Do dalekého Ústí nad Labem se vydáváme několika způsoby. Jedni vyjíždějí v 6:30 ráno autem z Havířova, druzí oklikou vlakem přes Brno, já s kolegou pak, stejně jako před týdnem do Kadaně, cestuji ve dvou lidech ranním vlakem směr Praha. Vlaky mají zpoždění, před Vánocemi je to v nich leckdy šílené, cestování je i dnes trochu komplikované a tak v Praze nestíháme přestup na další vlak a musíme volit docela kostrbaté řešení ohledně bleskurychlého přesunu na Masaryčku…

To už je pětičlenná posádka auta, po zastávce na oběd v Hradci Králové, v cílovém městě, prochází se zimním Ústím, projede se lanovkou, zajde na vánoční trhy, pokochá se nad krásami tohoto severočeského města. Ano, z Ústí známe jen cigoše a Roubíka, ale ve městě lze najít opravdu velkou spoustu hezkých míst. Před stadionem zdejšího klubu se všichni sejdeme asi 30 minut před utkáním, začínáme s okukováním místních pochutin, prodáme si lístky, přes ochranku, která nejeví absolutně žádný zájem, propašujeme pyrotechniku a po vstupu na zimák se ihned přesouváme do hostujícího sektoru. Ten je celý na stání, mnoho zábradlí na věšení vlajek, prostě paráda. Nevadí mi ani né příliš dobrý výhled na hokej, to pro mě na výjezdu není prioritní…

V této hale jsem prvně v životě a tak se pořádně rozhlížím. Tímto zimákem jsem nadšen! Těžko se to popisuje, ale moc se mi tu líbí, ta hlavní vysoká strmá tribuna je naprosto impozantní, budí respekt. I ostatní tribuny, včetně dvou docela vysokých za oběma brankami, jsou velmi sympatické. Domácí zde mohou tvořit parádní chorea, lepší tribuny na tuto činnost v lize asi nejsou, běžní diváci pak mají výborný výhled na ledovou plochu téměř ze všech sedaček v hledišti… Snad jedinou kaňkou je, že sektor pro hosty je na zcela opačné straně zimáku než jsou bufety, záchody apod., k tomuto všemu je pro výjezďáky cesta opravdu dlouhá… Ale jak říkám, jinak špica!

Náš havířovský sklad ultras materiálu je mírně zatuchlý a tak jsme se rozhodli, že při sobotě trochu provětráme vlajky, aby se i jim dobře dýchalo. V sektoru jich tak věšíme hned 5! Ano, tolik zástav jsme vezli nějakých 400 kiláků, ale holt pohled na sektor s vlajkami a bez nich, to je den a noc. A na vizuálním efektu sektoru mi vždy záleželo a záležet bude. Prapory věšíme po celém sektoru tak, aby každý z nich byl velmi dobře viditelný, v 15-ti lidech se formujeme a čekáme na úvod zápasu…

Ten začínáme tradičně, téměř zápas co zápas, už více než 6 let, Havířovskou Zvěří a celou první třetinu fandíme maximálně poctivě, téměř neustále, marně bych hledal nějakou delší tichou pasáž, snad jen ve chvíli, kdy potřebujeme vydechnout. Výdech však nedopřeje osoba, která nám jakože spíkruje, jedeme furt a furt…

A co domácí, kteří stojí velmi vzdáleni od nás, prakticky za druhou z branek? V kotli jich může být zhruba jako nás v Havířově při sobotních zápasech, možná o pár kusů méně. Jejich sektor je hecován spíkrem, používají jeden buben, pod svým sektorem mají vyvěšenu jednu menší vlajku. Sice pěknou, ale malou, což je obrovská škoda, protože právě vlajky by optické kvalitě ústeckého sektoru velmi pomohly. Domácí si hned na úvod utkání připravují svou první choreografii, to když vytahují menší malovanou plachtu s vánočním motivem, pod plachtou pak vytahují delší nápis. Nechápu jednu věc – když už se někdo „sere“ s choreem, proč ještě v dnešní době používá ten maximálně odporný nahnědlý papír?

Jak jsem zmínil výše, naše fandění je neustálé, mnohdy křičíme do tiché haly, to když domácí zrovna mlčí, mnohdy nás jde i přes náš počet velmi dobře slyšet, což lehce poznáme i díky pohledům hráčů…

Domácí fandí tak nějak průměrně, je zřetelné, že v jejich kotli působí především místní omladina, je i spousta hluchých míst, kdy nefandí vůbec a dávají tak šanci nám…

Od první přestávky se po skupinkách vydáváme občerstvit. Jde vždy jedna část, ta druhá pak hlídá vlajky. Občerstvení v Ústí nad Labem je pro gastro gurmány možná tím nejlepším, co může WSM liga v tomto směru nabídnout. Fakt neskutečný výběr. Od několika druhů klobás, přes párky v různých rohlících, grilované hermelíny, vařené kukuřice, vynikající špízy, fakt velká paráda. I ten podezřelý Březňák pak k tomu všemu lépe chutná.

