Poslední domácí zápas základní části nedobré sezóny bude za trest. Víme to už několik dní předem. Tím trestem je příjezd Prostějováků, kdy my bychom už nejradši kotel pro letošní rok zabalili, protože, jak bohužel zmiňuji už několik posledních mačů, jsou to z naší strany prakticky už jen zápasy přípravné, odpočinkové, oddychové, však kdy díky hostům ještě musíme cosi předvést… Jo, nejsme sice ještě definitivně zachráněni, pořád nám hrozí sestup, ale i tohle už je dle mého názoru jen v oblasti teorie…

Cestou z Přerova diskutujeme právě nad utkáním s Prostějovem, do kotle se po těch letošních útrapách už nikomu příliš nechce, ale ještě jednou je třeba nějak překonat tu nechuť a našim klukům fandit. I když extrémně to lze říct i tak, že nefandit až tak hokejistům, jako spíše fandit proti Prostějovákům, kteří k nám vypravují autobus…

Fanoušky se ještě pokusíme oslovit nějakým tím plakátem na sociálních sítích, který je naposledy v sezóně zve do organizovaného sektoru, ale příliš optimističtí nejsme. Jak říkám, není zde ještě pořád taková mentalita, která by výše stavěla nenávist k soupeři a touhu se před ním předvést, než jsou výsledky týmu na ledě, ty jsou pro drtivou většinu Čechů pořád tím TOPem a tak to při myšlení v našich končinách asi navždy také zůstane. Škoda…

20 minut před začátkem zápasu věšíme kolem kotle několik vlajek, v tuto chvíli ještě na svém místě není zástava Rumboys, což je docela neobvyklé, protože ta vesměs visí jako první a já si říkám, co se to s těmito fanoušky dnes děje. Vyhlížíme příjezd Prostějováků, na které je připravena kvalitně stavěná sekuritka, ti však zatím také nikde. Tohle je prvotní zklamání pro několik radikálně uvažujících Havířováků, ale mně je jasné, že hosté dnes samozřejmě dorazí… K těm radikálním Havířovákům a jejich choutkám se ještě vyjádřím později.

Začíná zápas, sektor hostů je prázdný, v tom domácím je nízký počet fanoušků, kvůli pracovním povinnostem nám navíc chybí jak stálý spíkr, tak i stálý bubeník a tak jsou dnes na těchto postech jejich náhradníci. Počet v sektoru je slabší, než kolik fandů se v něm sešlo např. proti Slavii, v sobotu proti Benátkám, proti Kladnu, proti Kadani apod., čili proti soupeřům, kteří nejsou soupeřem na tribunách. Jak říkám, hodně lidí to dnes mylně vnímá tak, že už o nic nejde.

Od úvodního buly spouštíme support, ten je však nemastný i neslaný. Visí už i vlajka Rumboys, avšak skoro celá první řada této ekipy dnes není přítomna, protože po výjezdu do Přerova je schvátila nemoc. Je tak bohužel velmi pravděpodobné, že i tohle se projeví při asistenci pravé strany vůči kotli…

Chvíli po začátku zápasu přicházejí do svého sektoru první hosté, kteří kvůli vlastní blbosti přijíždějí pozdě, prakticky v době, kdy už 0:2 prohrávají. Šikování do jednotného uskupení jim sice chvíli trvá, nakonec se však rozestaví příkladně k sobě, spíkr s megafonem je na zábradlí, bubeník s bubnem zvláštních a divotvorných zvuků je také na svém místě, hosté spouštějí svůj support, který je při jejich úvodních pokřicích velmi hlučný a já jen doufám, že tohle nabudí sektor domácích…

