Týden před zápasem se ozval fanoušek ze skupiny Abstinentů, že by organizaci kolem utkání vzal na sebe, postaral se o organizaci při výrobě choreografie, zajištění spíkra či bubeníka, prodej nálepek, triček apod. Druhý člověk z Abstinentů si pak vzal na starost grafiku kolem tohoto zápasu, kdy drtivá většina grafických pozvánek je právě jeho tvorbou a já jsem s ní, navzdory různým škarohlídům, velmi spokojen. Všemi deseti jsem tuto iniciativu fanoušků přivítal, neboť je možné, že v blízké době budu mít při zápasech i jiné povinnosti než doposud a někdo se té fanouškovské „práce“ kolem zápasů musí učit, jinak zůstaneme stát na místě, spíše uděláme tři velké kroky zpět… Vytváříme Organizační skupinu, zatím pro jeden konkrétní zápas, a pouštíme se do práce.

5 dní před utkáním se poprvé scházíme k výrobě plánované choreografie. 7 fanoušků lozí po kolenou v tělocvičně, vyrábíme vlaječky, lepíme plachtu, kreslíme mřížku. Počet sedmi fanoušků není špatný, ale není to počet ideální. Na to, že se jedná o nedělní odpoledne, mělo se nás sejít rozhodně víc! Spousta těch, kteří slíbí pomoc, nakonec zůstávají doma a my tak už nyní, v neděli večer víme, že opět šijeme naší starou známou horkou jehlou a že to bude jen tak tak.

S dvojicí mladých fanoušků se scházím na pondělním i úterním dopoledním tréninku A týmu, tvoříme a vyrábíme dál, aby se vše stihlo. V úterý večer však padá finální rozhodnutí, kdy je uvnitř Organizační skupiny navrženo zrušení plánované choreografie, kdy s tímto panuje jednoznačný souhlas. Hlavní důvod? Ačkoli hrajeme v uzavřené hale, tak paradoxně počasí! Když je v úterý jasné, jak bude ve čtvrtek, není na co čekat. Počasí nám překazilo loňskou choreografii, nechceme vyhodit třeba 3 000,- komínem, aby naše prezentace i letos přišla vniveč. Pokud je v tento srpnový termín slunečné počasí, slunce se prakticky po celou dobu utkání opírá velmi ostře do tribuny A a téměř znemožňuje nějakou lepší malovanou prezentaci. Schválně, podívejte se na fotky z loňska… Choreografii pro čtvrtek tedy odpískáme, máme však práci rozdělanou, z velké části je dokončena, vše je schováno a brzy přijde den, kdy slunce nebude tím největším soupeřem a my tohle rozdělané choreo vytáhneme.

V den zápasu se mě spousta lidí ptá, jakou tipuji návštěvu. Jsem skeptik. Je až příliš hezky. Navíc se soupeřem z Ostravy budeme hrát již třetím rokem po sobě. V roce 2014 pršelo, přišly skoro tři a půl tisíce. Loni, při hezkém slunečném počasí, už skoro o tisícovku méně. Dnes bych byl rád za dvě tisícovky, 2 500 by bylo super!

Hodinu před utkáním rozbalujeme před halou svůj Zvěřshop, v prodeji je nová edice nálepek, doprodej těch starých, stejně jako triček. Lidé chodí, mají zájem, nálepky se jim líbí. Možná se jim líbí i slečny, u naší prodejny postávající. A propo – hezká slečna vždy prodá daleko více věcí než tuctový kluk, v mnoha táborech na tohle sází. Né že bychom v Havířově, potažmo na hokeji, měli nedostatek hezkých slečen, ale chtělo by, zapojit je více do těchto činností a aktivit… Celkově dnes utržíme přesně 4 342 Kč, moc děkujeme všem, kteří přispěli. Přispěli k dalšímu chodu naší fanouškovské scény…

Mezitím už na zimáku (po první třetině už letňáku) věšíme vlajky. Jak my v kotli, kde věšíme 4, z toho obě hlavní, tak i kolegové z Rumboys, kteří ve svém sektoru věší zástavy 2. Hala se pomalu začíná plnit, mnou kýžené dvě tisícovky fanoušků určitě dorazí. Jsem také překvapen, kolik zatím vidím fandů ve vítkovických symbolech. Trochu s nadsázkou říkám kamarádovi, že zatím kolem sebe vidím více vítkovických než domácích. No nic, alespoň to bude mít náboj.

Utkání začíná, sektor se plní. Není zdaleka tak zaplněn jako při zápasech se stejným soupeřem v posledních dvou letech, ale v současné době je to počet obstojný a buďme rádi za něj. Kéž by se takový počet fanoušků AZetu scházel v sektoru na každý dobrý špíl v sezóně. Na toto téma bych mohl popsat desítky řádků, pustit se do různých rozborů či analýz, možná by to vydalo na samotný report. Ale netřeba nyní řešit, možná třeba příště. Nyní zpět k utkání…

