Přestože je AZet poslední v tabulce, do K+K Arény si nalézá cestu velmi solidní návštěva. Jak moc některé zajímá spíše tým pražanů, přesněji řečeno Slavia, těžko říct. Celkově je však moc fajn, a snad to hráči vidí, že i ve středu přijde na poslední tým tabulky téměř 2 000 lidí… Osobně jsem tímto hodně moc překvapen! 

I v kotli je těch lidí více, než kolik je zvykem při posledních zápasech. Jasně, není to stále žádná sláva, nic z čeho bychom se měli radovat, ale aspoň nějaké pozitivum. Pozitiva teď, v době, kdy se spousta věcí sere, potřebujeme jako sůl.

V sektoru hostí se zjevují fanoušci sešívaných. Je jich 5, tu a tam se snaží fandit, cosi zařvou, příliš jim však nerozumím. Je od nich moc sympatické, že svůj mančaft přijeli podpořit. Co však sympatické není a co u mě hraničí s debilitou, to je fakt, že v počtu pěti fandů s sebou přivezli velký buben. Dochází tak k mírně komickým situacím, kdy hosté chtějí fandit, také fandí, slyšet je však není, hodně hlasitě je jen slyšet jejich buben. Nevím, nerozumím tomu, co se člověku hodní hlavou, když jede v pěti kusech na výjezd a do kufru přibalí velký buben. Jiný kraj, jiný mrav…

V okolí kotle Havířovské Zvěře visí 3 největší zástavy, tu čtvrtou vyvěšují Rumboys, od samého začátku utkání se fandí tak nějak průměrně. Jak je však v posledních zápasech zvykem, fandění, především u lidí, kteří netrávíš zápas v kotli, jde díky nepříznivému výsledku hodně dolů. Až do té podoby, kdy poslední minuty hry fandí téměř výhradně jen kotel. I ten dnes předvádí velkou oddanost a výdrž, i když třeba v minulých zápasech, ačkoli bylo v kotli méně lidí než dnes, tak se kotelníci bavili fanděním o trochu více. Holt nejen na hráče padá deka, je to vidět i v hledišti. Ale jak říkám, kotel má výdrž a hráče žene celých 60 minut. K těmto lidem chovám neskutečný respekt.

Podpora je však málo platná, i dnes na ledě prohráváme, se spíkrem na sebe rychle mrknem a víme, jak „zorganizovat“ děkovačku (díky za nápad, který jsme vyčetli na diskuzním fóru, rádi jsme jej převedli ve skutečnost). Hráči nastoupí pod kotel, vyvoláme Roberta Říčku, který neváhal a našemu klubu přijel pomoci, nic dalšího se však nekoná. Ačkoli jsou hráči stále nastoupeni pod kotlem, lidé z něj však, po pokynu spíkra, hromadně a jednotně odcházejí. Samozřejmě, že hráčům nadále fandíme a stojíme za nimi, jejich (nejen) dnešní výkon však nebyl ani na ten potlesk.

Děkuje se i u sektoru hostů, od hráčů v sešívaných dresech je moc sympatické, že i té pětici fandů se věnují a vzájemně si s nimi děkují. Super.

Další zápas, který je spíše utrpením, je za námi, fanoušci zklamaně odcházejí domů a ještě než tam dojdou, tak na svých chytrých telefonech žhaví diskuzní fórum fanouškovského webu, aby se v příštích dvou dnech děly věci…

Nelení však ti, kteří si myslí, že více než mnoha popsanými řádky, pomohou svému klubu tím, že za ním v sobotu vycestují do Jihlavy. Naším dlouhodobým problémem je nedostatek jezdících fanoušků, kteří vlastní motorové vozidlo. Těm, kteří autem disponují, se jezdit nechce. Předchozí roky byly pro výjezďáky problémem středy, letos je problémem Bůh ví co. A tak z Havířova nevyjíždí zdaleka všichni, kteří mají v plánu kluky povzbudit, což je velká škoda.

