Na havířovském stadionu, který má k přívlastku zimní stále poměrně daleko a který nese název jednoho z hlavních sponzorů našeho klubu, se v minulých dnech odehrál 2. ročník turnaje O pohár hypermarketu Globus, kdy první ročník byl detailně zhodnocen v klasickém reportu. A jaký byl ročník druhý? Jak se vydařil? Co se povedlo a co ne?

Na turnaji se představila 4 mužstva a s napětím se čekalo, zda-li přijedou fanoušci každého z mančaftů, neboť příjezd horkokrevných Poláků by mohl znamenat jisté obtíže. I kvůli tomuto riziku čekala jistá sorta raubířů na telefonu, připravená navštívit havířovský zimák, příjezd radikálních Poláků se nakonec, podle předpokladů, nekonal a tak atmosféra v hledišti byla docela poklidná, i díky uzavřenému smíru mezi fanoušky havířovského AZetu a Vsetína, který se datuje ke konci roku 2010. Právě fanoušci těchto dvou mančaftů byli v hale zastoupeni v největším počtu…

Někdo byl příjezdem vsetínských překvapen, já jejich návštěvu spíše čekal. Asi 30 mladších fanoušků valašského klubu dorazilo na čtvrteční podvečerní zápas proti domácímu týmu, Valaši se těsně před úvodním buly odebrali do svého sektoru, vyvěsili jednou pěknou vlajku a především v první třetině předváděli velmi kvalitní fandění, kdy jejich rozmanité chorály se pěkně nesly halou. Valaši se starali o velmi solidní hokejovou atmosféru, i když jejich doping byl na vysoké úrovni jen v úvodní třetině. Postupem času byla znát jak únava, tak fakt, že se přeci jen stále jedná o přípravné utkání a tak se Valaši už méně věnovali fandění a více konzumaci, v posledním dějství se opět trochu zmobilizovali, většina z nich se svlékla do půl těla a svůj tým podporovali až do samého konce zápasu. Od vsetínských určitě dobré představení! A je i fajn, že nikdo je v hledišti neurážel, nehvízdal na ně apod. Jasně, každý z nás může mít na jednotlivé pakty přátelství či nenávisti různý názor, já sám proti Valachům zažil mnoho potyček a nejednou měl rozbitou hubu, ale vždy bychom měli vystupovat jednotně… Protože co si budeme povídat, né každý návštěvník se řídí fanouškovskou družbou, smírem či něčím podobným, jsou mnozí, kterým tohle nevysvětlíte. Pokřiky „polské kurvy“ apod., z hlediště jednoho fotbalového stánku, máme bohužel mnozí v paměti ještě teď… 

I na další dva zápasy svého celku Valaši přicestovali, jak v pátek večer, tak i v sobotu dopoledne, už to ale byly jen skupinky jedinců, z jejich strany už nešlo o organizované fandění, přijelo tak 20 fanoušků, kteří byli různě rozeseti po celé tribuně B, většina si pak našla místo za střídačkou svého celku…

Co fanoušci polských celků? Jak už jsem zmínil, kdyby dorazili ti s radikálnějším smýšlení, s jejichž příjezdem máme v Havířově na hokeji hned dvojí zkušenost, nejspíš by se děly věci. K ničemu takovému však nedošlo. Fanoušky Unie Osvětim jsem na zimáku, po dobu těch tří dní, prakticky nezaznamenal. A tak pouze havířovští přátelé Honzy Danečka a spol byli těmi, kteří Unii tak nějak přáli… Několik fandů však přicestovalo s celkem GKS Tychy, nejvíc jich navštívilo zápas proti AZetu, kdy jich na tribunách bylo různě rozmístěno asi 10, od jedné skupiny se asi 3x během zápasu neslo skandované „GKS“, ale jednalo se spíše o starší fanoušky a tak je asi i dobře, že jejich návštěva a skandování zůstala bez většího povšimnutí Slezanů…

A fanoušci domácí, čili Havířovská Zvěř? Bylo předem jasné, že pro tento turnaj se, stejně jako loni, neorganizuje kotel ani fandění, já byl však přesto zvědavý, zda-li se fandění bude ozývat z okolních sektorů, stejně jako tomu bylo před rokem. Především do sektoru Rumboys se soustředili fanoušci, kteří se nebojí otevřít pusu či zatleskat, právě skupina RBH měla na každém utkání vyvěšenu svou zástavu, žádná jiná domácí vlajka vyvěšena nebyla. Atmosféra v hledišti byla v každém z těch tří zápasů, ze strany domácích fans, poklidná, jen tu a tam se ozval pokřik či chorál, především ve chvílích, kdy tribuny vycítily, že hráči potřebují trochu podpory. Celkově však ta podpora byla výrazně nižší, než třeba před rokem. Letos se na tribunách nenašla osoba, která by fanoušky kolem sebe vyburcovala k větší aktivitě. Tohle však jako mínus neberu, přijdou desítky důležitějších zápasů, kdy budeme muset fandit…