Na lidech je vidět obrovská chuť k fandění. Fakt velká. V kotli k tomu přispívá i staronový spíkr, který svou dnešní práci zvládá velmi dobře, lidi hecuje, ti výborně fandí, používají ruce (fandění bez příkladné práce rukou nenávidím!), užívají si to. Musím ocenit i práci bubeníka, ten je dnes velmi dobrou pravou rukou spíkra, vzájemně se dobře doplňují. Tohle všechno je moc fajn. Pravá strana vzorně odpovídá, entuziasmus je zřetelný i tam. V první třetině tak panuje výborná hokejová atmosféra a já se musím přiznat, že v prvních dvou minutách, při některých chorálech, mám husí kůži. Né že by to byla tak neskutečně fanatické, ale těch několik měsíců bez hokeje a řevu se o to prostě postaralo…

Svou větší či menší troškou do mlýna přispívají k atmosféře i hosté. V samotném sektoru, jim určeném, se jich schází asi stovka, další stovka je pak mimo sektor, prakticky po celé tribuně B. V sektoru jsou však různě rozeseti, nepůsobí jednotně, chybí jakákoli organizace. Také oni fandí, někdy lépe, někdy hůře, jejich dnešní hlasové představení bych ohodnotil jako průměrné, na škodu je stálé opakování několika málo chorálů či pokřiků. Furt jen „heja heja Vítkovice“, to není to pravé ořechové… V tomto svém počtu, kdyby jen trochu chtěli, mohli předvést mnohonásobně lepší představení a mohli nám být více než rovnocenným soupeřem. Jejich chyba… 

Na začátku druhé periody je kotel téměř liduprázdný. Tradičně to nechápu, avšak dnes se až tak nedivím. Je to přeci jen přípravný zápas, v hale obrovské vlhko, lidé ze sebe v první části vymáčkli své a tak o přestávce odpočívají trochu déle. Postupně se sektor plní, v počtu dosahujícím počet z první třetiny je tak v 5. minutě. Pokračuje atmosféra z úvodní třetiny. Jasně, postupem času to už není takové, je to docela pochopitelné, avšak stále je to dobré a support na utkání je jedním z důvodů, proč si to dnes lidé na letňáku užívají.

Ve stejném duchu probíhá i poslední část hry, publikum se jak hokejem, tak i fanděním, často velmi dobře baví. Ani jeden kotel si sice nepřipraví žádnou prezentaci, obě fanouškovské skupiny se tak aspoň trochu pošťuchují. Legrační je to zejména od hostů z Vítkovic, kteří během sezóny vlezou do prdele snad všem táborům fanoušků z celé republiky a na fanklubáckém srazu jistě vezmou do úst kdejaký úd z Pardubic či Sparty, no nyní si berou na paškál nás a já zaslechnu cosi o jebaném Havířovu. Na tribuně A to trochu rozproudí emoce a hostům dáme najevo, co si o nich myslíme, celkově se však jejich urážkám musíme spíše smát, je to skoro až paradox…

Obrovská radost panuje poté, kdy půl minuty před koncem AZet vyrovnává! Ano, je to blbý přípravák, ale lidé si ten gól zasloužili. Radost, emoce, hrdost. Vítkovice, téměř v plné palbě, dnes jakoby za 3 body nevyhrají, i to je odměna pro výborně fandící tribuny, na kterých se dnes sešly téměř tři tisícovky lidí! Paráda! Velká spokojenost, téměř nadšení, jsem hodně moc překvapen. 

Po konci zápasu, kdy už je mlha na ledové ploše značná, absolvujeme tradiční děkovačku, otřeme orosená čela a míříme na pivo. Venku ještě prodáváme nálepky, protože lidé mají fakt zájem. Ano, dnes, kdy tma nás výjimečně nepohltila, prodáváme zcela výjimečně i po utkání. To už ale mnozí dávají to zasloužené orosené, dnes si to fanoušci AZetu rozhodně zaslouží. Především ti, kteří na tribunách nechali hlasivky. Jak díky těmto lidem, tak i díky velmi dobře hrajícím klukům na ledě, to dnes bylo fajn. Moc fajn. Taková příjemná letní zmrzlina, která dobře chutná. V tom horku sice trochu teče, ale fakt chutná… Máme na čem stavět. Ještě nás však čeká spousta práce. Velká spousta. Musíme makat, musíme se snažit, musíme volit daleko jiné přístupy, pokud chceme na mapě hokejových fanoušků hrát stále první housle nebo… 

Den po utkání prohodím pár slov s paní z fanshopu. Je trochu zklamaná, že z parádního zápasu viděla jen polovinu. Protože tu druhou strávila prodejem permic, na které se uvnitř malinkého fanshopu stály fronty. Za poslední dva dny se permic prodalo přesně 77, celkově budeme brzy atakovat číslo 400! Kupujme permice, choďme na hokej. V tomto městě, které se stále vylidňuje a fet mezi mnoha mladými hraje hlavní roli, je to alespoň jedna z „nadějí“ do dalších dní. Hokej není jen sport na ledové ploše, kdy se 4 desítky chlápků honí za černou gumou. Berme hokej jako společenskou událost. Když bude návštěva AZetu, aspoň pro dvě tisícovky lidí stejně samozřejmá, jako je ranní čištění chrupu či zavázání tkaniček u bot, bude nám všem, kteří máme AZet  v srdci, líp, budeme se na každý hokej těšit a jednou budeme vzpomínat. Jak zpívá jedna z mých neoblíbenějších hudebních skupin – vzpomínky nám nikdy nevezmou!