Druhé pokračování slezského hokejového derby začíná už někdy týden před utkáním, kdy po domluvě mezi kluby jedu na sekretariát Polárky vyzvednout vstupenky, které jsou určeny pro hosty. Jednání s domácími funkcionáři je vcelku férové, počtem jsem však trochu zaskočen. Vlastně hodně zaskočen. Jen 180 vstupenek pro fanoušky, 50 vstupenek pro kabinu našeho A týmu a vedení klubu, 20 vstupenek pro sponzory AZetu na druhou tribunu… 180 je šíleně málo a ve mě se mísí pocity nasranosti a zklamání, že derby nebude takové, jaké by být mohlo…

Na druhou stranu se ale chvíli bojím, když vidím, jaké výkony a výsledky předvádí kluci na ledě, že i těch 180 bude stačit. Brzy jsem však naštěstí vyveden z omylu. Mýlím se a lidé během předprodejů dávají najevo, že do Polárky jet chtějí. Přesně tři dny před zápasem tak máme prodáno nejen těch 180 lístků, ale i dalších 18 navíc, které jsme si obstarali… Náš sektor je tak zcela vyprodán!

Super také je, a já tak znovu musím ocenit přístup našeho vedení, které si nás jako fanoušků váží a naslouchá nám, že nám vyjde vstříc a všech 180, vlastně 198 lístků, můžeme mezi nás distribuovat sami. My sami totiž nejlépe víme, kdo je fanoušek a né jen čumil, který vyjede akorát do toho Frýdku. Věrné fandy AZetu se tak snažíme malinko zvýhodnit, aby i oni měli pocit, že si jejich dlouhodobé pomoci klubu/týmu vážíme!

Zhruba týden před utkáním se pustíme do práce, začínáme tvořit prezentace pro derby. To první se nám po optické stránce velmi povedlo, rádi bychom se vytáhli i nyní, kor když pojedeme na území soupeře. V týdnu před zápasem se scházíme 2x, tvorbě věnujeme nějakých 8 hodin práce… Problémem je, že stále můžeme tvořit jen večer, což prostě pro studenty ani pracující není ideální, s tímto se bohužel pereme už snad tři roky, možná i proto nás na tvorbu chorea nechodí tolik, kolik bychom si představovali… 

Závěrečnou práci si necháme na páteční večer, v 16-ti lidech makáme v tělocvičně více než pět hodin, dlouhé minuty si pak lámeme hlavu nad tím, jak naši choreografii rozpohybovat. Dnes je to více o matematice než o nějakém kreslení :-). Ano, poprvé v historii se snažíme o vytvoření pohyblivého chorea, čímž bychom naši tvorbu posunuli zase o kousíček dál… Nanečisto v tělocvičně se po prvotních problémech vše daří, plachta je hotova, složena, trochu se však děsíme toho, co právě to složení s ní udělá, zda-li pak při vytažení vyjde vše tak jak má… Blíží se půlnoc, zamykáme za sebou dveře od tělocvičny, naložíme velkou spoustu věcí do přistaveného automobilu a jdeme se vyspat před velkým derby…

V den zápasu se scházíme něco po poledni na vlakovém nádraží, na náš odjezd dohlíží několik policistů, kteří celou cestu vlakem absolvují s námi. Mnohé asi odradilo čekání na zpáteční přípoj v Kunčicích a tak nás vlakem jede jen něco málo před 60. Cesta je však pohodová, na můj výjezdový vkus až neskutečně krátká, hodinu a půl před utkáním vystupujeme ve Frýdku-Místku, přesouváme se k hale a blízkému obchodnímu centru Frýda. Zde dochází k několika komickým situacím, to když jsou odchytáváni někteří domácí (mezi nimi i několik fanoušků z Třince), jsou jim na čela lepeny naše nové nálepky apod. Mimochodem, už při výstupu z vlaku si mnoho balíčků naší speciální edice „ANTI FRÝNEC“ kupuje i několik obyvatel Frýdku-Místku, kteří s místním hokejovým klubem, který nyní farmaří Třinci, mají vážný problém a nemohou se s ním ztotožnit…