Posádka našeho auta se sejde netradičně v šenku vlakového nádraží, půl hodinky po poledni se vydáváme na cestu směr Vysočina. Cesta pohodová, docela rychlá, zhruba 80 minut před zápasem se vylodíme u zimáku. Část posádky míří do restaurace blízkého pivovaru Ježek, ta druhá část pak pro lístky, které máme na vrátnici místního zimáku. Zanedlouho přijíždí i auto druhé, posléze třetí, tyhle auta tvoří skupiny DC a Gastarbajtrů, sejdeme se před vstupem do sektoru hostí, absolvujeme docela důkladnou prohlídku od sekuriťáků a míříme na sektor.

Hráči ještě stále absolvují předzápasové rozbruslení, my v tuto dobu věšíme dlouhatánský, možná že 20-ti metrový transparent, který večer předtím vyrábí jeden z fanoušků během juniorského zápasu AZ vs. Prostějov. Pozoruji, že někteří z hráčů bedlivě sledují, co na transparentu je. Přichází ke mě jakýsi kápo ochranky a ptá se mě, když z transpoše visí asi půlka, kam až bude igelit sahat, aby k němu mohl postavit své chlapy, kteří by jej důsledně hlídal před stržením domácími raubíři. Odpovědí mu je, že si transparent pohlídáme sami, možná bych byl i rád, kdyby na něj místní ultras zaútočili :-).

Ochranky kolem našeho sektoru je abnormálně hodně, kdybych to měl přepočítat, tak na každého fanouška AZetu zhruba jeden kus. Jsou jak v sektoru, tak jakoby za ním, tak i po celé délce pod sektorem. Nutno však uznat, že tito robustní pánové ve vestách jsou dnes absolutně v pohodě a kdyby taková ochranka byla všude, asi bych se nezlobil…

Utkání začíná, nevěšíme ani jednu vlajku, v sektoru nás stojí přesně 18, pod námi pak visí dlouhý transparent „NEMUSÍTE ŽÍT AZETEM TAK JAKO MY, ALE BOJUJTE KURVA ZA NĚJ! HZ 2010.“

Na prostější tribuně, kde je kotel domácích, se také věší transparent, se začátkem zápasu však nikdo z domácích v hale nefandí, až po chvíli si říkáme, že možným důvodem, který se nabízí k vyvěšenému transpoši, je minuta ticha. Asi tak tomu je, čert ví. Této situace si příliš nevšímáme a tak během úvodních chvil zápasu máme parádní příležitost k tomu, aby nás naši hráči zaregistrovali. Fandíme, snažíme se…

Po nějaké době, zhruba po té zmiňované minutě, se k fandění přidají i domácí. Těžko říct, kolik jich v kotli je, to je vždy hrozně obtížně rozeznatelné, když se kotel nachází někde uprostřed tribuny, support Jihlavy je však od cca 2. minuty zápasu neskutečně slabý. Až si s nadsázkou říkáme, zda-li domácí nedrží né minutu, ale rovnou třetinu ticha… Jsem tady už poněkolikáté, za předchozí 3 sezóny jsem zde byl snad 7x, ale dnes je to zatím absolutně nejslabší představení domácích fanoušků. Jestli jich v první polovině úvodního dějství fandí v kotli tak 25, tak možná i přeháním. Zápas se tak hraje v dosti komorné atmosféře, protože je jasné, že ani my v tomto počtu nebudeme kdovíjak šíleně hlasití…

Vítr z plachet nám navíc berou dvě vstřelený branky z holí domácích, v našem sektoru je nálada pod psa a na chvíli nás to vyvede z míry… Fandit se samozřejmě snažíme i přesto, ale je jasné, že to není úplně ono, tu a tam máme dosti dlouhé promlky.

