Nedělní poledne, kolega mě láká jet na kukačku do Třince, kde hraje poslední tým tabulky Plzeň. Nejedu, už jsem tam na obhlídku haly, kotle a atmosféry byl, nic dalšího mě tam znova neláká. Kolega bere bráchu a jede. Po první třetině mi píše, že to je příšerné, že to balí a jede radši na pivo do Balona. Zvažujeme náhradní možnosti. Je 16:40, v nedalekém Jastrzebie začíná v 18:00 mnohem zajímavější špíl. Proč zajímavější? Pořád, ačkoli hokej mám rád, myslím že mu rozumím a mám naštudovány snad všemožné soupisky a statistiky, mě víc zajímá to, co se odehrává na tribunách než na ledě! Slovo dá slovo, hodím na sebe bundu, rozměníme koruny na zloté a vyrážíme na hokej k našim severním sousedům… 

Však co čert nechce, hned za Karvinou špatně odbočíme a jelikož se smráká a my jedeme jako frajeři bez navigace, začneme bloudit. A jelikož jsme vyjeli 5 minut po dvanácté a bloudíme dosti dlouho, je jasné, že začátek utkání určitě nestihneme.

Přijíždíme do města z druhé strany než odkud jsem zvyklý, když jsme zde 3 roky zpátky přijeli na přátelský zápas AZetu a tak se ještě ptáme na čerpací stanici, kudy k hale. Ta se skrývá skoro v lesíku, hned za honosnou halou, ve které hraje místní volejbalový klub, který je špičkou v zemi. Mimochodem, volejbal je v Polsku populárnější než lední hokej a na obou halách ve městě je to znát. Ta hokejová je oproti volejbalové fakt hodně chudou příbuznou. Především co se velikosti týče. Protože i hokejová je prakticky nová, stojí zde něco málo přes 11 let a je zajímavostí, že byla hotova a postavena prakticky za jeden rok…

Do útrob zimáku vcházíme asi v 17. minutě první třetiny, za vstupné dáme 10 zlotých (asi 65 kaček), postavíme se k mantinelu a sledujeme konec prvního dějství. V hale Jastor je jedna větší tribuna naproti střídačkám, za brankami nic, protější je malinká, tak 5 řad. Chci jít právě tam, abych tu velkou, velmi dobře zaplněnou tribunu, měl před očima, ale ta je dnes uzavřena. Pokud to chápu správně, tak na ni mohou jen rodinní příslušníci hráčů. Dodatečně se ptám Kuby Peslara, který za Gieksu hraje, ten říká, že zavřena je dlouhodobě a že pro hráče je to tak asi lepší, protože lidé jsou pohromadě na té velké, navíc hráči je mají na očích, když jsou fanoušci jen naproti střídačkám… Třetina končí, kolem mě odcházejí hráči v červeném, čili hosté, a my se jdeme občerstvit…

Hoto dog s na drobno nasekanou okurkou, s kečupem a „muštardou“ za 6 zlotých, malý slaný popcorn za 4, zakončím to pivem za 5. Tyskie. Dobré. Ale jak je v Polsku, a vlastně v mnoha evropských zemích zvykem, absolutně bez pěny. Obrovský nezvyk. Ale jak říkám – chuťově dobré… Je zajímavé, že občerstvení se zde prodává především v takové malé místnosti, malém kumbálku, ve kterém se fronta točí jako pěna na pivo v Česku. Do místnosti o velikosti cca 3 x 3 metry se nevejdou všichni, konec fronty tak stojí na chodbě za dveřmi.

Ještě s pusou od kečupu míříme zpět do hlediště, jdu kolem kabiny hostů, kteří jsou TOP týmem v zemi a letos si zahráli i hokejovou Ligu mistrů, kdy ve skupině narazili i na pražskou Spartu. Docela mě zaujme, že hráči Craxy jsou už připraveni ke druhé třetině, jsou nastoupeni jakoby na chodbě před šatnou. Divné… 🙂 Opět se na to ptám hráče domácích, který byl v létě chvíli v AZetu, je mi řečeno, že je to možná proto, že v kabině je velké vedro. Mimochodem, odbočím… Všímáte si, že když u nás skončí třetina, sedí především Jirka Krisl (ale často i Štefi a Pechy) dlouho na střídačce a nejdou hned do kabiny? Právě náš kapitán mi říkal, že je to kvůli velkému vedru… 

Na prostřední dějství si stoupneme jakoby za poslední řadu té velké tribuny a začínáme koukat na hokej. Hosté jsou v utkání velkým favoritem, ale tuto úlohu neplní. Až mám dojem, jakoby se jim dnes moc nechtělo. Hokej velmi nevalné úrovně a já si v duchu kladu otázku, zda-li by AZet vybojoval mistrovský titul, kdyby polskou nejvyšší soutěž hrál…