Havířovský spíkr se snaží, pokud už zcela výjimečně spíkruje on, tak tahle jeho snaha je mi velmi sympatická, však mnozí v sektoru na to kašlou. Jo, jasně, někteří budou říkat, že fandí, ale… Poslední týdny jsem to zažil několikrát, zažívám to praktickou celou dobu, až dnes se o tom však krátce zmíním… Víte co je nešvarem některých fanoušků? Když jim vyčtete, že nefandí, oponují Vám, že poctivě fandí celý zápas. Někdy bych si přál natočit dva fanoušky, kteří mají k supportu dva odlišné přístupy. Znám konkrétní fandy, kteří do kotle chodí proto, aby v něm řvali, ničí si hlasivky, dávají do toho vše. A jsou pak tací, kteří sice také celou dobu fandí, ale třeba 4 takoví neodfandí ani to, co ten jeden fanatik. Je to takové fandění si pod nosem, jako by to byla nějaká povinnost, aby mě nikdo nemohl nařknout, že nefandím. Zažívám to hrozně moc často, na všemožných místech stadionu, samozřejmě, že nejen v kotli a samozřejmě, že se to neděje jen v Havířově. Přitom, kdyby takto „na oko“ fandil každý, byla by to katastrofa… Nechápu myšlení takových lidí, kteří se takto fanouškovsky chovají. Proč vůbec fandí? Aby se neřeklo? Pamatujete spíkra M., který byl po každé třetině vždy mega zpocený, který si na zábradlí přes hlavní vlajku vždy přehodil ručník a ten byl po každé třetině tak mokrý, že se mohl měnit? Tohle je fandění, tohle je podpora mančaftu, tohle je fanatismus, tohle je styl. Takový, který na našem zimáku bohužel zdaleka neumí! Takový, který však dnes předvádějí hosté. Jsou velmi dobří. Dříve jezdily plné vlaky do Osvětimi. Měly by tam jezdit pořád. Vlaky plné fanoušků a třeba né do Osvětimi, ale na desítky a stovky jiných míst v Polsku. Nechápu to, nechápu proč, nechápu, kde se to v těch lidech bere, ale tam jsou fanoušci, v tomto směru, o kterém píšu, jiní… Tam se div neprohnou v pase, aby skutečně řvali, protože na otevírání pusy ti tam každý sere a ještě za to schytáš pár facek. Víte, co si také s oblibou říkám, když v Česku slyším zpívající tribuny a když je pak slyším při jedné ze svých návštěv v Polsku (a nejde jen o Polsko, mohl bych jmenovat x jiných států)? Že jedním z nejvíc mylných rčení je, že „co Čech, to muzikant“ :-).

Prostějovský spíkr je neskutečný hecíř, skvěle to s těmi lidmi umí a ti si možná i proto nedovolí nic vypustit. Až si říkám, zda-li by větší absencí pro ekipu bylo zranění PV spíkra nebo zranění Bořka Dočkala pro Spartu, které právě prostějovský spíkr také kupodivu fandí… Třeba to jednou posoudíme. Hanácký leader té zbývající sedmačtyřicítce klidně sám předzpívá celý chorál, aby jim ukázal, jak si to od nich představuje. I proto jsou dnes prostějovské pokřiky a chorály výborné, parádně znějící, neskutečně hlučné, proto jsou hosté ve svém počtu, kdy jich je v sektoru přesně 48, z nichž většina je perfektně oděna do černé barvy, která je jakousi nepsanou barvou fanouška, dobře slyšet. Když hrálo u nás třinecké béčko a přijelo s nimi cca 200 fans, psal jsem ve svém reportu, že škoda pro ně (nebo ostuda pro ně?) je, že jejich scéna není až tak kvalitní, že přijet k nám v tomto počtu kvalitnější soupeř, naše Víceúčelová hala spadne. Ne, hala dnes díky počtu hostů nepadá, ti však zatím nepodávají o moc horší výkon než ona pětinásobná přesila děvek Třince…

Po domluvě mezi čelními představiteli havířovské a prostějovské fans scény je mezi domácí příznivce vpuštěna osoba z Prostějova (bez symbolů klubu), aby počínání své družiny mohla zaznamenat… A takto by to mělo být. Můžeme si rozbít hubu nebo se donekonečna obviňovat z toho, kdo má pravdu a kdo lže, ale tohle je přesně to respektování té druhé ekipy, na které mnozí zapomínají, když se zaťatými pěstmi řvou o českém hokeji pro fanoušky…

