
Celou věc jsem si vzal na starost, jelikož mě už delší dobu štvalo, že předávání samotných darů trvá nekonečně dlouho a nikdo se k tomu nemá. Tohle je hodně špatně, odradili jsme spoustu lidí, kteří by příště přispěli. Pokud se bude podobná akce někdy opakovat, musí to časově proběhnout úplně jiným tempem.
Sepsal Kuba AH