Celkově lze 2. ročník turnaje hodnotit jako povedený. Především maskot HM Globus, kterému jsem vypil nějakou tu limču a vyžral tak 6 Tatranek, mě potěšil :-). Jasně, do dalších ročníků musíme vyladit spoustu věcí, především nesmyslné začátky některých zápasů, kdy drtivá většina fanoušků byla v práci a hlediště tak nebylo zaplněné tak, jak by si zápas domácího AZetu zasloužil. Věřím však, že s každým dalším ročníkem se naše vedení zase trochu poučí a že ten příští ročník bude opět o něco zajímavější…

V hledišti se sešli ti, kteří chodívají prakticky pravidelně, opět se viděli známí a přátelé, kteří tak poklábosili u piva, fanoušky potěšily tváře těch hráčů v hledišti, kteří hájili barvy našeho dresu a dnes už působí jinde. Ať už Radim Haas, Robert Říčka, David Klimša, Luděk Lhotský, ale třeba i Martin Piecha či Marek Sikora, ty všechny šlo na tribunách najít… 

Po skončení turnaje se mi naskytla možnost, navštívit zápas místních Indiánů, tedy MFK Havířov. V pěti lidech přijíždíme na stadion asi ve 20. minutě, ihned u vstupu ochutnám klobásu, která je docela povedená a milovníci této sportovní stravy by na indiánech byli určitě spokojeni.

Chvíli postáváme u postranní čáry, na pokyn pořadatele jdeme na tribunu, kde se usazujeme těsně pod klanem Říčků… Málokdo ví, že před nějakým rokem jsem byl jednou z hlavních tváří klubu nabádán, abychom Indiánům chodili opět aktivně fandit, pro mou osobu je to v tuto chvíli nepřijatelné, hned z několika důvodů… Ale byl jsem zvědavý, jaká fanouškovská scéna zde je a celkově na náladu na tribunách.

Olin v první řadě, vrnící se ve stejných tónech samby jako na hokeji, zde nic překvapivého. Zaujal mne však kotlík domácích, kdy do bubnů bouchá asi pětice mužů. Aniž bych je chtěl jakkoli urazit, jedná se o fandy s nižším IQ, kteří na hokeji postávají u vrátnice, jezdí také aktivně fandit hokejové Orlové, většina z Vás je zná. Jejich pokřiky zní velmi komicky, občas se stydím… Na tribunách je dnes něco kolem 250-ti fanoušků, avšak k atmosféře nijak nepřispívají. Nevyburcuje je ani moderátor utkání, který je jeho nejslabším článkem. Pokud jsem někdy kritizoval pána od časomíry u nás na hokeji, že si během zápasu vezme mikrofon a tak 3x za sezónu do něj, směrem k fans, něco zahučí, zde se moderátor zápasu pasuje do role téměř jediného aktivního fanouška. Mikrofon na šílenou hlasitost, jeho zvolání „Dáme, dáme gól?“ či vyvolávání jmen skórujících hráčů, kdy mu nikdo z hlediště neodpovídá, to vše rve uši. Hrůza a děs. Stydím se! Míra Matušovič (přihrávky za obranu má stále v noze!) má v klubu snad 10 funkcí, z jedné ze svých pozic by tomuto člověku měl ten mikrofon vzít, pro kulturu v hledišti by udělal dobře… Dlouhodobě nenávidím, když si na fanouška hraje někdo, komu do ruky strčí mikrofon a on tak může, mnohdy bez špetky sebereflexe, promlouvat k davu. To už raději ticho, než tyhle přešlapy… Ale jasně, každý máme jiný vkus a pokud se návštěvníkům stadionu Dukla tohle líbí, tak prosím…

Mé rozčarování z výkonu spíkra za mixážním pultem je tak velké, že z kopané odcházíme už 20 minut před koncem. Indiáni asi vyhráli. Nevím, nezajímám se. Ten večer jsem ani nepil v žádném havířovském šenku, kdyby ano, jejich výsledek bych určitě zjistil. Hráči tohoto divizního celku, téměř po každém utkání, jsou hosty některé z havířovských hospod. Doteď jsem si skoro myslel, podle jejich bujarého slavení, že hrají nejvyšší českou fotbalovou soutěž. Ne, nehrají. Myslím si, že kdyby z té pomyslné hrušky spadl jak moderátor zápasu, tak i někteří další lidé, reprezentující barvy MFK Havířov, získal by klub na větší popularitě mezi případnými fanoušky. Zatím se tak neděje a mnohdy mohou některé činy Indiánů působit malinko komicky… Já nyní prostě subjektivně cítím, že v Suché, kde Indiáni hrají své domácí zápasy, se to v mnoha směrech vzalo za špatný konec… A abychom byli i konkrétní, označím pana Pristáše, který si tehdy, před lety, fanoušků nevážil. Policejní udávání, focení fanoušků, bonzování brankáře klubu na fanouška přímo u soudu apod., na tohle se nezapomíná…

Sepsal J.R. from B.K.