Na zápas s Přerovem, ačkoli připadá na docela atraktivní termín, se nijak zvlášť nepřipravujeme, je jen těsně po Vánocích, kdy fanoušci AZetu mají momentálně myšlenky jinde. Díky postavení týmu v tabulce si drtivá většina z nich právě v těchto svátcích od hokeje maximálně odpočine. I přesto, možná právě proto, se 2 dny před Vánocemi a den po nich scházíme v tělocvičně, kdy si trochu zašpásujeme s širokou paletou veselých barev a vytvoříme jednodušší choreografii…

V den zápasu se spousta lidí schází u stadionu už s velkým časovým předstihem, místo vánoční purpury voní vodky z Kauflandu. Nejsou to však jen fanoušci AZetu, kteří jsou na utkání natěšeni a scházejí se s dostatečným předstihem. Kolem haly se procházejí první Přerováci dorazivší auty. Poctivě sondujeme, kde své vozy parkují, jsou prohledány také přilehlé hospody. Po chvíli pak také vidíme, jak za doprovodu dvou policejních aut doráží dva autobusy s fanoušky MEA. A sakra, dnes to v hledišti bude zase hodně těžký boj…

Pod kotlem vyvěšujeme 3 menší vlajky, nahoře nad sektorem dvě hlavní, na svém místě je i vlajka skupiny RBH, o pár desítek metrů dál pak visí zástava skupiny Abstinentů. S výzdobou svého sektoru neotálejí ani hosté, věší dvě velké zástavy, k nim pak ještě jednu menší, svůj sektor tak mají ovlajkován docela reprezentativně…

Už před zápasem cosi zařvou, z jejich elánu, nadšení a nějaké té promile v krvi je vidět, že to během utkání bude nadmíru těžký protivník a já se jen „modlím“, aby nám dnes konečně pomohli hráči. Protože právě jejich příspěvek by mohl být tou potřebnou veledůležitou vzpruhou…

Od okamžiku, kdy je puk vhozen mezi hokejky obou prvních centrů, se fandí velmi dobře a to na obou stranách. Kotel Přerova je dirigován spíkrem, který se velmi snaží, Přerováci jsou dnes překvapivě bez bubnu, ale v tomto jejich počtu jim to pranic nevadí, některé jejich pokřiky mají na úvod zápasu hodně velké grády. Není se čemu divit, když se jich na našem zimáku nakonec schází úctyhodných 226.

Neotálí ani kotel Havířovské Zvěře. Početně se dnes hostům nemůže rovnat, ale i tak je na naše poměry zaplněn slušně, na zimáku je i více než desítka lidí ze skupiny Bad Boys Poruba, která má přátelství s jednou ze skupin Havířovské Zvěře. Lidé v sektoru řvou seč síly mají, po chvíli přichází ona vzývaná vzpruha, to když Kaňour, na kterého neustále hanlivě nadávají hosté, dá dvě rychlé branky a pošle AZet do nesmírně důležitého vedení.

Hala propuká v jásot, do fandění zapojujeme čím dál víc i pravou stranu, která pomáhá k tomu, že jsme hostům téměř rovnocenným soupeřem. Když říkám téměř, tak potvrzuji velmi dobré fandění fanoušků MEA. Jasně, ty dva góly je opařily, ale i přesto fandí velmi dobře a hlučně…

Výborná kulisa, která provází celou třetinu první, je i ve druhém dějství, oba tábory fandí velmi dobře, stále musím pochválit i přerovské, neboť jsem čekal, že za tohoto stavu to více lidí v jejich kotli tzv. fanouškovsky zabalí. Ano, samozřejmě, i takoví tam jsou, není jich málo, ale většina sektoru stále fandí výborně. Předvádějí i to, co já miluju a co je to pro mě naprostý základ a nutnost, k fandění výborně, i vizuálně, používají své ruce… Když zde často píši, že nádherně namalovaná plachta bez transparentu k ní je zvěrstvo, tak stejné je to i s těmi končetinami. Fandění s příkladným zapojením rukou je nebe dudy proti rukám v kapsách, v nose, v prdeli či kdekoli jinde, jen né nad hlavou… I proto vždy miluju, když celá pravá strana zvedá ruce a neskutečně se tleská. Je to snad můj nejoblíbenější typ pokřiku a my jej křičíme právě nyní. Do toho se vytahuje asi 30 vlajek na tyčích, kotel mává, baví se, veselí se a dobře fandí.

V okolí stadionu se pohybuje velké množství policistů, ale ani to nezabrání zlobivcům, aby už pomalu kuli pikle a vymýšleli si pozápasové zábavy. A že těch zlobivců, různě po hale, i z jiných táborů, je přítomných. Super!

V pauze před třetí třetinou také pronášíme pyrotechniku. Už tolikráte jsme ji chtěli odpálit, už tolikráte to bylo na spadnutí, ale vždy nám to překazilo jediné – výsledek našich hokejek. Chceme odpalovat oslavně, když se vyhraje, ať to má smysl. Tak kurva, kdy jindy, než dnes? Snad hráči výhru na ledě udrží. Led je jejich bojištěm, já si jejich úspěchy nikdy moc nepřivlastňuji, naše bojiště je jinde, tam musíme makat…

A my dnes opravdu makáme. V kotli fandíme, i když ve třetí periodě v něm klasicky chybí několik lidí, kteří utkání pobytem v kotli zahájili. S přibývajícím časem zápasu je to možná ještě o trochu lepší než v jeho úvodu. Malinko uvadají hosté, což by asi mnohý čekal a což je vodou na náš mlýn.

