Běžnému fanouškovi či divákovi je tento fakt nejspíš u zadnice, nám, kteří tvoříme otické prezentace na tribunách, je docela na obtíž, když nám vylosování přisoudí třeba 4 „nudné“ utkání AZetu v řadě, aby na to navázaly 2 zápasy, kdy tvoříme na každý z nich. Tato situace nastává nyní, kdy po domácím utkání s Frýdkem-Místkem následuje zápas se zubrem z Přerova…

A tak jen co dotvoříme prezentaci farmářskou, kdy se vysmějeme příznivcům Frýnce, nestačíme vydechnout a ihned tvoříme na dnešní den, kdy nás na tribunách čeká jeden z nejlepších letošních zápasů. Pracujeme několik dní po sobě, jednou je nás málo, podruhé tak akorát, v pátek finišujeme někdy kolem půlnoci a vybízíme fanoušky ke srazu 2 hodiny před utkáním, aby se choreo stihlo nachystat už přímo na zimáku…

Na naši výzvu však fanoušci příliš nereagují, teplé a slunečné sobotní odpoledne chtějí trávit jinak než chystáním naší prezentace a tak nás velmi tlačí čas, při finálních úpravách panuje nervozita a my se bojíme, aby se vše stihlo. Z důvodu předzápasové rozcvičky hráčů v tělocvičně jdeme po letech zase tvořit ven, nejeden z nás pomyslí na to, co by se asi dělo, kdyby na parkoviště přijel autobus s hosty z Přerova, jak se už jednou stalo, to když přijel jiný hanácký soupeř a mezi Prostějováky a kluky z TfH tehdy padla nejedna štiplavá facka… I z tohoto důvodu se snažíme spěchat, asi 80 minut před utkáním se s dokončených choreem přesouváme do haly a tam jej složitě instalujeme.

Nedaří se ideálně, máme určité problémy a už tak nervózní jsme nervózní ještě víc, po několika neúspěšných pokusech se celá věc naštěstí povede, choreografie je nanečisto roztažena, ověříme si, zda-li je připravena pro vytažení zápasové, v hale ji necháváme hlídat několika mladšími fanoušky a míříme ven, kde se prodávají suvenýry a lístky do kotle.

Vlajky dnes z jistých důvodů vyvěšujeme později, v okolí sektoru jich visí pět, všem dominuje hlavní zástava pod kotlem, tou je zcela výjimečně flaga BRUMM KREISEL, kdy tato skupina by v uplynulých dnech oslavila 16 let své existence. Poté, co svou zástavu vyvěsí i skupina RBH, která jako jediná z aktivních skupin vyvěšuje svou vlajku pravidelně, visí 6 vlajek, které hlásají slávu buď fanouškům nebo klubu AZ Havířov.

To už u vchodu do svého sektoru postávají příznivci Přerova, kteří dnes přijeli převážně vypraveným autobusem. Z jejich úst a příspěvků je patrné láteření nad přístupem k nim. Ať už co se týká občerstvení, záchodů, možného přístupu ochranky apod. O ochrance se nemá cenu bavit, to je od hostů zcela zcestné, když zrovna v Přerově působí snad nejvypatlanější ochranka na českých hokejových stadionech, pokud je od našeho klubu špatný přístup z hlediska občerstvení či toalet, říkám to už několik let a budu se opakovat – každý tábor, který k nám přijede a má obavy, že z toho a toho pohledu se k nim nepřistupuje jako k fanouškům, může mne informovat… Hostující fanoušky rád škádlím, provokuju, kritizuju, namíchávám a já nevím co všechno, především však ale ctím zásady fanouškovství a chci, ať oba tábory v hledišti mají, pokud možno, rovné podmínky! Nejsem fanklubák s papírovou čepicí na hlavě, který při úskalí hostujících fans huláká „bijte je“ a podobné zrůdoviny. Soupeře můžu nenávidět, můžu ho nesnášet a na tribunách či v ulicích s ním jakkoli soupeřit, ale pořád jsme fanoušci a prioritně by i nám, domácím, mělo záležet na tom, jaké možnosti u nás mají hosté… Protože každá karta se vždy obrátí a jednou těmi hosty budeme my. Takže do budoucna pro všechny hosty – méně brečet nad rozlitým mlékem a snažit se hledat řešení, aby se mléko nevylilo…