Zhruba v polovině první periody si hosté chystají svou hlavní prezentaci dne, to když všichni na sobě mají oblečena dvoubarevná trika, které je z jedné strany bílé, z druhé pak červené. Pod sektor si postupně věší dva prakticky totožné transparenty, jen s tím rozdílem, že každý z nich se více podobá té barevné variaci triček, které nám zrovna Prostějováci ukazují. A podle toho se různě otáčejí, poskakují, fandí, skvěle dotváří výbornou prezentaci, kterou si na 100 kiláků vzdálený výjezd přivezli. Opravdu parádní představení, kterým hosté potvrzují pozici ultras hokejové jedničky na českých hokejových stadionech, kdy velmi směle by mohli konkurovat i velmi dobrým fotbalovým ekipám…

A ačkoli AZet vede na ledové ploše po dvou rychlých gólech už 2:0, jsou to dnes hosté, kteří jsou více aktivní, více slyšitelní, více odhodlaní, více motivovaní. Z naší strany je to takové ospalé. Je to velká škoda, protože mnohdy remcáme, že nám výkonem nepomáhají hráči a když už nám jó pomůžou, nás to nevybičuje. Žel Bohu, já dnes něco takového možná i čekal. Ano, kotel se mnohokráte snaží vybídnout pravou stranu ke spolupráci, část praváků toto vyslyší, ale není to takové, jaké by to být mělo. I kvůli nízké návštěvě lidí v sektoru RBH, i kvůli absence Bradky, který ty lidi prostě umí vyburcovat… Jak říkám, lidem se v utkání, ve kterém o nic nejde, už nechce a my nyní nedisponujeme takovým spíkrem, který by v těchto fanoušcích „něco více“ probudil… Pozor, tímto však nehaním současné spíkry, leč k tomuto zatím tak nepřičichli, k aktivnímu vyzývání fandů z pravé strany ještě možná nemají koule…

Stejná situace v hledišti panuje i ve druhé třetině, i v té hosté tahají za delší konec fanouškovského provazu. Nyní už nemají vyvěšen ani jeden ze dvou svých transparentů, které použili ke své „pohyblivé“ prezentaci, nyní je pod jejich sektorem hodně pěkná, zhruba 12-ti metrová vlajka. O těch zde píši často, snad v každém reportu, zmíním se trochu víc i dnes… I to dělá Prostějov táborem, který je u mě před Motorem. A je mi putna, že Motoru chodí pořád 5000, že jich především kvůli fanklubáckým dresařům jezdí stovky, tohle pro mě absolutně není to primární měřítko. Ale třeba i ty vlajky… V Českých Budějovicích je tamní zimák naprosto ideální pro věšení dlouhých zástav. Motor je tábor, který do kasiček vybírá skoro 50 000,-, mají dostatečně reprezentativní skoro všechny výjezdy a takovou velkou reprezentativní vlajku nemají ani jednu. Tohle dlouhodobě nechápu a když vlajkoslávu Budějovic vidím, vždy se na tohle sám sebe ptám…

Ale zpět do Víceúčelové haly v Havířově, kde fandí oba kotle, i když ten domácí volí (nejen) na můj vkus několik nevhodných chorálů či pokřiků, kdy časté jebání svého soka z Hané je asi až příliš, jiné kvalitní chorály pak bohužel neslyším. Ale jasně, spíkr není ošlehaný, učí se. Občas však uberme a nechme tohle jebání těm, kteří budou, nebo chtěli by, jebat fyzicky. Že jim není dopřáno, skrz nechutenství soupeře či policejních složek, to je věc jiná.