O přestávce si dopřejeme velmi chutné klobásy, ať už vařenou přímo v sektoru, která je, i když jen ve vodě připravená, tak velmi chutná, ti, kteří mají chuť na klobásu grilovanou, odcházejí ze stadionu a dostávají se do míst, které patří domácím. Klobásu tam v pohodě zakoupí a pošmáknou si. Takové štěstí však nemají holky od Gastarbajtrů, kterým není popcorn prodán z důvodu, že na sobě mají mikiny s logem Havířovské Zvěře :-).

Od druhé třetiny se na tribunách trochu zvedají domácí, kteří, stejně jako my, nemají vyvěšenu žádnou svou zástavu, stále pod jejich sektorem visí jen ten zmiňovaný transparent věnovaný zesnulému fanouškovi. Nyní už to víme… Kotel Dukly trochu rozpumpuje, a je to malinko paradox, až trubadůr s tou známou jihlavskou trumpetou. Sice jsou tím fans Dukly známí, sice jsme to tu již mnohokráte slyšeli, ale i dnes se při některých tónech musíme hodně smát. Jo, některé melodie jsou chytlavé a opticky velmi dobře zaplněný kotel rozfandí, jiné působí malinko úsměvně…

Když píšu, že kotel Dukly konečně trochu fandí, není to na druhou stranu nic, co by bylo nějak dobré, dnes jsou žluto-červení docela slabí. Tedy na to, že téměř vedou tabulku, že v utkání vedou 2:0. Za zmínku stojí i fakt, že kotli, ve kterém může být celkově nějakých 80 lidí, téměř nepomáhají lidé na jiných místech v hale. Protilehlá jen odpovídá při odpovídačce, která zazní tak 3x za zápas, jinak je však zapojení lidí mimo kotel takřka nulové. Je to škoda!

Krev do žil vlijou našemu sektoru góly AZetu. Už po tom úvodním se naše fandění velmi zvedá. Ano, fandili jsme i za stavu 0:2, ale po snížení je to o dost lepší, fandíme téměř neustále, drtivou většinu chorálů dnes rozjíždí jeden člověk, díky němu je to dnes na jakési úrovni, je potřeba mu za jeho snahu a aktivitu poděkovat. Je paradox, že ten kluk je z Karviné a už dobrých 10 let, skoro zápas co zápas, dojíždí na AZet. I přesto, že v Karviné byl boom, když vznikl tamní hokejový Baník, i přesto, že nyní prožívá Karviná další boom, že se tam formuje nová fanouškovská scéna kolem čerstvě prvoligového fotbalového klubu. Náš člověk je stále věrný AZetu. Jasně, mnozí se tomu nedivíme. Však mnohým by takovýto přístup měl být příkladem…

Sektorem chodí sexy dívky s roznáškou piva, v bufetu v rohu sektoru další dvě sličné holky, po této stránce si na místní zimák nemůžeme stěžovat. Mimochodem, psal jsem to už několikrát, někteří se mnou ani dnes nebudou souhlasit, ale mě se jihlavský zimák prostě líbí. Nemůžu si pomoct. Fakt že jo… A hodně a pozorně čtu debaty jihlavských o možném novém zimáku. Nevidím do toho, oproti nim ani trochu, ale já bych možná neměnil. Tento zimák je hokejový. Bude hokejovým zimákem/stadionem i ten možný nový?

Ke konci druhého dějství vyrovnáme na 2:2, v sektoru panuje obrovská euforie, fandíme i při odjezdu našich borců do kabin… Opět se jako borec předvede Marcel Petran, který si svou vstřelenou branku viditelně užívá a i na dálku gestikuluje směrem k nám. Super!