Zanedlouho přijede auto a našimi ultras proprietami, celý náklad vyložíme kousek od vstupu do Polárky, načež za chvíli přichází kluk z ochranky se slovy, že vlajky na tyčích nám nepovolí, jelikož tyče pouští jen do délky 150 cm. Ptám se jej, zda-li nám aspoň dovolí plachtu a další věci potřebné pro naše choreografie, říká, že s tímto nemá žádný problém. Zkouším jej přemluvit i ohledně těch vlajek, po krátké debatě mi i v tomto vyjde vstříc, musím uznat, že domluva je s ním naprosto férová a bezproblémová. Jak nyní před utkáním, tak i během celého mače. Takhle by to mělo vypadat. Díky!

U vstupu na stadion je hodně velké množství ochranky, probíhá opravdu důsledné šacování fanoušků, dnes však nemáme v plánu pronášet pyrotechniku. Za to, kvůli tomu, aby se chorea „hýbalo“, pronášíme dosti netradiční fanouškovské nástroje – troje nůžky :-).

Sektor se pomalu plní, to stejné se nedá říct o hale Polárka, ve které jsou ještě malou chvíli před utkáním mnohá volná místa. Ta se naštěstí pro domácí nakonec zaplní, hala je potmě, hraje velice zajímavá a vkusná hudba, která navozuje tu správnou atmosféru vypjatého utkání! Blíží se úvodní buly, věšíme dvě velké vlajky + malou výjezdovou zástavu Rumboys, v sektoru a na přilehlém ochozu vedle něj je nás nakonec přesně 270, což je k problémům s prodejem lístků pro fanoušky AZetu velmi dobré číslo. Dalo by se říct, že vlastně nejlepší možné. Všímám si také, že několik dalších desítek Trojbarevných sedí různě po celé hale…

Zápas začíná, oba kotle jsou dirigování spíkrem s megafonem, buben necháváme doma, začínáme pořádně fandit, stejně se činí i domácí… Fandíme prakticky bez jediného přerušení, místy si říkám, zda-li není trochu na škodu, že fandům nenecháme ani chvilku na vydechnutí… 

Kolich těch domácích, vyznavačů červené a bílé, může být v kotli? Těžko takto odhadovat, když kotel jakoby zaniká tím, že je hala téměř plná. Ale pokud bych si měl opravdu tipnout jejich počet, mohlo by to být něco do stovky fans… Vyvěšují jednu svou známou vlajku, žádnou jinou momentálně vlastně zřejmě nedisponují… 

Hned na úvod zápasu také vytahují svou prezentaci. Minule při derby u nás se neprezentovali nijak, dnes to hodlají napravit. Malovaná plachta, každá snaha je dobrá, smysl malůvky mi asi uniká, malůvka dle mého nehezká… Ale důležité je, zda-li jsou se svou prezentací spokojeni oni sami… Nedávno měli na plachtě rysa, dnes je to jakýsi myšák. Ono s tím rysem je to celé zajímavé… Domácí se hrdě hlásí k tradici Slezanu, ale při choreografii nakreslí zvíře, které jim do klubového znaku vnutil pasák z Třince. Postrádá to logiku…Na domácí prezentaci reagujeme pokřikem „Co to zas bylo?“ a pomalu se chystáme na choreografii naši. Bojíme se toho, plachta je nakonec vytažena docela dobře. Nyní už jen zbývá ukojit naši gamblerskou vášeň :-). Přichází na řadu, aby válec na automatu se dal do pohybu, aby padly tři znaky AZetu v jedné řadě a rozsvítilo se magické políčko JACKPOT. Domácí nám vytýkají, že tohle všechno trvá hrozně dlouho. Nemyslím si. A i kdyby… Kdyby viděli, co vše musíme v těchto chvílích absolvovat pod plachtou, aby vše vyšlo, tak jak má… Nůžky jsou v permanenci, hurá, válec se točí!

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když vidím produkci domácích, tak být jimi, o vytažení našeho chorea se absolutně nestarám… Protože nic nezkazí jen ten, kdo nic nedělá. 

Po drobných problémech, kdy pod plachtou musíme za určité části tahat, přestříhávat provázky apod., se nám dílo nakonec daří, jsme spokojeni. Škoda jen, že díky špatné komunikaci se nám nepodařilo vycentrovat pěkný nápis, který k plachtě byl a barevně s ní ladil.. Bylo by to dokonalé. Takhle jsme malinko zklamaní. Bohužel. 