Fanoušků MEOpty se v sektoru schází přesně 82, na zábradlí si stoupne spíkr s megafonem, trochu překvapivě postrádám buben (ale jsem za tento fakt samozřejmě rád), vyvěšují dvě menší vlajky a hodně pěkný transparent „UWAGA! KRAINA ŹUBRA“, který zcela dominuje zábradlí pod jejich sektorem a je jasné, že bude součástí choreografie. Od úvodního buly začínají fandit, k dopingu se však nepřidávají zdaleka všichni, v hostujícím sektoru je i několik lidí sedících, pro které je zřejmě priorita koukání se na hokej, celá osmdesátka fanoušků může působit mnohem více jednotně, to kdyby si někteří stoupli více ke svým kolegům, o zcela jednotném sektoru tak bohužel pro hosty dnes nemůže být řeč. Ale chápu, v tomto velmi pěkném počtu to není nic jednoduchého…

Na havířovské poměry je i docela slušně zaplněn kotel Zvěře, ačkoli počet, který z něj fandil při slezském derby, v něm samozřejmě ani zdaleka není. Jasně, mnozí namítáte, že počet lidí v kotli je slabý, velmi slabý, ale jak říkám, na naše poměry z poslední doby… Megafonu se chopí klasický spíkr, který se zlepšuje zápas od zápasu, k bubnu usedá naše jasná jednička, se kterou má to bubnování smysl, rytmus, cit a řád, a tak stejně jako hosté, i domácí začínají se svým supportem, který je od úvodních chvil na velmi dobré úrovni!

Sotva uběhne pár minut, hosté vytahují svou prezentaci, tou je velká a moc pěkná malovaná plachta. Opravdu se mi hodně líbí. Co je však pro hosty škoda, to je fakt, že nyní už se na jejich prezentace, poté, co se provalila technika jejich „kreslení“ z loňské sezóny, bude dívat a každý je bude posuzovat trochu jiným metrem. Každá pěkná prezentace už bude vyvolávat pochyby… Pozor, tím nechci říct, že by si k namalování té dnešní pomohli stejně, jako si k těm nejlepším pomáhali loni, jen říkám, co se mi honí hlavou a jak to vidí fanoušci i z jiných ekip… Jak jsem psal minule, že žádná plachta není dost pěkná, pokud k ní není udělán pěkný transparent, tak právě ten dnešní přerovský je pro mě nádherný. Opravdu tleskám.

Plachta v hostujícím sektoru jde dolů, stejně jako zmiňovaný transpoš, na zábradlí jsou vyvěšeny dvě velké vlajky, čímž se jejich počet kolem hostujícího kotle ustálí na číslovce 4. Po této stránce šlo MEO hodně nahoru. No ještě aby ne, po těch letech, kdy na scéně působí, už bylo načase, až do letošní sezóny to v tomto směru byla bída…

Oba tábory stále produkují velmi dobrou podporu svým hráčům, ten havířovský, i když kotel není zaplněn zdaleka tak, jak bychom si na dnešního soupeře přáli, se mi velmi zamlouvá, spíkr odvádí velmi dobrou práci, lidé v kotli řvou, tleskají, tohle jsou pro mě ti největší borci! Často se k nim přidává pravá strana, naopak tribuna B, která je k tomu vyzvána (jen jednou), dnes mlčí… Na to, kdy vyzvat tribunu B k řevu či odpovídání, mám svůj názor, dnes se mi to od kotle zdá necitlivé, béčkaři potřebují svůj čas, zřejmě potřebují vedení AZetu, potřebují toho spoustu. Dnes některé tyto aspekty hrají proti nim a tak si tribuny neodpovídají. Je to škoda, atmosféře v první třetině by to ještě víc prospělo. I tak je však velmi dobrá. Úvodní perioda končí a my začínáme plánovat, kdy přesně vytáhneme naši prezentaci. Hosté dnes, po této stránce, nasadili laťku poměrně vysoko, máme co dělat.