A zatímco my si dnes nechystáme žádnou prezentaci, hosté tahají už druhou. Za tohle je obdivuji, že i v lednu či únoru, kdy na to jiné silné ekipy v tomto směru už serou, že i teď mají nepřeberné množství energie na tvorbu. Fakt klobouk dolů, kor když Tě nežene snová situace na ledě či v tabulce… Jasně, tahle druhá prezentace je trochu jiného rázu než ta, kterou představili v úvodním dějství, ale i tak. Nyní nad hlavy Prostějováků jde malá sektorové vlajka, kterou jsme na jejich tribunách mohli vídat už mnoho let zpět, její vytažení doplňují, ostatně jako během celého utkání, několika libozvučnými chorály, kterým spíkr dává smysl a řád…

To už jsou hosté kontaktování několika domácími zlobivci, zdaleka však nejde o první kontakt prostějovské družiny směrem k dnešnímu zápasu. Ten vůbec první, mezi radikály z Havířova a Prostějova, proběhl hned několik málo desítek hodin po minulém utkáním na Hané, už tehdy Hanácí přiznávají, že na souboj chuligánů z obou měst nyní nemají, druhý kontakt proběhl pár dní před dnešním duelem, kdy odezva z Prostějova byla velmi podobná… A tak tento zápasový kontakt je už třetím v pořadí, ani tentokráte se k němu hosté nestavějí nijak pozitivně, ani tentokráte nedojde k měření sil bez zbytečných svědků, což je však ke středečnímu termínu jasné a pochopitelné, jen snílek by čekal jinou odpověď, kor když každý ví, že drtivé % prostějovských radikálů do Havířova už mnoho let nejezdí…

Zápas směřuje do svého finiše, během několika posledních minut se výkon Havířovské Zvěře naštěstí alespoň o poznání zlepšuje, možná i proto, že částečně padá výkon fandících Hanáků, oba týmy přijíždějí na děkovačku pod svůj kotel, dnes není ani jedna z děkovaček nějak výrazně odlišná či zajímavá, není to nic velkého a tak zatímco hráči po chvíli odjíždějí do kabin, tak havířovští fandové míří domů či na Plechárnu, hosté pak za početného doprovodu ochranky míří do svého autobusu. Ten se při odjezdu z Havířova pokouší atakovat někteří staří havířovští radikálové, kteří se nespokojili s prostějovským odmítnutím, ale zatímco první roky novodobého AZetu to ještě jakž takž šlo, protože fízlové mnohdy nevěděli, která bije, teď už je to hodně složité. Hosté, nejen dnes, jsou v Havířově v bezpečí. Mnohdy bych si přál, aby na ně policejní složky a ochranka kašlali tak, jako už mnohdy kašlou na nás, když přijedeme ven. Panečku, děly by se věci… Stará dobrá Anglie? 🙂 Těch starých bardů, s chutí si zazlobit, se totiž pořád ještě dost najde, nicméně fízl ví, že v Havířovákovi to stále je a proto ho, jak Váňa Železníka, drží pečlivě na uzdě… Ale i on to jednou podcení a povolí… 🙂 

No nic, poslední ze čtyř letošních zápasů těchto rivalů je za námi. Lidé odcházejí spokojení, po velmi dobrém výkonu se vyhrálo 3:1. Já však na Plechu potkám kolegu, který je nasraný, stejně jako já. Ano, úspěchy našich hráčů, byť sebevětší, nikdy nepřebijí to, jak se prezentujeme my, fanoušci. Protože jak už jsem zmínil mnohokráte, každý hrajeme na svém hřišti. V hale jsou stovky lidí, kteří pro úspěch mančaftu neudělali nic, kteří za celý zápas neotevřeli pusu, ale důležité pro ně je, že „MY JSME VYHRÁLI“. Ano, „my jsme vyhráli a vy jste špatně fandili“. Ideální kombinace pro ty, kteří nemají problém si přivlastnit cizí úspěch, ale dát také bleskurychle ruce pryč od toho, co by mohlo zavánět vlastním fiaskem. Tohle je známá vymrdanost. Kamarád hokejista mi jednou říká… „Ty vole, my vyhrajeme, lidi Tě nosí na rukou a křičí VYHRÁLI JSME, ale běda, když se prohraje, to pak ti samí nehulákají MY JSME PROHRÁLI, ale ONI PROHRÁLI…“