Z čeho jsem velmi smutný, ale opravdu hodně moc, to je absence nějakého kotle. Nějaké organizované skupiny fanoušků. Poláci v hledišti dokáží velké věci, já k nim chovám obří respekt, proto věčná škoda. V hale je celkově cca 800 lidí, ale stabilně fandí 3 nebo 4, drtivou většinu zápasu se tak hraje ve velmi ponuré atmosféře, kdy v hale je takové ticho, že velmi dobře slyšíte pokyny hráčů, slyšíte třaskání ledu apod. Nijak nefandí ani skupina hostů z Krakowa, jsou to takoví typičtí dresaři, může jich být třeba 5, mají dokonce vyvěšenu jednu vlajku. Až se divím, že zde hosté jsou! Ale situace je zde jiná než na fotbalových stadionech, fanoušci po sobě nijak nejdou, vše naprosto v pohodě… Trochu mě to ale překvapuje, protože vím, že jiné zápasy polské hokejové ligy (třeba jsem byl na GKS Katowice vs. Zaglebie Sosnowiec) se tuším z nařízení svazu musí hrát bez fanoušků hostů, kteří k zápasům mají zakázáno cestovat (např. také Unia Osvětim vs. GKS Tychy a mnohá další derby). Pro fanouškovskou scénu je to samozřejmě obrovská škoda. a určitě i jeden z důvodů, proč na hokeji v Jastoru není organizovaný kotel…  

Druhou přestávku bloumám halou, jdu očíhnout místní fanshop (postavený stolek ve vestibulu haly), koukám po zdech na historické fotografie, divám se na všemožné vystavené poháry, které domácí celek získal. Nyní už v místním hokeji asi není tolik peněz co dříve, domácí budou rádi, když uhrají pátý šestý flek, ale ještě před pár lety byli naprostou špičkou. Místní jistě pamatují zlaté časy, kdy tahounem mužstva byl Richard Král apod. Dnes je to tým z drtivé většiny mladých hráčů, nad kterými věkem, a možná i výkonností, ční mnohým dobře známý Leszek Laszkiewicz… 

Čeho si ještě všímám a co mě hodně zaujalo? Říká se, že obyvatelstvo Havířova patři svým průměrem k tomu téměř nejstaršímu v zemi. Odráží se to samozřejmě i na hokeji. Zde v Jastrzebie je to hodně moc jiné. Mám dojem, že věková skladba lidí na hokeji je hrozně mladá. Fakt neskutečně moc náctiletých nebo lidí v produktivním věku. V tomto směru to mají super, myslím tím v návaznosti na možné fandění apod. Protože co si budeme povídat, čím mladší lidé jsou v hledišti, tím větší potenciál pro pořádný fanatismus…

Ten se snaží rozpoutat jeden starší frajer, který si stoupne téměř vedle nás a hecuje tribunu k fandění. Rozjíždí různé pokřiky a chorály, lidé po něm opakují. Konečně se trochu fandí! Když hala spustí hromové „Jastrzebie, Jastrzebie“, což je ke slyšení tak 20x za zápas, zní to hodně dobře. Jak říkám, je velká škoda, že zde není klasický kotel, který by halu hecoval, protože co Polák, to potencionální fanoušek, který se nebojí pořádně zařvat a když už, tak nekřičí na půl huby… 🙂

Blíží se konec zápasu, stav je 1:1, což je pro domácí velký úspěch, hala je ve varu a fandí mnohem více, než co se dělo během předchozích třeba pětapadesáti minut. Když onen chlápek, který část závěrečné periody publikum hecuje, spustí známé „Wszyscy stają i śpiewają“ (všichni vstávají a zpívají), stoupnou si opravdu všichni. Fakt kolem sebe nevidím nikoho, kdo by zůstal sedět. A jelikož domácím přeju (krz nadšené fandy), aby se pořádně rozfandili a užili si bodový úspěch, stoupnu si taky, abych netrhal partu :-). Načež lidé začnou hromově skandovat a zpívat. Konečně si připadám jako v Polsku, především kvůli toho jsem zde jel :-). V tomto ty Poláky prostě miluju. Fanatici. Je jedno, kolik jim je let. Nikdo neřeší, že přes stojící před sebou nevidí na led. Protože vstávají opravdu všichni.

V prodloužení, když celý zápas kolem sebe slyším polštinu, zaslechnu i češtinu, v hledišti mě našel exhavířovský Kuba Peslar, který dnes do utkání nenastoupil, prohodíme pár slov, odpovídá mi na nějaké mé otázky ohledně místního hokeje, zaraduje se z gólů při samostatných nájezdech, po kterých si domácí připisují bod navíc a musí pelášit, neboť má klíče od šatny :-).

Probíhá děkovačka, lidé si výhru užívají, někteří odcházejí se slovy „Takiego meczu długo nie było“ :-). Míříme k autu, chvíli počkáme, než z parkoviště vyjedou ostatní a pak už uháníme směr Havířov. Když na to šlápnem, je to z Jastrzebie dobrá půlhodinka, takže pohoda…

Jaký ten výlet byl? Hokej špatný. Ale kvůli hokeje jsem zde samozřejmě nejel. Velkým zklamáním byla absence kotle. Protože kdo trochu sleduje fanouškovskou scénu v Polsku, tak ví, že v Jastrzebie ten potenciál je. Čas od času jej místní mládež prodá na fotbale, kdy jejich klub sice hraje až 4. ligu, ale dokážou se v kotli sejít v několika stovkách příznivců. Hokej v Polsku tyhle lidi bohužel netáhne. Na druhou stranu, i běžný tuctový Polák ukázal, že do toho umí dát víc než běžný tuctový Čech. Polák to má prostě více v krvi. Nevím čím to je, kde jsou kořeny tohoto, ale je to tak… Proto jezdím do Polska hrozně rád. Kdyby se na hokeji v Jastrzebie fandilo tak, jak to umí Poláci na fotbale, volejbale, ploché dráze, košíkové a na mnoha jiných sportech, jezdil bych zde klidně co 14 dnů… Už se těším, až bude jaro a do Jastrzebie si na kopanou zajedu i na kole :-).

Sepsal J.R. from B.K.