Záhy však bohužel zjišťujeme, že selhal lidský faktor, že několik desítek hodin práce tak zřejmě přijde vniveč. Mezi sebou se dohadujeme, zda-li zvolit náhradní řešení, vymýšlíme všechno možné, jen aby se vše povedlo jak se povést má, únikovou cestu hledáme prakticky celou přestávku, následně také celou prostřední část hry…

I v té je fandění obou kotlů na hodně dobré úrovni, avšak poté, kdy jde AZet do vedení, tak hosté ve své snaze povzbudit své hokejisty znatelně polevují, jejich support hodně klesá, nyní se do něj nezapojují zdaleka všichni a ani velmi dobrý výkon žlutomodrého spíkra, který se opravdu velmi snaží a působí energicky, není nic platný. V tuto chvíli je na tribunách hlavní řvoucí silou dav Zvířat. K tomu všemu pak natěšená Zvěř mává téměř třicítkou vlajek na žerdích a atmosféru si velmi užívá…

Idylka však netrvá příliš dlouho, hosté brzy vyrovnávají, což je obrovskou motivací pro křik jejich fanoušků, ti se vrací do formy z úvodní třetiny a jejich fandění snese opět velmi přísné měřítko. Spusta z nich je v kotli oděných do slušivých fanouškovských triček, jaký to rozdíl a balzám na duši proti tomu, když nám naproti stojí banda v dresech. Nevím, nemůžu si pomoci, hokejový dres prostě vypadá příšerně, navíc je puncem určitého fanouškovského myšlení (i když chudák ten dres za to samozřejmě nemůže a mnohdy je mi těch dresů až líto 🙂 ) a když v nich třeba vidím ty českobudějovické žluťásky… No hrůza. MEO je v tomto velmi dobré, tohle fanouškovské myšlení je tam z drtivé většiny správné.

Jako téměř vždy, když poslední dva roky hrajeme s Přerovem, i dnes mě na jejich sektoru udiví jedna výrazná věc. Tou je věková skladba hostujících fanoušků. Dle mého se jedná o nejvyšší věkový průměr hostujícího kotle, s naprostým přehledem, který zde pravidelně jezdí. Už loni jsem o tom psal, letos si toho všímám zas. Pokud z Prostějova vyjede z velké části banda hodně mladých kluků, tak z Přerova k nám jezdí s nadsázkou staří fotři. Jasně, na jednu stranu je to super, tohle jim neskutečně závidím, na druhou stranu – nevím, jak v Přerově na tribunách pracují s mládeží, ale aby z toho nebyl za pár let průser, aby měl tu pomyslnou výjezdovou štafetu, která je nyní výborná, kdo převzít… Ale to jen přemýšlím nahlas, fanoušci zubra o tom ví daleko víc než já…

K tomu věkovému průměru se váže ještě jedna zajímavost a tou je repertoár pokřiků a chorálů, který hosté vypouštějí ze svých chřtánů. Mnoho pokřiků takových old school, které už na mnoha stadionech neslyšíte, chybí mi naopak něco nového, svěžího, trochu moderního, v tomto směru jsou Přerováci, oproti svým největším rivalům, dosti pozadu…

No nic, už ale zpátky také k trojbarevným. I během druhé přestávky vymýšlíme, jestli nakonec vytáhnout naši prezentaci, většinově se shodneme, že díky selhání několika jedinců by to dnes nemělo patřičný efekt a ačkoli nás to hodně sere, především vůči lidem, kteří nám i dnes přispívali do kasiček, rozhodneme se, že plánované představení budeme muset odložit na jeden z příštích zápasů. Je to velká škoda, věřte, že nejvíc to mrzí nás samotné. Krom choreografie také upouštíme od dalších věcí, které by zkrášlily dnešní tribuny, ale jak říkám, nedá se nic dělat… A tak se aspoň stále a naplno fandí. Budu se opakovat, ale dnes se mi výkon Slezanů na tribunách velmi zamlouvá, je to fakt dobré. I v tomto počtu se dá pořád vytvořit moc příjemná hokejová atmosféra!