Po zbytek třetiny se dobře fandí, dobří jsou jak domácí, kteří fandí nonstop a neustále, zlé to není ani od nás. I když čekal bych mnohem víc! V našem počtu můžeme být daleko lepší… Ale jasně, trpíme tím, že v sektoru je bohužel mnoho diváků a né fanoušků, přímo do sektoru má lístek třeba 35 rodinných příslušníků od hráčů. Horní část sektoru tak fandí jen minimálně, spousta lidí nechce být rušena při sledování hry. Z tohoto je mi velmi smutno, jsem nasraný, jdu si spravit chuť, dám si klobásu… Kurva, směju se, jmenuje se příznačně – FARMÁŘSKÁ!

I ve druhé periodě se kotel Frýdku-Místku prezentuje dobrým fanděním, mnoho lidí v sektoru se jím evidentně baví, domácí tvoří pěknou hokejovou kulisu, mnohokráte se k ním přidává velká část jejich velké a parádně strmé tribuny. Myslím si, že domácí fans se dnes, po stránce supportu, nemají za co stydět, ba naopak!

Mnohem lepší představení můžeme produkovat my. Místy je to výborné, velmi dobré či dobré, místy bychom však měli mnohem více přidat a rozpoutat v Polárce daleko větší peklo! To se nám, ruku na srdce, zdaleka nedaří… Spodní část sektoru se velmi snaží, velká část té horní části se prostě jen přijela podívat na hokej. Opět jsem nasraný, ale na druhou farmářskou si už netroufám…

V závěrečné periodě si oba tábory připraví prakticky totožné choreo, prakticky ve stejnou dobu… V sektoru Zvěře vlaje nad hlavami cca 250 vlaječek v klubových barvách, k tomu přidáváme i velký a hodně pěkně namalovaný transparent Havířováci. Vlaječky tasí i domácí, i když mám pocit, jakoby s touhle prezentací nějak otáleli, rozdávají si je hrozně dlouho, jakoby čekali, až domáváme my… I oni je mají ve svých klubových barvách, však vlaječek nemají nějak mnoho, zdaleka ji nemá každý v kotli, jejich hustší les by vypadal mnohem lépe… K této prezentace nemají žádný transparent, místo něj aspoň zažehnou něco málo blikacího, nějaké stroboskopy… Prezentace od obou kotlů velmi zdařilá, i když jak říkám, domácí tomu mohli dát mnohem víc…

Jen pár chvil od této naší prezentace nahradíme malé vlaječky vlajkami velkými, v sektoru jich vlaje zhruba 40, je to naše dnešní 3 optické představení, schováno máme ještě jedno, ale to dnes už vytáhnout nestihneme… Zápas se blíží do svého finiše, bude se prodlužovat, stihneme ještě odpálit jednu modrou menší dýmovnici. Polárka píská… 

V prodloužení jsou šťastnější domácí, o bodu navíc rozhodnou necelé dvě vteřiny před koncem nastaveného času… I přesto je celý náš sektor jednotně na nohou a chytáme se poděkovat našim hráčům. Děkovačka však dnes není ideální, neshodneme se co kdy řvát, dochází tak k menším promlkám, kdy se na sebe s hráči díváme a nevíme, čím navázat… Ne, tyto chvíle nejsou dobré a mnozí je právem kritizujete. Však myslím si, že mnohem více kritičtí bychom měli být k tomu, jaký support jsme dnes předváděli! Především support měl být dnes naší dvouhodinovou vizitkou… 

Po utkání opouštíme halu a za policejního doprovodu míříme na zimák. Tu a tam nás provokují domácí, mnohdy mají velice rychlé nohy, i přes tuto svou výhodu se však některé jejich nadávky na naši adresu nevyplatí a některé jejich klubové symbly tak mění majitele…

Na nádru hurá do hospody, kousnem nějaké to pivo, do hospody míříme i v Kunčicích, kde necelou hodinku čekáme na vlak. I zpáteční cesta je maximálně pohodová a klidná, policisté si a nic nehrají, nic si nedokazují. Několik málo přestupků, které by mohli řešit pokutou, řeší jen domluvou, dnes jsou, stejně jako ochranka na zimáku, maximálně v pohodě…