A dnes tedy možná, vlastně určitě, vyhráli hráči AZetu Havířov na ledové ploše, avšak fanoušci AZetu, ke kterým se počítám a beru vinu tím pádem i na sebe, v hledišti s Prostějovem prohráli. Ano, ačkoli se dnes mnozí trojbarevní snažili, ačkoli dnes mnozí trojbarevní fandili příkladně, ačkoli nám hlavně v závěru často pomáhala dnes oslabená pravá strana, dnes to na hosty prostě nestačilo. Ani přesto, že nás mělo hnát, a je naopak brzdit, skóre na světelné tabuli. Současná forma naše a našich dnešních soupeřů je bohužel jinde a dalo se to očekávat. Ale i tohle, i dění na tribunách, je svým způsobem sport. Jak nám Hanáci na své malované plachtě jednou ukázali, jednou jsi nahoře, jednou dole. My byli před Hanáky nahoře ještě nedávno, nyní, po výměně generací, kdy tato prostějovská se do toho opřela a má energie na rozdávání, se z výšky dívají oni. A třeba uběhne pár týdnů a měsíců a vše může být zase jinak. Proto netřeba balit fidlátka, proto je potřeba žít a fandit dál, protože fanouškovství se neodvíjí podle toho, jak si vede Tvůj tým, ono mělo by být životním koníčkem… Na ryby také nechodíš jen tehdy, když tušíš, že budou brát…

Hosté, k jejichž současné fanouškovské scéně chovám respekt a bohužel nás v Havířově hodně zklamali po minulém utkání, kdy stále tvrdím, že tábor jejich kvalit nemá zapotřebí ve svých reportech takto kamuflovat a lhát, dnes opět dokázali, že to jádro fanoušků, které se tam stará o fans scénu, se dnes o prostějovské tribuny stará velmi kvalitně. Tohle jádro nemůže za to, že Prostějov není hokejovým městem jako České Budějovice či Brno, že Hanáků nechodí tolik co Motoráků či Komeťáků. Ale jen proto, že těch je hodně a všude jezdí, z nich já osobně jedničku scény nikdy nedělal a nedělám. Protože ty davy, kterými se oni honosí, tam chodí kvůli hokejistům, né proto, že scénu tam pár lidí dělá dobře. Co to je za jedničky, když přijede 100 mamrdů v parukách a dresech a celý zápas jen tupě čumí na hokej? Nerad říkám, co by kdyby, jistě by tyhle příšery jezdily i s Prostějovem, kdyby ten hrál Extraligu, na druhou stranu si však myslím, že mít Prostějov lidský potenciál, který mají na Motoru či na Kometě, předvádí ještě mnohem lepší věci. A pozor, nejen Prostějov! V Brně i na jihu Čech neskutečně mrhají potenciálem, neuvědomují si, co mají a jak se s tím dá pracovat…

Taková Kometa, to je zvláštní klub, kde někteří vůdci tamní scény myslí neskutečně moc pokřiveně, kdy hledají podstatné věci fanouškovství jinde, než kde ta podstata tvorby scény je. Právě Kometa na to strašně moc doplácí a dokud ji budou vést lidé se současným myšlením, nepohnou se bohužel z místa. Jasně, budou vyrábět babské legíny, tanga, náramky na ruku a 15 druhů triček v sezóně, budou se honosit chuligánským „háčkem“ na mikině či ledvince, ale tohle je má dělat jedničkou? To myšlení tam u důležitých postav není správné… A proto čert vem, že jich chodí 7 000… No nic, u čísla 7000 jsem se zasnil. Co my bychom dali za pravidelné tisícovky 3? Já všechno na světě, i sebevětší úspěchy kluků na ledě. Protože s třemi tisícovkami bychom si mohli plnit sny a žít zase naplno tím, co nás baví. Baví nás to stále, ale jako je koření nezbytné pro kuchaře, aby uvařil dobré jídlo, jsou ty 3 tisícovky nezbytné pro nás, abychom naši scénu posunuli zpět na výsluní. Protože jsem přesvědčen o tom, že v hlavách to máme. Třeba se jednou dočkáme, fanděme dál… Já budu, protože za lepším a atraktivnějším utíká jen ten, kdo nic nedělá, kdo se přiživuje…

Sepsal J.R. from B.K.