A tribuny fandí i 10 minut před koncem, když hosté jdou do vedení, fanoušci v tom hráče s logem AZ a hrudi nenechávají, ženou je dál a dál. Super. Zápas jde až do prodloužení, ve kterém se šťastně prosazují Přerováci a slaví výhru. Neskutečné, ale ani na pátý pokud je dokážeme pokořit. že by na jejich choreu bylo kus pravdy? Na děkovačku nastoupí obě mužstva, to v modrých dresech si vyslechne klasickou Zvěř, po které není chuť na další capiny a hráči tak mizí do kabiny. Nemizí ale mnoho fanoušků z kotle, kteří pískotem a různými pokřiky narušují děkovačku Přerova, která je také klasická, tak jak ji známe. Při odjezdu přerovských hokejek do útrob haly dochází k nějakým zbytečným řvanicím ze strany domácích příznivců, ale jedná se spíše o mentály, kteří jsou tím proslulí… Příznivci AZetu s normálním myšlením se spíše hecují s kotlem hostů, probíhají nějaké ty nadávky a posměšky, jasně, i tohle je v této fázi zbytečné, ale jak říkám, lepší než za plexisklem ukazovat ramena a zvednuté prostředníčky… A klidně mne upalte a pověste, jak říkával můj otec, za koule do průvanu, ale i proto nelituji fanouška, kterému byly pukem zlomeny brýle při jednom z minulých utkáních… Fanoušek, který drtivou většinu zápasu jen ukazuje zdvižený prostředníček na hráče či fanoušky hostů, který se chová jako debil. Ne, sorry, plivněte po mě, ale nelituji, že pak Bůh vyšle puk z hlediště, aby trefil právě tohoto člověka…

Po asi třech minutách přeřvávání se obou kotlů nebo alespoň jejich částí, kdy už je hala téměř prázdná, odcházejí ke svému autobusu i poslední hosté. Domácí pak míří do hospod, spíše však domů. Plechárna je prázdná. Jakto? Vždyť je sobota. Lidé nemají chuť pít o porážce? Těžko říct. Jestli to spíše není tou divnou dobou…

I já tak jedním z posledních autobusů mířím domů. Než mě to odveze na Šumbark, mám čas bilancovat. Jaký zápas to dnes v hledišti byl? Oba tábory fandily velmi dobře, hosté k tomu navíc přidaly velice zdařilou optickou prezentaci. Ve svém počtu mohli být o třídu lepší, ale tohle jim nevytýkejme. Z jejich strany dnes převažují téměř samá pozitiva, byli prostě a jednoduše dobří, to je nutné brát jako prvořadou věc… A my? Popasovali jsme, možná až překvapivě, se svým počtem v kotli, během celého utkání jsme fandili dobře. Škoda je však neodprezentované choreografie, věčnou a opakující škodou je pak fakt, že do kotle nedokážeme přitáhnout větší počet lidí… Co s tím udělat? Těch možností jsme už vyzkoušeli mnoho. Obávám se, že už je jen jedno jediné, avšak k takovému činu by se museli postavit čelem ti, kterým je to nyní u prdele. Ti, ve kterých mladí fanoušci musí vidět vzory. Protože pokud nevychováme mladé… Je to jako v hokeji. Mládež je základ, je to naše budoucnost. A jestli nynější mladí nevidí vzory, kvůli kterým mají být takoví, jaké je chceme mít my…  Srát na to. Zase až příště…

Sepsal J.R. from B.K.