Po příjezdu do Havířova se asi 15 – 20 Zvířat rozhodne, že navštíví barák Davida Klimši, odchovance AZetu a dnes hráče domácích rysů, který mnohé fanoušky pobouřil svým chováním během utkání… Pod okny na Hlavní třídě je mu hlasitě hulákáno, skandujeme mnohé pokřiky, kterými jsme dnes uráželi domácí fanoušky, staré báby náš špiclují zpoza záclon, v oknech panuje velký rozruch. Když se Klímy nedočkáme, rozhodnou se někteří mladí výtržníci, že dotyčnému malinko upraví jeho automobil. Víme, jakou značkou vozu jezdí, však auta této značky zde stojí dvě… A tak zda-li bylo auto upraveno dotyčnému nebo nějakému jeho nebohému sousedovi, to už nezjistíme :-). Ale majiteli vozu nezávidím, bude mít s tím kurva těžkou práci… 

Zhruba o hodinku později zjistí desítka aktivně pijících Zvířat, kde hráč tráví noc a tak jej do tohoto podniku jdeme navštívit. Klíma nám jde naproti a férově se s ním na toto téma bavíme. Z očí do očí, jako chlap s chlapem. Klíma je tzv. „takhle malý“, je vidět, že právě jeho to mrzí nejvíc. Ale jak sám říká, teď už to bohužel nevrátí…Servírky z nás jsou nervózní, pořád cosi hučí a tak debatu po chvíli utnem a jdeme pít do našeho domovského šenku, kde mnozí bilancují 2. slezské hokejové derby až do pozdních nočních hodin, dalo by se říct, že brzkých ranních…

Jaké to derby bylo? Fanoušci Frýnce fandili po celý zápas dobře, klidně bych mnohé pasáže zápasu označil z jejich strany za velmi dobré! Své představení si však dle mého názoru velmi pokazili svými optickými prezentacemi, z nichž především ta první působí trochu komicky… A co my? Dalo by se říct, že pravý opak. Předvedli jsme 3 výjezdové prezentace, kdy především ta první byla velmi náročná, byla jiná než všechny naše předchozí a zase jsme se mezi českými ultras trochu posunuli. Co nám však mohlo jít mnohem víc, to je náš support. Nemohu říct, že byl zlý, mohu však říct, že mohl, vlastně měl, být mnohem lepší! Máme co napravovat. Třetí derby na sebe nenechá dlouho čekat…

Sepsal J.R. from B.K.

P.S. Operativně reagujeme na události, které teď fanoušci AZetu řeší nejvíc… Přinášíme stanovisko jak Davida Klimši, tak i Jiřího Krisla, k incidentu, který se stal a který rozproudil vášně a emoce… 

Web: „Jak se díváš na události kolem Davida Klimši? Na to, co včera předvedl na ledové ploše, i na to, jak jeho gesto dnes berou a hodnotí samotní fanoušci AZetu, kteří se mohou právem cítit trochu dotčeni či podvedeni…“

Jirka Krisl: „Samozřejmě mě strašně mrzelo to, co se stalo! Ano, beru, postavil jsem se mu do cesty, ale takový jeho pád přijít nemusel a v té chvilce jsem vysloveně čekal a doufal, že férově řekne, jak to bylo! Ale na druhou stranu je to strašně vyhrocený zápas a emoce jsou veliké, takže i chápu, že v tu danou chvilku se nezachoval úplně fér. Zase ale nechápu některé reakce fanoušků, že se cítí podvedeni nebo dotčeni! Tohle se v hokeji prostě stává a stávat bude! Já s Davidem jsme velcí kamarádi a určitě to naše kamarádství vůbec nezmění. Spolu jsme si to vyříkali, ho to mrzí a jsem si jist, že kdyby se tohle stalo znova, že by reagoval úplně opačně. Takže pokud jsem mu „odpustil“ já, tak si myslím, že by měli i všichni fandové, kteří to berou nějak osobně. Pro mě je to pořád jeden z nás a vždy bude!“