Závěrečnou část tak začínáme plní nadšení a odhodlání, fandíme téměř neustále, mnohokráte využíváme hluchých míst domácího kotle, těch je opravdu až příliš, dnes fakt kroutím hlavou, co to ti dukláci (ne)předvádí. Jsem jimi hodně zklamán, protože při pohledu na jejich kotel je každému patrné, že mají na mnohem víc, než co předvádějí. Nechci být rádcem, ale s tímto počtem hlav, být na jejich straně kvalitní spíkr, tak není možné, že by ty lenochy nerozfandil. Být tolik lidí v našem sektoru doma… Spíkr hecíř, který lidi občas i seřve a zjebe, domácím hodně chybí! Ale domácí bída je naší radostí, řveme, tleskáme, dle reakcí hráčů nás je i v našem počtu dobře slyšet až na opačnou stranu haly…

Je však třeba také uznat, že v poslední třetině předvádějí domácí asi nejhlasitější doping z celého zápasu, už je to lepší, ale rozhodně to není nic, čemu bych mohl dát přívlastek velmi dobrý. Zlepšení ano, extra dobré však určitě ne… A tak spoustu prostoru máme my, řveme na maximum, mnohdy nás je, i přes náš počet, jistě parádně slyšet, protože těch hluchých míst jihlavských tribun je na pováženou…

V polovině závěrečného dějství sundáváme náš transparent a aspoň na 10 minut vyvěšujeme dvě zástavy. Velkou AZ HAVÍŘOV a pak skupinovou zástavu kluků z DC. Zápas se blíží do svého konce, fandíme co to jde, siréna hučí, jsme moc rádi za bod…

Prodloužení je o štěstí, my jej nemáme tolik co domácí, inkasujeme, i přesto však zůstáváme na svých místech a připraveni hráčům poděkovat. Je otázka, jakou náladu budou mít oni, protože po druhém bodu sahali a možná si ho i zasloužili. Naprosto všichni plejeři však přijíždějí pod náš kotel, první a s předstihem je tam Tonda Pechanec, který by se mohl utleskat. I další hráči se k němu připojují, je na nich vidět, jak moc nám děkují za naši přítomnost a hlavně podporu. Z dnešní děkovačky cítím, že je něčím jakoby jiná. Úvodní gesto od hráčů směrem k fandům, po kterém jsem prahnul? Na hráče zakřičíme, že jim i přes prohru děkujeme, vyvoláme Šimce, ten od spoluhráče dostává rady, co v takové chvíli dělat :-), borci nám poněkolikáté zatleskají, hokejkama zabouchají do plexi a mizí do kabiny.

Děkovačka probíhá i na straně domácích, tu však moc nepozoruji, od člena ochranky si vyzvedneme zabavený pepřák a nůž 🙂 a míříme před halu.

Většina z nás se rozjíždí ke svým domovům, my ve čtyřech lidech čekáme na našeho řidiče, který šel pro auto. Jelikož parkujeme daleko od zimáku, tak v pěti se zde nechceme příliš promenádovat s velkou vlajkou… Zpoza silnice po nás pokukuje asi stejný počet domácích, chvílemi pokukují dosti vražedně, ono v bundě s velkým A.C.A.B. na zádech to asi ani nelze jinak, když však zjistí, že je mezi naší a jejich čtveřicí věkový rozdíl nějakých 40 let a dobrých 100 kilo, tak se na to vyserou a jsou radši na diskotéku. My pak míříme do Kaufu, nakoupíme zásoby na cestu domů a hurá směr Slezsko…

Pokud se říká, že je někdo zmáčknut jako sardinka, tak dnes jedeme v takovém složení, že i sardinky by se v našem autě měly jako prase v žitě a ploutvičky roztahovaly do všech stran. Celí rozlámaní jsme v Havířově něco před půlnocí, naše krční páteře trpí a tak ani není prostor pro klasickou Jitřenku. Máme výčitky svědomí. Ale jen chvíli. Protože víme, že dnes jsme jeli podpořit náš klub. A myslíme si, že je to jediná cesta, jak mu pomoci z krize. Né mnoha subjektivními příspěvky na diskuzním fóru o tom, co je a co není příčinou porážek. Ale tím, že těm klukům budeme fandit. Pro dnešek splněno…

Sepsal J.R. from B.K.