Kdo byl v Osvětimi před pěti léty, kdy se nás tam na první přípravný zápas druhé novodobé sezóny sjelo více než 50, má v hlavě pořád jistě hezké a adrenalinové vzpomínky. Chtěl jsem si je oživit a tak kývnu na možnost automobilového výjezdu, rozměním koruny na zloté, v pěti lidech se nasoukáme do Felicie a zhruba dvě hodiny před zápasem vyrážíme od našeho zimáku.
Jeden z nás jede se symboly klubu, což nevím, zda-li je v tomto počtu a do právě této destinace vhodný nápad, ale dobrá nálada nás neopouští, cesta ubíhá rychle a svižně, u našich severních sousedů míjíme spoustu kukuřičných polí a už nyní si plánujeme, kterak se cestou zpět vydáme na lov…
Pár kilometrů před Osvětimí je na cestě nějaká objížďka, ta nás trochu přibrzdí, i tak se však před halu s dostáváme včas. Ožívají ve mě vzpomínky na zápas před pěti léty, vysedáme z auta a míříme vstříc dnešním dobrodružstvím.
Naše první kroky vedou na vrátnici, máme v plánu se zeptat, zda-li tu na nás nečekají lístky od hráčů, nikdo z nás však neoplývá znalostmi polského jazyka (obrovský paradox), žvatláme něco o biletech, naše vyjadřovací schopnosti nedávají smysl, pořadatel na nás kouká jako z jara a tak svou snahu se domluvit raději zabalíme a jdeme obejít celou halu, abychom si vstupenky mohli zakoupit.
Ty stojí 5 zlotých, čili něco málo přes 30 Kč. Míříme do hlediště, do začátku zápasu zbývá asi minuta, najdeme si místa 5 řad za naší střídačkou a začínáme sledovat hru. V našem počtu si dnes nehodláme nějak vyskakovat či dávat najevo, kterému klubu patří naše sympatie a tak celé utkání jen poklidně sledujeme, né jako fanoušci, ale jako diváci…
Těch domácích je v hale asi 450, klasický kotel domácí Unia nemá, což je docela pochopitelné, jen v místech kotle postává během zápasu tak 10 – 15 mladíků, kterým by mohla vadit naše klubová příslušnost. Kdoví…
O přestávce se jedeme občerstvit, obrovským zklamáním je absence klobás, párků či čehokoli pořádného k jídlu a tak ten kdo má hlad, musí jej zahnat různými tyčinkami nebo čipsy. Alespoň že pivo mají. Čtvrtinka Tyskie, které chutná docela dobře, za 5 zlotých… Docela draho, na naše poměry…
Během utkání je na tribunách klid, od domácích nezazní ani jeden pokřik, svému týmu tak alespoň poctivě zatleskají, když hráči v modrobílém nastupují do začátku jednotlivých třetin. A tak se o jediný rozruch postará Dan Štumpf, kdy jeho dělová rána, která se otře o tyčku, přeletí podivně nízkou ochranou síť a rozbije jedno z čelních skel místního zimáku.
Jak na mě tento stánek působí? Líbí se mi! Malinko mi připomíná starý zimák v Třinci. Na mnoha místech je sice hodně patrné, že stadion už něco pamatuje, někdy je to markantní až moc, jinak se mi však opravdu zamlouvá… Docela vysoké hlediště ze tří stran, kdy z každého místa zimáku je výborný výhled na ledovou plochu. Místa, kde sídlí domácí kotel, lze snadno rozeznat na první pohled, jelikož právě v kotli domácích je několik vytrhaných sedaček :-). Na nějaký pořádný ligový mač, když je hala plná, bych se tu rád určitě někdy podíval, atmosféru tuším parádní…
Zápas končí, pořadatelé otevírají vedlejší vchody a tak už nemusíme odcházet celou halu, abychom se dostali k autu, je i zcela minimalizovaná možnost, že bychom byli trnem v oku domácí mládeži. Znova se nasoukáme do našeho vozítka a odjíždíme od haly. Ještě né zcela z města Osvětim, neboť potřebujeme utratit zbytky zlotých. Zastavíme tak u nějaké večerky, nakoupíme zásoby na cestu domů a nyní už opravdu opouštíme i tohle město, které zpoza okna vypadá docela sympaticky, alespoň jeho centrum…
Sepsal J.R. from B.K.