Ještě předtím, než je na ledě zcela semeleme, tak se žlutomodří prezentují moc pěkným lesem mávacích vlajek, v jejich počtu to vyváří hodně hezký efekt.

To už vstupuje závěrečná třetina do své druhé poloviny a i my prezentujeme svou optickou prezentaci, to když je celý kotel pokryt malovanou plachtou, k ní pak vytáhneme pěkně udělaný transparent, který konečně zcela příkladně centrujeme a celou prezentaci jím dotváříme. Jsem moc rád, že pod kotlem stojí i lidé, kteří ačkoli primárně fandí jinému klubu, tak s tímto vždycky pomůžou, kteří ví co mají dělat, kteří jsou v tomto zběhlí. Díky!

Hosté o naší choreografii mohou napsat desítky řádků, ale nejvíc o ní vypovídá aktuální pohled na jejich sektor, na jejich tváře. Nasrání je veliké, objevuje se spousta nenávistných pokřiků na obou stranách, ostatně, takto to při zápasech se Zubrem bývá skoro vždy a jen to podtrhuje napjatou a dobrou atmosféru v hledišti… 

Posledních několik závěrečných minut si neskutečně užívám. Neholedbám se tím, že mám pro to cit, protože tohle s chladnou hlavou, kterou během utkání nemá spíkr, protože intenzivně „pracuje“, dokáže kdekdo, ale spíkrovi radím několik vhodných chorálů, které by právě nyní mohly rozfandit a ještě víc rozpumpovat halu. Přesně tak. Daří se nám strhnout nejen pravou stranu ale i několik lidí na většinou mrtvém „béčku“, chorály mají opravdové grády, řve a zpívá se jak sviňa a já věřím, že tyhle okamžiky si každý, kor v této téměř vším zpackané sezóně, užívá. Je to konečně zase nádherný pocit! Hala burácí !!! Báječné! 

Utkání slavně končí, pyrotechnika je rozdána do rukou fanoušků, na dnešní děkovačku bychom si rádi přisvítili. Hráči obou mančaftů si i po neskutečně vyhroceném duelu podávají ruce, ti přerovští pak mávnou směrem ke svému kotli a mizí v kabině, což je pro mě hodně velké překvapení a tak si fanoušci Meopty mohou „vychutnat“ děkovačku naši. Vychutnávají si ji převelice, na ledě se z jejich sektoru objevují nějaké PET lahve a jiný bordel. My si na ni opravdu malinko přisvítíme, v kotli zažeháme několik velkých červených ohňů + další drobnosti. Právě tyto drobnosti jsou ihned hašeny neskutečně aktivními hasiči, ohně však nádherně hoří dál. Hasiči se chovají jako mrdky. Dobře, ať dělají svou práci, ať hasí. Ale aby hasič vyhrožoval spíkrovi, že se postará, aby dostal na hokej zákaz? Tak kurva, kde to jsme? Aby nedostal zákaz ten moula hasič! 

Děkovačku neskutečně okoření Kaňour, je vstřícný a tak nepřímo do ní zapojuje i Přerováky, děkovačce dává jiný a šílený rozměr, i díky tomu mají lidé neskutečný pocit z vítězství. S hráči také dlouze zpíváme a moc je nechceme pustit do kabiny. Po několika minutách tam však naši hrdinové skutečně skončí a my odcházíme ze stadionu. Chtělo by se říci, že klasicky na pivo na Plech. Ano, mnozí ano. Jsou ale i tací, a není jich vůbec málo, pro které zápas zdaleka nekončí, vždyť právě teď foukl sudí do píšťalky a začíná onen 3. poločas, kdy hře se dává volný průběh a jako faul se nepíská kdejaký obyčejný dotek protihráče…

V okolí stadionu, kde víme o mnoha autech Hanáků, je ale velké množství policie. Čert ví, zda-li kvůli nás nebo kvůli případným atentátníkům na drogerii Rossmann či asijské bistro, leč právě kvůli mužům zákona je téměř nemožné zde nějaké Přerováky ztrestat. A tak je skupinami MZ a kluky z Poruby voleno jiné a náhradní řešení, o kterém se šuškalo prakticky celý zápas. Však ještě než na svinovský perón dorazí očekávaný vlak z Prahy, je v okolí zimáku předěláno několik sprejovánek, kterými nás poctili fanoušci frýdecko-místeckého Slezanu, předělán je i velký nápis na Rudné, kde cestou k nám zřejmě stavěli Přerováci a chtěli naše město pomocí sprejů trochu vyzdobit.

Noční vlak z Prahy nepřiváží očekávané troubelíny, neúspěšné jsou i pozápasové touhy jiných skupin, které si během duelu velmi brousily nože. Vlastně zuby… I tak je však, pro všechny příznivce nějakého toho adrenalinu a drobného násilí, velmi potěšitelný fakt, že v Havířově dnes bylo radikálně smýšlejících osob jako za starých dobrých časů…

Když se k tomu připočte parádní hokejová atmosféra v hale, o kterou se zhruba rovnoměrně staraly oba tábory fanatiků, když se k tomu připočte klidně i to vítězství AZetu, které je pro mě, oproti fanouškovským okamžikům dne, spíše malicherné, můžu s čistým svědomím říct, že hokejový rok 2016 jsme na domácí půdě ukončili parádně. Téměř se vším všudy. Výborná středa!

Sepsal J.R. from B.K.