Náš support je ve druhé třetině slabší, za následek to má i fakt, že velkou část třetiny nejsme kompletní, protože jak jsem říkal, pro pivo či jídlo je to ze sektoru strašně daleko a pořád někdo chodí jíst, holt cesta byla dlouhá a náročná :-).

I tak se však fandit snažíme, stejně se činí i domácí, kteří si navíc připravují dokonce druhou dnešní prezentaci. Nafukují několik balónků v klubových barvách, ale balónky jsou to natolik malé, že nevytvářejí prakticky žádný efekt, tohle představení místních supporters se mi moc nelíbí… Škoda, protože místní kluci tomu asi věnují nějakou svou energii a pak to vypadá takto… 

I v další přestávce bloudíme halou a trávíme čas před hlavními vchody do ní, opět žereme pochutiny z masa a pijeme Březňáky. Závěrečná část hry je už zřejmě zadarmo a tak do haly putuje i stejná sorta lidí, která byla před týdnem v Kadani, čili malé cikánky :-).

Začíná poslední dvacetiminutovka hry, s ní i naše opětovné fandění, kdy křičíme, i když prakticky stále prohráváme. Mnohdy mám pocit, že prohráváme celou sezónu :-). Fandění už není tak kvalitní jako ve třetině úvodní, kdy to z naší strany bylo fakt super, je na nás cítit únava i skepse z výsledku na ledě, nicméně s drobnými přestávkami fandíme stále…

Nějakým „nedopatřením“ se také dostávám na dostřel k sektoru domácích, kdy chvíli je zblízka pozoruji, abych si o nich udělal nějaký obrázek. Atmosféra na zimáku není bůhví jaká, domácímu kotli prakticky nijak nepomáhají okolní tribuny. Ano, zazní jedna odpovídačka „Slovan – Ústí“, avšak jinak je zde zapojení normálů velmi žalostné. Kotel na mě působí tak nějak divně. Divná sorta lidí. Je evidentní, že spíkr se snaží, možná myslí malinko „jinak“ a chtěl by, aby kotel jinak šlapal, ale má to s těmi lidmi kolem sebe těžké, nemá ideální materiál.

Fanoušci Slovanu jsou na druhou stranu haly, tedy k nám, slyšet né příliš dobře, dlouze jsem přemýšlel, jestli je to jejich slabším výkonem fanoušků nebo akustikou haly. Ano, ta není zdaleka ideální, strop ukrutně vysoko, ale já fandění naší 14-ky slyším docela zřetelně až sem, na opačnou stranu haly, čili s tou akustikou to tak příšerné nebude. Spíše by to chtělo, aby více zabral kotel žluto-modrých, dnes tomu určitě nedává 100%…

Připravenu máme nějakou pyrotechniku. Před zápasem se domluvíme, že ji použijeme jen v případě vítězství. Takže dneska opět nic. Je to šílené, ale my takto už snad 6x v této sezóně byli „nuceni“ odložit pyro hrátky. Smutné…

Utkání končí, hráči přijedou pod kotel, my čekáme i na toho úplně posledního a poté spustíme „Vždycky jsme s Váma!“ Hráči uznale zatleskají, je na nich vidět neuvěřitelné zklamání. Jirka Krisl s Marcelem Petranem zatleskají ještě o něco víc a mizí v kabinách. Kaňour dostane kořalku jakožto nejlepší hráč našeho celku, volá jednoho z nás, s přáním hezkých svátků nám kořalku předá. Díky!

Kotel domácích absolvuje se svými hráči už druhou děkovačku, při ní zapalují několik prskavek a vytahují transparent, který byl vytažen už na samotném začátku utkání, my balíme pětici dostatečně vyvětraných vlajek a míříme ven.

Jdeme prakticky kolem domácího sektoru, ochranky spíše málo, kotel Ústečáků skanduje „Pojďte mezi nás“. Někteří z nás jsou nadšeni, že ještě bude nějaké rošambo, ale zmýlená neplatí, tohle skandování je na domácí plejery. Tohle je od severočechů sympatické, dnes se po všech stránkách určitě velmi snažili, ale ta kvalita holt není taková, ještě se od silných ekip mají hodně co učit…

Před halou čekáme mezi mnoha domácími fandy na trolejbus, pakliže nás fanoušci tohoto severočeského klubu nijak a nikdy zatím neuráželi, nemáme zapotřebí je trestat odebíráním jakýchkoli symbolů, i když třeba i ta jediná vlajka by nebyla těžkou kořistí.

Loučíme se s posádkou automobilu a jedeme na vlakáč. Tam nakoupíme večeři pro své žaludky a vlakem hurá do Prahy, kde se naše cesty rozejdou. Zůstává jen poslední trojice, která dlouze hledá hospodu, až nakonec skončí kdesi v Holešovicích, kousne dvě pivka a tím završí pohodovou sobotu. Mezitím co mí kamarádi jsou v autě kdesi u Brna a další ve vlaku u Pardubic, já, stejně jako před týdnem, nemířím do Slezska, i nyní strávím noc v Praze, abych se druhý den vydal na cestu domů…

Sepsal J.R. from B.K.